19. Začínající dovolená.

Zrovna si sundávám obvazy a chystám se jít do ranní sprchy. Moje zranění jsou už skoro vyléčena. Tak se tak sprchuju a zapřemýšlím nad tím, jak byl včera Byakouš sexy když psal hlášení a přemýšlel, co tam má psát. Přiznám se, že když vařím a on pracuje tak ho nenápadně pozoruju a rozpouštím se přitom. Asi to bude tím, že když sleduju jak má pero opřené o tvář a dumá nad tím, co psát je přitom děsně roztomilý. Při těhle myšlenkách se potichu zasměju. Potichu proto, že Byakouš ještě nevstal a já ho nechci vzbudit. Vylezu ze sprchy a obmotám se ručníkem. Další ručník si hodím na vlasy a udělám si turban. Při čištění zubů soustavně zívám a tak mám celý obličej od pasty. Kdyby mě tak někdo viděl, tak se potrhá smíchy. I mě ten pohled do zrcadla rozesmívá. Ummm, neměla bych se takhle shazovat sama před sebou, budu z toho mít pocity méněcennosti. Jachachá, já tak. Uklidím po sobě a potichoučku se přesunuju do svého pokoje. Když vylezu z koupelny ještě se kolem sebe rozhlížím, jestli už náhodou nevstal. V té vší neopatrnosti do něčeho vrazím.

,,Jauvajs." Zaúpím potichu. Zvednu hlavu a před sebou vidím jeho ranní a rozzářený obličej.

„Ohayo, Byakuya.“ Šeptnu.

„Ohayo.“ Zašeptá a přitiskne mě k sobě.

„Mmm.“ Zavrní.

„Copak?“ Ptám se zvědavě.

„Krásně voníš.“ Šeptá mi do ucha a já opět cítím jeho dech na mé šíji. Nevím sice, jak to dokázal, ale ocitla jsem se v jeho náručí a po chvíli jsem ležela na gauči. Začneme se líbat a moje pleť má opět červený odstín.

„Není to nebezpečné?“ Ptám se a smetu si mokré vlasy z čela.

„Pročpak?“ Ptá se mě s roztomilým výrazem ve tváři.

„No...jestli se za námi náhodou nemůže zastavit ananásek.“ Řeknu se smíchem.

„Myslím, že dneska ne.“ Řekne a pohladí mě po tváři.

„Proč myslíš?“ Zeptám se zvědavě a začínám si myslet, že ho Byakouš v noci přivázal k posteli.

„Včera byl v baru s Kirou a Hisagim a pili sake. Jak jsem zpozoroval tak se určitě opily a tak nehrozí, aby se tu Renji nějak vyskytl.“ Informoval mě Byakuya.

„Mmm. Tak to je dobře.“ Řeknu a přitáhnu si ho k sobě blíž. Rukou vyšmátral smyčku, kterou jsem měla přichycený ručník, a povolil ji. Ummm, zřejmě proto, aby to šlo lépe sundat. Hahá, začínám zase myslet jako perverzák. I když...za všechno může on. Už mi odvinul jednu polovinu ručníku a zbývala ta druhá, ta která ho dělí od pohledu na mé nahé tělo. Nahne se ke mně a začneme se líbat. Už to pomalu otvírá.

„Ross-san!“ Ozve se ze dveří, v kterých stojí Yuniko. Oba jsme se na ni podívaly, ale už bylo pozdě na útěk. Yuniko stojí ve dveřích s nevěřícným výrazem při pohledu na mě, jak ležím skoro nahá na jeho gauči a také na něj, protože má ruku na mém ručníku a leží přímo na mě.

„G-G-Gomena sai!“ Zařve Yuniko a shunpem zmizí někde v neznámu. Nevím proč, ale vyprskla jsem smíchy. A on taky.

„Doufám, že o mě nezačne rozhlašovat, že jsem úchylák.“ Říká se smíchem.

