1: 14. divize (MDS II.)
Publikováno 17.08.2012 v 13:04 v kategorii Povídky - Vícedílné, přečteno: 277x
Nevydržela jsem to. Díky čtení Bleach mangy a mým snům jsem se pustila do psaní druhé řady MDS, která nedávno *zas tak dávno to není* končila 55. kapitolou. Snad se bude pokračování líbit a já budu ráda za vaše názory ;)

1: 14.divize
"Dneska by se měli vrátit." rozvalí se Matsumoto na stole a unaveně vydechne.
"Kdo?" zadívá se na ni Toushiro nechápavě. "Rossali a Kuchiki-Taichou." zvedne Matsumoto hlavu ze stolu a usrkne si z kafe. "Soka. Docela jim tu dovolenou závidím." povzdechne si Toushiro a očima proletí hlášení, které včera v noci dopisovala Rangiku. "Není to dovolená jsou to líbánky." zdůrazní Rangiku se zdvihnutým ukazováčkem a div svého maličkého kapitána nesežehne na prach."Tak nebo tak. Prostě dva týdny nic nedělání." zavrtí Toushiro hlavou. "Vím, že mi do toho nic není a navíc to asi stejně nepochopím, ale je nějaký speciální důvod, proč sis ostříhala vlasy?" zadívá se na ni až moc zvědavě, že sebou Rangiku prudce cukne."Jen jsem chtěla zkusit něco nového." zamáchá rukama a málem shodí hrnek ze stolu. Toushiro si povzdechne a dá se znovu do vyplňování hlášení. "Naaa, Taicho." zadívá se na něj pro změnu zvědavě ona. "Nevíte, o jaké změny se jedná? Na včerejší poradě Velící kapitán říkal, že se budou dít nějaké změny." zamyslí se."Wakaranai. Velící kapitán chce počkat až tu bude i Kuchiki-taichou s Rossalií, aby to nemusel opakovat stokrát." pokrčí Toushiro rameny."Hmmm..." vydá ze sebe Matsumoto dlouze a dloubne se perem do spánku. "Tak mě napadlo...kdo má vlastně na starost 6. divizi, když tu nemají kapitána?" neubrání se Rangiku další ze zvědavých otázek."Renji." zadívá se na ni stylem 'Nejsou tu dva týdny a ty se na tohle ptáš až teď?' a 'Není to náhodou jasné?' Rangiku se místo odpovědi rozcuká koutek a roztiká obočí, což v pojetí jejího zděšeně překvapeného výrazu vypadá komicky."Omluvte mě." zaklepá někdo na dveře a opatrně vejde."Wendy?" překvapí se Rangiku a začne na ni zírat. "Proč si tak udýchaná?" pozvedne zvědavě obočí."Ross-san a Kuchiki-taicho právě dorazili." vydá ze sebe skoro bez dechu."Honto?!" zvedne se Rangiku ze židle během vteřiny a vyletí ze dveří dřív, než stačí Toushiro něco říct."Matsumoto!" uslyší jeho poslední zařvání."Ah, Rangiku." začnu jí mávat hned, co ji zahlédnu skákat po střechách budov přímo ke mně."Rossalíííí." skočí po mně s umělými slzami a dusí mě v těsném objetí dokud jí Byakuya nenapomene, že asi nemůžu dýchat. "Tak moc si mi chyběěěla." posmrkne a setře si slzu dojetí."Taky si mi chyběla." zakývám šťastně hlavou a usměji se."Jaké to bylo? Woow, od toho sluníčka máš ty vlasy o odstín světlejší. A jsi krásně opálená!" začne plácat všechno možné a já jen přikyvuji usmívám se, i když je to na mě až moc informací a některé jsem ani pořádně nestačila pobrat."A ty máš ostříhané vlasy." vyjeknu překvapeně a pečlivě si prohlídnu její mikádo. "Sluší ti to!" znovu ji obejmu."Rossalieeeee!" vlítne na mě odněkud z nebe Sayami a kdybych neuhnula, tak mě zarazí 3 metry pod zem."No tak, Sayami. Nemůžeš se trošku krotit? Teprve přijela." napomene ji Yuniko. "Okairi, Ross." usměje se a vrhne se na objetí. Sayami se zašklebí a prkenně se přitiskne na moje záda ve snaze nasimulovat něco jako objetí."Vítej zpátky, Ross." vyleze ze svého doupěte i Velící kapitán z čehož div nedostanu infarkt. Já myslela, že ze svého kanclu nikdy nevylézá. Omyl?! "Nechám tě odpočinout a vybalit si věci, ale za hodinu bude porada." namítne vážně."Odpočívala jsem dva týdny." usměji se. "Klidně se tam můžu dostavit hned, co si obleču shihakusho." pokrčím rameny a zadívám se na Byakuyu. Ten se jen usměje a zakývá hlavou, aby mi naznačil, že mu to nějak nevadí."Takže se sejdeme na poradě." odplíží se shunpem. Vypadal tak napůl šťastně a napůl vážně, takže nemám ani tu nejmenší páru, proč se ta porada koná, ale očekávám, že to bude něco důležitého.* * *
Komentáře
Celkem 0 komentářů