39. Rozhodnutí! Jsme zpět!

---

Vzpomínám si. Vzpomínám si na první okamžik, kdy na mě Suzuki promluvila. Byla jsem vystrašená, když mi říkala, že pokud nebudu mít silné srdce může mě její síla úplně zničit. Ty dny strávené ve svém vnitřním světě. Byly plné bolesti, tréningu a krve. Ale stálo to za to. Díky té dřině jsem se stala silnější, než jsem si myslela, že můžu být. Když jsem se poprvé dozvěděla o útocích v shikaii byla jsem mimo. Je to jen shikai a přitom má tolik útoků? Všechny se je naučit pro mě byla nehorázná dřina. Naučit se jejich sílu, použití a načasování. Potom přišel na řadu bankai. Zvýšená rychlost, zlepšení reflexů a použití všech útoků, které byli silnější. Výměnou za to jsem po každém namáhavějším použití bankaie musela týden odpočívat, abych úplně nepřišla o schopnost chodit. Všechno...všechno si to pamatuju. Vše, co mi Suzuki říkala...a teď tu stojím před svým nepřítelem v kaluži své krve a sleduji, jak krve stále přibývá. Co se to děje? Cítím hroznou štiplavou bolest, ale stále jsem při vědomí a stojím na nohou. Ichigo na mě nevěřícně a starostlivě hledí. ,,Co teď přesně chceš?" ozývá se v mém srdci přísný hlas. Byl to její hlas. Byla to Suzuki. ,,Bojovat...společně." zašeptám a Katsuragi se na mě tázavě podívá. ,,Soka." ozve se její hlas znovu. Krev kolem mě začne rudě zářit a spojí se přede mě do mé podoby. Bylo to jako bych stála před zrcadlem, akorát můj odraz byla má krev. Usmála se a "vešla" do mě. ,,Okairi." zašeptám a šťastně se usměju. V ruce ucítím něco těžkého a kolem mě se udělá spirála reiatsu. Bylo to ono! Má zanpakutou a mé síly! Nefalšované a jen moje! Konečně jsem zase začala cítit reiatsu všech kolem sebe.

,,Jsi pomalá." namítne s jeho typickým úšklebkem.

,,Hurusai, baka." usměju se. Pohledem sjedu na Inoue, která sice byla při vědomí, ale byla bílá jako stěna kvůli velké ztrátě krve. Chystám se, že se k ní shunpem vydám, ale Katsuragi mi zatarasí cestu. Nechápavě se na něj podívám a ukážu na něj ukazováčkem: ,,Bakudou no. 61: Rikujou Kouro!" zašeptám, uzavřu ho a vydám se k Inoue.

,,Ross...chan." zašeptá Inoue zatímco sundávám ostatní. Ji sundám až jako poslední a dám ji přímo Ishidovi do náruče. Řeknu jim, aby co nejdříve odešli a vzali ji do nemocnice.

,,Dávejte na sebe pozor!" zakřičí Ishida než vyběhnou ven. Usměju se a zamávám jim. Kousek popojdu a zrovna stojím přímo vedle Ichiga. Postavíme se k sobě zády a naše pohledy směřují na naše cíly.

,,Hodně štěstí, Ochibi-chan!" zasměje se.

,,Cos to říkal, kono baka Strawberry?!" zavrčím.

,,Cos to řekla?" vyjede po mně a postavíme se k sobě čelem.

,,Naanda~! Seš snad hluchej, ko-no ba-ka straw-be-rry?!" vypláznu na něj jazyk.

,,Chceš se prát ty hloupá malá zakrslá blondýno?!"

,,Cos to řekl?" chytnu pevně do ruky svůj meč a začneme se šermovat.

,,Nanda? Máš zpět svoje síly? Vůbec to není poznat!" zachlámu se mu.

,,Ty malá! Getsuga Tenshou!" naštve se a já se jeho útoku na poslední chvíli vyhnu. Jeho Getsuga zatím vzadu zdemoluje zeď a tak to vypadá, že tahle budovat za chvíli spadne.

