27. Jako bychom byli odděleni stěnou.

Už to bude pár minut, kdy se Rukia vydala na pomoc do Skutečného světa. Inoue už tu nervózně stepuje a čeká až 12. divize stabilizuje Senkaimon k jejímu průchodu do Skutečného světa. Jsem tak zapálená do toho jít pomoct, že jsem se rozběhla směrem k Byakuyovi a on nemusí ani hádat, proč k němu běžím. ,,Ne, Ross." říká rázně jen co k němu doběhnu. Dotčeně se na něj dívám a on zavře oči. ,,Je tam dost lidí, nebudeš tam potřeba." vypadne z něj. Svírám ruce v pěst a jen poslušně špitnu: ,,Hai." K Inoue zatím přicházejí dva Shinigami, kteří ji budou doprovázet Senkaimonem. ,,D-Dávej na všechny pozor, Inoue!" vykřiknu do ticha. ,,Hai." usmívá se a pokračuje vpřed. Jsem tak trochu naštvaná, protože ať se snažím, jak chci, nikdy mě do toho pošahanýho boje prostě nepustí. Politování hodné.

Vařím večeři a Byakuya si začíná všímat mé podrážděnosti a naštvanosti. Zdá se, že se pokouší si toho nevšímat, ale jak ho znám, tak mu to prostě nedá a na něco se mě zeptá a já jen doufám, že nevypěním.

,,Jsi naštvaná?" dojde za mnou až do kuchyně.

,,Ne!" zavrčím.

,,Aha, takže si naštvaná." pousměje se.

,,Nejsem!" zavrčím znovu.

,,Nemrač se. Budou se ti dělat vrásky." pohladí mě po tvářích jeho sametovými dlaněmi.

,,Nedělej si ze mě srandu!" zavrčím znovu. Udělá krok vpřed a pevně mě k sobě přitiskne.

,,Ty to vážně nechápeš, že?" šeptá mi do ouška.

,,Máš pravdu, nechápu." odpovím smutně.

,,Nepustil jsem Tě, protože bych nemohl jít s Tebou. Nestačí, že se mnou půjdeš až Urahara stabilizuje gargantu?" šeptá znovu.

,,Demmo-" přeruší mě.

,,Jsem dost silná na to, abych jim pomohla, nemám pravdu?" usměje se.

,,Hmm...máš." přikyvuji hlavou. Chystá se něco říct, ale přeruší ho poplach a následně i pekelný motýl, který oznamuje, že kapitáni i více-kapitáni mají okamžitě dorazit do kasáren 1. divize.

,,Co se to zase děje?" zaúpím, zatímco si beru zanpakutou z pokoje.

,,Nemám ani nejmenší zdání." konstatuje Byakuya. Celou cestu se ženeme shunpem a mě šrotí v hlavě jen to, co se tak mohlo stát. Hlavně mi neříkejte, že do Skutečného světa přišla ještě další Espada.

Kromě Velícího kapitána, ostatních kapitánů a více-kapitánů tam byly ještě dva obyčejní, podřadní Shinigami. Trošku jsem si je prohlížela, zatímco jsem se zařazovala za Byakuyu. Jako by to byli ti, kteří doprovázeli Orihime do Skutečného světa, ale je to docela blbost, protože co by dělali na poradě kapitánů a jejich zástupců. Velící kapitán jim dá slovo hned, co se seřadíme, a zavládne hrobové ticho. Začnou zběsile žvatlat něco o tom, že se v Mezisvětě objevil Arrankar a podle všeho Espáda, která unesla Inoue Orihime. Zůstala jsem jen stát s polootevřenou pusou. Velící kapitán si pohladil svůj vous a dal příkazy Zarakimu a Byakuyovi, že půjdou do Skutečného světa, aby přivedli Hitsugayovu bandu, protože nemůže dopustit, aby se nedej bože vypravili s Kurosaki Ichigem do Hueco Munda. Moje intuice a taky to, do jaké míry znám Ichiga, mi napovídala, že ať už v SS bude Hitsugayova banda nebo ne, on do toho Hueco Munda stejně půjde. Na což mi hlavou začali kroužit nejlepší typy žádostí, jak slušně a bez řvaní přesvědčit Byakuyu, aby mě tam nějak nenápadně poslal. Ale můj dlouhovlasý kapitán se na mě podíval výrazem, který sám o sobě říkal, ať mě to ani nenapadne.

*****

,,Zrádkyni?" vypadne ze mě hned, co mi to Byakuya řekl.

,,Vyléčila Kurosaki Ichiga a potom se nejspíš z vlastní vůle dala na stranu Aizena." zobecní to.

,,Tomu nevěřím. Musí to být omyl!" obhajuju ji a sama sobě se divím, proč to vlastně dělám.

,,Je to možné. Ale, kdo ví, jaká je pravda." říká.

