10. Chaotické dny.

      ,,Takže..ty opravdu bydlíš u kapitána Kuchikiho?" zeptala se mě nadšeně Rangiku. 

,,Umm...Jo" řekla jsem trošku rozpačitě.

 ,,Je na tebe hodný?" zeptala se a rošťácky mě rýpla do ramene. 

,,Tak jako obvykle" odpověděla jsem. 

,,Nedává ti nějaké neslušné návrhy?" řekla Rangiku s vtipným výrazem ve tváři. 

,,Blbko!" řekla jsem a dala jsem jí facku. Čekali jsme na ostatní dívky, protože dneska jsme si udělali celý den volno, abychom mohli udělat celodenní zasedání našeho dívčího spolku. Podle plánu jsme si pronajali na dnešní den bazén a výřivku abychom mohli relaxovat. A mě to po těch docela perných dnech přišlo vhod.

*********

        Kapitáni a ostatní více-kapitání měli zrovna venkovní oběd společně s Velícím kapitánem. Při příjemném vychutnávání jídla je, ale vyrušil hlasitý křik, který se rychle blížil k nim. 

,,Uáááááá" ozvývalo se čím dál víc. Nakonec tam doběhl udýchaný Ganju a jeho dva kamarádíčci, kteří měli v obličeji vystrašený výraz a lapali po dechu. ,,Zachraňte náááás!" zařval Ganju při pohledu na kapitány. Za jeho zády se objevili všechny dívky zabalené v ručnících nebo županech v čele se mnou, Yoruichi a Rangiku. Ganju udělal vykrucující výraz a chtěl zdrhnout druhou stranou. 

,,Neutečeš!" zařvala Nanao a polovina z nás ho obklíčila z druhé strany. 

,,Si mrtvý." řekla jsem a napřáhla jsem ruce s upřeným výrazem na zahradní jezírko plné vody. Skončila jsem, když jsem je 3 dostala vodou do vzduchu a v 4 metrové výšce jsem vodu zmrazila. 

,,Co si myslíš, že děláš ty...!!!" začal po mě řvát Ganju. 

,, Are? Neslyšela jsem tě můžeš mi to zopakovat?" řekla jsem a přiměla jsem led, aby se rozšířil směrem k jeho rozkroku. ,,Ááááá!!! Přestaň!!!" začal řvát Ganju. 

,,Co se tu děje?" řekl Velící kapitán s trošku vtipným tónem při pohledu na Ganjua.

 ,,Tohle tlustý a hnusný prase nás špehovalo!" řekla Nanao. 

,,Kdyby to byl alespoň někdo pěknej...ale takovej hnusák" řekla Matsumoto a podrbala se na hlavě. Gin se při její větě zatvářil trošku naštvaně. 

,,Pusť mě dolů sakra!" řval po mě Ganju. 

,,A kouzelné slovíčko?" řekla jsem. 

,,Na to ti seru!" zařval po mě. 

,,Aha." řekla jsem a smetla jsem si vlasy z obličeje. 

,,Bez kouzelného slovíčka a omluvy se obávám, že tam nahoře asi chcípneš." řekla jsem s vražedným výrazem. Trošku jsem se nechala unést a rozkročila nohy víc u sebe a malý uzlíček u prsou se mi rozvázal a ručník se začal pomalu (asi tak jak v matrixu) rozvíjet. Sakra! Naštěstí mě zachránila Yoruichi, která mi na poslední chvíli chytla ručník. Uff! 

,,JÁÁÁ UŽ TO DÝL NEVYDRŽÍM!!!" začal řvát Ganju. ,,Tak sorry! Stačí?" řekl naštvaně. Při pohledu na jeho chorý výraz jsme se s Yoruichi rozesmáli. 

,,Sorry? Za co nás máš?" řekla jsem a rádoby namyšleně jsem hodila vlasama.

 ,,ÁÁÁ! Omlouvám se vám!" řekl. 

