3. Zkouška hodnosti

      Už je to tady. Pomocí černého motýlka mi bylo sděleno, že mám ihned přijít do kasáren 1.divize, kde mi bude oznámeno jak kapitáni chtějí, abych dokázala to, že mám síly na to být 3.důstojníkem. Cestou tam jsem nevěděla, co dělat, abych se nějak hodila do klidu. Byla jsem tak trochu nervózní. No jo, taky to není příjemný pocit když se dozvíte, že vám vaši sílu nikdo nevěří.

,,Dále.˝ozval se hlas Velícího kapitána. Opatrně jsem otevřela dveře a při pohledu na to, jak na mě všichni kapitáni koukají jsem myslela, že omdlím. 

,,Dobrý den.˝ řekla jsem a pokusila jsem se o úsměv. Yama-jii alias Velící kapitán mi hrdě oznámil, že už mají vymyšlenou zkoušku mé hodnosti. Polkla jsem a nevěděla co mám říct. Kapitán Kyouraku si všiml, že jsem poněkud ze všech těch pohledů, ať už usměvavích, lhostejných nebo vražedných, nesvá a tak se usmál a hlasitě pronesl, že by bylo dobré kdyby mě tolik nedrtili. Are? Proletělo mi hlavou, když to na mě Yama-jii vyvalil. Jejich zkouška totiž byla taková, že každé dva dny budu u jedné z divizí, která mi bude dávat jakkékoliv příkazy, jaké uzná za vhodné. A je jen na mě jaký nechám na každém kapitánovy dojem. Začínat budu od 1.divize až do 13.divize.

,,A taky˝ pokračoval Velící kapitán ,,Kapitán Kuchiki navrhl, že před změněním hodnosti by bylo dobré, kdyby si vypomáhala ve skutečném světě. Budeš ve městě Karakura, kde taky jsou Kuchiki Rukia, Zástupce Shinigami Kurosaki Ichigo a Více-kapitán 6.divize Renji Abarai.˝ pronesl a já měla nutkání Kuchikiho uhodit. 

     Šla jsem konečně domů a rozdýchávala jsem dnešní okolnosti začal na mě někdo houkat a pískat. Otáčela jsem se a nikde nikdo.

,,Tady nahoře!˝ ozval se ženský hlas. Byla to Elizabeth, která na mě volala z okna a mávala. Pozvala mě na chvíli k ní, abychom si mohli popovídat.

,,Tak co? Jak ti jde vaření pro kapitána Kuchikiho?˝ zeptala se a srkla si čaje.

,,Žádná sláva.˝ řekla jsem lhostejně.

,,Jakto? Nechutná mu?˝ zeptala se nechápavě.

,,Wakaranai. Nevím jestly mu chutná nebo ne. Nemluví semnou.˝ řekla jsem a napila jsem se vody, kterou pro mě Elizabeth připravila. Dozvěděla jsem se, že s ní taky skoro nemluví, ale není tam úplně hrobové ticho. Přemýšlela jsem jak odbočit od témata Byakuya a raději jsem se zeptala, jak je na tom její zdraví. Prý, že ještě nějaký čas potrvá než bude moct jít zase do práce. Povzdychla jsem si a znovu se napila.

     O hodinu později mě Hinamori s Matsumoto utěšovali, že to určitě zvládnu, a že se kapitánům budu určitě líbit a nakonec to dobře dopadne. Jen, aby to tak bylo! Raději jsem jim řekla, že si budeme povídat o něčem jiném, protože si potřebuji srovnat myšlenky dřív než budu muset jít zase vařit. Povídaly jsme si o Ginovy, Toushirovy a tak celkově o mužích, chlapcích, klucích zkrátka o mužském pohlaví každého věku. Dozvěděla jsem se hodně věcí a taky si vyslechla spoustu příběhů a jejich zážitků. Nakonec mi řekli, že doufají že budou mít spoustu zážitků i semnou. Téda, neskrývám, že mě to nepotěšilo! 

