4: Jablko

4: Jablko

,,To je vše...tak jsme se seznámili." zadívám se na Naruta, který se šťastně culí. ,,Co se tak culíš?" pozvednu obočí.

,,Jen, že je to seznámení jako z pohádky." zasměje se šibalsky.

,,Baka..." zakroutím hlavou.

,,Demmo...opravdu jsi jako tátovo dvojče." usměje se.

,,J-Já?" cuknu sebou.

,,Hm! Sice jsem ho viděl jen jednou...a krátce...ale opravdu jsi mu hodně podobná...když jsem s tebou, mám občas pocit, jako bych byl s ním." zamrká na mě a usměje se ještě více. Nevím co na to říct, a tak mu jen oplatím jeho šťastný výraz.

,,Měli bychom jít spát...zítra už ho musíme najít." zívnu a zabalím se do spacáku.

,,Ossu...máš pravdu dattebayo." podrbe se na bradě a po chvíli váhání se zabalí do spacáku stejně jako já. ,,Oyasumi, Nee-chan." mrkne na mě a zavře oči. Hlasitě vydechne a zavrní.

,,Oyasumi, Naru." zavřu ji já své oči. Musím být opravdu unavená, protože usnu během chvíle.

,,Našli jste ho?" skáčeme s Narutem po stromech, zatímco se bavím s Akirou přes vysílačku.

,,Ah." zamručí Akira. ,,Hm...přemýšlím jak ti mám dát vědět, kde jsme." hlasitě si povzdychne až mi z toho málem praskne ušní bubínek.

,,Máš ten kunai, co jsem ti dala?" zastavím se na jedné z větví a čekám na její odpověď.

,,Hai, mám." řekne zdlouhavě.

,,Vlož do něj trochu své chakry." špitnu a zamávám na Naruta, který je pár stromů přede mnou. ,,Pojď sem!" zahulákám na něj.

,,Hai, wakatta." Čekám až ucítím její chakru.

,,Co teď budeme dělat?" přiskáče ke mně Naruto. Hodím si ho přes rameno a Hirashinem se dostavím na místo, ve kterém jsem cítila Akiřinu chakru. ,,Uaaa." huláká cestou Naruto. Objevíme se až u nich. Velmi jemně šlahnu s Narutem o zem a vydechnu. ,,Nemohla si mě postavit zpátky na nohy?!" vyletí Naruto.

,,Když už jsme všichni, můžeme se vydat do vesnice, co říkáte?" otočí se k postaršímu muži, Rendovi. Všichni do jednoho souhlasí.

,,Děkuji, za splnění vaší mise." pochválí nás Tsunade, když se konečně vrátíme. ,,Teď ode mně budete mít na chvíli pokoj." zasměje se a nechá nás jít.

,,Hmm, co budeme teď dělat?" povzdychne si Akira, která se vyloženě nudí.

,,Viděl bych to na ramen." zasměje se Naruto šibalsky.

,,Souhlasím...mám hlad." pohladím se po břiše a zasměju se.

,,Když mě někdo pozvete, tak nemůžu odmítnout." zakření se Akira.

,,Wakatta, dneska platím já." protáhnu se a usměju.

,,Tak to bych se měl pořádně nadlábnout." zařehtá se Naruto přímo ďábelsky. Probodnu ho pohledem.

,,Nejsem zase tak bohatá, abys to tam mohl celá vyžrat." zasměju se.

,,7 misek bude stačit." zasměje se i on.

,,7?! To nesníš." vyvalím oči.

,,Chceš se vsadit?" pozvedne obočí. Akira si povzdychne a usměje se.

,,Vy dva by jste se taky jenom pořád sázeli a dohadovali." zakroutí hlavou.

,,To není pravda!" vyjekneme jednohlasně.

,,Ale je." odsekne Akira.

,,To teda není!" odsekne i Naruto.

,,Maaa, maaa, tak už se nebudem dohadovat." zamáchám rukama a svěším ramena. ,,Jsem tak unavená." zívnu.

,,Potom by sis měla jít odpočinout." zadívá se na mě Naruto vážně.

