15. První dny jako Více-kapitánka.

       Áu. Moje hlava bolí jako bych na ní měla 10 stehů. Musela jsem to včera opravdu přehnat. A co je na tom nejhorší? Že si nic nepamatuju! Vím jen, že mě Kuchiki chytil když jsem padala..a pak...a pak...UŽ NEVÍM! Ááá, já jsem kráva. Otevřela jsem oči a ležela jsem u sebe v pokoji. Musel mě sem zřejmě donést nebo mě při nejhorším táhl za vlasy po zemi až sem. Nemám v sebe totiž až takovou důvěru, abych dokázala říct, že by byl ochoten mě sem donést. Jen doufám, že není naštvaný. Protože si nejsem jistá, že za to, že jeho teď už neoficiálně více-kapitánka se potácí opilá k němu domů a troufám si tvrdit, že tohle není poprvé. A raději nechci říct, že naposledy. Mohla by to být lež jako věž. Nechtělo se mi z postele takže jsem zůstala ještě chvíli ležet a zabavovala jsem se tím, že jsem přemýšlela o tom, jak by vypadal Kuchiki bez trička nebo alespoň v normálním oblečení. Nikdy bych tomu nevěřila, že mě takové fantazírování dokáže tak moc zabavit a troufám si říct, že mě to i trošku nažhavilo.

 ,,Áááá, bože!" zaúpěla jsem potichu a šla si spláchnout obličej studenou vodou. To, že jsem do něj možná zamilovaná by se ještě dalo brát, ale to že myslím na tohle...To už je vážně moc! Chotto matte...o čem jsem to teď přemýšlela? Jsem do něj za-za-zami-lo-vaná? 

,,Uáááá" zaúpěla jsem znova a strčila jsem pod umývadlo celou hlavu.

,,Ohayo" řekl soustředěně. 

,,Ehhh...ten včerejší večer.." vykoktávala jsem ze sebe. 

,,Nedělej si s tím starosti." podíval se mi zpříma do očí. Rozpustím se! Já se opravdu rozpustím! 

,,Rossali? Co si dělala ráno v pokoji?" zeptal se z ničeho nic. ÁÁÁÁ! Neříkej mi...že mě slyšel! 

 ,,P-Proč se ptáte, Taichou?" vykoktala jsem ze sebe jedinou smysluplnou větu, která mě napadla. 

,,Slyšel jsem nějaký křik." řekl a podíval se na mě. 

,,Áh tak tohle myslíte...měla jsem jen takovou promluvu sama se sebou." řekla jsem a uvědomila jsem si, že odteď si o mě bude myslet, že patřím mezi blázny. 

,,Ach tak. Já jen, že jsem se bál jestli se ti něco nestalo tak jsem přemýšlel jestli za tebou nemám jít. Ale jak vidím všechno bylo v pořádku." pronesl s rozjasněnou tváří. Jeho výraz se už pomaličku blížil k úsměvu. Myslím, že už vím jak umřu! Umřu na zástavu srdce z jeho přítomnosti! Nenenenene. Radši jsem přestala vést svoje monology a dala jsem se do připravování snídaně. 

,,Ehh, Taichou? Co by jste si dal k snídani?" zavolala jsem na něj z kuchyně. 

,,Ross?" řekl a znovu stál těsně za mnou. Jak se tak rychle dostal za moje záda? Hahá, S-H-U-N-P-O ti nic neříká blbko? 

,,H-H-H-Hai?" vykoktávala jsem ze sebe, protože jsem byla v tranzu a chybělo mi už jen málo k mému zhroucení.

 ,,Když jsme tu jen ty a já, tak mi tykej a říkej mi jménem, ano?" řekl potichým hlasem. 

,,R-Rozumím." sypala jsem ze sebe. 

,,Teď se mě můžeš zeptat znovu." zašeptal mi přímo do ucha. 

,,Co by...sis dal k..snídani, Bya....Bya....kuyo?" vykodrcala jsem ze sebe nervózně a sama jsem se divila, jak moc velké problémy mi dělá vyslovit jeho jméno. 