,,Zapomněl si říct komu a za co." řekla Rangiku. Ganju se nadechl 

,,Omlouvám se všem dívkám za to, že jsem je špehoval a už to nikdy neudělám!" řekl Ganju. 

,,Jupí" řekli jsme jednohlasně. Nechala jsem led ať se vypaří a všichni spadly rovnou na kokos. 

,,Tos mě nemohla na tu zem dopravit trošku normálně?" začal po mě huhňat. 

,,Prosím? Můžu tě tam klidně dát znova" řekla jsem a podívala jsem se na něj znovu svým zastrašujícím výrazem.
          ,,Pohotovost!" zařval Velící kapitán při pohledu na pekelného motýla. Velící kapitán si stoupl do popředí, kapitáni se seřadili jako vždycky a více-kapitáni si stouply za zády svého kapitána. Stála jsem tam jakože tak uprostřed a čuměla jsem kolem sebe a došlo mi, že bych asi měla vypadnout. Podívala sem se na Kuchikiho, který trhl hlavou tak, aby mi ukázal, že se mám zařadit za něj. Bylo nám oznámeno, že nějací Arrankaři se objevili poblíž a že každý kapitán se svým zástupcem to půjde vyřešit na místo, které mu bude přiděleno. My...dívky, které byly v ručnících jsme se pokoušeli zeptat, zda-li si můžeme na chvíli odskočit pro své zanpakutou a oblečení, ale Velící kapitán to zatrhl se slovy, že na to teď není čas. Ehh, super. A to mám po těch arrankařích házet kokosy nebo co? 

,,3.důstojníku Phantomhivová, dovolil jsem si přinést vaši zanpakutou." řekl 4.důstojník naší divize. 

,,Arigatou" řekla jsem a vzala jsem si zanpakutou.
              Za deset minut po poradě jsem běžela za Kuchikim na místo. Nemůžu uvěřit, že mám bojovat v tom ručníku, kterej mi padá, i když nehybně stojím. Běžela jsem tím stylem, že jsem v jedné ruce držela zanpakutou a druhou rukou jsem si přidržovala ručník a ještě jsem musela vyplivávat vlasy, které mi pořád lezli do pusy. Doběhli jsme na místo, byly tam dva arrankaři, jeden hnusnější než druhej. Jak to tak vidím tak budu dneska bojovat nahá. Každý jsme si vzali jednoho, ale já když jsem si přidržovala ten ručník jsem nestihla vytáhnout svoji zanpakutou, když mě udeřil svým prvním útokem. Trefil mě do ramene, ale rána nebyla naštěstí moc hluboká, ale i přesto to krvácelo docela slibně. Trošku jsem se zamyslela a nezpozorovala jsem jeho druhý útok. Jediné, co jsem dělala bylo, že jsem na něj překvapivě civěla a ani mě nenapadlo uhnout. Někdo mě, ale vzal do náruče a odnesl stranou. 

,,Co to jako bylo?" řekl Kuchiki, když mě postavil na zem. 

,,Promiňte, Kuchiki Taichou. V tom ručníku se mi hrozně špatně bojuje." řekla jsem a uvědomila jsem si, že místo abych mu pomáhala, ho ještě víc zaměstnávám. Přistála na mě jeho haori a šátek. 

,,K-K-Ku-Kuchiki Taichou?" řekla jsem nechápavě.

