24. Tajemný střelec.

Strnule stojím ve dveřích a dívám se jak se Byakuya vyznamenal. Večeře při svíčkách, vonící jídlo a romantická atmosféra. Tak...tak takhle to je. Chvíli přemýšlím a potom se začnu stydět za to, že jsem si jen na chvíli myslela, že by ke mně Byakuya něco cítil.

,,Omlouvám se, Kuchiki Taichou. Vyrušila jsem Vás, když čekáte na svoji budoucí manželku. Pokorně se Vám omlouvám, pokud mě za to chcete potrestat, tak příjmu jakýkoliv trest." řeknu a ukloním se. Abych se vyhnula nějakým dalším řečím a podobně, raději rychle odbíhám pryč. Nevím sice proč, ale Kuchiki se rozběhl hned zamnou. Snažím se běžet, co nejrychleji, ale bohužel je mi čím dál tím blíž. Začnou mi po tváři stékat slzy a nevím jak dál.

,,Kuchiki Taichou! Prosím Vás, přestaňte mě pronásledovat!" zakřičím a najednou se pod mýma nohama prolomí taška a já padám ze střechy dolů. Byakuya mě okamžitě chytá.

,,Pusťte mně!" zakřičím a odskočím od něj na nejbližší střechu. Mé slzy tečou čím dál tím víc.

,,Proč pláčeš?" ptá se mně jakoby nic.

,,Kvůli Vám přece!" křičím.

,,Prosím...přestaň plakat!" udělá krok směrem ke mně.

,,Nepřibližuj se! Sakra!" řvu na něj z plných plic.

Z nebe se začíná snášet hustý déšť. Naše pohledy se střetnou. Nedokážu uhnout pohledem. Rychle se ke mně přiblíží. Obejme mě a přitiskne mě vší silou k sobě. Odstrčím ho od sebe.

,,Nepřibližuj se ke mně! Když ke mně nic necítíš, nedávej mi plané naděje!" křičím na něj a slzy se kutálí po mé tváři jedna po druhé. Znovu mě obejme.

,,Ty si tak tvrdohlavá." zašeptá mi do ucha. Začnu se červenat. Mé tělo hřeje jeho nádherné teplo.

,,Co tím jako myslíš?" zasyčím.

,,Kdybys mě nechala domluvit, nemusela si plakat." šeptá s úsměvem.

,,Co?" vyjeknu.

,,Ta večeře byla pro tebe, Ross!" Dá mi pusu na tvář.

Když už jdeme domů, jsem šťastná. Nejen proto, že už vím, že jsem se trápila zbytečně, ale hlavně proto, že byl Byakuya vedle mě. Cítím zase tu jeho krásnou vůni, alespoň už vím, co mi celou tu dobu chybělo.

Po cestě mi začala moje fantazie ujíždět a já se jen modlila, ať Byakuya neumí číst myšlenky. Moje nadšení se rozplynulo hned, co jsem viděla Ichiga a Rukiu, jak čekají na Byakuyův příchod před domem. Začala jsem je vraždit pohledem.

Místo příjemného probuzení jsme byli všichni vzbuzeni poplachem, který oznamoval, že všichni kapitáni i více-kapitáni a dokonce i zástupce shinigami se mají dostavit okamžitě do kasáren 1. divize. Hlavou mi proletělo jen to, co se mohlo stát.

Byli jsme nastoupení za svými kapitány. Yamamoto už chtěl začít, ale dovolila jsem si ho vyrušit.

,,Naa, Soutaicho. Nepočkáme na kapitána Ukitakeho?" musela jsem se zeptat. Protože Ukitake byl jediný, který tu nebyl.

,,To je to, o čem jsem chtěl mluvit." řekne přísně a všichni ztuhneme.

,,A-A-Atentát? Děláte si legraci...že jo?" vykoktávám ze sebe.

