37. A tak se opět setkáváme.

Tázavě hledím Inoue do očí a čekám na její odpověď.

O přestávce se Inoue sešla s Chadem a Ishidou.,,Musíme jim říct pravdu." řekne rázně a oni se na ni nevěcně podívají.,,Zbláznila ses?" vyprskne Ishida.,,Ale..." zasmutní Inoue.,,Vzpomínáš si, co říkal Ryuuken? Myslíš si snad, že jim chci lhát? Kdyby to nebylo pro jejich dobro, tak za nimi hned jdu a všechno jim řeknu." vyhrkne Ishida na jeden nádech.,,Muh." zahuhlá Chad.,,Wakatteru..." zašeptá Inoue.

,,Kyáá...to zase byl den. Psát 4 písemky, když z toho 2 jsou přepadovky...jde to jaksi z kopce." říkám si v duchu a nahlas si povzdychnu.,,Ty jsi Rossalie ze 4.A?" zastaví mě partička holek. Podle vzhledu bych je tipla tak na prvák. Znuděně kývnu hlavou a prohodím svou kudrnatou hřívou. ,,Etoo...mohli bychom se tě na něco zeptat?" začervenají se všechny tři. Znovu kývnu hlavou. ,,Ten tvůj oranžovlasý kamarád...jak se jmenuje?" zadrmolí rozpačitě.,,Ichigo." špitnu lhostejně.,,Má dívku?" chrlí na mě další otázku.,,Ne." špitnu znovu.,,Myslíš, že bych se mu líbila?" pískne jedna z nich.,,Co já vím." Stojím tam s nimi asi 15 minut a ony do mě soustavně valí jednu otázku za druhou.,,Ah, Ross. Ty dnes nejdeš do práce?" přijde k nám Ichigo a všechny dívky vzrušeně vypísknou.,,Je úterý, takže ne. Akorát večer mám ty taneční." otočím se a odpovím mu.,,Ah, soka. Nedošlo mi, že je dneska úterý. Půjdeme domů společně?" nahodí roztomilý úsměv a ony z toho mají zástavu srdce a v křečích padají k zemi.,,Ah." přikývnu a rozejdeme se směrem k domovu.,,Co jim bylo?" konstatuje Ichigo jejich stav cestou domů.,,Jsou to tvoje fanynky." zatlemím se.,,Fanynky?" podívá se na mě nechápavě.,,Líbíš se jim.",,Na tebe ale nemám." rozesměje se.,,Haaa? Co tím myslíš?",,Víš kolik kluků už za mnou bylo, abych tě s nimi seznámil?" zasměje se znovu a jeho smích nezná konce.,,Tche. Stejně bych s něma na rande nešla." zašklebím se, protože mé srdce patří tomu jedinému, kterého už nikdy neuvidím.,,A ty si snad myslíš, že bych na rande s nějakou z nich šel? No, neblbni." zasměje se a uprostřed smíchu chrochtne, což mi způsobí hrozitánský záchvat smíchu. ,,Přestaň se mi smát." zachrochtne znovu.,,Když...to....nejde." zadrmolím v křečích a přerušovaném smíchu.

