12. Návrat k práci.

          Bylo ráno, vál na mě jemný vánek z otevřeného stanu. Sedla jsem si a protřela si oči. Nevím proč, ale tyhle okolnosti mě donutily k tomu se usmívat už při vstávání. Tomu by se dalo říkat štěstí.

 ,,Ohayoo Rossali!" zakřičela na mě Rangiku, která si všimla, že už nespím. 

,,Ohayoo" řekla jsem a sáhla jsem po hřebenu, abych si načesala svoji hřívu. 

,,Vstáváš zrovna včas. Oběd je hotový" řekla Nanao s úsměvem. Zřejmě jsme se všechny probudily do dobré nálady. U oběda jsme si povídaly a přemýšlely o tom, jak prožijeme poslední dny naší dovolené. Nakonec jsme si vybraly, že je strávíme následujícími činnostmi : relax, koupání, opalování, grilování a večerní popíjení lehkého alkoholu.

,,Obvážu ti to než půjdeš do vody" řekla a sklíčeně se zatvářila.

 ,,D-Dobře" řekla jsem trošku nechápavě. Doufám, že si to ještě pořád nedává za vinu. Nerada opakuji svoje fráze. Když jsme si já, Rangiku, Yoruichi a Inoue házeli ve vodě s míčem, Nanao a Isane zatím chystaly síť, protože jsme se rozhodly si zahrát volleyball. Byla to úkrutná hra, ale bavily jsme se u toho a to bylo pro nás to hlavní.
         U grilování jsme si vytáhly karty a hrály s nimi různé typy her. Večer se opakovala událost včerejší a to ta, že Gin opět volal Rangiku, která zase odběhla na skoro hodinu kousek dál od nás. 

,,Gin se trošku rozjel, nemyslíš?" řekla jsem s úsměvem. 

,,No fakt. Nestačím se divit, co s ním dokáže udělat zatím 6 dní" řekla Yoruichi a zakousla se do masa, které právě vytáhla z grilu. ,,Kéžby se tak rozjeli i zbylý kluci" prohodila smutně Hinamori, která jako jedna z mála už nešla spát. 

,,Toushiro..,neozval se?" zeptala jsem se udiveně, ale někde uvnitř sebe jsem se tomu vůbec nedivila. Musela bych mu totiž snad týden v kuse šlapat na bůh ví co, aby se ten tupec k nečemu odhodlal. 

,,Ne...neozval.." řekla a zaleskly se jí oči. 

,,Netrap se. On se dřív nebo později rozhoupá" řekla Yoruichi utěšujícím tónem. 

,,Myslíš?" řekla Hinamori, v které se zrodilo semínko naděje. 

,,Hmm to si piš. Když už se malej Byakuya odhodlal zvednout telefon a zavolat Rossali, tak Toushiro by to měl být taky schopný udělat" řekla Yoruichi a napila se sake. Hinamori se usmála. 

,,Ale i kdyby se teď neozval, určitě se tímhle odloučením nějak změní jeho chování vůči tobě. Tím jsem si jistá." dokončila. 

,,A Kisuke?" změnila jsem téma a trošku jsem se uchechtla. Yoruichi se začervenala což je u ní netypické a mě to bylo hned jasné. ,,K-Kisuke...co je s ním..?" řekla trošku koktavě. 

,,Líbí se ti, ne?" řekla jsem s upřímným úsměvem. Yoruichi se trošku zasekla a bylo vidět, že přemýšlí jak odpovědět. 

,,Nemusíš přemýšlet, co řekneš. Říkej to co máš na srdci a to co chceš" řekla jsem a zabila jsem komára, který se mi přisál na nohu. 

,,Hajzl" řekla jsem a otřela jsem jeho rozmajzlé tělíčko o lavečku.

 ,,Necito" řekla Hinamori a začala se smát.

 ,,Haaa?" vyjekla jsem ukřivděně. 

,,Líbí je slabé slovo...hodně slabé" řekla Yoruichi a tím zrušila Hinamorin pokus o zachránění komárovy česti. 

,,A...ozval se ti?" zeptala jsem se opatrně. 

,,Vlastně...n-" přerušilo ji zvonění jejího mobilu, na kterém zběsile blikalo jméno KISUKE. Usmála jsem se 

,,Tak běž. Zvedni to." pobídla jsem ji.

,,Znáte se s Toushirem od dětství?" zeptala jsem se Hinamori. 

,,H-Hai" řekla se značným začervenáním. 

,,Soká" řekla jsem a zvedla jsem hlavu, abych se mohla podívat na nebe plné hvězd. 

,,Rossali...ty teď bydlíš u Kapitána Kuchikiho?" zeptala se mě Hinamori. 

,,Hai." Napila jsem se sake a znovu jsem zaklonila hlavu, abych si mohla prohlédnout to dokonalé nebe. Bohužel, co se mi nestalo. Ztratila jsem ve své poloopilosti rovnováhu a téměř nenápadně jsem se sesunula z lavečky a dopadla jsem na jakýsi podivný kámen. 

,,Ross-chan! Daiyobu da yo?" přiběhla ke mě trošku se motající Hinamori. 