,,Kéž bych si dělal legraci, Ross. Kapitán Ukitake momentálně leží v kasárnách 4. divize, kde lečí jeho zranění. Všechno nasvědčuje tomu, že to byl opravdu pokus o atentát. A navíc hlášení od kapitána 10.divize nasvědčuje tomu, že to tak bude." říká přísně.

,,Jaké hlášení?" ptá se Zaraki.

,,Pokusili se zabít i kapitána 5. divize, Rileyiho. Kdyby Hitsugaya Taicho nezasáhl, mohla být zraněn jak kapitán, tak i více-kapitánka zmiňované divize." - Yamamoto

,,A co s tím uděláme?" -Ichigo

,,Jelikož nemáme ještě pořád obnovenou centrálu 46, tak budu muset vydat rozkazy sám. Doufám, že nemusím zmiňovat, jak moc kritická je tato situace. Žádám všechny kapitány, aby povolili svým Více-kapitánům, aby s nimi bydleli v jejich bytě, dokud se to nevyřeší. A také přikazuji, aby se zvýšila ochrana kapitánských domů. A v neposlední řadě, aby v blízkosti kapitána byli nejméně 4 lidé, kteří dokážou zvednout svůj meč a bojovat proti případným nepřátelům. Zdůrazňuji, že kapitán pokud už bude muset někam jít, aby si sebou vzal jak svého více-kapitána tak i 3. důstojníka."-Yamamoto

,,Ale jak to bude s potížemi s hollowy v Rukongaii?"-Kyouraku

,,Už jsem domluvený s kapitánkou 2. divize, že o tuhle práci se budou starat mobilní jednotky."- Yamamoto

,,Éto...a co mám dělat já?" zabručí Ichigo

,,Vím, že bychom Tě do toho neměli zaplétat, ale pokud budeš ochoten pomoct..."-Yamamoto

,,Samozřejmě, že pomůžu!"-Ichi

,,Vyber si prosím nějakou divizi, které bys pomáhal dohlížet na kapitána."-Yama-jii

Takže...SoiFon hlídá Omaeda, Yoruichi, Kisuke + mobilní jednotky. Gin, Toushiro a Riley se domluvili, že budou na chvíli bydlet spolu. V mém domě! Takže jejich ochrana je jasná -> Kira, Rangiku, Hinamori a Hisagi, který se k nim přidal, protože 9. divize je ještě pořád bez kapitána. Navíc se spojila i Unohana, Kyouraku a ještě pořád trošku zraněný Ukitake, kterého braní -> Ikkaku a Yumichika + členové jejich divizí. Proč Ikkaku a Yumichika nehlídají Zarakiho? Haha, zřejmě proto, že je Zaraki poslal do...no tam, kde slunce nesvítí a řekl, že se o sebe dokáže postarat sám. No a teď ke Kuchikimu. Toho hlídám já, Ichigo, Renji, Rukia a Rikichi. Ochranku a naší divizi zmiňovat nemusím. A velící kapitán? Je ochraňován svým Více-kapitánem a celou svojí divizí. Ještě k tomu pár silných lidí z ostatních divizí se k němu také přidalo. Musím podotknout, že Byakuya z toho nebyl vůbec nadšený, protože měl plnou zahradu lidí a uvnitř jsme s ním byli my čtyři.

Noc byla v plném proudu. Rikichimu jsem řekla, že odteď je "velitelem" těch venku, a že kdyby něco ať zavolá. Uvnitř jsme kromě Kuchikiho byli čtyři. Abychom tam neusnuly, domluvily jsme se, že si uděláme takové dvojice. Jedna dvojice si půjde na hodinu lehnout a druhá hlídá a obráceně.

Byly jsme s Renjim na řadě jít spát. Renji vytuhl hned, co si lehl, ale já jsem se jen převalovala a nemohla jsem usnout. Nemůžu přece spát v takové situaci! Každou chvíli může někdo na Byakuyu zaútočit a já přece nemůžu spát. Nechala jsem Renjiho spát a vyrazila do kuchyně, kde byl Ichigo a Rukia. Rukii se už úplně zavíraly oči.