,,Hai, hai, jasně." zamáchám rukou a usměju se.

,,Demmo, shisho!" protestuje Sakura, stojící před Tsunade.

,,Nanda, Sakura." povzdychne si Tsunade.

,,Měla by jste s ní poslat nějakého medika...kdyby se něco stalo, tak..." zkříží své ruce na prsou.

,,To není potřeba." pokrčí Tsunade rameny.

,,Proč ne?" protestuje Sakura.

,,Protože i ona je medik." sýkne.

,,Ona je medik?!" vytřeští Sakura oči.

,,Ah, i když je spíše brána jako shinobi." protáhne si Tsunade krk.

,,Soka...v tom případě jí to půjdu říct." otočí se Sakura směr dveře a odejde. Tak nějak tušila, kde se dotyčná nachází a mířila pro to rovnou k Ichiraku. ,,Rossali-san!" vběhne tam.

,,Hm?" pozvednu hlavu od misky ramenu.

,,Tsunade-sama tě volá." ukazuje prstem na budovu, kde sídlí hokage. Svraštím obočí. Neříkala náhodou, že teď od ní budu mít na chvíli pokoj? Vždyť to není ani 15 minut, co jsme se naposledy viděli.

,,Můžu to dojíst?" zamumlám s nudlemi v ústech.

,,Ah." usměje se Sakura a pokyvuje hlavou. ,,Jak dopadla mise?" namítne zvědavě.

,,Nuda." uškne se Naruto. ,,Žádný vzrůšo." zavrtí hlavou.

,,To je spíš dobře ne? Vzrůša si za svůj život užiješ ještě dost." plácnu se do čela. Obzvlášt, jestli se opravdu uchýlí všechny ty události ke Čtvrté válce ninjů.

,,Co vůbec po Ross Tsunade chce?" pozvedne Akira obočí.

,,Myslím, že říkala něco o ANBU misi." zamyslí se Sakura. ,,Ale nemá to být nic velkého. Spíše průzkum , myslím." zamyslí se.

,,Ty si ANBU?" zadívá se na mě Naruto jako by objevil Ameriku.

,,Ie, nejsem. Jsem jen jejich velitelka." pokrčím rameny a dám si další várku nudlí do pusy.

,,Nani?! Kdy jsi mi to chtěla říct?" vypískne.

,,Ty o tom nevíš?" pozvednu nechápavě obočí.

,,Ie, nevěděl jsem o tom." zakroutí Naruto hlavou. ,,Je tu snad ještě něco, co o tobě nevím?" zadívá se na mě sklíčeným výrazem.

,,Myslím, že ani ne." usměju se. Gomene, Naruto. Jsou mraky věcí, které o mě ještě nevíš. Demmo, nemusíš se bát. Jednou přijdou dny, kdy se to všechno dozvíš. Dozvíš se o mé síle a všem. Usměju se i sama pro sebe. ,,Tak jdeme?" hodím peníze na stůl a společně se Sakurou mířím k Tsunade.

,,To bylo rychlé." konstatuje, když stojím před ní.

,,Říkala jste, že od vás budu mít na chvíli pokoj." zašklebím se.

,,Gomene, ale myslela jsem, že by bylo lepší, kdyby jsi tu zprávu Jiraiyovi předala ty." ukáže na svitek ležící před ní.

,,Soka, takže jde jen o předání zprávy." oddychnu si. ,,Čekala jsem zase něco velkého." usměju se.

,,Ah, je to jen tohle. Ale stejně bude lepší, když si sebou vezmeš nějaké členy tvé skupiny z ANBU. Stát se může cokoliv." zavrtí hlavou.

,,Wakatta. Nějaké si sebou vezmu." kývnu hlavou. ,,A je nějaký typ, kde by se Jiraiya mohl zdržovat?" pozvednu obočí.

,,Ah, myslím, že by neměl být daleko od Konohy. Tak 15-20 km odsud by měl být." usměje se.

,,Hai, tak já se do toho pustím rovnou." vezmu svitek z jejího stolu. Cestou naberu 3 členy ANBU a rovnou se vydáme z vesnice.

