13. Únos kapitánů.

     Seděla jsem u snídaně, sama v Kuchikiho domě. Je to zvláštní někam se vypařil než jsem se vzbudila a ani se nenasnídal. Asi měl nějaký důležitý úkol. Sebrala jsem se a usedla jsem k jeho stolu. Z těch všech hromad papírů už tam byla jenom hromádka asi 15 listů. Takže to dodělám a potom půjdu na oběd. Doufám, že alespoň na tom obědě ho uvidím...včera večer..bylo to takové zvláštní. Kromě povídání o zážitcích bylo ticho. Opravdu je to zvláštní. Po telefonu jsme si tak dlouho povídaly, ale když jsme spolu samy je v tom trochu problém. Opravdu bych o tom měla přestat přemýšlet a pomoct mu alespoň tím, že to papírování dokončím.

,,To je zvláštní. Od rána jsem neviděla svého kapitána. Vlastně...neviděla jsem žádného kapitána" řekla Nanao sklesle. Všichni ostatní jsme se k ní přidali. 

,,Třeba jen dostaly nějakou nalehavou práci od Velícího kapitána" řekl Hisagi lhostejně. 

,,Asi máš pravdu" řekla Isane.
       Už se blížil večer, ale pořád se žádný z kapitánů neukázal. Zkoušela jsem vycítit reiatsu alespoň jednoho z nich, ale nic. Dostala jsem hlad a tak jsem si chtěla udělat večeři. Ale pořád mi to vrtalo hlavou. Žádný z kapitánů neřekl svému více-kapitánovy, že jde pryč. To je zvláštní. Jak znám Ukitakeho tak ten by určitě nechal alespoň vzkaz. Byla jsem tak rozrušená, že už jsem to déle nevydržela a vyrazila jsem přímo do kasáren 1.divize, abych od Yama-jiiho zjistila kam všichni zmizeli. Co mě ale čekalo v jeho pracovně a v pracovně jeho více-kapitána byl šok. Yama-jiiova pracovna byla celá převrácená naruby a byl tam hrozný nepořádek. Na podlaze jsem si všimla malých kapek zaschlé krve. ,,Co?" proletělo mi hlavou. V pracovně jeho více-kapitána byl stejný nepořádek. Mezi hroudamy papírů jsem uviděla něčí ruku. Téměř okamžitě jsem se k ní vydala. Byl to jeho více-kapitán a zdá se, že na něj bylo použito hakufuku. Okamžitě jsem vyslala pekelné motýly, aby sem přišli všichni více-kapitáni a 3.důstojníci. Madaramemu jsem poslala zprávu ať sebou vezme i Ayasegawu když bude chtít. Během deseti minut už jsme všichni stáli v jeho pracovně a snažili se probudit Sasakibeho. Madarame donesl láhev studené vody a nalil mu to na hlavu. Naštěstí se vzbudil. Začal vydýchávat a první co řekl bylo kde je Velící kapitán. 

,,Doufali jsme, že to budete vědět Vy" řekl Renji, kterého jsme sem nalehavě zavolaly společně s Ichigem a Rukiou.
Ať jsme se soustředily jak jsme chtěly, necítily jsme reiatsu ani jednoho z nich. V noci přišel z Reálného světa i Urahara s Yoruichi a začínaly jsme vymýšlet plán jak je najít. Rozdělily jsme se do skupin a každá skupina šla prověřit jednu oblast Společenstva duší. Ten kdo najde něco podezřelého, nebo dokonce ucítí nějaké jejich reiatsu hned pošle pekelného motýla a sejdeme se tam. Mé ruce se třásly. Třásla jsem se celá. Bála jsem se....nejen o brášku...nejen o dědouška...ale i o Kuchikiho a ostatní kapitány. Doufám, že je najdeme dřív než jim něco udělají.
        Byla jsem ve skupině s Rangiku, Momo, Kirou, Ichigem a Renjim. 