,,Tak to jsi podělal! Hikaru Tatsumaki!" pošlu na něj své super vodní tornádo, které se Ichigo snaží zadržet zanpakutou, ale nakonec uhne a Tatsumaki vyletí přes zeď až ven a sesune v dálce starobylej barák.

,,Bravo, bravo! Blondýna to zas pořešila!" konstatuje spadený barák Ichigo. Katsuragi s Mirokem jen nechápavě stojí a čumí.

,,Oi, jsou ti dva v pořádku?" namítne Katsuragi s vtipným Chibi obličejíčkem.

,,Moo, nemá cenu zabývat se takovým idiotem/kou." zavrčíme jednohlasně, otočíme se k sobě zády a rozběhneme se po nich.

,,To je vážně zajímavé." rozplývá se Katsuragi nad mými obnovenými silami.

,,Alespoň ti teď můžu nakopat prdel." uchechtnu se.

,,Nevěříš si nějak moc?" namítne.

,,Vůbec." usměju se a přejdu se Suzuki do Shikaie. Jsem šťastná. Útočím na něj pomocí Suzuki, ztrácím se mu shunpem z dosahu a navíc mám na sobě svoje milované shihakusho. Nejvíce se však těším na to, až Urahara pošle zprávu o mém reiatsu do Společenstva duší a já budu moci otevřít Senkaimon a zběsile ním běžet na druhou stranu, kde mě bude čekat on. Bude se na mě mile usmívat a já mu skočím do náruče a budu ho mečem u krku nutit, aby mi slíbil, že mě už nikdy a za žádnou cenu neopustí. Jsem celá radostí bez sebe, že se po něm oháním mečem a už 2x se mi podařilo ho zranit a tak vyrovnat skóre. Okem mrknu na Ichiga, který si to náramně užívá a demoluje Getsuga Tenshou celé středisko. Nikdy bych nečekala, že budu tak šťastná až se mi vrátí síly. Katsuragi zdrhl ke stěně, ale mě neuteče. Shunpem se k němu dostanu. Mám nadosah jeho rameno a můžu mu udělat pořádně hlubokou ránu. Vší silou se napřáhnu. On však uhne a moje ubohá Suzuki se zasekne ve stěně. Snažím se ji vytáhnout vší silou, ale drží tam pevně. Lomcuju s ní jako o život a Katsuragi ze mě má tak akorát srandu. Ichigo se nechápavě otočí, když slyší Katsuragiho smích. Vypukne v extrémní záchvat smíchu.

,,Tak to se může stát jen tobě, Rossali!" hýká v křečích. Katsuragi se ke mně rozbíhá a to už tu Suzuki fakt musím vytáhnout nebo budu mít jeho meč zaraženej v řiti anebo v horším případě v zádech. Už se ke mně blíží. Nemám ani sebemenší šanci ten meč vytáhnout, než mě sekne. Pokrytecky zavřu oči a připravuju se na bolest. Ta však nepřichází. Nechápavě se otočím a s otevřenou pusou zůstávám hledět před sebe. Bílá haori s číslem 6. divize na zádech a černé podlouhlé vlasy. Moje srdce začalo bušit neuvěřitelnou rychlostí a má pleť má odstín přibližně jako Renjiho vlasy. Odhodil Katsuragiho někam do neznáma a pomaličku se ke mně otočil. Zrudla jsem ještě víc. Smutně se mi zadíval do očí a v jeho očích jsem viděla větu: ,,Vím, že mě teď nenávidíš. Odpusť mi." Strnule jsem na něj hleděla. Nevěděla jsem, co mám říct. Nakonec moje obličejové svaly povolily a z mých očí se spustily slzy. Plakala jsem. Štěstím. Mírně vytřeštil oči. Nechala jsem Suzuki zapíchnutou ve zdi a rozběhla jsem se k němu. Pevně jsem ho objala a mé slzy dopadali na jeho haori. Měl kratší vlasy. Jinou haori. Neměl šátek a ve vlasech měl jakési pozůstatky kenseikanu. Pevně jsem ho k sobě tiskla a vzlykala jsem na celé středisko. Ichigo se uchechtl.