,,Nebylo by lepší, kdyby jste si nejdříve odpočinula?" zadívá se na mě Lay, jeden z mých oblíbených podřízených, který i přesto na sobě má kočičí masku.

,,Ie, jde jen o vyřízení správy, tak to není důležité." kývnu hlavou. Nemám moc v lásce, když tu musím pobíhat v té ANBU róbě s maskou na obličeji, ale když musím tak musím. To 'brnění' na rukou mě docela štve, ale nechci si ztěžovat, nejsem dítě. Přidáme do kroku. Chci to mít rychle za sebou a potom se už jen chci povalovat v posteli a nevylést z ní 2 dny. ,,Rozdělíme se." zastavím je. ,,Vysílačky máme, takže až ho najdeme dáme si vědět." kývnu hlavou a rozutečeme se na všechny světové strany. Už jsem u něj blízko, slabě cítím jeho chakru. Udělám to. Využiju shunshin a dostanu se až k němu. I když to trošku nevychytám a málem ho sejmu.

,,Ah, Rossali-chan." lekne se mě.

,,Jiraiya-senpai." usměju se a zavrávorám než zase ovládnu svoji rovnováhu.

,,Co tu děláš?" zadívá se na mě. Asi ho trošku překvapil můj ANBU obleček, který na sobě moc často nemívám.

,,Nesu ti jen zprávu od Tsunade." podám mu svitek.

,,Soka, děkuji, že jsi mi ho doručila." usměje se na mě.

,,Za málo." oplatím mu jeho milý úsměv. ,,Tak já se vrátím nazpět. Buď opatrný a brzy se vrať na zpátek." usměju se a zamávám mu.

,,Jistě." kývne hlavou. Skočím na strom a začnu skákat k nějakému určitému místu, kde bych potom mohla počkat na ostatní. Co je to? Zadívám se na postarší babičku sedící na pařezu stromu. Nevypadala vůbec dobře. Seskočím ze stromů přímo k ní.

,,Jste v pořádku?" ujistím se. Je bledá a nevypadá nějak moc dobře.

,,K-Kdo jsi?" lekne se mé masky a chytne se za srdce.

,,Nemusíte se bát." uklidňuji ji milým tónem hlasu.

,,Taicho!" seskočí ke mě Lay a ostatní ANBU. ,,Děje se něco?"

,,Bude lepší, když ji vezmu k ní domů. Vraťte se do vesnice. Až to vyřeším, tak vás doženu." sundám si svoji masku.

,,Jste si jistá, Taichou?" cukne sebou Lay nevěřícně. Přikývnu hlavou. ,,Buďte tedy opatrná. A vraťte se brzy ať Naruto-kun nemá strach." ujistí se, že jsem je dobře slyšela a vmžiku zmizí.

,,Promiňte, že jsem vás vyděsila." podrbu se ve vlasech a nevinně se zasměju.

,,Ie, nemusíš se omlouvat." pousměje se.

,,Bolí vás něco?" zadívám se na ni upřeně.

,,Noha a nějak...se mi špatně dýchá." zalapá po dechu. Zadívám se na její nohu. Díky Tsunade lépe vnímám lidské tělo, takže není divu, že už po prvním pohledu na její pravou nohu vím, že ji má zlomenou.

,,Vyléčím vás." soustředím svoji chakru do ruky a přiložím ji k její noze. Díky zkušenostem léčení trvá jen pár minut. Natáhnu svoji ruku i k její hrudi. ,,To by mělo stačit. Ale měla by jste užívat nějaké léky a také by jste se neměla moc přemáhat." pomůžu jí se zvednou z pařezu a podepřu ji. ,,Kterým směrem bydlíte?" usměju se. Ukáže prstem napravo. Pomalu se vydáme onou cestou. ,,Jde se vám dobře? Nechcete, abych vás nesla?" zadívám se na ni starostlivě.

,,Ty jsi kunoichi ze Skryté Listové?" zadívá se na mě. Přikývnu hlavou. ,,Jsi tak hodná a milá. Ale nemůžu si pomoci, pořád mi někoho připomínáš." zadívá se na mě.