,,Cokoliv." řekl s tónem, který sám o sobě naznačoval, že se alespoň malilinko usmívá. Hááááá? Jak mi může k sakru říct cokoliv? Já..Já...Já ho opravdu nesnáším!!!!!!

       Byla jsem zavolána k Velícímu kapitánovy tak jsem hned po snídani vyrazila. K mému šťěstí jsem z Kuchikiho dokázala vypáčit, co chce na snídani a tak jsem to nemusela vymýšlet. U dveří Yama-jiiho pracovny stál Sasakibe a usmíval se. 

,,Ohayo. Phantomhive Fukutaicho." řekl z nenadání. 

,,Ah...Ohayo. Chojiro Fukutaicho." vykoktala jsem ze sebe překvapeně. Otevřel mi dveře a za stolem už na mě čekal usmívající se Yama-jii. 

,,Vítejte, Rokubantai Fukutaicho!" řekl s úsměvem a otevřel oči. 

,,Ohayo, Yama-jii!" řekla jsem schválně. 

,,Řekni to správně!" zakřičel na mě uraženě. 

,,Haaa? Fajn. Ohayo, Yamamoto Sotaicho!" pronesla jsem s vtipným tónem a uklonila jsem se. 

,,Blbko!" zakřičel na mě se smíchem. Oznámil mi, že je tak šťastný, že jsem více-kapitánka, že moje slavnost bude už zítra. ,,Haaa? Nemělo to být za dva týdny?" vyjekla jsem překvapeně. 

,,Hm...hm...pravda. Ale čím dřív, tím budu šťastnější!" řekl a zasmál se. Divný. Je to celý nějaký divný. Vlastně...celej Yama-jii je divnej. Možná jsem nakonec divná já. Divné. Opravdu divné.
         Nakonec jsem dopoledne strávila u Rangiku, která mi vyprávěla, že Gin umí skvěle vařit a že u něj včera přespala, protože pro ni uvařil skvělou večeři. Zkrátka jsem poslouchala její právě začínající Love Story. He. Ještě, že se ten tupec zavčas vzpamatoval, jinak bych mu to nedarovala a byl by z něj mrtvej muž. 

,,A ty a Byakuya? Nějaké novinky? Ať už žhavé nebo ne, všechny si je ráda poslechnu!" řekla Rangiku starostlivě, když si všimla, že nad něčím přemýšlím. 

,,No...je tu taková menší novinka." řekla jsem trošku zaraženě, protože sama nevím, co si o tom myslet. 

,,Povídej, Ross." řekla a pohladila mě po ramenu. 

,,Dneska ráno..mi řekl, že když budeme osamotě ať mu tykám a říkám mu jménem...možná to není až nějaká taková novinka, ale dost mě to zaskočilo a i překvapilo." špitla jsem a zadívala jsem se z okna, kde právě svítilo polední slunce. 

,,To je skvělé! Nemyslíš?" usmála se Rangiku. 

,,Myslíš?" řekla jsem překvapeně. 

,,Jo! To, že ti nabídl něco takového už samo o sobě značí, že tím možná myslí něco víc!" řekla přesvědčivě. Usmála jsem se a začervenala. Jsem šťastná, že mi něco takového řekla. To mi dodalo alespoň malinkou naději v lepší zítřky!
          Po obědě jsem se střetla poprvé od toho večera s Toushirem. Stál vedle mě ve frontě na jídlo. 

,,Eh...ta událost..." vykoktával ze sebe Toushiro. 

,,Nene! Nemusíte nic říkat! Všechno už jsem to probrala s Hinamori!" vyjekla jsem a otočila jsem se na něj. 

,,Stejně mi to příjde trošku trapné." řekl Toushiro a pokusil se o uklidňující výraz. ,,Ale..stejně to nebylo tak jak to vypadalo!" zakřičel na mě potichu než jsem se vydala ke stolu. Zasmála jsem se. Přišlo mi vtipné, jak se dokáže hájit, když ho někdo při něčem takovém přistihne. 

,,1.BOD!" vyjekla po mně Rangiku hned, co jsem se posadila ke stolu. 