,,Nerozumím tomu. Jestli je unesli...jak je možné, že jsem nic neslyšela? Spím přece v pokoji hned vedle něj....Proč?" zeptala jsem se sklesle. I když jsem pochybovala, že někdo bude znát odpověď. Letmo jsem se podívala na Hinamori a ta se tvářila jako hromádka neštěstí a vidím, že ji to dost vzalo. Není ale jediná. Každý se bojí o kapitány. Ať už od kapitána divize, ve které je nebo o kapitána, na kterém mu záleží. Proč jsem nic neslyšela? Většinou mě vzbudí v noci i ten nejtišší zvuk, jako třeba když na zahradě v noci spadla z ničeho nic větev ze stromu. Vzbudila jsem se, protože jsem ji slyšela. Ale Kuchiki v klidu spal dál. Ale teď? Unesli ho přímo z domu, kde jsem byla i já. A já jsem ani nic neslyšela....SAKRA! řekla jsem a přidala jsem do kroku.
Místo, kde jsme měli "hlídku" byl okruh kolem Inuzuri a okraj Kusajishi. Všichni jsme zběsile hledali a soustřeďovali se na cítění reiatsu. Rukia obcházela lidi, kteří žijí poblíž a ptala se jich jestli si něčeho nevšimli, nebo neviděli něco zvláštního. Nikdo ale nic neviděl. Jak je to možné? Sakra, sakra, sakra, sakra!!!!!!!! Najednou jsem se zastavila. Cítila jsem to! 

,,Ross! Co je?" zakřičel Ichigo když viděl, že nějak nejsem v pořádku. 

,,Cítila jsem to....Yamamoto....musí tu někde být!" zakřičela jsem a chytla jsem se za hlavu. Rangiku ihned vyslala pekelné motýly ke zbylým skupinám. To bylo divné. 

 ,,Rossalie-sama...jaké reiatsu jste cítila?" řekl udýchaně Sasakibe, který přišel se svojí skupinou jako první. 

,,Ve...Ve...Velící ka...pitán" řekla jsem rozkoktaně. Třeštila mi hlava. Jakmile jsme byly všichni začaly jsme hledat místo, kde by mohli být schovaní. Narazily jsme na starou budovu, která se nepoužívala už po dlouhou dobu. Ale já jsem moc dobře věděla co je to za budovu. Do očí se mi nahrnuly slzy. 

,,Rossali!" zakřičela Rukia když si toho všimla a přišla ke mě. ,,Znáš ten dům?" zeptala se mě. 

,,Hai" řekla jsem. 

,,Co je to za dům?" zeptal se Renji.

 ,,To...je...bývalé sídlo rodu Phantomhivů" řekla jsem a po tváři mi stekla slza. Znovu! Zase jsem to cítila. Ale teď už zřetelněji než předtím. ,,Jsme tu správně" řekla jsem a můj výraz v obličeji se stal nelístostným a vražedným.

,,Už to chápu" řekl Sasakibe, když jsme se nenápadně blížili k zadnímu vchodu. 

,,Co tím myslíte?" zeptala jsem se. 

,,Vidíte ten kámen u těch dveří?" řekl a ukázal ke dveřím. 

,,Hmm" zabručela jsem. 

,,Je to důvod proč jsme necítili jejich reiatsu. Tento kámen je jako například bariéra." řekl Sasakibe. 

,,Takže jde opravdu o únos" řekla Rukia a smutně se zatvářila. 

,,Rukia?" zeptala jsem se při pohledu na její zesmutnělou tvář. ,,Co se děje?" přidala jsem. 

,,Bojím se.." řekla. 

,,Čeho?" zeptala jsem se nechápavě.

 ,,O bratra" řekla a zatvářila se ještě smutněji. Jak to tak vidím tak nejsem sama, kdo se o Kuchikiho bojí.
,,Matte!" zastavil nás Kisuke, když jsme chtěli vstoupit do budovy. Každého nás obešel a přilepil nám na zápěstí jakýsi čtvereček, který vypadal jako náplast. 

