1. První dny jakožto Shinigami
Publikováno 02.09.2011 v 19:31 v kategorii Povídky - Vícedílné, přečteno: 314x
První dny Rossalie, která se právě dostala mezi opravdové Shinigami. Jaké asi budou její začátky? S kým se dostane do křížku jako prvním?
Když jsem se dozvěděla, že mě Shinigamská Akademie doporučila na dřívější promoce a přidání k 13-obranným divizím, byla jsem šťastná, ale taky v šoku. Ten den za mnou přišel Velící kapitán Yamamoto, aneb obyčejně můj děda, který mi přišel poblahopřát, ale taky něco navrhnout. Nerad se při rozhodování nechává ovlivňovat okolím, ale přišel mi říct ke které z divizí budu zatím přijatá. Po půl hodinovém rozhovoru padla věta na konec.
,,Za měsíc budeš přijata na 8. důstojníka v 4.divizi. Myslím, že je to dostatečné místo na to, aby si poznala ostatní než budeš povýšena. Doufám, že ti to nevadí, Ross˝ řekl poněkud ustaraně a tvářil se jako by mi sděloval, že budu popravena.
,,V pořádku. Stejně si myslím, že kdybych byla hned na vysokém místě mohli by se objevit zlé pomluvy. Arigatou, Ojii-sama˝. Posledních pár minut jsme se bavily jako obyčejný děda s vnučkou, ptal se mě jak zvládám kidou, jak mi to jde s mečem a také, že se půjde zeptat jaké je mé chování. Což mě trošku zarazilo a napadlo mě, že už si můžu začít kopat hrob.
Uběhl týden po promocích, dozvěděla jsem se, že jsem byla k 13-dvorním strážím úspěšně přijata a kapitánka 4.divize, Unohana schválila mé místo 8. důstojníka. Jelikož jsem byla nováček a navíc ve 4.divizi, byla jsem takový "poskok" ostatních Shinigami, kteří měli hodnost větší než 5.důstojník. Ale protože jsem byla zvyklá vždycky dělat to, co mi nadřízení, popřípadě starší Shinigami řekli, dělala jsem vše podle jejich představ.
První člověk, který se ke mě přiblížil nejen díky tomu, abych mu pomohla byla více-kapitánka 5.divize, Hinamori. Jelikož je její kapitán, ehm, tedy zrádce, zůstalo všechno v divizi na ní, dokud se nenajde nový kapitán. Pomáhala jsem jí s papírováním a vyřizováním různých věcí. Hinamori mě seznámila s Matsumoto. Ta mi potom navrhla, abych se přidala k jejich ženskému gangu alias "Sdružení ženských shinigami". Což jsem příjmula, protože to znělo jako něco při čem by mohla být sranda.
Myslela jsem si, že moje každodenní povinnosti zůstanou jen u pomáhání Hinamori, léčení zraněných, občasněho fiknutí Hollow a ostatní volný čas budu trávit s ostatními ženami, ale bohužel až tak růžová budoucnost se mi nerýsovala. V prvé řadě mi Ikkaku a Ayasegawa přišli říct, že od dneška budu uklízet v 11.divizi. Říct, že mě jejich tón hlasu naštval když to říkali, je málo. No nic, bohužel mi nezbývalo nic jiného než zatnout zuby a smířit se s tím. Takový nával práce byl způsobený hlavně mou ironicky řečeno úžasnou kapitánkou, která všude rozhlašuje, že kdo potřebuje pomoct nechť se obrátí na mě. Hahaha.
Rozhodla jsem se, že jí zarazím plány mého zničení a řeknu jí, že práce mám už více než dost a další už nepotřebuji. Když jsem zaklepala a vešla, Unohana se na mě potutelně usmívala a já se začala bát toho nejhoršího, přírůstku nové práce.
,,Taicho, chtěla bych Vám něco říct.˝ řekla jsem nervózně.
,,Stalo se něco?˝ zeptala se a pořád se tak divně usmívala. Její úsměv se rovná, například tomu když stojíte v hejnu Menosů a nemáte meč a neumíte používat ani sebelehčí kidou a navíc nemáte kam zdrhnout.
,, Chtěla jsem vám říct, aby jste pro mě už nehledala žádnou další práci. Mám toho už hrozně moc, už bych další nesnesla˝ snažila jsem se to říct co nejmileji, ale neměla jsem sebemenší tušení jestli to znělo dostatečně mile.,, Chápu. Ale musím tě zklamat. Budeš mít ještě jednu další povinnost, kterou jsem pro tebe přijala.˝ řekla se zavřenýma očima a úsměvem ještě vražedně klidnějším než předtím.
,,Umm, jakou?˝ vykoktala jsem ze sebe a pevně jsem držela své nervy, abych ani nepomyslela na to, že bych jí něco omlátila o hlavu.
,,Kuchařka kapitána Kuchikiho onemocněla, takže jsem tě navrhla jako dočasnou náhradu do jejího uzdravení.˝ řekla a zamrkala na mě. Měla jsem co dělat, abych nevytasila svojí zanpakutou a nezabila se hned na místě. Vařit Byakuyovi je sakra o hodně horší než být mezi hejnem Menosů nebo masírovat Kenpachimu nohy.
,, K-K-Kuchařka?˝ vykoktala jsem ze sebe a doufala jsem, že mě od toho odvolá.