,,H-Hai" řekla jsem a trošku se mi motala hlava. Hinamori mi podala ruku, aby mi pomohla vstát, ale já jsem trošku zapomněla se na ní moc nevěšet a stáhla jsem ji přímo na sebe. 

,,Grrrr....Gomén Momo-chan!" zahýkala jsem, když na mě Hinamori přistála a já nemohla dýchat. Hinamori vstala a klekla si na kolena. 

,,Hmmm...Daiyobu-da" řekla a podrbala se na hlavě. 

,,Noční nebe je tu opravdu nádherné, že?" řekla když zvedla svoji hlavu. 

,,Mm...je přímo překrásné" podotknula jsem. 

,,Co děláte na zemi?" ozvala se zezadu Rangiku, která zřejmě dotelefonovala s Ginem. 

,,Nandemo" řekla jsem a zvedla jsem se.
,,Jak dopadl rozhovor?" začala jsem ji vyslýchat, protože jsem byla zvědavá jak babky ve vsi. 

,, Nechtělo se mi ten telefon položit. Ale...jeho okolnosti to prostě pokazily" řekla a usmívala se ještě víc než kdy dřív. 

,,Okolnosti?" řekli jsme s Hinamori jednohlasně. Znovu se zasmála. 

,,Pánové mají pánskou jízdu, kde nesmí chybět alkohol a Gin šel prý zvedat opilého Kiru, který zahučel do Byakuyova jezírka" řekla Rangiku. 

,,Kuchikiho jezírka? Oni slaví u něj?" řekla jsem a začal na mě jít záchvat smíchu, protože jsem si představovala Gina, jakým způsobem asi opilého Kiru loví z toho jezírka. 

,,Jo. Prý jo." řekla. 

,,A Kuchiki? Je moc opilý?" řekla jsem zvědavěji než předtím. 

,,Když jsem se Gina ptala tak říkal, že se šel projít společně s Ichigem, a že ještě nepřišli." řekla a zvláštně se na mě usmála. ,,Mimochodem...Rukia-chan už spí?" zeptala jsem se když jsem se ujistila, že jsem ji nepřehlédla. 

,,Ahh. Byla moc unavená takže už spí" řekla Momo-chan. Po deseti minutách se k nám vrátila i Yoruichi, který jak se zdálo už také dotelefonovala. Podle jejího nesmělého úsměvu jsem se ani nemusela ptát. 

,,Dobré?" řekla jsem s úsměvem upřeným na ní. 

,,Ah..." řekla a podívala se do země. Taky bych si přála slyšet ten jeho hlas...slyšela jsem ho naposledy včera, ale...příjde mi to jako roky...Ach jo. Měla bych se vzpamatovat. Mlela jsem si v duchu a vypila svoji sklenici sake na ex.

 ,,Ale, ale" řekla nechápavě Yoruichi při pohledu, jak to do sebe liju jako vodu.
            Seděla jsem u vody a měla v ní ponořené nohy. V ruce jsem svírala sklenici s vodou a dívala jsem se zasněně před sebe. ,,Co tu děláš takhle sama?" ozval se za mnou ten hlas, který tolik zbožňuji. 

,,Kuchiki Taichou?" vychrlila jsem ze sebe rychle při pohledu do jeho očí. 

,,Kolikrát se mám opakovat? Když jsme tu jen ty a já...jsem pro tebe jen Byakuya." řekl s rozjasněnou tváří. Jeho pohled směřoval do mých azurových očí. Mám pocit, jakobych se v jeho očích měla utopit. Moje srdce..buší jako o život. Když si ke mě potom sedne blíž, moje srdce je přímo před destrukcí. 

,,Poslední dobou si zamlklá. Děje se něco?" zeptal se mě a položil ruku na mé rameno. Moje celé tělo se začalo pomalu rozpouštět. 

,,N-Nic..se...neděje" vykoktávala jsem ze sebe vnímajíc jen jeho hlas, vůni a dotyk. 

,,Mohla by tvá zamlklost...být mojí přítomností?" pronesl a přisunul se ke mně blíž. Nevěděla jsem co dělat...moje tělo se celé chvělo. B...Byakuya...

 ,,Soka. Trefil jsem to?" řekl a usmál se, když se konečně naše pohledy opět střetly. Vzal moji ruku a naše prsty se propojily. ,,Třeseš se" řekl a druhou rukou mi projel vlasy. Začervenala jsem se a nevěděla jsem, jak reagovat na jeho dotyky...na jeho slova. Vzal moji ruku za zápěstí a položil mi ji na svoji hruď, přímo k místu, kde má srdce. Bušilo stejně rychle, jako to moje. ,,B...B...Bya...kuya..."řekla jsem omámeně a uložila jsem hlavu na jeho ramena. Užívajíce si jeho nádherné vůně a teplých dlaní, v kterých byla moje ruka. 

,,Rossali" zašeptal mi do ucha a vzal moji bradu do svých dlaní.

