16. Plameny tajné vášně.

       Bylo ráno. Pomalu jsem začala otvírat oči a první, co jsem viděla, byl usmívající se Byakuya. Těžko říct, jestli to byl úsměv nebo smích.

,,Čemu se směješ?" vyjekla jsem, když jsem se probrala.

,,Ničemu." řekl a usmál se.

,,A co tu vlastně děláš?" zeptala jsem se, protože opravdu nechápu, co může dělat ráno v mém pokoji, když spím.

,,Slyšel jsem, že něco mumláš tak jsem se šel podívat." řekl a smetl si vlasy z očí.

,,Říkala jsem ti přece, že si to tak mluvím sama pro sebe ze spaní." zamumlala jsem rozespale.

,,Já vím. Ale říkala si moje jméno tak jsem myslel, že mě voláš." řekl a krátce se zasmál. POČKAT!!!!! Fajn..zdálo se mi o něm. Ale...JÁ OPRAVDU ŘÍKALA JEHO JMÉNO NAHLAS?!?!?!?!?!?

,,Takže...se ti zdálo o mě?" řekl a vstal z křesla.ÁÁÁÁ, co horšího se mi může stát než tohle!!!!

,,H-Ha-i" vykoktávala jsem nechápavě. ,,Co jsem všechno říkala nahlas?" měla jsem strach se na to zeptat, protože se bojím, že jsem mu odvyprávěla celý konec děje, který byl tak trošku zvrhlý a erotický. Bože, prosím. AŤ JSEM TO NEŘÍKALA!

,,To je jedno." řekl a znovu se zasmál a zmizel v kuchyni. Chotto matte. On se opravdu...usmíval? A on se opravdu...smál? Nevěřila bych, že to zrovna v této situaci řeknu, ale jsem ráda, že jsem mluvila ze spaní! Jsem šťastná, že se zasmál...a ještě k tomu...v mé přítomnosti! I když...doufám, že si teď o mně nebude myslet, že jsem nějaká perverzačka...ale...není to náhodou pravda? KRÁVO! Zaječela jsem sama na sebe a bouchla jsem se do hlavy polštářem.

        Byla jsem celá mimo a tak když mi Byakuya řekl, že zatím mám volno a až po obědě, že mě bude potřebovat na pomoc k práci, jsem se rozhodla, že půjdu navštívit náš ženský spolek a snad se tam uklidním. Čekalo mě takové menší překvapení. Holky pro mě přichystaly dort a řekli, že bude další dovolená, na které ovšem nebudeme jen my, ale i někteří kapitáni a ostatní mužské pohlaví. Nanao do mě loktem drbla a řekla, že i Byakuya souhlasil, že tam pojede.

,,Souhlasil?" řekla jsem překvapeně.

,,Taky jsem se tomu divila! Vsadím se, že je jen jeden důvod, proč s tím souhlasil!" řekla Rangiku a mezitím si krájela dort.

,,Jaký důvod?" řekla jsem nechápavě.

,,Přece ty, blbko!" řekla a podala mi talíř s dortem.

,,J-Já?" vysoukala jsem ze sebe.

,,Rangiku má pravdu. Když jsem za ním ráno byla mu to oznámit a zeptat se ho jestli pojede taky nejdříve říkal, že nepojede, ale když jsem se zmínila o tom, že tam jedeš ty a jestli mu nevadí, že tu týden nebudeš, změnil názor a řekl, že teda pojede." řekla Nanao.

,,F-Fakt?" zeptala jsem se překvapeně a rozbušilo se mi srdce. Po zdlábnutí dortu mi oznámili, že pojedeme na pláž do skutečného světa. Máme tam prý zarezervovaný hotel a celá pláž bude jen naše. A nedaleko pláže jsou prý i nějaké podniky, kde pořádají diskotéky. Takže to vypadá, že to bude zábava! Dovolená měla být za týden, aby všichni mohli udělat práci a mohli si potom jen užívat dovolené.

,,Jo a ještě někdo s námi pojede na tu dovolenou." přidala se Isane.

,,Kdo?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Ichigo, Rukia, Renji, Yoruichi a Urahara." odpověděla mi Isane.

,,Skvělé!" zakřičela jsem radostně. Myslím, že tahle dovolená bude skvělá!

       Po obědě jsem se vydala za Byakuyou, kterému jsem měla pomáhat s prací. Papírů na vyřízení byly mraky a tak jsem se do toho dala hned, jak jsem přišla. Papíry jsme si v jednom kuse přehazovaly, protože tam musel být podpis jak kapitána, tak i více-kapitána. Tohle mě jednou doopravdy zabije. Po práci, když už byl čas na večeři jsem se opět zeptala Byakuyu co si dá k večeři a když mi odpověděl, na nic jsem nečekala a šla vařit. Bylo to takové zvláštní. Když jsme jedly tak se na mě pořád díval a měl rozjasněný výraz. Není ani divu, že jsem skoro nemohla jíst, protože mé srdce bušilo jak o závod. Pokud je nějaká soutěž o nejrychlejší tep tak si myslím, že bych vyhrála první cenu. Po večeři jsem uklidila nádobí.