,, Neměj obavy. Jde jen o snídaně a večeře. Nebudou to žádná těžká jídla, Ross-san˝ řekla. Takže...shrneme si to. Ráno - snídaně pro nevrlého "lorda" Byakuyu, dopoledne - papírování s Hinamori, odpoledne - úklid v 11.divizi, večer - večeře pro nevrlého Byakuyu. Sakra...a to ještě nepočítám to, když musím někoho rychle vyléčit nebo jít pomáhat v boji.
Večer jsem vyrazila do sídla současné hlavy rodiny Kuchiki. Jen, co jsem stála před těmi dveřmi zalil mě oceán kapek potu a já myslela, že je to můj konec. Byla jsem nervózní a to jsem ještě ani nestála tváří v tvář proti kapitánovi 6.divize. Trošku jsem zakašlala a zaklepala na dveře.
,, Ehh, Kuchiki Taicho, to jsem já Rossalie. Přišla jsem jako záskok za vaši kuchařku Elizabeth.˝ vysypala jsem hned z fleku, ale stejně jsem si nebyla jistá, že to slyšel nebo, že ho to vůbec nějak zajímalo.
,, Vstup.˝ ozvalo se. Mé vnitřní já začalo kňourat, abych utekla dokud je čas, ale já ji umlčela a plaše jsem vstoupila. Byakuya seděl za stolem plným papírů a hodil na mě laciný a lhostejný výraz. Stála jsem tam před ním a vůbec jsem nevěděla, co mám říct, aby z fleku nevystartoval a nedal mi zanpakutou ke krku.
,, E-E....mohl by jste mi prosím ukázat, kde máte kuchyň?˝ vykoktala jsem ze sebe, protože mi to v tu chvíli přišlo jako nejvíce se hodící věta. Nic neříkal. Ani se na mě nepodíval. Začala jsem přemýšlet o tom jestli to, že chci vedět kde mám vařit, je tak moc nezákonná věta, nebo jestly je hluchý a nemá naslouchátko. Z nenadání vstal a jen prohodil:,, Následuj mě.˝ Kuchyň byla velká s moc pěkným barem, a všechno vypadalo tak jako by to nikdy nikdo nepoužíval.
,, A-A co vám mám udělat k večeři?˝ řekla jsem a doufala jsem, že nepronese něco ve smyslu ať uvařím co chci, protože to by dopadlo hódně, zdůrazňuji hódně špatně. Nakonec se rozhodl pro bento.
*******
Už to mám skoro hotové, ale nejvíce se bojím toho, že se to nebude vůbec dát jíst. Než se dodělá jídlo uvařila jsem čaj, který Elizabeth říkala, že má Byakuya hodně v oblibě. Jako první jsem mu na stůl přinesla konvici čaje a musím se přiznat, že jsem přemýšlela, co by udělal, kdybych ten čaj místo do hrnku nalila jemu přímo na hlavu. Maximálně by mě rozsekal na malinké čtverečky svojí Senbonzakurou, což stejně za chvíli udělá, protože se bojím, že moje kuchařské schopnosti jsou na úrovni někoho, kdo může vařit pro rodinu Kuchiki.
Při dodělávání a chucení jídla jsem přemýšlela, jak může být Rukia jeho nevlastní sestra. Je úplně jiná než on, ale tak to teď zrovna není můj problém. Přinesla jsem mu to a stoupla jsem si raději dva kroky za jeho záda, protože jistota je jistota. Dal si do úst první sousto, neřekl nic a dokonce se mu nezměnil ani výraz ve tváři. Zpozorovala jsem, že se nemá ani k tomu, aby to okomentoval, vydala jsem se uklidit po sobě nádobí a kuchyň. Dojedl a jen se na setinu podíval na konvici s čajem, napil se a zase zmizel za hroudou papírů ve svém pokoji. Značně mě vytočilo, že ani neřekl jestli se to dalo vůbec jíst a ani to nějak neokomentoval. Všechno jsem po sobě uklidila a šla se zeptat v kolik je zvyklý snídat, ať vím v kolik mám přijít na další popravu. Možná jsem i na polovinu doufala, že ze mě odhodí mé břemeno a řekne, abych zítra už nechodila, že si najde někoho jiného, kdo umý vařit lépe. ,, V 9.˝ odpověděl a upřeně se zahleděl do hromad papírů, jako bych vypadala až tak hrozně, že se na mě nemůže ani podívat. Navíc jsem si všimla, že tenhle člověk slovy opravdu neplýtvá. ,,Bože jak ten mě vytáčí˝ žvatlala jsem si cestou domů.
Komentáře
Celkem 2 komentáře
Lex-san 14.06.2012 v 22:11 Na úvod musím říct, že jako autor povídek shounen ai/yaoi jsem k tobě zavítal náhodou, ale nahlodala jsi mě povídkou, kde vystupuje i moje oblíbená postava (Kuchiki Byakuya), tak zkusím jiný žánr :) Docela mě překvapilo, že se na takhle dlouhý cyklus u tebe nenašel žádný komentář, byť záhlaví hlásá na desítky zobrazení... Leniví čtenáři, že? *-* Jinak k příběhu, teprve se vše rozbíhá, ale charaktery postav jsou velice věrné a já se vrhám na další kapitolu...
S pozdravem Lex
myanimesekai.infoblog.cz 22.06.2012 v 22:02 No já jsem taky spíše yaoistka, takže to pro mě je opravdu výkon, že jsem napsala něco tak dlouhého na hetero^^ Takže...ale jsem ráda za návštěvu:)