4. Získání důvěry.

     Dnes jsem se vyspala nadmíru dobře a to i bez toho, aniž bych zaspala. Průběh vaření už nemusím zmiňovat, protože se nic nezměnilo. Teď už si to ale valím přímo do kasáren 2.divize, aneb místa kde možná příjdu o život.

,,Jdeš pozdě.˝ pronesla Soi Fon. 

,,Pozdě?˝ zeptala jsem se nechápavě.

 ,,Ano pozdě! Měla si tu být už v 9.hodin!˝ zakřičela naštvaně. 

,,Velící kapitán Vám to neřekl?˝ pronesla jsem opět nechápavě. 

,,Co mi měl jako říct?˝ řekla rozpačitě. 

,,Řeknu Vám to tedy já. Kuchařka kapitána 6.divize je už měsíc nemocná a já ji zastupuji. No a snídaně musím připravovat v 9.hodin, proto to zpoždění. Omlouvám se.˝ řekla jsem a doufala, že to snad pochopí. Ale kdyby nepochopila, stejně by mě to nepřekvapilo, protože chování kapitánů je jaksi moc nad moje chápání. 

,,Hm. Měla si mě o tom informovat dříve.˝ řekla lhostejně a možná už se trochu zchladila z té podrážděnosti. 

,,Gomenasai. Myslela jsem, že Velící kapitán to všem ostatním kapitánům řekl.˝ špitla jsem a zvedla smeták, který mi ležel u nohou.

,,Umm. Když už mi to přiletělo na hlavu, znamená to, že moje první práce pro Vás bude úklid?˝ řekla jsem mile, protože něco jako uklízení by mi nevadilo. 

,,Ne. O úklid se postará Omaeda. Pro tebe mám jiné úkoly.˝ řekla a vražedně se zadívala na svého více-kapitána. 

,,Taichou. Proč ji to nenecháte uklidit? Má nám tu přece pomáhat ne?˝ řekl Omaeda a začal na ni mrkat. 

,,Drž hubu a uklízej!˝ řekla Soi Fon a podívala se na mě výrazem, který říkal: ,,Následuj mě." Následovala jsem ji až na velký plac za Seireitei, nedaleko od Kusajishi. 

,,Co tu budeme dělat?˝ zeptala jsem se a rozhlížela všude kolem. Bylo to opuštěné, nikde nikdo jen občas nějaké divné zvuky se linuly z nedalekého lesa. 

,,Když by měl být Více-kapitán schopen porazit polovinu mobilních jednotek, které jsou obyčejně semnou, takže 3.důstojník by měl být schopen zneškodnit alespoň čtvrtinu. Takže mi dokaž, že máš na to být 3.důstojník.˝ řekla a nejspíš čekala, že se z toho začnu vyvlíkat a skuhrat, že tohle dělat nebudu. Místo toho jsem se nechápavě zeptala: ,,Zneškodnit? Jako zabít?˝ Nechápavě a možná se skrytým překvapením se na mě podívala 

,,Ne. Stačí když je zvládneš dostat na kolena nebo na zem. Zabíjet je nemusíš. Ale je tu jedno pravidlo.˝*Můj nechápavý výraz* ,,Jaké pravidlo?˝ zeptala jsem se. 

,,Nesmíš použít svoji zanpakutou. Boj proběhne s dřevěnými meči, abychom se vyhnuly zbytečným zraněním.˝ řekla podezíravě. ,,Chápu.˝ řekla jsem a položila svoji zanpakutou na zem. Nejdříve na mě útočily po jednom, ale jak viděli, že s bojem jeden proti jednomu nemám žádný problém začali na mě skákat po více skupinách. Nakonec jsem to zvládla a překvapená kapitánka mi oznámila, že jsem se dostala přez polovinu jejích vojáků. Chtěla jsem si hodít meč přez rameno a usmát se a možná i prohodit, že to byla hračka, ale můj meč se jaksi z nenadání rozpadl na kousíčky dřeva. ,,Jejda. Já to rozbila.˝ špitla jsem. Jejda, já to rozbila? Nic smyslu plnějšího tě nenapadlo, ty krávo? Soi Fon se uchechtla. 

,,Musím dát Zarakimu za pravdu. Nejsi tak špatná. Jak, že se to jmenuješ?˝ zeptala se. 

,,R-Rossalie Phantomhive.˝ řekla jsem překvapeně. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tahle ostrá kapitánka mi někdy řekne, že nejsem tak špatná. Jsem šťastná! 

     O hodinu později si to už valím za Kuchikim a na tváři se mi drží rozjasněný úsměv. Dokonce jsem na něj dnes byla milejší než obvykle. Ale nevím zda-li je to tím, že jsem měla dneska štěstí nebo tím, že Kuchiki ve skutečnosti není tak hrozivý jak se zdá. Chotto Matte...Na co si myslíš, že myslíš! 

      Po ulehnutí do postele jsem se ještě pořád usmívala a to jsem byla sedřená jako pes. Navíc z pomyšlení na to, že se zítra budem se Soi Fon flákat, jak si to ona přála, je mi ještě líp. Ale raději si ještě nemyslím, že mám vyhráno. Když nepočítam divize bez kapitána, mám zatím pochvalu jen od dvou kapitánů z jedenácti. To je docela málo, ale hlavně si nesmím přestat důvěřovat!