******************************************************************************

Domluvila jsem se s Ayanamim teda s tátou, že k za ním na pár dní přijedu. Souhlasil, ale jelikož má ještě nějakou práci, tak zůstaneme v sídle IA (Imperiální armády) a na poslední dva dny pojedeme na "chatu" kterou pronajal. Je to uprostřed nějakého lesa, takže tam bude klid, což je podle mě ideální. Výslovně jsem mu zakázala, aby pro mě někoho posílal, protože bůhví, jestli by pro mě nepřijel náhodou tankem a to by potom lidi z ulice nechápali a začali by se mi vyhýbat. No jo, ale bohužel má prosba je pro něj ta tam, protože před Ichigovým domem stojí limuzína o kterou se opírá Hyuuga, kterého můj překvapený výraz pobavil natolik, že málem spolknul párátko, které ožužlává, protože si myslí, že je drsnej. Povzdychla jsem si a rozloučila se s Isshinem, Ichim, Yuzu a Karin. Nenápadně jsem Ichimu naznačila, aby na sebe dával pozor a jestli se bude dít něco divného, ať mi dá hned vědět. On samozřejmě přikývl a já už chtě nechtě nasedám do luxusní limuzíny.,,Neříkala jsem náhodou tátovi, že přijedu vlakem?" zavrčím na Hyuugu.,,Vážně? Říkal, že pro tebe mám přijet. Ahh, gomen, že jsem přijel v tomhle, vypadá to tak divně, ale všechny luxusní vozy už si někdo půjčil, tak jsem musel přijet tímhle." *Tik v oku* Chce mi tím snad naznačit, že tahle luxusní limuzína je pro ně něco jako pro mě trabant?,,V pohodě...tohle je na mě až moc luxusní." melu zatímco se rozhlížím po luxusní limuzíně. Je to tu tak velké a všechno se jen leskne. Vypadá to jako sen.,,Říkal ti Aya-tan, že má ještě nějakou práci?" přeruší 5 ti minutové ticho. Pokyvuju usměvavě hlavou.,,Nabídl jsem se, že budu s Tebou, zatímco ostatní budou v práci, aby jsi nebyla sama." usměje se.,,Vážně? A tátovi to nevadí?" zadrmolím.,,Ne, byl rád, že jsem se nabídl.",,Ah, soka. Arigatou." věnuju mu jeden ze svých roztomilých úsměvů.

Přišli jsme do Ribidzilu a všichni už tam napjatě čekali.,,Konnichiwa." usměju se a vydám se obejmout tátu.,,No konečně jste tady. Jaká byla cesta?" obejme mě a začne se vyptávat.,,Byla dobrá. Pořád jsme si měli o čem povídat, tak ani nebylo žádné ticho." usměju se.,,Doufám, že Tě Hyuuga nějak neotravoval *Vrhne na něj vražedný pohled*",,Nee, neee." začnu nervózně máchat rukama. Čekali na mě s obědem, takže jsem hned usedla ke stolu a začali jsme jíst. Přišli jsme na to, že Kuroyuri ze sebe vydává hrozně vtipné zvuky, když jí a tak jsme se jí s Hyuugou nenápadně smáli. Tuhle idylku miluju. Nevím proč, ale hrozně mi to připomíná Soul Society. Konkrétně porady více-kapitánů. Vždycky jsme tam místo práce lenošili a dělali si z ostatních srandu. No, hlavně z více-kapitána 1.divize. Ale...nad tím teď přemýšlet nechci. Ayanami musel po obědě zase do práce a tak jsme tam zůstali s Hyuugou sami. Vyvalili jsme se oba do křesel a přejedeně jsme něco mumlali.,,Koho budeme pomlouvat?" zamumlá.,,Katsuragiho!" zasměju se.,,Je divnej, co?",,Nevím proč, ale kdykoliv se na něj podívám v hlavě se mi objeví nadpis MAŘENA." zabručím a Hyuuga dostane záchvat smíchu.,,Mařena?" pískne mezi smíchem.,,Si piš! Rodiče ho asi špatně přejmenovali!" začnu se smát.,,To teda jo! Musím říct, že přezdívka Mařena je daleko lepší než jeho skutečné jméno.",,Takže Mařena, jo?"

