14. Nový více-kapitán 6.divize!

    ,,Rossalie, vstávej!" mluvil na mě někdo a šouchal do mě. Pomalu jsem otvírala oči. Byl to Kuchiki. Vidět jeho obličej jako první věc po ránu, tomu říkám nádherné probuzení. 

,,Co se děje, Taichou?" zeptala jsem se ospale. 

,,Už je čas na oběd." řekl a upravil si svůj šátek. 

,,Oběda?" vykřikla jsem když jeho slova dolehla k mým uším. 

,,Hai. Nechtěl jsem tě ráno budit když si spala." řekl rádoby starostlivě.

 ,,Áá Taichou! Měl jste mě vzbudit dříve!" zabručela jsem a začala jsem si dávat vlasy do culíku.

 ,,Jsi nějaká udýchaná." řekla Hinamori a Rangiku vyprskla smíchy. 

,,Haa? Co tím jako myslíš?" vyprskla jsem celá rudá. 

,,Přemýšlej. Seš udýchaná. Ty a Tvůj kapitán jste přišli oba pozdě. Co to může znamenat?" rýpla si do mě Rangiku a zabrousila nenápadně pohledem na Gina, který byl uprostřed rozhovoru s Mayurim. Ehh, teda víc jak rozhovor to vypadalo jako hádka. 

,,Tak už nám to řekni." sondovala Hinamori. 

,,Co tím myslíš?" vyprskla jsem znova. 

,,Přece to, že už máš konečně něco se svým kapitánem." řekla Rangiku a znova se otočila na Gina, který se už dohádal a usmál se na ni. 

,,Já s ním nic nemám!" obhajovala jsem se. 

,,Heh. Tak proč se tak červenáš Rossali?" rýpla si do mě vtipně Nanao. 

,,Prostě jsem jen zaspala a on mě vzbudil, že už je dávno oběd." řekla jsem a cítila jsem se trošku dotčeně.
        Po obědě jsem se vrátila k němu domů. Čekal na mě trochu důkladnější úklid a on mezitím podepisoval zbylé papíry. ,,Rossali?" zeptal se Kuchiki, který stál těsně za mnou, když jsem dovysávala. 

,,H-Hai?" vykoktala jsem ze sebe. Je tak blízko! Pokud neomdlím z jeho vůně a jeho hlasu tak si zasloužím oskara! 

,,Zašla bysi prosím za kapitánem 13.divize s tímto papírem? Omlouvám se, že Tě ruším. Vím, že máš práci." řekl trošku sklesle. ,,Skočím tam." řekla jsem se začervenáním a nevózním úsměvem. Jeho přítomnost mě už sama o sobě nenechávala klidnou. A teď ještě nestojí ani metr ode mně! 

,,Děkuji, Rossali" řekl Byakuya a když mi podával papíry, které mám Ukitakemu dát, naše prsty o sebe náhodou zavadili. *SRDEČNÍ INFARKT!* Kolikrát mi ještě plánuje ten pitomec zastavit srdce?
      Rychle jsem tam skočila a vyřídila to a cestou zpátky jsem narazila na Renjiho. 

,,Renji?" vyjekla jsem, když mi skočil do cesty. ,,Co tu děláš?" zeptala jsem se nechápavě. 

,,Kapitán Kuchiki mě zavolal, protože se mnou chce něco prodiskutovat." řekl s úsměvem.

 ,,A co tu děláš ty?" zeptal se. 

,,Taichou my dal nějaké papíry, abych je dala Ukitakemu, tak jsem to byla vyřídit." řekla jsem a trošku jsem přemýšlela co s ním chce asi tak prodiskutovat. Nepřemýšlej o tom. Renji je jeho více-kapitán, takže to musí být něco co může řešit jen s ním. Nechala jsem je ať v klidu prodiskutují co musí a vydala jsem se podívat za Rangiku a Hinamori. Rangiku nebyla doma a já jsem se ani nepotřebovala ptát kde může být. Tak jsem se vydala za Hinamori a doufala jsem, že ona narozdíl od Rangiku bude doma. Jsem zvyklá u ní neklepat, protože když klepu tak je Hinamori vždycky naštvaná, že se musí znova opakovat abych neklepala. Otevřela jsem dveře a myslela jsem, že omdlím. Co mě totiž čeklalo bylo něco, co jsem doopravdy nečekala. Hinamori seděla na skříňce a u ní stál Hitsugaya s rozepnutou košilý. 

,,Gomena sai!" vykoktala jsem ze sebe a raději jsem shunpem utekla co nejdál. Když jsem zastavila, začala jsem se smát. ,,Nevěřím!" zařvala jsem potichu a znovu jsem se začala smát.
       Trošku jsem se zasekla a přišla domů později. 

,,Gomena sai!" zakřičela jsem, když jsem vešla do domu. 