,,Připomínám vám někoho?" zamyslím se. Hm...možná, že kvůli těm blond vlasům si mě může plést se Tsunade...

,,Ah, už vím. Připomínáš mi ten legendární Žlutý blesk ze Skryté Listové." zadívá se na mě a usměje se.

,,Jsem jeho sestra." zadívám se do země, ale nakonec se přece jen přinutím k úsměvu.

,,Opravdu?" vyvalí na mě oči. ,,Netušila jsem, že měl sestru." zamyslí se. ,,Kolik ti vlastně je?" vypadá mírně zvědavě.

,,Bude mi 20. Za necelý týden." usměju se.

,,Tak mladá." usměje se. ,,Úplně se mi před oči dostávají vzpomínky, když jsem byla v tvém věku." zadívá se na oblohu a nostalgicky se usměje. ,,Je úžasné být mladá." zářivě se usměje. ,,A já už jsem teď jen stará bába, která se tebou nechá táhnout." rozesměje se.

,,Tohle neříkejte." usměju se. ,,Jste přece ještě pořád mladá dokud se můžete hýbat." zasměju se.

,,Ah, pravda." zarazí se a zasměje. ,,Dívky v tvém věku už mívají přítele. I ty nějakého máš?" pousměje se.

,,Já?" zarazím se. ,,Vlastně ani ne." zasměju se. Samozřejmě, že nikoho nemám. Gai mi říká mlátička a raději se ke mně nikdo nepřibližuje. To bych jim taky radila. Chlapy, co se ke mně budou přibližovat prostě naházím na jednu hromadu a spálím Katonem, kterej ani neumím. Nevadí.

,,Taková krásná dívka jako ty nemá přítele?" vyjekne překvapeně.

,,Bude to možná tím, že jsem shinobi." zasměju se.

,,Soka. Kluci se tě bojí?" zasměje se. ,,Taky se mně vždycky bálí. Byla jsem taky kunoichi, víš? Ale jen jeden jediný se mně nikdy nebál. Ten, který si navždy získal mé srdce." zavře oči a usměje se. Jako by vzpomínala na něco, co bylo.

,,Jste vdaná?" usměju se a pohlédnu na ni.

,,Teď už jsem spíše vdova." zesmutní.

,,Váš manžel...umřel?" vypísknu.

,,Ah, zemřel při ochraně mě a našich dětí při Třetí válce ninjů." zašeptá.

,,To je mi moc líto.." svraštím smutně obočí.

,,To nemusí. Ale..opravdu teď prožívám těžké chvíle. Můj, dalo by se říct, vnuk je smrtelně nemocný. Vůbec nevím, co si počít." zatváří se ještě smutněji.

,,Je nemocný?"

,,Ano, vykašlává krev a navíc se to poslední dobou spíše zhoršuje. Navíc nemám ani peníze na to, abych našla nějakého doktora, který by ho alespoň trochu vyléčil." zesmutní ještě více.

,,Bydlí s vámi?" zadívám se na ni vážně. Přikývne nechápavě hlavou. ,,Nezaručuji, že ho dokážu vyléčit, ale nechte mě se na něj podívat." namítnu rozhodnutě.

,,To by jsi pro mě opravdu udělala?" objeví se na její tváři úsměv. Přikývnu hlavou. Jdeme ještě pár minut, než dojdeme k postarší velké budově. ,,Už jsme tady." ukazuje na dveře. Projdeme jimi. Všude kolem je tma.

,,Tak ty jsi ta Namikaze Rossalie?" ozve se temný hlas. Byl tak temný až mi z něj naskočila husí kůže. Dveře se zabouchnou a objeví se na nich znak pečetě. Co se to tu děje?!

,,Gomene, Rossali. Všechno co jsem říkala je pravda, ale teď je to trošku jinak." odstoupí ode mně a stoupne si vedle vysoké postavy s dlouhými vlasy.

,,Děkuji ti, neko-ba. Tvá pomoc se mi hodila." přistoupí pár kroků ke mně. Začínám rozeznávat jeho rysy. Masaka! To je...Uchiha Madara?!