Hrozně se nudíme. Táta a ostatní jsou pryč už věčnost a my marně přemýšlíme, co budeme dělat. Z ničeho nic vezme Hyuuga do ruky polštář a přes celou místnost ho po mě vší silou hodí. Skloním se a polštář narazí do zdi a spadne na mě obraz. Hyuuga se mi směje, zatímco já se snažím dostat z pod obrazu. Pověsím ho zpět a ránu mu oplatím. A tak začala polštářová bitva. Obrazem to bohužel neskončilo, protože se nám podařilo rozbít tátovu vázu a Haruseho hrnek. Moc nám to nevadilo, protože jsme po sobě házeli polštáře po celém Ribidzilu. Najednou se otevřou dveře a než to stihneme zaregistrovat Katsuragi je sejmut polštářem a Kuroyuri si vší silou zacpává pusu, aby ztlumila smích. Ayanami se smutně podívá na rozbitou vázu, která leží na stole a káravě se na nás podívá. Jeho pohled sám o sobě vraždí a tak jsme se oba postavili vedle sebe a nasucho jsme polkli. Najednou jeho vražedný obličej zmizel a on se zasmál. Katsuragi zřejmě čekal, že nás seřve a budeme dneska spát pod širým nebem, ale to se nestalo. Povýšeně se na mě podíval a ušklíbl se. Ten mě asi nemá moc v lásce.....

********************************************************************

Před ranním odchodem do práce nás Ayanami upozornil, že nesmí proběhnout žádná další polštářová bitva a pokud dneska něco rozbijeme, tak si nás podá. Katsuragi se znovu ušklíbl a prohodil něco ve smyslu, proč by se měl Hyuuga pořád ulívat z práce a všechny kecy kolem toho. Ayanamiho to začalo štvát a tak navrhnul, abychom šli taky. Na poradu jsem samozřejmě nemohla, takže jsme alespoň šli pokecat za vojákama a hrozně jsme se smáli. Trošku jsme se s Hyuugou u fontány popichovali a nakonec v ní skončili jeho sluneční brýle. Roztomile a nevinně se na mě podíval se slovy, že neumí plavat.,,Však to není hluboký stačí když tam strčíš ruku a vytáhneš si je." zadrmolím lhostejně a podívám se na stranu.,,Já se bojím vody *Umělé slzy*",,Co kecáš, blbče!" praštím ho a vytahuju mu brýle z fontány. ,,Stačí?" podávám mu mokré brýle.,,Jsou mokrý." dívá se na mě jako bych v ruce držela milion.,,To je jasný, ne? Vždyť byli ve vodě." zasměju se. Musela jsem ho nejméně 20x probodnout pohledem, aby si z kapsy vytáhl kapesník a brýle si usušil.,,Teď jsem to zase já." usměje se frajersky, jakmile má brýle na očích.,,Na co vlastně máš ty sluneční brýle?" dám si ruce v bok.,,Abych byl drsnej." odpoví vážně. Začnu se smát.,,No jó, vážně z vás jde strach Hyuuga-sama!" simuluju strach a potom se zasměju.,,Haha, děsně vtipný, Ochibi-chan." vyplázne na mě jazyk.,,Co jsi to řekl, kono baka?!" vyjedu po něm a zase se začínáme hádat.,,Hyuuga-san! Nemůžete přece řvát po dívce!" vloží se do toho Konatsu, který zrovna běží směrem k nám.,,Čekal bych, že dcera Velitele Ayanamiho bude mít patřičné vychování, ale zřejmě bych toho po Vaší matce žádal moc." objeví se tam Katsuragi s kamenným ksichtem.,,Co jste to říkal?" naštvu se a zatnu ruku v pěst. Nedovolím, aby si nějaká Mařena s kamenným ksichtem brala do pusy mojí mámu.,,Slyšela jste dobře. Vaše máma asi vážně nebrala Vaši výchovu na velkou váhu." zadívá se mi upřeně do očí a v jeho očích vidím velkou nenávist.,,Pře-" přeruší mě Ayanami, který mu lehce položí ruku na rameno. Katsuragi se překvapeně zarazí a hned na to se skloní na důkaz omluvy. Ayanami se na něj nelítostně a opovrhovačně podívá.,,Nestrpím, abyste takto mluvil o mojí dceři a už vůbec ne o mé bývalé ženě." říká mu s vážným obličejem.,,Hai, Ayanami-sama. Omluvte mou drzost." ukloní se. Co má sakra za problém? Ten chlap je prostě divnej. Jistě, možná se chovám až moc spontánně a měla bych se víc klidnit, ale mám pocit, že to není tak hrozné a navíc táta je ten typ, který by mě upozornil, že něco dělám špatně, kdyby to tak bylo.....