,,Rukia, běž si lehnout, jestli se ti chce spát." řeknu.

,,Ale..teď si na řadě ty!" vyjekne potichu.

,,Nemůžu usnout." Po chvilce přemlouvání si nakonec šla lehnout. Je tu klid. Což mi připomíná klid před bouří.

Ichigo se na chvíli zapřemýšlel a potom mě poprosil, abych se šla podívat za Byakuyou do pokoje, jestli je vše v pořádku. Po chvíli mozkového hloubání a dloubání jsem se konečně rozhodla vykročit. Dveře jsem nechala otevřené a chtěla jsem se jen ujistit, že není zraněný a dýchá. Otevřu pusu, abych mohla Kurosakiho uklidnit ale přeruší mě.

,,Pozor!" zařve a rozběhne se. Jsem tak zmatená, že jediné, co můj instinkt udělal je postavit se před spícího Byakuyu a tím si nechat zabodnout šíp jen několik málo centimetrů od srdce. Skácím se k zemi a Byakuyu vzbudí Ichigův hlas, volajíc mé jméno. V tu chvíli vyběhne okamžitě i Rukia s Renjim a k Byakuyovi domů vběhne půlka divize. Všichni se téměř rychle rozhodli, že Byakuya mě ponese do kasáren 4. divize a ostatní ho budou následovat a tak i ochraňovat. Rikichi byl pověřen to oznámit Velícímu kapitánovy. Měla jsem ještě trochu sílu otevřít oči.

,,Vydrž!" říká Byakuya se smutným výrazem.

,,O..O...Omlo...uvám...s..e.." vykoktávám ze sebe.

,,Nemluv. Jen to tím zhoršíš!" zatváří se ještě smutněji.

Všichni sedí na chodbě a čekají, až vyjde ven Unohana, která mě zrovna léčí, a řekne, že už jsem stabilizovaná a nejsem v ohrožení života. Když po dvou hodinách vyšla, tak se smutně tvářila.

,,Ať děláme, co děláme, nedaří se nám ji stabilizovat. Ale nepanikařte, nenecháme ji umřít!" říká sklesle. Byakuya to přejde mlčením a odejde. Renji se za ním rozběhne, že ho musí doprovázet, když já nemůžu. On jen přikývl a vydali se spolu do kasáren 1. divize.

,,K sakru! Ještě ji pořád nestabilizovali?!" vyjekne Ichigo.

,,K sakru!" zařve potichu Riley. Najednou uslyší, jak se k nim přibližuje ženský a povědomý hlas.

,,Ten hlas...Inoue-ka?" vyjekne Ichigo překvapeně. A po chvíli už vidí, jak jde Inoue spořádaně za Byakuyou. Byakuya dojde ke dveřím a bez zaklepání je rozrazí.

,,Prosím." otočí se na Inoue.

,,Hm! Rozumím." dojde ke mně a smutně se na mě podívá. ,,Souten Kisshun! Já tě zapudím!" zakřičí a začne mě léčit.

Už zase. Všichni napjatě čekají, až přijde pro změnu Inoue s dobrou zprávou. Po chvíli opravdu vyjde a usmívá se.

,,Je stabilizovaná. Ještě provedu další léčení zítra, protože teď už na to nemám energii."

,,Inoue..jsem ti nehorázně vděčný." obejme ji z nenadání Riley. Byakuya jen něco zabručí a zmizí v pokoji, kde odpočívám.

,,Jak..jak ses sem vlastně dostala?" ptá se Ichigo.

,,Já začnu, pokud můžu. Když můj kapitán někam šel, tak jsem ho doprovázel. Mířil za Velícím kapitánem, aby ho poprosil o číslo duševního telefonu. Číslo, které patří tomu Shinigamimu, který je v Karakuře. Hned mu zavolal, ale bohužel nevím, co říkal, protože jsem tam s ním nebyl." říká Renji.