,,Ať už je to jak chce, Ichigo se do Hueco Munda stejně vydá." zamračím se.

,,Ano. A s ním i Rukia a Renji." usměje se.

,,Nechal si je jít?"

,,Velící kapitán řekl jen, aby se skupina kapitána 10. divize vrátila do Společenstva, takže neměli další rozkazy, tak jsem je nechal jít."

,,Chci jít taky!"

,,Ty si tak tvrdohlavá. Říkal jsem ti přece, že tam půjdeme společně, hned co Urahara Kisuke stabilizuje gargantu." pohladí mě. Smutně se zatvářím a pohladím ho po ruce.

,,Neboj se, o nic moc velkého nepřijdeš." pousměje se. Jen souhlasně přikývnu hlavou a ihned valím za Rangiku, která už se podle všeho vrátila zpět.

***

,,Díky bohu! Nejsi zraněná!" říkám mezitím, co ji objímám.

,,Nejsem samozřejmě." usmívá se, ale na chvíli se zatváří smutněji. Pohladím ji po rameni.

,,Netrap se, prosím." říkám toužebně. Jen přikyvuje hlavou a začíná se usmívat. I když já moc dobře vím, že se usmívá jen proto, abych neměla žádné starosti. Za tohle bych ji nejraději narvala něco do pozadí.

Je večer a Rangiku mě toužebně přemlouvá, abychom zašli do baru na saké. Nakonec jsem ji přemluvila, abychom obě dvě zůstali ve svých domovech a domluvili se na jindy. Otvírám dveře od domu a všude je jen hrobové ticho, takže usuzuji, že Byakuya už spí, anebo zase usnul na gauči. Strike! Usnul na gauči. Nakloním se k němu a chci mu dát pusu na tvář. ,,Hi...Hisano." ozve se z jeho úst a já se nemohu zbavit překvapeného výrazu. Zapřemýšlím se a má slza padá na jeho tvář. Zesmutním a ihned se vydávám shunpem k Rangiku se slovy: ,,Jdeme na to saké." Chudák Rangiku vůbec nevěděla, co se mi stalo, ale nic nenamítala.

Po hodině jsme už obě opilé, ale pijeme pořád dál.

,,Já jsem to říkala, chlapi jsou svině!" drmolí Rangiku typickým opileckým hlasem.

,,Demmo, já jsem si fakt myslela, že mě chce!" řvu opile přes celou hospodu.

,,Chcou jenom to jedno!" zahuláká si taky. Krátce po půlnoci se Hisagi a Kira rozhodli, že nás doprovodí domů, jelikož jsme shodou náhod už nemohli chodit. Hisagi se samozřejmě ihned ujal Rangiku a láskyplně ji podepíral a mě se rozhodl Kira nést v náručí, protože mé nohy přestali dělat svoji práci. Všimla jsem si, že se Kira tváří ještě víc sklíčeně, než kdy předtím.

,,Je to kvůli Ginovi?" zadrmolím.

,,Eh, co?" vypadne z něj.

,,Že jsi tak smutný. Je to kvůli němu?" upřesním svoji otázku. Jen přikývne hlavou. Stráže před Kuchikiho domem nás pustili do zahrady hned, co mě viděli v jeho náručí, jak jsem se tam opilecky kroutila a ksichtila. Byakuya musel zřejmě cítit moje reiatsu, protože stál ve dveřích dřív, než tam se mnou Kira došel.

,,Byla hodně opilá a tak jsem ji raději zavedl domů, aby se jí po cestě něco nestalo." vysvětluje Kira.

,,Děkuji, Více-kapitáne Kiro." poděkuje Byakuya a poslušně mě převezme. Ani jednou se na něj nepodívám. Usadí mě na postel.

,,Převlékneš se sama, nebo budeš potřebovat pomoct?" zatetelí se a chystá se mě pohladit po vlasech. Plácnu ho přes ruku.

,,Převléknu se sama a nebuď na mě tak milý jen proto, že jsem dívka stejně jako Hisana-sama." opilecky zabručím a lovím v peřině pyžamo. Byakuya jen opařeně klečí u mé postele.

,,Chtěla bych se převléknout." říkám. Jen kývne hlavou a dává se na odchod. ,,Dobrou noc, Taichou." říkám opilecky a navíc provokativně. Kya~ Touhle svojí opileckou upřímností jsem ho asi dost naštvala. Kdybych tolik nepila, tak bych mu v životě neřekla, že když jsem mu chtěla dát pusu, tak řekl její jméno. No jo, ale saké je saké a to prostě dělá samo o sobě velké zázraky.

A je to tady. Snídáme v tváří v tvář. Nevím, jestli je Byakuya naštvaný, anebo jen tak zaražený, ale bojím se zeptat.

,,Eto...s tím včerejškem..." začnu potichu mumlat.

