3: Zvídavý človíček

3: Zvídavý človíček

,,Vašim úkolem je dovést tohoto muže, Masahashi Renda, sem do vesnice." máchá na nás Tsunade fotkou postaršího šedivého chlápka.

,,Je to vysoce inteligentní muž a výborný medik. Potřebuji si s ním prodiskutovat jisté lékařské věci, jestli mě chápete." uculí se Tsunade a Tonton podivně chrochtne. Teda spíše to vypadá jako by žvýkal Narutovu ponožku, ale po ujištění, že ji skutečně nežvýká jsem si jistá, že se snažil o chrochtnutí.

,,A...jak to souvisí s Akatsuki?" povytáhne obočí Akira, o které jsem si myslela, že je ještě v mikrospánku, ale jak se zdá, tak jenom hrála mrtvého brouka, když jsem ji prosila, aby mi něco udělala.

,,Na toho muže je vypsána vysoká odměna, takže je možné, že po něm půjdou. Navíc má spoustu informací o Bijuu." podepře si rukama hlavu a sjede nás všechny pohledem.

,,A kam až budeme muset jít?" položí 'nečekaně' logickou otázku Yamato. Nevím, jestli Naruto poslouchá nebo zase přemýšlí o ptákovinách, ale je naprosto mimo čas a prostor, takže mu to zase budeme muset vysvětlovat za pochodu.

,,Měl by se zdržovat u Skryté Kamené." klesne Tsunade hlasem.

,,To je docela daleko." zamyslím se nahlas. Tsunade na mě vrhne pohled alá "Ještě si ztěžuj!" a otočí se na Shizune, která sebou leknutím cukne a málem upustí chudáčka Tontona.

,,Saa...kdy máme vyrazit?" povzdychne si Akira a začne si pročesávat rukou vlasy, aby beze slov dokázala, že je to otrava.
Na chvíli se rozdělíme, abychom si sebou vzali věci potřebné k boji, který by se mohl strhnout. Dojdu k sobě domů. Skontroluju počet kunaiů, shurikenů, výbušných lístků a svitků, které mám u sebe. Když něco chybí, doplním to. Nachystaná vyjít se přece jen zastavím u své oblíbené části pokoje. Široká skříňka se třemi šuplíky na niž jsou fotky. Fotka Kushiny a Minata, mě a Minata, mě a Itachiho, fotka s Narutem, Akirou a také nesmím zapomenout na fotku pořízenou nedávno, kde jsou všichni ninjové a nesmí chybět i Tsunade s Jiraiyou. V pozadí není nic jiného než monumenty s ostatními Hokagy. Mám trošku smíšené pocity. Hlavně, když pohlédnu na fotku s Itachim. Jedna má část ho chce vidět a znovu pohlédnout na jeho tvář, ale moje druhá část by z něj nejraději vymlátila duši za to, že se prostě ze dne na den začal chovat divně a vyhýbal se mi. Prakticky by to znamenalo, že kdybych ho viděla, vytvořila bych Kage Bushin. Jeden klon by ho mlátil a druhý by ho s nosebleedem objímal. Což je naprosto nepřípustné. Sakra, vždyť taková debilovina by nenapadla ani Naruta. A to je to největší magor v okolí. Ksu. Minato, co jsi to ze mně sakra vychoval. Přestanu přemýšlet nad kravinama a vydám se na odchod. Kroutím po cestě hlavou, protože tu představu Itachiho a mých stínových klonů je vážně praštěná a navíc ji nemůžu vyhnat z hlavy. Do někoho vrazím.

,,Uhn...sorry." zakoktám.

,,Ross-san? Jdeš na tu misi?" rozeznám podle barvy hlasu Sakuru.

,,Ah, hai." vykoktám ze sebe.

,,Anoo...co je to vlastně za misi?" vyhrkne na mě zvědavě. Z jejího pohledu je jasné, že ji zajímá, jestli to souvisí s Akatsuki.

,,Jen máme přivést jednoho medika." usměju se a pokrčím rameny.

,,Hm? Takže nic s Akatsuki ani Sasuke-kunem?" vykřikne překvapeně.

,,Hai, nemají s tím nic společného." zalžu. Kdyby o zom věděla, určitě by chtěla přemluvit Tsunade, aby tam vyslala další tým v čele se Sakurou samotnou. To by bylo...v prdeli. ,,Gomen, už musím jít. omluvím se, zamávám a pomocí shunshinu se vytratím z jejího dosahu. Přemýšlím, jestli jsem spíš neměla použít Hirashin, Minatovu techniku, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě pořád nevypátrala, kde všude jsou jeho speciální kunaie s pečetí, nechci riskovat, že se dostanu někam jinam než k bráně.