,,Bya...kuya? Zajdu si na chvíli za holkama, nevadí?" zeptala jsem se s úsměvem a mé srdce se alespoň trošku uklidnilo. Zhasly se světla.

,,Co se stalo?" vyjekla jsem, když jsem stála k Byakuyovy zády a mávla jsem rukou. Byakuya mi chytil ruku a druhou se opřel o dveře a tím je zavřel. Chvíli čekal a potom mě otočil čelem k sobě a opřel mě o dveře. Moje srdce opět začalo lámat rekordy a já jsem nevěděla, jak mám zareagovat. Červenala jsem se tak, že jsem si začala myslet, že tu všechno shoří.

,,Ross…“ zašeptal a začal se ke mně přibližovat. Vůbec jsem nevěděla jak zareagovat a tak jsem trochu přivřela oči. Zastavil se. Pár centimetrů od mých úst se z ničeho nic zastavil.

,,Promiň, neměl bych na tebe naléhat." řekl šeptem a pomalu pouštěl moji ruku. Podíval se do mých očí a otočil se směrem ke svému pokoji.

,,Matte!" zašeptala jsem a chytla se ho za haori. Otočil se a znovu se na mě zadíval. ,,Ne...neodcházej..." vykoktala jsem ze sebe. Usmál se a znovu se ke mně přiblížil. Přitiskl mě k sobě, začal pomalu zavírat oči a ještě pomaleji se přibližovat. Naše rty se spojily. Líbání s ním...bylo snad milionkrát krásnější než v mých snech. Jeho dotyky, vůně, hlas...vlastně celý on...v té největší blízkosti u mého těla. Nevyměnila bych tuhle chvíli za nic na světě. Dal mi pusu na čelo.

,,Jsi rozkošná." řekl a usmál se. Znovu jsem se začala červenat. Položila jsem své ruce na jeho haori a svoji hlavu jsem uložila na jeho hruď. Umřu...já opravdu umřu tímhle nádherným pocitem. Zvedla jsem svoji hlavu a zadívala jsem se mu do očí. Začaly jsme se k sobě zase přibližovat, ale co se nestalo.

,,Taicho!! Jste domaa?" ozval se Renjiho hlas za dveřmi. Otevřel dveře, a když vešel tak do mě narazil a shodil mě na zem. Byakuya to vychytal shunpem tak, aby si sedl za stůl než se Renji vzpamatuje.

,,Rossali, ježiš promiň" řekl a začal mě sbírat ze země.

,,Příště by si měl ty dveře otvírat alespoň trochu opatrně." zamumlala jsem a zasmála jsem se.

,, Taicho. Tak já teda jdu." řekla jsem a usmála jsem se. Byakuya se podíval do země a vypadlo z něj jen: ,,Hm." Bože, zajímalo by mě, co ten pitomec potřebuje zrovna teď. Takhle zkazit tu krásnou chvíli. Přemýšlela jsem a najednou jsem do něčeho napálila.

,,Áu!" zaúpěla jsem a podívala jsem se před sebe. Stála tam Rukia s Ichigem v těsném objetí asi v 4 metrové výšce nad zemí. Hmmm...ti si teda umí vybrat místo!

,,Gomen, neviděla jsem vás." řekla jsem a tiše jsem se zasmála.

,,Čemu se jak směješ?" zeptal se Ichigo s vtipným výrazem.

,,Vůbec ničemu!" řekla jsem a znovu jsem se zasmála.

,,Sereš mě." řekl Ichigo a uraženě se podíval na stranu.

,,Hahá! To já moc dobře vím." řekla jsem a zařehtala jsem se ve stylu BWAHAHAHA.

,,Ještě, že to víš, blbko!" zakřičel na mě ještě s vtipnějším obličejem než předtím. Chvíli jsme se tam hádaly, teda do doby než to naštvalo Rukiu a ohnala se po Ichigovy, který měl štěstí a vyhnul se jejímu úderu.

        Mířila jsem si to za Rangiku a raději jsem se tam těch dvou ani neptala, co tam dělali. Nevím totiž, jestli jejich odpověď chci opravdu slyšet. Zřejmě jsem nebyla jediná, kdo za ní šel, protože u jejich dveří jsem zase ležela na zemi, protože jsem se s někým zase srazila. Myslím, že už tušíte s kým. Byl to Gin, který o mě málem zlomil růži, která byla zřejmě pro Rangiku.

