40. I love you.
Publikováno 27.11.2011 v 19:14 v kategorii Povídky - Vícedílné, přečteno: 239x
40. kapitola
I love you!
Jsem nervózní. Stojím před kasárnami 6. divize a bojím se vejít. Proč se vůbec bojím? Vždyť není čeho! Nasucho polknu a otevřu dveře. Celá divize se rázem otočí a na tváři každého z nich se objeví úsměv.
,,Phantomhive Fukutaicho!" křičí jeden přes druhého.
,,Tss. Na mě nikdy nebyli tak milí." ušklíbne se Renji.
,,Snad nežárlíš!" drbnu do něj loktem a pobaveně se zasměju.
,,Jasně, že ne!" zakřičí s mírným začervenáním.
,,Už si je pozdravila?" ozve se jen pár centimetrů za mnou a já okamžitě zrudnu.
,,Taichou!" vykřiknu. Pobaveně se zasměje. ,,Vystrašil jste mě!" dám si ruce v bok a snažím se tvářit vážně.
,,Gomene." rozcuchá mi vlasy a Renji se uchechtne.
,,Čemu se chlámeš?!" vykřiknu a vší silou mu dupnu na nohu.
,,Kono!" zaúpí, zatímco se drží za nohu. Celé divizi to přijde vtipné a tak se kasárnami ozývá hlasitý smích.
,,Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale..." pohodí Sayami svými červenými vlasy.
,,Hm?" podívám se na ni s úsměvem.
,,Chybělas tady." odkašle si a upřeně se na mě podívá.
,,Nanda? Vážně jsem ti chyběla?" drbnu do ní šťastně.
,,Jasně, že jo!" vykřikne.
,,I mě si moc chyběla." přidá se k ní Yuniko a obejme mě.
,,Dá se říct, že i mě. Neměla jsem koho mlátit." vyhrkne na mě Nakami.
,,Já to hodně obrečela, když si tu nebyla." přitulí se ke mě Matsumoto.
,,Moc vám děkuju. I vy jste mi moc chyběli." nahrnou se mi slzy do očí.
,,Mně si sice nechyběla, ale neměl jsem se s kým srážet u Rangičiných dveří." namítne Gin, než se odhodlá opustit Matsumotin pokoj. Probodnu ho pohledem a sleduju, jak za sebou pobaveně zavírá dveře. Povzdychnu si.
,,Slyšela jsem, že už jsi poznala svého otce, je to pravda?" vrhne na mě Sayami tázavý výraz. Přikývnu hlavou.
,,Jaký je?" přidá se k vyzvídání Hinamori.
,,Je skvělý." vykřiknu nadšeně.
,,Jak se jmenuje?" nezůstává s otázkami Matsumoto pozadu.
,,Ayanami."
,,To je pěkné jméno!" konstatuje Yuniko.
,,Dneska bychom to měli jít zapít do baru." rozzáří se Matsumoto oči.
,,Co budeme zapíjet?" zakroutí Hinamori nechápavě hlavou.
,,No přece návrat Rossali a Ichiga!" poklepe si Sayami na čelo.
,,Soka. Tak to bychom měli." usměje se Yuniko.
,,Mimochodem, Ross-chan, kde si bydlela?" vyzvídá Matsumoto.
,,U Jahody."
,,Jahody? *Zamyslí se* Ah, soka. Jako u Ichiga?" rozesměje se, když si představí Ichiga v cosplayi obří jahody.
,,Vážně chceš, abych s Vámi šel do baru?" podívá se na mě pobaveně Byakuya u oběda.
,,Jistěže chci!" bouchnu odhodlaně pěstí do stolu.
,,No já nevím." zamyslí se. Vrhnu na něj vražedný pohled.
,,Slyšela jsem ,,Ano, půjdu." ?" Chvíli se na mě nechápavě dívá, ale pak se plaše zasměje.
,,Vzdávám se. Vyhrála si." usměje se a já šťastně vykřiknu. ,,Přece jenom se to musí pořádně oslavit." dodá.
Sešli jsme se tu snad úplně všichni. Dokonce i Yamamoto přišel na skleničku. Očividně mu udělalo radost, že jsem Ayanamiho neodmítla a uznala jsem ho za svého otce. Jako bych se mohla rozhodnout jinak. Je to pro mě velké štěstí a radost, že i já mám otce. Všichni se mi rázem začali omlouvat a děkovat za to, že jsem jim odpustila, že mi lhali. Jakmile viděli, že vše okolo mých ztracených sil už je pro mě uzavřená kapitola, vyptávali se mě, co jsem celou dobu ve Skutečném světě dělala.
,,No co by. Podporovala jsem Ichiga, chodila do školy a vyučovala Kendo s Aikidem." Yamamoto se začne dusit pitím.
,,Ty jsi někoho něco učila?" rozesměje se.
,,Náhodou mi to šlo!" obhajuju se dotčeně.
,,Jen doufám, že jsi tam za mě neměla žádnou náhradu." zašeptá mi sladce Byakuya do ucha. Cítím jak jeho dech naráží do mé šíje a celá zrudnu.
,,Nikdo by tě nedokázal nahradit." špitnu stydlivě.
,,Nezeptáš se mě, jestli jsem si nenašel náhradu?" zašeptá mi do ucha znovu. Celá se rozechvěju a tázavě se na něj otočím.
,,Cože? Ty sis někoho našel?"