,,Rossalie, chtěl bych s tebou mluvit." řekl a já jsem se začala třást, protože jsem nevěděla jestli jsem něco neprovedla. Chtěl začít mluvit, ale zrovna přiletěl pekelný motýl, že je nalehavá porada kapitánů. Domluvili jsme se, že na něj počkám a promluvíme si potom. Sedla jsem si na sedačku a nervózně jsem přemýšlela. Třeba mi chce říct, že chce abych odešla do jiné divize. Nebo už nechce, abych mu vařila a bydlela v jeho bytě. Mám z toho hlavu v pejru. V tom všem přemýšlení a strachu jsem upadla na sedačku do bezesného spánku.
      Cítím ji. Tu jeho nádhernou vůni. Ale je...tak blízko. Cítím ji tak zřetelně, jakoby ležel přímo vedle mě. Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na pohovce a byla jsem přikrytá jeho haori. Aha...tak proto jsem cítila jeho vůni tak zřetelně. Znovu jsem zavřela oči a zabalila jsem se do jeho haori. Celou tu dobu než jsem zase usnula jsem cítila jeho vůni. Objímala jsem jeho haori tak jako bych chtěla objímat i jeho. Proč mi nemůžou věci vycházet tak jak bych chtěla? Chtěla bych být tak šťastná jako Hinamori a Rangiku. Možná s nimi ještě nechodí, ale už jsou tak moc v jejich blízkosti a můžou si být jisté, že oni je chtějí. Za to já...nemám vůbec štěstí. Co bych dala za to, aby se na mě alespoň jedenkrát usmál....Podobných věcí jsem měla plnou hlavu. Trvalo mi asi hodinu než jsem všechny tyhle myšlenky vyhnala z hlavy a konečně znova usnula. Jediné co jsem vnímala i ve spánku byla jeho vůně.
         Rychle jsem z lehu přešla do sedu a celá červená jsem vydýchávala. Už zase ten sen. Ten, co se mi zdál na dovolené. Proč to vždycky skončí v té samé části a já se probudím? Co mi v tom snu chce Kuchiki říct? Ach jo, teď už vážně nic nechápu. 

,,Copak se děje?" ozvalo se od Byakuyova stolu starostlivě.

 ,,Nic..Nic. Jen sen." řekla jsem a pořád jsem se snažila normálně dýchat.

 ,, Zlý sen?" zeptal se, když viděl můj výraz. 

,,Právě naopak." řekla jsem trošku zaskočeně, když jsem slyšela jeho hlas s příjemným tónem. 

,,Usnula jsem včera?" zeptala jsem se a pomalu jsem vstávala z postele. 

,,Ano. Přišel jsem trochu později a ty už si spala. Tak jsem přez tebe hodil alespoň svoji haori, aby ti nebyla zima." řekl a sepisoval jakýsi papír s červeným rámečkem. 

,,Omlouvám se. A děkuji za tu haori." řekla jsem a vydala jsem se k němu. Vstal a já mu pomohla si haori oblíct, asi tak jako když pomáhá muž ženě do kabátu. Akorát v tomhle případě je to obráceně. 

,,O čem jste semnou chtěl mluvit, Kuchiki Taichou?" řekla jsem a ihned jsem znervózněla, když se naše pohledy střetly. 

,,Posaď se." řekl dopisoval poslední slova na papír. 

,,Takže začnu. Už od chvíle kdy ses stala mým 3.důstojníkem si mi pomáhala se spoustou prací, pomohla si mi i s formováním mé divize v bojích. Ukázalo se, že v boji si zdatná a doneslo se mi, že když si ve Skutečném světě trénovala s Kurosaki Ichigem, že dostával pořádně zabrat. To co ti chci říct je i důvod proč sem byl zavolán Renji, protože jsem to nejdříve musel probrat s ním. Tu máš." když to dořekl podal mi papír, který zrovna dopisoval. Na něm stálo, že jsem byla navrhnuta na pozici více-kapitána 6.divize. ,,V-Více-kapitán? Není..není to náhodou Renjiho místo?" vykoktávala jsem celá omámená. 

,,Ano. Říkal sem mu, že v těhle chvílích potřebuji pomoc od více-kapitána, ale když je ve Skutečném světě spolu s Rukiou jsem tu na všechno sám a je spousta věcí, s kterými mi jako 3.důstojník pomoci nesmíš. A tak jsme se rozhodly, že si ty a Renji prohodíte místo. Pokud chceš můžeš to odmítnout. Rozhodnutí je na tobě." řekl s upřeným pohledem do mých očí. Extáze. To je to co teď proudí v mých žilách. 

,,Samozřejmě, že to příjmám!" vyjekla jsem celá šťastná. 

,,To jsem rád. Slavnost a všechno okolo se budou konat za dva týdny." řekl a bylo vidět, že je tak trošku...šťastný? 

,,Dva týdny? Nebývá to obvykle měsíc?" zeptala jsem se trošku nechápavě. 