„Už vidím titulek v Seireiteiském zpravodaji. „Zjistili jsme, že 28. hlava klanu Kuchiki je úchylák.““ Říkám a chytám ještě větší záchvat smíchu.

„Ještě si zapomněla dodat. „Jeho první oběť je jeho více-kapitánka a dědička rodu Phantomhivů!“ Jak vtipné“ Řekl a tím mě rozesmál ještě víc. Jeho komický tón mě zabíjel.

Jsem po snídani a valím si to přímo za Yuniko, abych jí vysvětlila tu ranní událost. Připomnělo mi to, jak jsem vyrušila Hinamori a Toushira. I když...oproti tomu, přičemž nás viděla Yuniko, je to nic. „Yuniko-san? To jsem já, Rossali.“ Říkám trochu nervózně.

„Pojď dál!“ Ozve se její hlas a vypadá, že je v pohodě. Byla zrovna ve své kuchyni a snídala. Opatrně jsem se posadila naproti ní.

„To...ráno...ummmm...jak bych ti to vysvětlila.“ Pohodila jsem culíkem na stranu.

„Víš co? Raději to nevysvětluj!“ Začala se smát. Obě jsme se rozřehtaly.

„Takže..vy spolu chodíte?“ Ptá se mě vážně.

„Dalo by se to tak říct.“ Odvětím šťastně.

„Mimochodem. Kde je Sayami?“ Ptám se a rozhlížím se, kde je.

„Mm. Nevím. Včera večer někam šla a ještě se nevrátila. Asi přespala někde jinde. Při nejlepším v baru, protože se nemohla zvednout z pod stolu.“ Řekne zamyšleně.

„To je jí podobné.“ Odpovím.

„Jsem..doma!“ Ozve se prásknutí dveří.

„Ohayo.“ Řekneme jednohlasně.

„Kde si byla celou noc? Bála jsem se o tebe! Kde si proboha spala?“ Vyjekne na ni Yuniko. „Noo...ummmm...ehmm. Ummmm..“ Koktá Sayami.

„Chi. Zníš jako bys spala u ananasáka.“ Řeknu provokativně. Celá zrudla.

„Chotto matte. Ty si vážně spala u ananasáka?“ Vyjeknu nechápavě.

„No...em....em..jo?“ Vysype se z ní.

„Heh. Kdo že je ten ananasák?“ Prolomí Yuniko minutové ticho.

„Kdo myslíš?“ Ptám se jí.

„Renji?“ Ptá se a zatím umývá nádobí.

„Strike!“ Zařvu a napiju se kafe.

„Stalo se mezi vámi něco?“ Zeptala jsem se, když jsem viděla její zvláštní výraz.

„No...trošku.“ Vyhrkne a napije se kafe, které ji přinesla Yuniko.

Shrneme si to. Hinamori & Toushiro, Rangiku & Gin, Já & Byakuya, Kisuke & Yoruichi, Ichigo & Rukia a možná Soifon & Riley. A teď ještě Renji & Sayami? Heheh, tohle už je vážně Soul Love.

Sedíme všichni u oběda a překvapivě jsme u stolu s kapitány. Já celou dobu vražedně sleduji Toushira, který jak se zdá zapomněl, že má dneska Hinamori narozeniny.

„Dneska je 25.!“ Mumlám schválně nahlas, ale s ním to ani nehne. Opakuju to pořád dokola a přitom mu pod stolem drtím nohu. Najednou vytřeští oči a mrkne se po Hinamori, které zrovna blahopřeje Nemu.

„Haa. Už ti to docvaklo?“ Vyhrknu a ještě jednou mu dupnu na nohu.