,,Co to meleš?" zeptala jsem se nechápavě, protože jsem doopravdy nevěděla co tím myslí. 

,,Když si mluvila s Kapitánem Hitsugayou....kapitán Kuchiki ho celou dobu probodával pohledem a nespustil z tebe oči!" naklonila se ke mě Rangiku a šeptem mi to povídala. 

,,V-Vážně?" řekla jsem překvapeně. 

,,To si piš!" přidala se Nanao. 

,,Jak to tak vidím, tak to začíná být čím dál tím víc zajímavější." řekla Hinamori a zasmála se. Když se smála, Toushiro ji pozoroval a krátce se začervenal. Myslím, že mu určitě přišla nesmírně roztomilá a nejvíc ze všeho by chtěl být teď vedle ní.

**********

       Slavnost je tady! Jako první mi samozřejmě blahopřála celá 6.divize. Teda...skoro celá. Kuchiki tu totiž není. Nevím zda-li si mám myslet, že příjde nebo, že nepříjde. Rangiku s Hinamori to museli nějak vycítit, protože potom co mi poblahopřáli všichni kapitáni se mě snažili rozesmát a utěšit. Byla už tma a opilců začalo přibívat. Když už jsem přemýšlela, že půjdu domů, kde se vzali tu se vzali Renji, Rukia a Ichigo. 

,,Co tu děláte?" vykřikla jsem s překvapeným výrazem. 

,,Jdeme ti poblahopřát." řekl Renji s úsměvem a vrazil mi do náruče kytici růží. 

,,Ty jsou nádherné! Děkuju, Renji!" řekla jsem a letmo jsem ho objala. 

,,A my pro tebe máme jeden dárek od nás obou!" řekl Ichigo. 

,,Zavři oči." řekla Rukia. Zavřela jsem oči a zvědavostí jsem ani nedýchala. 

,,Otevři." řekl Ichigo. Na krku mi vysel nádherný náhrdelník s písmenkem R. 

,,Doufám, že se ti líbí! Bude to k neuvěření, ale byl to Ichigův nápad!" řekla Rukia a šťouchla do Ichiga, který se krátce začervenal. ,,Je přímo nádherný!" řekla jsem a nahrnuly se mi slzy do očí. 

,,Myslím, že nádhernější než ty určitě nebude." křičel od stolu opilý Kira. 

,,Blbečku!" zakřičela jsem na něj s úsměvem. 

,,Nečerti se! To byl kompliment!" přidal se k němu Hisagi. 

,,Moc vám oboum děkuju!" řekla jsem a objala je. Ještě jsem tam s nimi chvíli pobyla a potom jsem je šla doprovodit k Senkaimonu, protože se prý hned museli vrátit. 

,,Pozdravujte za mě všechny! Hlavně Yoruichi, Kisukeho, Hyori a Shinjiho!" řekla jsem a zasmála jsem se, protože jsem si vzpomněla na to, jak jsme s Hyori obarvily Shinjimu vlasy, když jsem byla ve Skutečném světě. Na to ráda vzpomínám.
        Vydala jsem se trošku s motajícím pomaloučkým shunpem domů za ním. Ale snažila jsem se být co nejvíce potichu, protože jsem nevěděla, jestli už třeba nespí. Vzpomněla jsem si na to, na co mě upozornila Rangiku, když jsem mluvila s Toushirem. Stejně si začínám myslet, že to jen tak vypadalo, že ho vraždí pohledem a bylo to nakonec úplně jinak než to vypadalo. Potichu jsem otevřela dveře a vyděla jsem všude kolem jen malé světýlka.

 ,,Už si doma?" zeptal se mě Kuchiki, který se náhle objevil předemnou.

 ,,H-Hai." řekla jsem nechápavě a trošku naštvaně, protože na tu slavnost nepřišel a byl raději tady doma. Pchee! Vážně mě štve! ,,Mám pro tebe slavnostní překvapení." vyhrkl na mě když jsem se snažila vyzout. 

,,Překvapení?" řekla jsem nechápavě. Stoupl si za mě a zakryl mi oči. 