,,Už jsem si myslela, že tu budem čekat věčnost." zavrčí Akira hned, co se tam objevím.

,,Naruto tu stejně ještě není." nafouknu tváře a pokrčím rameny.

,,Rossali...rád bych si s tebou promluvil než přijde Naruto." přichází k nám pomalými kroky Jiraiya.

,,Jiraiya-senpai?" vypísknu překvapeně. ,,Chcete semnou mluvit o Kyuubiho chakře?" zbystřím.

,,Správně. Vím, že by bylo nejlepší, kdyby v případě rozdělení do dvojic byl Naruto s Yamatem, ale přesto si myslím, že by měl zůstat s tebou." zatváří se vážně.

,,Hm? Proč?" vypísknu. Yamato svraští obočí skoro jako by se snažil přijít na to, jak Jiraiya přemýšlí.

,,Stejně jako Minato, i ty máš typ chakry, který je nejlépe sloučitelný s Narutovou chakrou. A navíc také ovládáš Rasengan. Kdyby došlo na nejhorší, sloučili by jste své Rasengany a tím získali opravdu silný útok, kterým by jste zvýšili své šance proti nepříteli. A taky. Naruto tě má rád a reaguje na tvá slova. Pokud by ho Kyuubiho chakra přemohla jsem si jistý, že by tě nedokázal zranit a silou vlastní vůle by jeho chakru potlačil." zastaví se na mě s vážným pohledem, ale přesto se lehce usmívá.

,,To je logické. Bude lepší, když s ním Ross zůstane." přemýšlí Akira nahlas.

,,Jsou ale i jiné důvody, proč to bude takto lepší." pokyvuje zamyšleně hlavou.

,,A-Ah? Jaké?" vypísknu překvapeně.

,,Protože znáš spoustu technik Yondaimeho. Rasengan a Hirashin jsou jistota, že kdyby se něco stalo můžeš Naruta včas vzít pryč. Tedy alespoň za předpokladu, že budou kunaie s pečetí poblíž tebe." zamyslí se i Yamato. Huu. Jeho fakt ten Hirashin fascinuje. Přiznávám, Minto mi odkázal všechny svizky s technikami, které ovládá a já strávila spoustu let, abych je ovládla.

,,Hirashin není jediná technika rychlosti, kterou ovládá." usměje se Akira. Odfrknu si. Jak se tahle konverzace dostala od ochrany Naruta na moje dovednosti?

,,Nani?" vyjekne překvapeně Jiraiya.

,,Nepochlubila se ti, co ji Orochimaru naučil?" zasměje se.

,,A-Akira!" vyjeknu a začnu máchat rukama jako magor.

,,Takže tě naučil i jeho specialitku?" zareaguje Jiraiya téměř nečekaně, když se začne smát.

,,Tak nějak." rozesměju se i já.

,,Stejně je nefér, že tě trénovali Sanninové." zašklebí se Yamato.

,,Stejně jako je neférm že máš geny jako první Hokage." zašklebím se i já na oplátku.

,,Promiňte mi to zpoždění." běží k nám Naruto s obrovským monoklem přes pravé oko.

,,Co se ti stalo?" začnu se nezastavitelně smát.

,,Udělala ti to Sakura, co?" podívá se na něj Jiraiya se soucitným výrazem. S drobným zpožděním konečně vyrazíme vstříct Skryté Kamenné.

,,Dvě cesty?" zarazí se Yamato při pohledu na rozcestí před námi. Na mapě tohle není zakresleno.

,,Vážně se budeme muset rozdělit." povzdychne si Akira.

,,Takže...budu s vámi ve dvojici, Yamato-taichou?" nahodí Naruto tázavý výraz na jmenovaného.

,,Ie, budeš ve dvojici semnou." položím svoji ruku na jeho rameno.

,,Honto? Soka." vyjekne překvapeně.

,,Ještě než se rozdělíme." začnu hrabat v batohu. ,,Akira, Yamato, vezměte si tohle k sobě." podám jim 2 kunaie s pečetí. ,,Naruto, vezmi si také jeden." podám mu ho do ruky.