,,Tak to tak vidím, že ji raději navštívím zítra za bílého dne, protože v noci je to nebezpečné." řekla jsem a podivně jsem se zaksichtila.

,,Nemusíš chodit pryč! Já si dám zatím kafe a vy si můžete pokecat, nebo co to chcete dělat." řekl Gina upravoval kytičku, aby nevypadala jako něco, co by mohlo naznačit, že to cestou sem vytáhl z popelnice. Nakonec jsem souhlasila s jeho nápadem a šli jsme dovnitř oba dva. Uvnitř byla nejen Rangiku, ale i Toushiro s Hinamori.

*Hrobové ticho* Seděli jsme všichni na gauči. Seděli jsme : Toushiro, Hinamori, já, Rangiku a Gin pěkně vedle sebe.

,,Ještě nám tu někdo chybí." řekla Rangiku, aby alespoň trochu porušila hrobové ticho.

,,Kdo?" zeptala jsem se.

,,Byakuya." odpověděla mi.

,,Haa? Proč zrovna Byakuya?" vyletělo ze mě.

,,Protože spolu něco máte." řekla Hinamori.

,,K-Kde si na tom byla?" vykoktala jsem a v hlavě mi kroužila otázka, jak sakra můžou vědět, že už s ním asi...možná něco málo mám?

,,Záříš. Jsi šťastná. Muselo se něco stát." řekla Rangiku a snažila se nenápadně drbnout do usínajícího Gina po její pravici.

,,C-Co?" vyjekl Gin, když do něj drbnula.

,,Nespi!" zaculila se na něj Rangiku.

,,A...proč vlastně nejsi s ním?" zeptala se Hinamori, která měla hlavu položenou na Toushirově ramenu.

,,Vyrušení." řekla jsem sklesle a pozorovala jsem mravence, který lezl po zemi.

,,Vyrušení?" zeptala se Hinamori a Toushiro se zatvářil jako by mu toto slovo připomnělo nemilou příhodu, která se stala nedávno. Heh, ten na to zřejmě hned tak nezapomene.

,,Renji." řekla jsem.

,,On tu je?" vyjekla Rangiku, kterou zatím nenápadně lechtal Gin.

,,Hm." řekla jsem a sledovala jsem toho mravence jako kino.

,,Zabila si ho?" vypadlo z Toushira.

,,Ne." řekla jsem a zasmála jsem se.

,,No...třeba ho Kapitán Kuchiki utopí v jezírku." řekl Gin. Chytla jsem z toho záchvat smíchu, protože už jen představa jak Byakuya topí Renjiho je vtipná.

          Po celém dnu stráveném s těmi čtyřmi jsem se pomalu vydávala do Byakuyova domu. Jsem nervózní. A né trochu. Nejhorší je to, že nevím, jestli ta událost ráno byla náznakem něčeho nebo jen chvilkové zatmění jeho kapitánského mozku. Bojím se toho, co by mě mohlo potkat. Stejně mám pořád pocit, jakoby to byl jen sen. Protože už jen ten fakt, že jsem u něj byla tak blízko...mi přijde jako jedna velká iluze.

Nervózně jsem vešla do domu, ale Byakuya nebyl nikde poblíž. Na stole ležel lísteček, co mám uvařit k večeři. Ach jo. Vážně mi to připadá, jakoby to byla jen iluze nebo sen. Anebo to prostě jen nemyslel vážně a chtěl si mě prozkoušet. ,,A jaký způsob prověření to měl být, blbko!" ozýval se můj vnitřní hlas. Už je toho na mě asi moc a mám halucinace. Teď to zní jako bych byla nějaký hulič nebo feťák. No jo, člověk si prostě nevybere.

Ukončím to přemýšlení a dám se do práce s večeří. Když tak pečlivě vařím a snažím se, aby to chutnalo co nejlépe, zaslechla jsem za sebou kroky. To bude Byakuya. Zřejmě se už vrátil

,,Oka-" zasekla jsem se, když mě Byakuya zezadu objal.

,,Už ses vrátila? Chyběla si mi." zašeptal mi do ucha.

,,Aah, už jsem se vrátila.“ vykoktávala jsem ze sebe šťastně. Pohladil mě po ruce a vmžiku mě otočil čelem k němu.

,,S-Spálím večeři..." vykoktávala jsem ze sebe celá omámená jeho vůní.

,,No a?" zašeptal mi do ucha. HAAA? Zbláznil se nebo co?!?! To může opravdu říct jen Kuchiki! Naklonil se ke mně a dal mi pusu na tvář.

,,Za jak dlouho to bude hotové?" šeptal, když se ode mne oddaloval.

,,Máš už hlad? Za chvíli to bude!" řekla jsem a začala jsem se věnovat jídlu.

,,Tak jsem to nemyslel...mám spíš jen chuť." řekl a sundal si svoji haori. SU-SU-SUNDAL SI HAORI? NAZE!!!!!