,,Za normálních okolností ano, ale když jsem o tom říkal Velícímu kapitánovy byl tak šťastný, že řekl, že už to bude za dva týdny. " vysvětlil mi.
       Jako první jsem letěla za Rileyim, aby se tuhle novinu dozvěděl jako první. 

,,Riley! Riley!" řvala jsem po cestě do jeho kanceláře. 

,,3.důstojníku Phantomhivová! Bez souhlasu kapitána nemůžete vrthnout do jeho kanceláře!" křičela na mě jeho ochranka, která mě zastavila. 

,,Nechte ji vstoupit." ozval se Rileyiho hlas za dveřmi. Okamžitě jsem vletěla dovnitř a zavřela dveře. 

,,Zabili snad někoho, že děláš takový povyk?" řekl Riley, který byl zrovna uprostřed papírování. 

,,Blbečku! Mám pro tebe novinku!" řekla jsem šťastně. 

,,Jakou?" zeptal se Riley a konečně zvedl hlavu od stolu. 

,,Za dva týdny budu oficiálně více-kapitánka 6.divize!" zakřičela jsem na něj. 

,,Opravdu?" zaječel Riley a vyskočil ze židle. Objal mě. 

,,Dokázala si to! Jsem tak šťastný!" říkal a pevně mě tisknul na svoji hruď. 

,,R-Rile...y...chc...eš...mě...udu....si...t?" vykoktávala jsem ze sebe. 

,,Ahh, gomen, gomen" začal se omlouvat. ,,Jsem na tebe tak pyšný!" křičel na mě znova.
        Další komu jsem to chtěla oznámit byla Hinamori a Rangiku a já se po včerejší události trochu bála vejít bez zaklepání a tak jsem raději klepala i za cenu toho, že na mě zase budou naštvané, že se musí opakovat. No co, vy by jste snad po tom co jste viděli Momo a Hitsugayu šli dovnitř bez zaklepání? Pche, blbost. 

         Štěstí! Obě byli právě u Rangiku v pokoji a tak jsem je nemusela obcházet po jedné. 

,,Yahoo ladies!" zakřičela jsem a vešla jsem dovnitř.

 ,,Yo, Ross! Nějaká šťastná, co se stalo?" řekla Rangiku hned, jak viděla můj šťastný výraz. 

,,Držte se!" řekla jsem. Chytli se sami sebe navzájem. 

,,Za dva týdny ze mě bude...." řekla jsem napínavě. 

,,Co co co? Dělej a nenapínej?" řekla Hinamori. 

,,Hádejte!" řekla jsem vychytrale. 

,,Byakuyova snoubenka?" řekla Rangiku. 

,,Blbko! To ne!" zasmála jsem se. 

,,Tak nám to už řekni!" křičela po mě napnutá Hinamori.

 ,,Více-kapitánka 6.divize!" zakřičela jsem. 

,,WOOOOOW! No nekecej! Kdo ti to oznámil?" chrlila na mě Rangiku. 

,,Sám velký Kuchiki!" řekla jsem se smíchem. Rangiku začala něco hledat pod sedačkou a Hinamori se mi zatím snažila vysvětlit včerejší událost. 

,,Nic mi neříkej!" řekla jsem a začala jsem se křenit. ,,Jen doufám, že jste na to včera nevlítli!" řekla jsem ještě s větším smíchem. ,,Perverzačko!" zařvala na mě Hinamori. 

,,Co se stalo včera?" vložila se do toho Rangiku, která zpod sedačky vyndala sake.

 ,,Ale nic!" zařvala Hinamori, která byla celá červená. 

,,Hééé? Tak nic. Načapala jsem je s Hitsugayou!" řekla jsem s vtipným tónem. 

,,Oooo? Vážně? Hinamori se nám nějak rozjíždí, nemyslíš?" odpověděla mi Rangiku, když nalévala sake do třech sklenic. 

,,Fakt, že jo. Ale Toushiro se taky nezdá" odvětila jsem jí. 

,,To jo! Nikdy bych to do kapitána neřekla!" konstatovala Rangiku. 

,,BUUUUĎTEEE ZTICHÁÁÁÁÁÁÁ!!!" zakřičela po nás dotčená Hinamori. 

,,Ale, ale. To je povyk" řekla Rangiku. Nakonec jsme to všechno zapili a já se z posledních sil potácela do jeho sídla. Nějak jsem v té výšce ztratila rovnováhu a padala jsem přímo dolů. Těsně nad zemí, když už jsem si myslela, že budu celá rozlámaná ležet dole na zemi, mě někdo chytnul. Zaregistrovala jsem jen vlající bílou haori. 

,,Zapíjela si?" ozval se jeho příjemný hlas. 

,,H-Hai...omlouvám se." řekla jsem smutně. 

,,Neomlouvej se. Vždyť to, že budeš více-kapitán je hodno toho to zapít." řekl a pomohl mi se postavit na nohy.