**************************************************************************

,,Pane bože, co se ti stalo?" zapištím hned, jak přijedu a první co vidím je Ichigo, který má obvázanou ruku.,,Někdo se pokusil napadnout Inoue." zadívá se do zdi.,,Proč si mi sakra nezavolal, že se něco takového stalo?" vyjedu po něm.,,Promiň. Chtěl jsem, aby sis tam ty dny pořádně užila. Jaké to tam vlastně bylo?" snaží se to přejít a nahodí úsměv.,,Na chatě to bylo super. Byli tam stáje s koňmi, takže mě táta naučil jezdit a pořádali jsme večerní projížďky lesem." usměju se.,,Jsem rád, že se ti tam líbilo. Tvůj táta musí být skvělej, že?" usměje se.,,To je...jsem ráda, že ho mám. Je to takový...úplně jiný pocit než když jsem si myslela, že kromě Rileyiho nikoho nemám." zesmutním trošku, ale nakonec se usměju.,,Ale teď už je to jiné, že?" hodí na mě milý úsměv. Přikývnu vesele hlavou. ,,A ta ruka? Bolí to?",,Už ne. Stalo se mi to hned další den, co jsi odjela, takže už je to víceméně vyléčené." pohladí si svou obvázanou ruku.,,Stejně mě štve, že jsi mi to nezavolal." zamračím se.,,Gomen, nechtěl jsem tě rušit.",,Wakatteru." přikyvuju hlavou. Yuzu na nás volá zdola, že už je večeře.,,Jak bylo u táty?" ptá se mě Isshin u stolu.,,Bylo to skvělé." zasměju se.,,To jsem rád. Tvůj táta je skvělej chlap." namítne.,,To jsi ty přece taky." pochválím ho a Ichigo se ironicky uchechtne.,,Anooo, Ross. Začali jsme v matice brát něco nového a já tomu vůbec nerozumím, mohla bys mi pomoct?" namítne Yuzu. Vesele přikyvuju hlavou.,,Eh, no a my jsme dostali za úkol udělat slohovou práci a já bych chtěla psát o bráchovi. Pomohla bys mi napsat osnovu a potom, že bys mi to zkontrolovala?" zadívá se na mě Karin s psíma očima.,,Ah!" usměju se.,,Víte, co? Já pomůžu Yuzu s matikou a Ross pomůže tobě s češtinou, naa?" namítne Ichigo a všichni přikývneme.

,,Takže o čem máte psát?" ptám se, zatímco si přisedám ke Karin.,,Máme psát popis osoby." namítne.,,A ty chceš psát o Ichigovi, naa?" usměju se a ona přikývne.,,Dobře...takže dostali jste k tomu nějakou osnovu?" ptám se a Karin zatím hledá sešit v tašce.,,Jo, prý to máme napsat podle toho.",,Dobře, jdeme na to." namítnu a přečtu si její osnovu. ,,To bude lehké!"