,,Zrovna jsem se chtěl zeptat na totéž. Opravdu...opravdu jsem říkal její jméno?" zarazí se při pohledu do mých očí. Jen souhlasně přikývnu. Chtěl to začít vysvětlovat, ale zarazila jsem ho.

,,To je fuk, už to nemusíme řešit." simuluji úsměv. Chvíli pozoruje, jestli se můj úsměv náhodou nevytrácí. Nervózně jsem polkla a nenapadla mě žádná reakce, kterou bych mu dala najevo, že sice naštvaná nejsem, ale dost mě to hlodá.

******

Beru do ruky svůj duševní telefon a vytáčím Uraharovo číslo.

,,Halo, halo?" ozve se ženský hlas.

,,Yoruichi-san?" vypadne ze mě.

,,Jsi to ty, Rossali? Co potřebuješ?" Podle jejího hlasu poznávám, že se usmívá.

,,Hai. No, étoo, je tam někde Kisuke?"

,,Teď zrovna pracuje. Nech mě hádat...voláš, protože chceš vědět, jak je na tom garganta?"

,,Prokoukla si mě." zamračím se.

,,Ještě stabilizovaná není, ale neboj, až bude, tak se to dozvíš mezi prvními." ujistí mě.

Při mé malé procházce jsem potkala SoiFon, která mi řekla, že byla za Velícím kapitánem, aby se zeptala, jestli by nebylo možné, abych ji doprovázela ve Skutečném světě při boji, protože si myslí, že by moje pomoc byla daleko lepší než Omaedova. Ale Velící kapitán to prý bezpodmínečně vyloučil. O co mu sakra jde? Nedá mi to, a tak se vydávám do kasáren 1. divize, abych se ho na to zeptala. Jen, co mě Sasakibe zahlédne, už mu oznamuje, že jsem tady a s úsměvem mě pozve dál. ,,Děkuji Vám." Pokloním se. Nadechnu se a vcházím do dveří.

,,Copak Tě sem vede, Ross-chan?" ptá se mě.

,,Chci se zeptat, proč si nedovolil, abych doprovázela kapitánku 2. divize ve Skutečném světě." špitnu zachmuřeně.

,,Z jednoho důvodu. Jdeš přece se svým kapitánem do Hueco Munda." odpovídá klidně.

,,Demmo-" Přeruší mě.

,,To už stačí. Buď si přestaneš pořád stěžovat, anebo můžeš zůstat taky tady a nechat to všechno na nás," říká rázně ,,moc dobře vím, že díky tomu, že máš sílu chceš všechny kolem sebe chránit, ale musíš pochopit, že tímhle je jen zraňuješ, než abys jim pomáhala. Už to stačí, Rossalie." dorazí mě. Sklopím hlavu a omluvím se, že jsem obtěžovala.

,,Bože, bože. Proč máš pořád na ksichtě ten kyselý výraz?" objeví se za mnou Nakami.

,,To nic." špitnu.

,,Hoho, to nic. Myslíš, že něco takového ti uvěřím. Od toho, co jsme se dozvěděli, že ta velká bitva bude v zimě, se tváříš, jako kdyby ti uletěli včely. Co s tebou k sakru je?" vyjekne po mně.

,,Nic se mnou není." odpovím rázně.

,,Buď v klidu, mě už to docvaklo!" přijde i Sayami.

,,Co?" vyjeknu.

,,Celé dětství tě trápilo to, že si nebyla dost silná, abys ochránila svoji rodinu, která ti dala život. To proto máš teď pocit, že musíš všechny zachraňovat?" opře se do mě.

,,To ne..."

,,To ne? Moc dobře víš, že to tak sakra je! Celý život neděláš nic jiného, než se obviňuješ za něco, za co nemůžeš. Už s tím přestaň, Ross. Jak si máme udržet naši pýchu, co by Shinigami, když se k nám chováš takto? Nemůžeš zachránit všechny, moc dobře to víš!" rozpláče se Yuniko.

,,Já...já vím." zamumlám a Yuniko mě zezadu obejme.

,,Už se tím přestaň trápit a konečně začni žít, Ross." zašeptá. Pousměji se: ,,Ah."

*******

,,Ross!" volá na mě Byakuya.

,,Haaai?" vykřiknu probraně.

,,Garganta je stabilizovaná, připrav se na cestu." oznamuje mi.

,,Haaaai!" vykřiknu radostně a okamžitě začnu všude po baráku hledat svoji zanpakutou. To není dobré, nemohu ji najít.

,,Byakuya? Nemůžu najít svoji zanpakutou! *Umělé slzy*"

,,Vždyť ji držím v ruce.*Nechápavý výraz*"

,,Jsi zlý!" vyjeknu se smíchem.

Yosh! Akce Hueco Mundo se rozjíždí!