,,Co je to?" zeptala se Rangiku a prohlížela si své zápěstí. 

,,Můj nový vynález. Kompletně skrývá vaše reiatsu, že ho nikdo neucítí. Dokonce ho neucítí ani za předpokladu, že použijete bankai." informoval nás Kisuke. Poděkovaly jsme a chtěli jsme už konečně vyjít dovnitř, ale Kisuke nás ještě zastavil a řekl, že by bylo lepší kdybychom udělali 12 skupin, z toho každá se zaměří na záchranu jednoho kapitána. Já, Renji a Rukia jsme byly ve skupině spolu, protože jsme si na záchranu vybrali Kuchikiho.

*******

      Kapitáni byli svázáni na židlích a jejich zanpakutou byly daleko on nich. Z nenadání přišel chlápek v černém dlouhém kabátu s bílými podlouhlími vlasy. Přez obličej měl jizvu a jeho hnědé oči vypadaly nelístostně. 

,,Co to má k sakru znamenat?" zeptal se nabroušeně Yamamoto. Typoň začal vysvětlovat, že ovládne Soul Society. V prvé řadě prý zabije všechny kapitány a potom příjdou na řadu více-kapitáni a další. Nechá naživu jen ty nejslabší shinigami a udělá si z nich své otroky. Celá Seireitei bude jeho panství. Když to dořekl, ďábelsky se zařehtal. 

,,Ubohé" řekl Kuchiki s lhostejným výrazem. 

,,Are? Hlava Kuchiki klanu chce být zřejmě mrtvá jako první." řekl naštvaně. Zřejmě se ho to dotklo. Najednou se za ním objevilo asi 6 mužů, kteří mu podali hlášení, že v Seireitei není ani jeden více-kapitán, ale že okolo budovy není žádný shinigami. 

,,Soka" řekl chlápek a zřejmě krátce zapřemýšlel. ,,Tak asi začnu. Alespoň vás všechny zabiju než oni příjdou a nebudu se muset otravovat jejich hledáním." řekl a usmál se. 

,,Hej ty!" otočil se a zakřičel na jednoho borce za ním. 

,,Ano, pane?" zeptal se týpek.

 ,,Odstraň kámen na uschování reiastu." řekl a vytáhl si svoji zanpakutou. 

,,Tak koho si vyberu jako prvního...eh co třeba....Kuchiki Byakuya? Šestka je moje oblíbené číslo, máš štěstí" řekl a znovu se ďábelsky zasmál. Shunpem se přiblížil ke Kuchikimu, který se ani nemohl pohnout. 

,,Sayonara, Kuchiki Byakuyo" zařval a napřáhl se zanpakutou přímo na něj. 

,,Nani?" vypadlo z něj když se jeho meč zasekl místo v Kuchikim, v bariéře z vody. 

,,Hoero, Zabimaru!" ozvalo se a Zabimaru ho smetl stranou. Kuchiki nechápavě civěl na Renjiho, který se z čista jasna objevil přímo před ním. 

,,A-Abarai-kun?" vysoukal ze sebe Ukitake. Z nenadání jsme se za Renjiho zády objevily já s Rukiou. 

,,K-Kuchiki-san? Phantomhive-san?" vykoktával znova. 

,,Nejsme tu jen my, Ukitake Taichou" řekla jsem s úsměvem a v celé místnosti se začali objevovat všichni, kteří přišli zachránit své kapitány.
,,Yoruichi?" zakřičela jsem. 

,,Chápu. Je čas všem ukázat, že jsme se na dovolené jen neflákaly." řekla a usmála se. Byl čas ukázat, co jsme se naučili, když jsme trénovali na sloučení našich dívčích sil. Jako první jsme šli na věc já a Yoruichi. Trošku jsme ho zbuchali a v poslení řadě jsem mu zapíchla svoji zanpakutou do nohy, aby se nemohl hýbat. Další na řadě byla Hinamori s Rangiku. Rangiku ho svojí Haineko nepříjemně poškrábala a Hinamori ho svojí Toubime skoro omráčila přímou ránou do břicha. 