„Sakra!“ Říká a vstává. Rychlím shunpem mizí někde v neznámu. Bože, bože. Zajímalo by mě, co šel ten pitomec dělat. Uběhlo pár minut a Toushiro se z ničeho nic objeví. Dívá se na mě a já nevím, jestli vražedně nebo děkovně. Chvíli se zamýšlí a potom hodí Hinamori přes rameno a shunpem si to opět valí někam pryč. Doufám, že si nejde Hinamori stěžovat, že jsem mu 10 minut vkuse šlapala nenápadně po noze. No co, zasloužil si to. Právě přichází, i když TROCHU opožděně Renji. Drbe se na hlavě, a jak se zdá, tak má ještě pořád opici. Tím ovšem teď nemám, namysli jeho Zabimaru. Podívám se na Sayami. Je celá rudá a drbne do mě, protože se na ni culím. Nevím zda-li to Kira udělal naschvál, ale udělal Renjimu místo přímo před Sayami. Ta se začala klepat a nevinně na něj zírala. Hisagi vypadá, jakoby chtěl něco říct. Otevře pusu a hned ji zase zavře, zřejmě si to rozmyslel. Heh, určitě chtěl pronést něco o Renjim a Sayami. I Yuniko si toho všimla. U stolu nastalo trapné ticho, které soustavně narušoval zvuk, který upozorňoval, že Omaeda zrovna jí. Mám pocit, že jestli teď polknu, bude to vědět celá Seireitei.

„Are? Proč je tu takový ticho?“ Ozývá se Ichigův hlas.

„Umřel snad někdo?“ Přidává se k němu Rukia. Zdá se, že všichni přemýšlíme, co máme říct. Ichigo to ignoroval a nacpal se na lavičku mezi Byakuyu a Gina. Byakuya ho drtil pohledem a Gin se raději trochu odšoupl, protože se cítil jako sardinka v konzervě. Ummm, myslím, že kdyby měl být nasáčkovanej vedle Rangiku, tak by se neodšoupl ani, kdyby musel.

„Je tu volno?“ Ptá se Rukia zdvořile, která narozdíl od Ichiga nemá potřebu se někam cpát.

„Jasně!“ Odpovídám s úsměvem a nacpu se víc na Sayami, která nenápadně čumí na Renjiho, který je uprostřed napínavé debaty s Kirou. Sice nemám zdání, o čem mluví, ale zaslechla jsem něco o "Měření délky" tak se ani raději nechci ptát o čem je řeč. Další divné slovo padlo něco s hmotností a dál už jsem odmítla poslouchat. Tche, ještě by mě zkazili.

„Rossali? Kde je Hinamori? Chtěla jsem jí popřát.“ Ptá se mě Rukia.

„Hitsugaya Taichou ji někam odtáhl.“ Říkám s úsměvem.

„Odtáhl?“ Nechápavě se na mě podívá.

„Hai.“ Drbnu do Sayami, aby raději přestala poslouchat ten jejich podivný rozhovor.

„Úchylák.“ Řekne a napije se.

„Co je na tom úchylného?“ Vloží se do toho Rangiku.

„Vím o úchylnějších věcech než je tohle.“ Dodá a podívá se na Gina, který raději nechá oči zavřené a začne se zajímat o jídlo.

„To zní jako by Gin...emm Ichimaru Taichou byl na sado-maso.“ Říkám se smíchem a z Gina sálá vražedná aura. Hehe, myslím, že mám problém.

„Například?“ Ptá se zvědavě Rukia.

„To ti nemůžu říct!“ Prohodí si vlasy.

„Proč!“ Řve na ni Rukia.

„Je tu Ichigo a kdyby to slyšel, chtěl by to hned zkusit!“ Řekne a chytne ji záchvat smíchu. Muhaha, Ichigo po ní nenápadně hodil něco, co zdánlivě připomínalo knedlík.

„Co si myslíš, že děláš?“ Našeptává mu nenápadně Gin.

„Nic co bych ti musel vysvětlovat.“ Vyjekne na něj Ichigo. Za což ho Gin sesune z lavičky a Ichigo reflexně zatáhne za Byakuyův šátek. Byakuya ho šlahl po ruce, ale on se stejně držel.