,,A-Ah." kývne hlavou a vezme si jej ode mně.

,,Pokud by se něco dělo, stačí když do toho kunaie vložíte svoji chakru. Bude to jako signál." usměju se. Yamato ještě rozdá vysílačky.

,,Kdybychom narazili na něco divného, dáme si vědět. Tým, který narazí na Skrytou Kamennou informuje ostatní a vyčká než přijdou." vydává Yamato rozkazy jakožto kapitán našeho týmu. Popřejeme si štěstí a opatrnost. Každý tým se vydá jinou stranou. Já a Naruto jsme se vydali napravo.

,,Není to divné, že to není vyznačené na mapě?" zadívá se na mě upřeně Naruto.

,,Ah, je to divné." zamyslím se. 

,,Ma ika. Měli bychom být schopní Skrytou Kamenou najít." usměju se. Neskáčeme po stromech a jen se vydáváme svižnějším tempem po cestě.

,,Nee, Nee-chan." začne Naruto opatrně.

,,Hm?" podívám se na něj koutkem oka.

,,Co myslíš, že bych měl Sasukemu říct, aby se vrátil do Konohy?" nahodí smutný výraz.

,,T-To...to já nevím..." sklopím hlavu. ,,Demmo...nemyslíš, že je lepší to vzdát?" namítnu tiše a svůj pohled upírám před sebe.

,,Myslíš jako vzdát snahu přivést Sasukeho zpět?!" zvýší Naruto hlas. Tuto jeho reakci jsem čekala. Snaží se ho dovést zpět už tak dlouho. Jen přikývnu hlavou.

,,Víš...už tě tolikrát zranil a..." Naruto slyšící má slova sklopí hlavu. ,,...myslím si, že pokud to opravdu tak odmítá...tak by stejně z vesnice utekl...kdyby si ho sem dotáhl..." svraštím obočí ve snáze přijít na kloub tomu, co tu to vlastně melu.

,,Demmo...byl to slib!" zatne Naruto ruku v pěst. ,,Slíbil jsem Sakuře-chan...že ho za každou cenu přivedu..." v jeho tónu hlasu slyším beznaděj, kterou v sobě už dlouho nese.

,,Naru...i Sakura si začala uvědomovat, že to je nemožné...sama to říkala, ne? Neříkám to proto, abych tě naštvala...ale...mám o tebe strach." zadívám se na něj s provinilým výrazem.

,,Já jen prostě...chci, aby to bylo jako dřív...abychom byli zase těmi nejlepšími přáteli ..rivaly..." pokrčí bezbranně rameny.

,,Já tě chápu..." namítnu smutně. ,,Zkus tomu dát čas...dej mu volnost a nenaháněj ho...třeba časem přijde na to, jestli mu ty a rodná vesnice chybí." pousměju se. Naruto se na mě udiveně podívá a usměje se.

,,Asi to bude nejlepší."

Setmělo se a tak jsme se rozhodli si odpočinout. Našim úkrytem se stala skála schovaná za vodopádem.

,,Neee, nee-chan." válí směrem ke mně Naruto sudy i se spacákem. Zastaví se až u mně. Převalí se na břicho. Na jeho tváři vidím šibalský úsměv.

,,Nanda, Naru." protočím mírně oči. Zase má něco za lubem. Mám docela strach, co zase vymyslel.

,,Je tu něco...co bych chtěl vědět." zadívá se na mě s jiskrou.

,,Hm? Co bys chtěl vědět?" písknu překvapeně.

,,Ty a Itachi. Jak jste se poznali?" zadívá se mi hluboko do očí.

,,Hee? Doyuu?" žblechtám neurvale.

,,Hmm...stejná reakce jako udělala máma, když jsem se ptal, jak se seznámila s tátou." zamyslí se a vypadá u toho trošku vážně. ,,Řekneš mi to?"

,,N-Nande?" písknu znovu.

,,No...ty víš, jak jsem se poznal se Sasukem a tak by bylo fér, abych to věděl i já." pokrčí rameny.

,,Jsi jenom zvědavý." odfrknu si.

,,Ah, to je pravda." uculí se. ,,Zvědavostí asi prasknu." zasměje se.

,,Idaro...řeknu ti to..." zakroutím hlavou a zadívám se do dálky.

,,Napjatě tě poslouchám!" sedne si do tureckého sedu a hltá každou vteřinu, která uběhne než začnu mluvit.

,,Saa..." podepřu si rukama hlavu.