,,Podívej!" řekl a oddělal ruce z mých očí. Byl tam připravený stůl plný jídla a kolem dokola byly zapálené svíčky. 

,,To..to je pro mě?" vysoukala jsem ze sebe překvapeně. 

,,Ano. Připravoval jsem to celé odpoledne a skončil jsem před chvílí. Líbí se ti to?" zeptal se mě a poprvé se na mě usmál. 

,,Sa-Samozřejmě! Je to úžasné!" vykřikla jsem nadšeně. Beru to zpátky. Neštve mě, ale vždycky mě dokáže nějak překvapit!
        Povečeřely jsme spolu a mezitím mě seznamoval s tím, co bude má práce jako více-kapitána. Když si to tak vezmu, skoro se to neliší od toho, co jsem dělala normálně. Popřál mi dobrou noc a řekl mi, že ráno nemusím vstávat brzy ať vstanu až budu chtít. Osprchovala jsem se a ulehla do své postýlky, která byla bohužel studená, protože zatím nemám nikoho, kdo by mi ji mohl zahřát. Teda..samozřejmě, že adept na zahřívání nejen postele, ale i mě tu je...ale nejsem si jistá zda-li by to vůbec chtěl. Nicméně se dneska stalo tolik věcí, které mě potěšily, že jsem usínala s úsměvem a obvyklou myšlenkou na něj. Kdyby mi někdo ten den než jsem se stala Shinigami někdo řekl, že se zamiluji do svého kapitána a budu u něj bydlet a vařit mu, a že mi nabídne tykání a přichystá večeři, řekla bych mu, že je to naprostej blázen a měl by se léčit. Ale i přesto všechno...jsem ráda za to, že jsem teď tady a mám kolem sebe tolik přátel a lidí, kteří mě podrží a radují se semnou z každé maličkosti.
            Už jsem skoro spala, ale v tom mi začal na nočním stolku vibrovat mobil. Zběsile na něm blikalo jméno Yoruichi. 

,,Halo, halo?" blábolila jsem ospale. 

,,Blahopřeju, Ross!" zakřičela do telefonu Yoruichi místo pozdravu. ,,A mám ti blahopřání vyřídit i od Kisukeho, který je právě ve vaně." dodala. 

,,Moc Vám děkuji!" řekla jsem s úsměvem, že volá i kvůli takové kravině. No teda...není to úplná kravina, ale však víte. 

,,Tak malej Byakuya se už konečně rozhoupal, jo?" řekla Yoruichi s rošťáckým tónem. 

,,Hm...v tomhle jo." řekla jsem se smíchem. ,,A co Kisuke? Nějaké novinky?" zeptala jsem se zvědavě, protože vím, že kdybych se nezeptala nic by mi sama neřekla. 

,,No...dá se říct, že pomalu, ale jistě si k sobě začínáme dláždit cestičku víc než jen přátelskou." řekla šťastně. 

,,Jooo? To jsem ráda!" zašeptala jsem nadšeně. 

,,Proč šeptáš?" zeptala se. 

,,Bya.....Bya...kuya si šel už lehnout a tak ho nechci vzbudit." řekla jsem potichu a opět jsem se zasekla při vyslovování jeho jména. 

,,Ahá! Hele Ross, není divný, že nedokážeš plynule vyslovit jeho jméno?" Zasmála se.

,,Tak to není! Dokážu ho plynule říct!" vyprskla jsem a celá jsem zrudla.

 ,,Ou! Tak mi ho řekni." rošťácky se zakřenila.

 ,,Bya....Bya....Bya...Byakuya" vykřikla jsem potichu.

,,Hahá. Zasekla ses! Vážně si do něj úplnej blázen!" zasměje se. Takže následujících 10 minut se hádáme o jeho jméně a mách citech.

,,Nebudu rušit, musíš být po dnešku unavená. Určitě se ještě ozvu. Tak zatím!" řekne.

,,Jasně! Ahoj!"   A teď už hurá na kutě, protože zítra už se probudím jako zástupce Bya....Bya...Byakuyu!