„Ah. Je odolný!“ Řekne Byakuya a natáhne pravý ukazováček „Hadou no.4 - Byakurai!“ Ichigo na poslední chvíli uhne a Gin začne přemýšlet, jestli ho má Shinsem srazit hned, nebo až někdy jindy. My, obvykle klidné dívky jsme z toho chytly hodně velký záchvat smíchu.

„Nemůže tu být klid alespoň na oběd?“ Ptá se Yamamoto. Vražedně se na sebe podívají a usadí se zpět na místo.

„Jak to je s tím Renjim?“ Ptám se, když se Sayami sedíme na střeše kasáren 1. divize.

„Jen..jsme se líbaly nic víc. Zřejmě to...nic neznamená.“ Šeptá sklesle.

„Mluvily jste o tom?“ Ptám se a obejmu ji.

„Zatím jsme ještě neměli možnost. A já...nejsem si jistá, jestli se o tom vůbec chce bavit..“ Odpovídá mi a hledí do země.

„Nebudeme se o tom bavit.“ Říká z nenadání a protírá si oči.

„Slyšela jsem o tom tvým ranním vzrůšu ty víš s kým!“ Řekla a vstala.

„Yuniko ti to řekla?!“ Řvu nechápavě a chystám se jí zabít.

„Hahá! Si piš, že mi to řekla. Musím ti říct, že jsem ráda, že jsi šťastná!“ Říká a podívá se na mě upřímným výrazem. To je to, co na ní mám ráda. Protože ví, kdy má věci brát vážně.

„A ten tvůj kapitán se teda nezdá! Woah!“ Šeptá mi do ucha, aby ji náhodou někdo neslyšel.

Je to tady. Balím si věci a za chvíli vyrážíme na týden -> směr pláž! Když si představím Byakuyův odhalený hrudník...woah...už jen při představě se rozplývám. Přemýšlím, co všechno si mám vzít a v tom mě někdo zezadu obejme. Reflexně se k němu otočím čelem.

„Balíš si věci?“ Zeptá se a políbí mě.

„Ano.“ Řeknu a polibek mu vrátím.

„Nějak se s tím loudáš. Já už mám vše sbalené.“ Usměje se.

„Samozřejmě! Jsem dívka!“ Říkám rádoby namyšleně.

„Víš, že si roztomilá když si s někým povídáš?“ Pohladí mě po tváři.

„Ue? Co tím myslíš?“ Ptám se zděšeně, protože nevím, jestli myslí povídání u oběda, nebo nás nenápadně šmíroval na střeše se Sayami.

„Když sis povídala s Rukiou.“ Políbí mě znovu. Položím ruce na jeho záda a přitisknu ho k sobě. Začínáme se něžně líbat.

„Kuchiki Taichou! Phantomhive Fukutaichou! Máte se ihned dostavit k Senkaimonu. Za chvíli vyrážíme!“ Ozývá se Hisagiho hlas zvenku. Rychle házím do tašky ještě poslední věci a hned si to s Byakuyou míříme k bráně, kde už všichni čekají.

Na místě nás čekalo nádherné azurové moře a u pláže byly dva hotely. Unohana nás seznámila s tím, že v jednom hotelu budou dívky a v druhém chlapci.

„To je ale škoda!“ Vypadne z Renjiho.

„Úchyle.“ Vypadne ze Sayami. Renji na to nic neříká a jen uraženě pohodí hlavou.

„Měli by jste se k sobě naučit chovat normálně.“ Vypadne z Yuniko. Oba zmlknou a podívají se na stranu. Tak si myslím, že tahle dovolená bude dost hustá, protože jsme se všechny dívky domluvily, že večer půjdeme obhlídnout diskotéky. Když tento náš rozhovor zaslechl opodál stojící Ichigo s Byakuyou vražedně a nemilosrdně se na nás podívali. Jak říkám, tohle bude ještě zajímavé!