 ,,Skus si z toho udělat něco, v čem se ti bude líp bojovat. Já se o ně postarám." řekl Kuchiki a shunpem zmizel. Hodila jsem přez sebe jeho haori a šátkem ji svázala kolem pasu. Zastrčila jsem svoji zanpakutou za šátek a vydala se co nejrychleji na pomoc. Nakonec jsme to dobře zvládly, akorát jeho haori byla celá od mojí krve jednak z ramene a taky, protože díky mojí snaze nepoškodit jeho šátek, se arrankarovy podařilo mi rozříznout svaly na levé ruce tak, abych se svojí rukou nemohla pohnout. Takže jeho kapitánské haori bylo namísto bílé červené.
         ,,V pořádku." řekl Kuchiki, když jsem se mu omlouvala za dnešní den a moji nesoustředěnost. Jeho výraz ani nevypadal, že by na  mě byl nějak naštvaný a tak když jsem vařila jsem se cítila odlehčeně. Opravdu mu nechci způsobovat víc práce a problémy. U vaření mě taky přerušovala úkrutná bolest mého ramene a ruky, protože jsem se ještě nedokopala k tomu, abych se dostavila do 4.divize na ošetření. No co, až dojí a já budu mít čas tak tam zajdu. Samozřejmě jsem na to zapomněla a ulehnula jsem unavená do postele.
               Nějak dlouho jsem spala. Mé rameno už mě nebolí a ruka už taky ne. Pomalu jsem otevřela oči. Kde to jsem? Tohle není můj pokoj. Podívala jsem se na stranu, kde spala Rangiku, která byla opřená o moji postel a seděla na židli. Ue? Co se stalo? Měla jsem sucho v krku a tak jsem se rozhlížela po nečem čeho bych se mohla napít. 

,,Díky bohu! Vzbudila ses!" řekla Rangiku, která se právě probudila.

 ,,Rangiku-san? Kde to jsem?" řekla jsem nechápavě. 

,,Na lůžku v kasárnách 4.divize." řekla Matsumoto s odhlehčeným výrazem ve tváři. 

,,P-Proč?" zeptala jsem se nechápavě. 

,, Kuchiki Taichou tě sem před třemi dny donesl, protože sis prý nenechala vyléčit zranění a ve spánku si upadla do kómatu. Když jsme potom byly v tvém pokoji tak tvá postel byla celá nasáklá tvoji krví. Unohana Taichou říkala, že kdyby tě sem Kuchiki Taichou nedonesl tak by si vykrvácela" řekla Matsumoto. Už zase...zase mě musel zachránit...zase jsem mu způsobila problémy a byla jsem na obtíž. Čím víc se snažím, tím méně mi to jde. 

,,Nani, Ross-chan?" řekla Rangiku při pohledu na můj sklíčený výraz. 

,,Byl moc..naštvaný?" zeptala jsem se i když jsem uvnitř věděla, že určitě byl. 

,,Ne, nebyl. Dokonce si myslím, že o tebe měl i trošku strach" odpověděla Rangiku a tím se jí povedlo mě alespoň trošku uklidnit.

         Po dokončujícím ošetření kapitánky Unohany jsem se vydala za mým zachráncem z pohádky. V srdci jsem doufala, že má Rangiku pravdu a on není naštvaný. Ale i tak jsem pro něj pořád jen zátěž. 

,,Už si vyléčená?" ozval se jeho hlas hned, co jsem vešla do jeho domu. 

,,H-Hai" řekla jsem zatímco jsem si vyzouvala boty. Stoupla jsem si před jeho stůl a zhluboka jsem se nadechla. Chtěla jsem začít mluvit, když mě Kuchiki přerušil: ,,Neříkej to." řekl a zhluboka se mi zadíval do očí. 

,,D-Dobře, ale chci vám říct, že ode dneška se budu snažit ještě víc, abych pro vás nebyla zátěž a nepřidávala vám práci" řekla jsem a udělala jsem hluboký předklon. Podle jeho výrazu bylo vidět, že ho moje slova překvapila. 

,,Mám prosbu" řekl, když jsem se chystala odejít do svého pokoje. 

,,Nanda?" zeptala jsem se tak trošku zvědavě a trošku se strachem. 

,,Uvařila by si mi něco na jídlo? Mám hlad" řekl Byakuya a začuměl se do papíru, který zrovna vypisoval. 

,,Hai" řekla jsem s úsměvem a vydala jsem se do kuchyně.