,,Že se nestydíš. Vidí tě poprvé po dlouhé době a hned brečí a navíc z toho má trauma na celý život." zamrmlá Ichigo a za jeho hlavou se každou setinu objevuje jedna tečka. Byakuya ho něžně a nenápadně probodne pohledem.

,,Cos to řekl?!" ozve se za ním ženský povědomí hlas, kopne ho do hlavy a chudáčik Jahůdka letí a zastaví se až ve zdi.

,,Rukio?" vyjekne nechápavě při pohledu na Rukiu. Měla kratší vlasy a pásku více-kapitána.

,,Co se na mě tak koukáš? Neřekneš mi, že mě rád vidíš?" udělá na něj psí oči. Ichigo celý zrudne a začne ze sebe vykoktávat úplné nesmysly.

,,Vsadím se, že kdyby to nebyl chlap brečel by ještě víc než Ross." zakření se Byakuya na což si s ním Rukia po vzduchu plácne.

,,Byakuya! Teme~!" udělá na něj Ichigo výraz alá Bububu.

*******************************************************************

Vzbudila jsem se. Vedle mě ležela Suzuki. Takže to nebyl sen? Začnu se rozhlížet kolem sebe. Vedle mě leží spící Ichigo, kterého zřejmě vůbec nezajímá, kde jsme. Vybavuju si, že...tam přišel Byakuya...a já se šíleně rozplakala...ale dál...už si nic nepamatuju. Byl to jen sen? Jen se mi zdálo, že tam přišel a zachránil mě? Nevidím jinou možnost...kdyby to nebyl sen určitě by tu byl. Stejně jako vždycky. Snažila jsem se jemně probírat Ichiga, který spal jako zabitý. Naštvala jsem se a vší silou ho bouchla polštářem po hlavě.

,,Houska se salámem!" vykřikne. Nechápavě na něj zírám.

,,Houska se salámem? Máš hlad?" zařehtám se.

,,Kde to jsme?" zakroutí hlavou.

,,Budeme to tu muset obhlídnout." usměju se. Rozrazíme šoupací dveře a naše čelisti spadnout.

,,Jsme v....." vykoktá Ichigo.

,,....Soul Society..." doplním ho.

,,Už jste se vzbudili?" uslyšíme za námi známý hlas, který ihned rozbuší mé srdce.

,,Hai." kývne Ichigo a nesměle pozdraví Rukiu.

,,Co se to s tebou stalo za ten rok? Nejsi nějakej milej?" popichuje ho černovláska.

,,Tche! *Podrbe se na hlavě* Snažím se bejt milej, když jsme se tak dlouho neviděli, ale když jsi taková..." zasyčí a Rukia ho zastaví.

,,Klidně můžeš bejt tak milej. Budu jen ráda." usměje se na něj laškovně až chudáčik celý zrudne.

,,Teď vypadáš jak 100% jahoda." komentuje Byakuya odstín jeho tváře.

,,Buď zticha!" vyjekne Ichigo a jeho hlas přeskočí o oktávu výš. Strnule tam stojím a koukám, jak se ti dva hašteří. Byakuya mě chytí do náruče a někam se mnou shunpem mizí. Než se stihnu nějak otřepat stojíme před jeho domem. Chytne mě jemně za ruku a jdeme dovnitř. Opře mě o stěnu a uloží svoji hlavu na mé rameno.

,,Tolik si mi chyběla...že to ani žádná slova nedokážou vyjádřit." zašeptá. Obejmu ho a usměju se. ,,Už nikdy...nechci být bez tebe." podívá se mi zpříma do očí. Naše rty se pomalu spojí. Náš polibek je dlouhý, něžný a plný lásky. Cítím jeho vůni a slyším jeho hlas. Položím svoji hlavu na jeho hruď a zavřu oči. Tolik mi chyběl. Divím se, že jsem steskem neumřela. Už nikdy nechci zažít odloučení. Už nikdy nechci být bez něj.,,Miluji Tě, Ross." zašeptá mi do ucha.,,I já tebe." usměju se a naše prsty se propletou. ,,Slib mi, že už nikdy nedovolíš, abychom od sebe byli odděleni." zašeptám. ,,Slibuju." věnuje mi další polibek.