,,Soi Fong!" zařičela Yoruichi na kapitánku 2.divize, kterou jsme právě rozvázaly. Svým bankaiem vystřelila přímo na něj. Skoro konečný útok patřil Rukii, který ho svým Tsukishirem dostala na pokraj smrti. 

,,Ichigo! Dokončito Getsuga Tenshou!" zakřičela Rukia. 

,,Ahh" zamumlal Ichigo a zabil ho svým poslením útokem. 

,,WOW!" řekl Kenpachi schválně nahlas, abychom ho slyšely. Po zjistění, že se týpek už proměnil v prach jsme se konečně rozhodli vysvobodit naše kapitány. Sasakibe rozvazoval Velícího kapitána, Rukia Ukitakeho, Nanao Kyouraka, Yachiru Kenpachiho, já ehm...Kuchikiho, Hinamori Toushira, Rangiku Gina, Nemu Mayuriho, Isane Unohanu, Soi Fon Rileyiho a Hisagi odvazoval Komamuru. Velící kapitán nám poděkoval za záchranu a zabití viníka a vydali jsme se zpátky do Seireitei. Všechny divize, když viděli kapitány živé a zdravé byly šťastní a hned je vítali.
        Všichni se odebrali ke svým domům. Já byla opravdu šťastná, že jsme to dokázaly včas a tak zachránily Kuchikiho. Uvařila jsem večeři, co nejlépe jsem uměla a usedla jsem spolu s ním ke stolu. Zabrousil pohledem na svůj stůl. 

,,Dodělala si to?" zeptal se trošku překvapeně.

 ,,Hai" odpověděla jsem celá červená. ,,Můžu se na něco zeptat, Kuchiki Taichou?" zeptala jsem se trošku vyděšeně. ,,Samozřejmě." namítl a dal si do úst další sousto. 

,,Jak Vás vlastně unesli? Víte, nemůžu pochopit jakto, že jsem vás neslyšela. Proč jste něco neudělal, abych se vzbudila?" vychrlila jsem na něj zřejmě proto, že mi nahnal hrozný strach.
       Večer jsem seděla na střeše jeho domu a civěla jsem na hvězdy. Musela jsem přemýšlet o tom, co mi odpověděl. Řekl totiž, že by mě nějak vzbudil, kdyby u mě nestál spojenec toho týpka a nedržel mi u krku meč se slovy, že jestly cekne tak mě zabije. ,,TO JE IDIOT!" zašeptala jsem potichu. Nechá se unést jen proto, že mám u krku meč! Ale...ve skutečnosti...jsem šťastná. Vlastně jsme se zachránily navzájem. Ale...stejně si myslím, že je to pitomec. Co by se sakra stalo kdybych tu bariéru nestačila vytvořit? Co by se stalo kdybychom to sídlo nenašli včas?...

,,Are? Co tu děláš?" šeptala Rangiku, která skákala po střechách směrem ke svému domu. 

,,Kde si byla?" zeptala jsem se zvědavě. 

,,Eh..já...byla jsem se podívat na Gina, jestly náhodou není někde zraněný" řekla a začervenala se. 

,,Stalo se něco mezi vámi?" řekla jsem s trošku mírným tušením, protože se mi Rangiku zdála úplně mimo.

 ,,No...vlastně...když jsme se loučily...tak...mě k sobě přitiskl a.....políbil mě...." řekla a začala se červenat ještě víc.

 ,,Vážně? To jsem ráda, že už se k tomu konečně odhodlal!" řekla jsem nadšeně, ale taky malilinko závistivě...protože jsem někde uvnitř sebe tušila, že mezi mnou a Kuchikim se tohle nikdy nemůže stát...