       Se Soi Fon jsme obhlížely všechny násilné města Rukongaie, abychom se odreagovaly, ale taky abychom se podívaly, jak to vypadá jinde než v Seireitei. Cestou jsme si povídaly o Yoruichi. U tohoto tématu se Soi Fon rozzářila a byla upovídaná. Najednou mi vůbec nepřišla jako ta ostrá ženská, kterou vždycky potkávám a bojím se na ni třeba jen podívat. U tématu Yoruichi jsme zůstaly skoro celý den. 

        Následovala 3.divize, alias rajón Ichimaru Gina. Páni, z toho týpka vážně nemám nějak moc extra dobrý pocit. Nejspíš to bude těma jeho zavřenýma očima. Ach jo...nemám ráda, když s někým mluvím a nemůžu se mu dívat do očí. Do jeho kasáren jdu pomalu, myslím, že by se to dalo přirovnat k chůzi na popravu.

,,Ohayo gozaimasu, Ichimaru Taicho." pokloním se nervózně.

,,Nemusíš být tak formální." zatlemí se Gin za stolem.

,,Umm...a Vaše zkouška...jak bude probíhat?" ptám se napjatě.

,,No...dnešní den strávíme tréningem a k večeru bych od tebe něco potřeboval. Jinak zítra půjdeš zase do jiné divize. Nemám kromě tréningu žádný nápad ani nějaký pud, abych Tě musel zkoušet."

,,Arigato gozaimasu!" ukloním se znovu. 

       Už jsou to 4 hodiny, co jsme spolu začali trénovat. Musím říct, že je opravdu silnej a jeho zanpakutou sice vypadá na první pohled na nic, ale ve skutečnosti to dá docela práci, vyhnout se jeho zásahům. Jeho rychlost je taky opravdu unikátní. Na konci tréningu jsem se dokonce dočkala i pochvali z jeho strany, což mě udělalo opravdu šťastnou. Po tréningu mě vyslal s dopisem přeloženým snad stokrát do tvaru obdélníku k Rangiku. No jo, asi je to něco, co ji nemůže říct osobně. Muhaha!

       Jelikož 4.divizi nic dokazovat nemusím, jak mi to Unohana přetlumočila a 5.divize má kapitána někde tam nahoře v Hueco Mundu, tak je další na pořadí 6.divize, alias moje noční můra.,,Já nechcíííí *Umělé slzy*." syčím, jakmile stojím mezi sebevražednými kasárnami 6.divize.

*******

       Kuchiki mi oznámil, že jeho Více-kapitán je ve Skutečném Světě, takže se tato zkouška bude skládat z toho, že se budu starat o jeho práci. Když jsem mu na jeho otázku, jestli vím něco o psaní hlášení, řekla, že vím o co se jedná, a že taky vím postupy překvapivě se na mě díval. Později jsem už seděla v jeho kanceláři a pomáhala mu psát hlášení. Kuchiki mi řekl, že jeho divize má při misích, které jsou hlavně o skupinové práci, trochu problémy. Také se zeptal, jestli mě nenapadá něco čím tento problém vyřešit. Na chvíli se mi zdálo, že mě bere jako bych byla jeho opravdový Více-kapitán a ne jen to, co jsem. Řekla jsem mu, že to půjdu nějak zkusit vyřešit, ale že zatím nic neslibuji. V sedm jsem byla v jeho domě a připravovala večeři. Nemá v úmyslu vstávat od stolu, dokud není večeře připravená, ale najednou se objevil kousek předemnou v kuchyni a ptal se jak to šlo. 

,,Kupodivu skvěle! Ale stejně dokud se nějaká taková mise neuskuteční nebudou si to moct skusit. Až to zítra ještě víc vypilujem, chtěla bych Vám to ukázat.˝ řekla jsem možná až příliž rozpačitě. 

,,Ano. V to doufám.˝ řekl a vydal se zase za ten svůj stůl.

******

       Zrovna, když už chci konečně představit Kuchikimu to, co jsem je naučila přiletěl za námi Pekelný motýl, který říkal, že u Severní části Rukongaie se objevil neznámý počet Hollow a možná i jeden či dva Menosové a taky, že 6.divize byla pověřena, aby to vyřešila a všechny zlikvidovala. 

,,Taichou. Kuchiki Taichou! To je naše šance jak Vám ukázat, co nás Rossalie-san naučila!˝ řekla 6.divize skoro jednohlasně. 

,,M-Mám jít s vámi, Kuchiki Taichou?˝ zeptala jsem se přiblble jako bych nevěděla, že musím. 

,,Hmm.˝ zahuhlal a všichni jsme se rozběhli směrem k cíly. 

       Doběhli jsme tam a Kuchiki se na mě podíval výrazem, který říkal: ,,Tak ukaž, co si je naučila.˝ Nadechla jsem se a zakřičela jsem: ,,Rozdělte se do třech skupin. Jedna z těch skupin bude početnější než ostatní dvě. ˝ Když mi daly signál, že už jsou připravení, pokračovala jsem: ,,Nejpočetnější skupinka poběží za Kapitánem, druhá poběží za 3.důstojníkem a třetí poběží za mnou!˝ Rozdělily jsme se celkem působivě do třech skupin a každá zklikvidovala všechny hollow, kteří přišli do cesty. Zdá se, že Kuchiki tak tak skrýval překvapení. Bylo až obdivuhodné, jak moc je v tom skrývání dobrý. Nakonec bylo vše hotovo a já jsem oznámila: ,,Všem vám to šlo moc dobře! Dokonce i vaše řazení do skupinek je rychlejší než včera. Cvičily jste?˝ Všichni se usmáli a hulákali jeden přez druhého 

,,Hai!˝ Uff, tak snad jsem Kuchikiho přesvědčila, že nejsem až tak k ničemu.