********************************************************************

Pomalým krokem jdeme s Ichigem do školy. Máme na 9, takže je to pohodička. Ichigo zívne a začne se protahovat.,,Vypadáš, jako bys moc nespal." namítnu a také zívnu.,,Hm. Do večera jsem Yuzu pomáhal s matikou a potom jsem se učil do AJ, když jsem dnes zkoušenej." odpoví.,,Jsi zkoušenej? Yokatta, *Oddych* alespoň nebudu já."Míříme do třídy, z které z ničeho nic uslyšíme dívčí křik. Podle tónu to byla Inoue. Oba se rozběhneme a vletíme do třídy. Okno je otevřené a uvnitř něj stojí osoba v černém s kuklou na hlavě a přes rameno má hozenou Inoue.,,Ty! Co to děláš?" vykřikne Ichigo.,,Kam si myslíš, že s ní jdeš?" přidám se k němu a udělám krok do předu.,,Kurosaki Ichigo. Phantomhive Rossalie. Pokud chcete zachránit své přátelé přijďte na dohodnuté místo." povídá hlubokým hlasem osoba v okně.,,Kam?!" vykřiknu nechápavě.,,Do Střediska bojových umění." namítne a zmizí oknem pryč.,,Matte!" zakřičí Ichigo a po chvíli dá pěstí ránu do zdi.,,Co se to k sakru děje!" zakleju.,,Musíme jít!" namítne a já se k němu přidám. Hodíme tašky do kouta třídy a vydáváme se na cestu.,,Jak se tam dostaneme?" Domlouváme se v běhu po cestě.,,Každou hodinu jede autobus, ale ten tam jede bezmála půl hodiny." namítnu.,,Co budeme dělat?",,Zavoláme si taxíka." řeknu a vytáhnu z kapsy mobil. O deset minut později už uplácíme taxikáře, aby jel, co nejrychleji může, protože vážně spěcháme. Chudák dělá, co může, ale stejně jsme na místě až za 20 minut.,,Arigato gozaimasu." namítnu a dám mu své poslední peníze.,,Kde to je?",,10 minut cesty. Během 3." namítnu a dáme se do běhu. Mezitím si vytahuju kartu. Doběhneme tam a Ichigo se žene ke dveřím.,,Počkej." zarazím ho a ukazuju na budovu za střediskem. ,,Nemůžeme tam jít přece bez žádné zbraně!" drbnu do něj, zatímco vylamujeme zámek od skladu, který se nachází za střediskem bojových umění.,,Vy tu snad máte nějaký zbraně? Pochybuju, že nějakým bambusovým mečíkem se ubráníme." ušklíbne se.,,Samozřejmě, že tu jsou zbraně, debile!" namítnu a vlezeme dovnitř. Ukážu směrem na půdu a tak vezmeme starý polorozpadlý žebřík a lezeme nahoru. Na půdě jsou všude kolem nabroušené meče, luky, oštěpy a další zbraně.,,Proč tu je tolik zbraní?" ptá se, zatímco si všechno prohlíží.,,Mám ti to tady vysvětlovat anebo je půjdeme radši zachránit?" žvatlám a na záda si dávám držák s šípy a lukem. Za pásek si dám z každé strany jednu katanu a podívám se na Ichiga jestli už je připraven.,,Proč toho máš tolik, kono baka?" zavrčím, když vidím, že má na zádech jednu katanu a za pasem dvě.,,Pochybuju, že jedna katana toho vydrží tolik, co Zangetsu. Co kdyby se mi zlomila? Budu je mlátit pádlem?" zavrčí pro změnu on na mě.,,Fajn." namítnu a snažím se uklidnit. Ve vzduchu vládne hustá atmosféra, která by se dala krájet a je to nejspíše tím, že ani jeden z nás neví, co se bude dít.