,,Dělám si legraci." políbí mě na tvář. Chvíli hraju naštvanou. Ale stejně to dlouho nevydržím a přitisknu se k němu.
,,Tche, není tohle zakázaný?" ušklíbne se Renji při pohledu na naše pevné objetí. Vezmu ze stolu sklenku na sake a hodím ji po něm. Odrazí se od jeho nosu a přistane Yamamotovy na plešce.
,,Z nebe padají sklenky." zadívá se dramaticky Yamamoto na nebe. Pohladí si plešku a zakroutí opile hlavou. Nenápadně se s Byakuyou otočíme na stranu a začneme se smát.
,,Byl to moc pěkný večer." konstatuji při cestě.
,,Ano to byl. I když pro mě byl mnohem hezčí, protože jsi konečně tady." usměje se a chytne mě za ruku.
,,I já jsem ráda, že můžu být konečně s Tebou." začervenám se. Chytne mě do náruče a shunpem mě nese k němu domů. Vezme můj meč a hodí ho na stůl. I mě samotnou hodí na postel. Shodí ze sebe Haori a lehne si nade mne. Začneme se líbat.
,,Tolik si mi chyběla." líbá mě od krku až k dekoltu. Chvíli váhám, ale nakonec rozvážu mašli, která obepíná jeho hakamu. Chvíli se na mě překvapeně díval, ale nakonec se sladce usmál. Opatrně ze mě sundával moje shihakusho.
,,Jsi si opravdu jistá?" zašeptá a z jeho hlasu cítím mírnou nervozitu. Srdce mi bije jako splašené.
,,Hai." špitnu.
,,Miluji Tě, Ross.“ Šeptal mi něžně do ucha.
,,I já…Tebe.“ Zašeptám.
**********************************************************
,,Skvěle jsem se vyspala!" protahuju se a pomalými pohyby vstávám z postele. ,,Ohayo gozaimasu." pozdravím Byakuyu, který už je dávno vzhůru.
,,Ohayo. Jak ses vyspala?" usměje se na mě a pobídne mě, abych si sedla ke stolu.
,,Skvěle! A ty?" oplatím mu jeho sladký úsměv. Chceme se pustit do jídla, ale celou Seireitei se ozve poplach svolávající kapitány a více-kapitány na poradu. Byakuya se ušklíbne a neochotně vstaneme od stolu.
,,Co se zase stalo?" povzdychnu si a strčím si zanpakutou za šátek.
,,Kdo ví." pokusí se o úsměv. Shunpem se snažíme co nejrychleji dostat do kasáren 1. divize. Nejsme tam sice ani první, ale zase ani ne poslední.
,,Co se stalo, nevíš?" přijde k nám Ukitake.
,,To vážně netuším." zamyslí se Byakuya. Za pár minut už jsme všichni a Yamamoto nás pustí do síně. Poslušně se zařadím za Byakuyu. ,,Kdo je to?" komentuju dva chlapíky, kteří kráčí hned za Velícím kapitánem.
,,Kdo je to nevíš?" nakloním se k Byakuyovi.
,,Jsou z Centrály." špitne Byakuya. ,,Z centrály? To se zase stalo něco závažného?" povzdychnu si napjatě.
,,Nevím, zda už o tom víte, ale někdo se vloupal do Technického oddělení, které patří 12. divizi." začne Yamamoto. Všichni rázem ztuhnou a začnou se ohlížet po ostatních.
,,Bylo řečeno, že se snažil ukradnout knihu, v které jsou napsány zakázané kidou techniky." dodá.
,,Ví se kdo to byl?" zamračí se Toushiro.
,,Za chvíli by měli přijít dva shinigami, kteří viděli, kdo to byl." zamumlá Yamamoto.
,,A kdo to byl?" přidá se k tomu Kyouraku.
,,To já ještě nevím. Uvidíme, co nám řeknou." vloží se do toho týpci z centrály. O pár minut později se ve dveřích objeví dva Shinigami a se strachem se dívají kolem sebe. ,,Divím se, že je nechal naživu, když je viděli." zabručím v duchu.
,,Takže jak se to stalo?" začne Yamamoto.
,,Měli jsme obcházet Severní část Seireitei jako vždycky. Najednou jsme ale kousek od nás uslyšeli hluk. Hluk šel z Technického střediska. Opatrně jsme se tam vydali a na místě jsme viděli omráčené stráže. Slyšeli jsme kroky a tak jsme se schovali." povídá jeden z nich vystrašeně.
,,A víte, kdo byla ta osoba, která se tam vloupala?" zeptá se Byakuya.
,,Hai. Poznali jsme ji téměř okamžitě." vykoktá ze sebe druhý.
,,Takže kdo to tedy byl?" zabručí Yamamoto už kapku naštvaně.
,,Phantomhive Rossalie. Více-kapitánka 6. divize."
Komentáře
Celkem 1 komentář
Shanna 27.11.2011 v 21:30 No to snad ne! *infarktový stav* a já byla tak šťastná z toho jak se najednou Byakuya otevřel a uvolnil, že ji má z5. Ty mi teda dáváš zabrat Ross-sama, jen co je pravda. Jak se říká neštěstí nechodí po horách ale po lidech. Mimochodem skvělá poznámka od Gina uplně sem si to dokázala představit sem zvědavá co vymyslíš. Arigato *začná dýchat a uklidňuje srdce*