,,Na..co? Co ti mám připravit?" zeptala jsem se celá rozechvělá, když svou haori pokládal přes opěradlo židle.

,,Na tebe" řekl a sundal mi gumičku z vlasů. Haaaa? Co mu na to mám jako říct!

Celá vyklepaná mu nesu jídlo na stůl a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.

,,Dobrou chuť." špitla jsem tiše

,,Ty nebudeš jíst?" podíval se na mě s upřeným výrazem.

,,N..Nemám hlad.." zakoktala jsem nervózně. Nevím, jak se to stalo, ale ocitla jsem se na jeho klíně. ,,B...Byakuya?" vykoktávala jsem ze sebe.

,,Pokud nebudeš pořádně papat tak se za chvíli zhroutíš." řekl Byakuya tónem jako bych byla malé dítě. A aby toho nebylo málo začal mě Byakuya ještě krmit.

       Po snídani jsem se vydala vyřídit si ještě jednu věc. A to byla ta, že si trochu poupravím svoji shinigamskou uniformu. Upozornila jsem na to ráno i Byakuyu, který mi oznámil, abych si z té uniformy hlavně neudělala plavky. Tcheee! Moje uniforma byla prostá. Byly to černé šaty a na nich byl hozený černý "kabát" (nebo jak jinak to nazvat:D Něco podobného co má Ichigo v bankaii) Rukávy jsem si nechala úzké, aby se mi to všude neplandalo a já bych místo bojování s hollow bojovala se svojí uniformou. Když to viděla Rangiku začala na mě volat, že budu všechny okolo rozptylovat na což jsem mávla rukou a zasmála jsem se.

,,Dá se tomu vůbec říkat shinigamská uniforma?" zableptal Ichigo. Kopnutím do hlavy jsem ho shodila ze židle se slovy, ať si své komentáře nechá pro sebe a zasmála jsem se tomu. Musel nás od sebe odtrhávat Renji, protože už jsme začaly vytahovat své zanpakutou a chtěly jsme se pozabíjet. Riley mě krátce uzemnil a Rukia uzemnila Ichiga.

,,Kde se v nich bere tolik energie?" okomentovala to Nanao. Zajímá mě, co si asi myslí!

My, jakožto ženské sdružení jsme celý den přemýšlely, kam nenápadně šoupnout bazén, v kterém bychom mohly trávit příjemné chvíle. Yachiru napadlo, že ten bazének hodíme k Byakuyovy na zahradu, ale tohle mi opravdu nepřijde vůbec nenápadné. Nakonec jsem navrhla, že ho můžeme postavit na zahradě mého domu.

,,Ale tam je ještě pořád celá 3. divize, ne?" řekla na to Rangiku.

,,Aha. Na to jsem zapomněla." řekla jsem a začala jsem znovu přemýšlet.

,,U Rileyiho doma!" vykřikla jsem nadšeně.

,,Myslíš, že mu to nebude vadit?" zeptala se Hinamori.

,,Můžu se ho na to zkusit zeptat...nebo spíš mám nápad, kdo by se na to mohl zeptat!" řekla jsem a zamrkala jsem na Soi Fong.

,,Co čumíš?" zareagovala Soi Fong na mé mrkání. Nenápadně jsem jí vysvětlila, že se mi zdá, že pro ni má Riley trošku slabost a tak by toho mohla využít. Přemlouvala jsem ji dlouho, ale nakonec přijala nápad, že za ním půjdeme obě dvě. Jen doufám, že to vyjde! YAHOOO!

         Po debatění o bazénu jsem byla nucená dojít za Byakuyou, který za mnou poslal pekelného motýla, že mě prý naléhavě potřebuje. Co může jen chtít? Vešla jsem opatrně do bytu a při vyzouvání bot jsem žvatlala něco ve smyslu

,,Jsem doma, Byakuyo!". Když jsem vešla do obýváku Byakuya na mě strnule civěl.

,,Nanda?" řekla jsem nervózně.

,,Moc pěkná uniforma." řekl a usmál se. Prohlížel si mě od hlavy až k patě a pořád se usmíval. Hádám...že se mu ta uniforma alespoň trošku líbí...snad.

,,Zavři oči." řekl a stoupl si za má záda.

,,Hai." špitla jsem a zakryla jsem si oči. Něco mi vázal kolem pasu.

,,Hotovo." řekl. Podívala jsem se na svůj pas a byl obmotaný světle modrým šátkem. Byl jemný a překrásný.

,,Je nádherný." řekla jsem a usmívala jsem se od ucha k uchu.

,,Chtěl jsem, aby si ode mě měla něco krásného." řekl.

,,Arigato gozaimasu!" řekla jsem a bušilo mi srdce. Tyhle dny jsou zaručeně mé nejšťastnější!