 ,,Už...se nedokážu držet zpět" řekl a naše rty se spojily. Tohle bylo to nejnádhernější líbání, které jsem kdy zažila. Jemně mě uložil do trávy a lehl si vedle mě. Jednou rukou mě hladil po vlasech a v druhé svíral moji ruku. Nemohla jsem svůj pohled dostat z jeho očí. Úplně mě omámily. Přesunul se nade mně a znovu se usmál. 

,,Rossali..já tě...-"..........SEN? Proletělo mi hlavou když jsem se vzbudila ve stanu vedle spící Rangiku, která šeptala nebo možná vzdychala ze snu jméno GIN. Cítila jsem jak celá hořím. Ze všech snů o něm co jsem v poslední době měla...byl tenhle nejkrásnější. S lehkým úsměvem jsem znovu zavřela oči a představovala si jeho jak vyslovuje tím svým hlasem mé jméno. Není ani možné...jak moc bych ho teď chtěla slyšet. Je vůbec možné...že mi takhle popletl hlavu? Uklidni se Rossali, hlavně klid, uklidňovala jsem se v duchu.
         Poslední dny jsme nakonec trávily tím, že jsme trénovaly naše síly a to tím způsobem, že jsme se snažily zkombinovat naše útoky tak, abychom dokázaly zabít i toho nejsilnějšího nepřítele. Pomalu, ale jistě se už začínal blížit den, kdy budeme vedle těch, vedle kterých chceme.
         V den D byla Hinamori trošku nervózní, ale nebyla jediná. To jsme byly snad všechny. Po tom snu jsem byla úplně mimo a snažila jsem se hodit do klidu. Což mi moc nešlo, takže jsem se zvedla z lavečky, doběhla jsem k vodě a skočila jsem tam. Když jsem se vynořila sklonila jsem se a strčila jsem do vody hlavu. Přitom jsem se lehce fackovala. 

,,Je v pořádku?" mumlala Hiyori, když balila stan a přitom na mě civěla. Nakonec za mnou do vody zaletěla i Hinamori, která zřejmě byla taky trošku mimo a tak jsme měli strčenou hlavu ve vodě společně. 

,,Je to vtipné, pozorovat je" řekla Rangiku a zasmála se. 

,,Nečum na ně a pojď mi radši pomoct." řekla Lisa, která už si zřejmě na tyhle mé stresy zvykla. Sbalily jsme stany, všechny naše věci a pustili jsme se do oběda. Zvedla jsem telefon, abych oznámila Yama-jiimu, že budeme do večera doma, ale Yoruichi mě zastavila, že když příjdeme nečekaně, třeba uvidíme něco zajímavého. Což mě nadchlo a strčila jsem mobil zpět do kapsy. V poslední řadě jsme složily gril a chystali jsme se otevřít senkaimon. Ale dopadlo to úplně jinak, protože jsme všechny zabručely z pohledu na tu průzračnou vodu, zahodily jsme bágly a skočily tam v oblečení. Takže místo odebrání domů jsme se tam čvachtaly v oblečení. Po hodině jsme se ale už převlékly a otevřely senkaimon. Když jsme byly konečně v Soul Society všechny jsme si povzdychly, protože už jsme byly zase tady..ve starých kolejích. U brány měla hlídku zrovna 6.divize a hned jak mě viděli začali na mě mávat a zdravit mě.

     ,,Chyběla jste nám, 3.důstojníku Phantomhivová!" řekl jeden z nich. Nenapadlo mě co říct a tak jsem se jen usmála. Na chvíli se zarazili a potom začali zdravit Soi Fon a více-kapitánky.

Otevřeli bránu a nás čekalo něco, co jsme nečekaly. Před námi stáli všichni více-kapitáni a kapitáni a už nás vřele zdravili. Riley už stál mezi nimi s bílou haori. 

,,Okairi, Ross-chan" řekl Yama-jii společně s Rileyim, když jsme přišli blíž. Se všemi jsme se pozdravily a já byla nervózní až když jsem stála před Kuchikim a zdravila jsem s ním. 

,,Vítej zpět" řekl. 

,,Arigatou, Taichou" řekla jsem už s menší nervozitou. 

,,Abych nezapomněla!" řekla jsem při pohledu na Rileyiho a začala jsem hrabat ve své tažce. 

,,Rossali? Co se ti proboha stalo?" vykřikl Riley když viděl pod mojí sukní obvázané stehno.

 ,,Eh...noo...vííš...." začala jsem koktat a přemýšlela jsem jak to vysvětlit.

 ,,Byla to moje chyba!" vykřikla Rukia, která stála za mnou. 

,,Tvoje chyba?" divil se Riley. 

,,Hai! Byla jsem neopatrná a Rossali když mě zachraňovala se takto zranila" řekla sklesle. 

,,To je jedno" řekla jsem a dala jsem Rileyimu do ruky malou krabičku. Otevřel ji a byla v ní malá a lesklá perlička. 

,,To je pro mně?" řekl Riley, který se usmíval od ucha k uchu. 

,,Hai! Vlastním úsilým jsem to vylovila." řekla jsem pyšně. 

,,Arigatou, nee-san" řekl Riley a objal mě.