Vejdeme do hlavního sálu a všude je tma.,,Co se sakra děje?" zašeptá Ichigo. Zničehonic se rozsvítí světlo. Kolem dokola jsou dřevěné sloupy, na kterých je pověšená celá naše třída. Nikdo není zraněný, takže bych tipla, že jsou jen omráčení. Nevěřícně kolem sebe koukáme. Co to má k sakru znamenat? Co se tu děje?,,Dlouho jsme se neviděli, Rossali-chan." ozve se odněkud mužský hlas. Jak zná mé jméno? Vskutku mi ten hlas nepřijde vůbec povědomý...Najednou vyjde pár metrů před nás a mé dýchací ústrojí přestává dělat to co má.,,Pamatuješ si mě, že?" usměje se.,,O-O-Omai..." vykoktávám ze sebe a barva mé pleti je bělejší než stěna.,,Ty...ho znáš? Kdo je to?" vyjekne Ichigo a tázavě se na mě podívá.,,On...toho dne...moje máma." chytnu se za hlavu.,,Co?" vyjekne Ichigo a snaží si správně vyložit má slova.,,O co tu k sakru jde!" vyjede po týpkovi.,,Jsem to já. Ten, kdo jednoho krásného dne před 14 lety vyvraždil její rodinu." ďábelsky se usměje a Ichigovi ztuhne výraz ve tváři. Zatnu ruku v pěst a snažím se uklidnit natolik, abych neztratila nervy a hned za ním neběžela s katanou v ruce. Ještě z mých Shinigamských let moc dobře vím, že uspěchané pohyby končí při nejlepším pořádným zraněním a v horším případě rychlou smrtí.,,Co...Co po mě k sakru chceš!" vykřiknu.,,Není to jasné?" ozve se další hlas. Najednou se vedle týpka objeví Katsuragi.,,Omai!" vykřiknu. ,,Ty jsi zradil...",,Tvého otce. Jo." zachechtá se.,,Ale proč!" zakřičím znovu.,,Abychom získali vaše síly." podívají se na nás s vážnou tváří. Are? Objeví se kolem mě a Ichiga kopa otazníků a u hlav máme kapičky. (Viz obrázek nad povídkou xD) Začali jsme se drobně chichotat.,,To je to tak vtipné?" podívá se nás tázavě Katsuragi. S Ichigem se na sebe podíváme a jednohlasně špitneme: ,,Jo!",,Protože pokud Vám to ještě nedošlo ani jeden z nás nemá žádné reiatsu, takže nás můžete tak leda zabít." setře ho Ichigo.,,Nemáte žádné reiatsu? To je jen Vaše milná představa.",,Co to k sakru meleš! Nevidíme duše ani hollow, tak jak bychom proboha mohli mít nějaké reiatsu!" rupnou mi nervy.,,Zástupce Shinigami, Kurosaki Ichigo. Porazil Aizena. Přemohl víceméně všechny kapitány Společenstva duší. Vyhrál spoustu bitev a dosáhl bankaie ve třech dnech. Více-kapitánka 6.divize, Phantomhive Rossalie. Získala reiatsu svých rodičů. Na Akademii byla nejlepší v kendu, aikidu a měla 3. místo v kidou. Její bankai je rozdělen do dvou fází. Její plné uvolnění z ní dělá doslovně nadpřirozenou bytost. Po těch všech bitvách, které jste vyhráli...po tom kolik krve jste prolili...po tom kolik lidí jste zachránili...si vy dva opravdu myslíte, že je možné, abyste o své síly úplně přišli?" podívá se na nás tázavě. Oba dva tam opařeně stojíme a přemýšlíme co říct.,,Otec toho Quincyho moc dobře věděl o co nám jde a proto poslal vaše kamarády, aby na vás dávali pozor. Moc dobře totiž věděl, že když dostatečně dlouho počkáte a potom začnete s tréningem jehož úroveň budete postupně zvyšovat můžete dostat zpět své síly. Pokud však začnete s tréningem moc brzo síly se vám sice navrátí, ale cca za hodinu přijde výbuch a z vašeho těla zbyde hromádka prachu." zasměje se Katsuragi.,,A co po nás chcete?" zavrčí Ichigo.,,Kdo ví? Ale co můžete v tomhle stavu udělat pro záchranu svých přátel? Ale přemýšlejte rychle, protože někteří nemají tolik času." poukáže na Inoue, které jeden z jeho chlapů rozřízne tepnu na zápěstí.,,Tik tak, tik tak. Co budete dělat?" zasměje se.

---

Kdo neví, jak vypadá Ribidzile, tak tu je obrázek^^ Je to vlastně něco jako drak akorát má brnění a dalo by se říct, že je to "živé"