,,Někdo na mě zvonil. Když jsem otevřela, stál tam Kurumadani-san a vyřídil mi, že jistý kapitán ze Společenstva duší mě prosí, abych se Senkaimonem dostala do SS. Otevřel mi bránu a doprovodil mě až na druhý konec, kde čekal Renji-san a kapitán Kuchiki." dokončila Inoue.

,,Háá-a. Ten Byakuya je vážně třída!" zakření se Ichigo a protáhne se.

,,ÁÁh..Nii-sama!" rozplývá se Rukia.

Byakuya u mě seděl skoro celý den. Nemohla jsem se vzbudit, ale slyšela jsem jeho jemný hlas, když na mě mluvil. Hlas, který říkal, abych se za každou cenu zase probudila. Hlas...který se omlouval, že dovolil, abych se zranila. Kdybych byla vzhůru, tak bych ho za tu poslední větu praštila vázou přes hlavu. Lehounce jsem cítila jeho vůni. Bylo to jako kdyby už jen ta vůně léčila moje zranění. Yokatta. Za to, že mi můj instinkt poradil skočit před něj. Neumím a ani si nechci představit, že by tu ležel místo mě a já bych byla ta, která by ho držela za ruku a šeptala mu něžná slůvka omluvy, která je v jeho případě, nemusela být.

Neuběhly ani dva dny od toho, co Inoue úplně vyléčila mé zranění, a už jsem se cítila lépe. Nevím, jestli je to dobře či špatně, ale atentáty jaksi přestaly. Od té doby, co jsem byla zraněná se už nic takového neopakovalo. Ale i přesto měli být před domy stráže a více-kapitáni měli být v domě kapitánů. Pro mě samozřejmě nic nového pod sluncem, protože u něj bydlím pořád.

Kapitáni i se svými Více-kapitány měli poradu. Jelikož mě Byakuya celý den neviděl, tak doufal, že na té poradě se konečně setkáme. Doufal, ale marně. Yamamotova slova přehlušovala bouřka.

,,Kapitáne 6. divize, kde je vaše více-kapitánka?" ptá se Yamamoto a přeruší ho zase hrom.

,,Umm...nebylo jí moc dobře." zalže trochu. Mimo jiné, Riley trochu zbystří zrak a zapřemýšlí se. Po poradě Kuchikiho na chvíli zastaví.

,,Ségře vážně není dobře?" ptá se.

,,Nevím, neviděl jsem ji." zabručí. Riley zapřemýšlí.

,,Ahh, soka. Já zapomněl, že je bouřka." Trochu se zasměje.

,,Co tím myslíš?" vyjekne Byakuya.

,,Nejspíš bude někde zalezlá ve Vašem domě." mrkne.

Byakuya spěchá honem rychle do svého sídla. Když přijde, začně zběsile prohledávat celý byt. Když už to hodlá vzdát, všimne si pootevřené skříně.

,,Ross?" zašeptá a skříň se okamžitě rozrazí a já mu skočím kolem krku. Když se zablýskne a potom zahřmí celá se roztřesu a chytnu se za hlavu. Byakuya se pousměje.

,,Ty...se bojíš bouřky?" šeptá a pokládá svoji ruku na mé vlasy. Jen kýčovitě přikývnu. Neříká nic, ale místo toho mě vezme do náruče a vykročí směrem ke svému pokoji. Položí mě na svoji postel a lehne si vedle mě.

,,Dneska u mě budeš celou noc, aby ses nebála." přitiskne mě k sobě. Zvláštní. Když zahřmělo, už jsem se tolik netřepala.

,,Když jsi u mě...je to hned lepší." pohladím ho po zádech.

,,To mě těší." usměje se. Pokaždé, když se blýsklo, osvítilo to celý pokoj. Bylo to tak hrozné a přitom tak nádherné. Když je v těch nejhorších a nejtěžších chvílích u vás osoba, kterou nadevše milujete, začnete věřit, že ta situace není tak hrozná, jak se zdá.

,,Arigatou, Byakuya." políbím ho na tvář.

,,Jako kdybys musela děkovat." namítne a políbí mě.