    Po 3 hodinách jsem se musela odebrat za Byakuyou uvařit večeři. No, když to řeknu otevřeně těším se až bude Elizabeth zdravá. Když jsem tam přišla zase seděl za stolem a podíval se na mě jakoby nevěděl, že je čas večeře. Když jsem vařila začal mi vybrovat mobil, volal Yama-jii.

,,Halo?˝ řekla jsem.

,,Rossali?˝ řekl, jakoby nevěděl, že se dovolal mě.

,,Hai?˝ prohodila jsem a snažila se soustředit na to co vařím, protože být zabita Senbonzakurou, to neberu jako dobrý konec mého života.

,,Od zítřka začíná tvá zkouška. A jelikož jsem první na řadě budeš u mě v 9 hodin, dobře?˝ řekl a já se trochu zarazila, protože v devět musím Byakuyovy vařit snídani.

,, Mohla bych poprosit o pozdější hodinu? Víš, kuchařka Kuchi- teda Kapitána Kuchikiho je nemocná a já ji zastupuji. A v 9.hodin mu dělám každý den snídani.˝ špitla jsem a doufala, že můj přeřek nezpůsobí nějaké nejasnosti.

,,Rozumím. Takže až vyřídíš snídani, příjdeš okamžitě za mnou, ano?˝ řekl a podle hlasu taky něco dělal.

,,Hai˝ špitla jsem a omluvila jsem se, protože jídlo bylo hotové a já musela jít servírovat. Jakmile jsem jídlo položila před Byakuyu chvíli na to civěl, jakoby přemýšlel jestly jsem to neotrávila. TSSS! Za chvíli se pustil do jídla a já šla uklidit kuchyň. Podstatně jako vždycky. Snažím se to tam pokaždé uklidit, jak nejlépe umím, abych se nedostala s Byakuyou do křížku. Když Byakuya dojedl, šla jsem pro jeho nádobí, abych ho mohla umýt a potom konečně odejít.

,,Kde ses naučila vařit?˝ zeptal se když jsem brala talíře.

,,O-O-Od mámy.˝ vykoktala jsem ze sebe, protože jsem byla překvapená, že se mě zeptal na prostou otázku. Po tom co se všechno stalo bych očekávala, že se mě maximálně zeptá, co má napsat na můj úmrtní list za smrt.

,,Aha.˝ řekl, vstal a odešel za svůj zřejmě milovaný stůl.

******** 

    Je deset. Spěchám za Velícím kapitánem, abych tam byla co nejdřív. V tom všem spěchu ani nemám čas se nervovat z toho co bude. Budu si prostě muset věřit, že vše zvládnu. Čekala jsem pohromu a nadshinigamské úkoly, ale místo toho to byla pohodička. Yama-jii řekl, že věří že moje hodnost se může zvýšit postupem času až na Více-kapitánku. A proto věnuje tyhle dva dny k tomu, aby mě naučil jak psát hlášení a vše okolo. Zkrátka, že udělá všechno, abych potom mohla svého kapitána, ať už to bude kdokoliv, překvapit. Tuhle jeho stránku jsem měla vždycky ráda. Na jednu stranu je mu Seireitei, zákony a rozkazy nadevše, ale na druhou stranu rád pomáhá ostatním, kteří mají velký potenciál, šplhat výš a výš. 

    Než jsem večer odcházela z kasáren 1.divize, přímo na kuchtění večeře Yama-jii mi řekl, že má ze mě velkou radost. Prý mu velice připomínám jeho syna a mého otce. Vlastně to není první člověk kdo něco takového říká. Udělalo mi to radost! 

   Pomalu se duševně připravuji na kapitánku 2.divize Soi Fon. Myslím, že mi dá šílenou lekci a nejspíš bude jediná, koho nedokážu nějak přesvědčit o své síle. Raději si schovávám spoustu sil, abych ty dva dny zvládla. Nehledě na to, že 5. a 9. divize se moje zkouška nekoná, jelikož nemají kapitány. Uff! Mám takový pocit, že ti dva by mě donutili umřít.