43. Stoletá pravda.

43.kapitola

Pravda o nenávisti

---

,,Můj otec byl napaden hollow a moje matka měla tuberkulózu. Nemohla pracovat, a proto jsem musel už jako malý chodit uklízet k bohatým rodinám, abych vydělal na naše jídlo. Pracoval jsem tvrdě. Kvůli matce. Nechtěl jsem ztratit i ji a tak jsem musel pilně dřít, abych vydělal i na její léky. Nesl jsem v měšci spoustu peněz. Muž, kterému patřil dům, v kterém jsem uklízel se od zdejších lidí dozvěděl, že je moje matka nemocná a tak mi daroval i peníze navíc. Myslel jsem, že je to jen bohatý starý škrt, ale ukázalo se, že i on má srdce. Šťastně jsem kráčel s penězi domů, když se přede mnou objevili zdejší násilníci. Měl jsem takový strach. Strach, že přijdu o peníze na matčiny léky. Ale v tom se tam někdo objevil. Někdo, kdo mě před nimi zachránil. Byl to malý šedovlasý chlapec s fialovými oči. Po jeho boku kráčel usmívající se blonďáček jehož oči byli modré. Nevěděl jsem, co dělat. Toho dne jsem je poznal. Kiyoshi a Ayanami. Dva bratři jak se patří. Kiyoshi měl odmalička chatrnější zdraví a proto Ayanami pilně trénoval, aby mohl svého bratra chránit. Byli to synové muže, který byl Velícím kapitánem v Seireitei. Nikdy bych nevěřil, že děti z tak dobré rodiny budou mými nejlepšími přáteli. Pomáhali mi starat se o matku. Kiyoshi dokonce požádal svého otce, aby najal doktora, který by na mámu dohlížel. Byl jsem tak šťastný. Tuberkulóza jí nezmizela, ale cítila se lépe. Konečně mohla vstát z postele a vařit mi. Všechno se ale změnilo, když jsem vyrostl. V noci se udusila svojí krví a k tomu dostala infarkt. V té době jsem se rozhodl. ,,Stanu se Shinigami." Stál jsem rázně před Ayanamim a Kiyoshim. Stáli při mě. I oni se měli stát Shinigami. V jejich rodině je to normální. Nastoupili jsme na Duševní Akademii a já měl pocit, že jsem obrátil další list. Byli jsme nerozlučná trojka, alespoň do doby než do našich životů vkročila Jane. Byla to nadějná Shinigami a navíc byla snad nejhezčí z celého Společenstva duší. Její andělský vzhled nenechával muže chladnými. Zamilovaná do ní byla půlka školy. Byl jsem jediný, kdo věděl, jak moc Ayanami Jane miloval. Pilně trénoval, aby si ho všimla a uznala jeho kvality. Každý den cvičil kidou, kendo a chodil do posilovny. A pak přišel ten nejhorší den. Kiyoshi před nás přistoupil a chtěl nám představit svoji přítelkyni. Ani jeden z nás netušil, že jeho přítelkyní je Jane. Starostlivě jsem se díval na Ayanamiho. Chvíli nechápavě stál a koukal, ale nahodil falešný úsměv. Kiyoshi ale netušil, jak moc trpěl. Byl jsem ten, který ho utěšoval. Za tu dobu, co ho znám to bylo poprvé, kdy po jeho tváři stékali slzy. Ale byl čestný. Slíbil si, že Kiyoshimu neublíží a uschová své city hluboko v srdci. To já bych nedokázal. Všechno se začalo měnit, když se Kiyoshi rozhodl, že se s Jane ožení až se stanou Shinigami. Ten den začal Ayanami v nitru svého srdce umírat. Jeho dobrá nálada a dobré vlastnosti se pomalu vytrácely. Tehdy jsem Jane začal nenávidět. Ničilo ho to. A tím i mě. Ať už uběhlo 50 nebo 60 let, on ji nepřestával vroucně milovat. Ani po tom, co jsem se dozvěděl, že je s Ayanamim těhotná jsem ho nedokázal nenávidět. Nenáviděl jsem ji. Tu blonďatou více-kapitánku 10. divize. A potom se to stalo. Jakmile se Kiyoshi dozvěděl, že to není jeho dítě, rozhodl se pro radikální řešení. Poštval proti svému bratrovi celou Seireitei. A já mu věřil...věřil jsem, že Ayanami byl opravdu ten, kdo se vloupal do hradu krále SS a chtěl ukrást jeho klenoty. Byl jsem takový idiot....měl...měl jsem stát navždy po jeho boku..." Manabu se na mě nenávistně díval. Nechápu proč. Co jsem mu udělala? Opravdu ho tak štve, že jsem Ayanamiho dcera? Opravdu je to moje vina, že jsem nemanželské dítě? Jak mám tohle všechno odčinit? Jak mám odčinit svoje narození?

,,Proč...proč mě tak nenávidíš..." sklopím trochu meč a Chico se na mě starostlivě podívá. Celou dobu byla s Manabuem, aby věděla, co bude mít za lubem. Jsem jí vděčná. A navíc...slíbila jsem ji, že až to ukončíme, prohodím řeč s Mayurim, aby ji vrátil do její podoby. Neřekla mi, jak přesně se to stalo, protože to prý sama neví. Ale pravda je prý taková, že ne vždycky vypadala jako mé dvojče. To je na tom trochu povznášející.

,,Protože vypadáš jako ona..." podívá se na mě. Jeho pohled je tak pohrdavý.

,,Ona?" vyhrknu nechápavě. Vážně nevím, o čem mluví.

,,Tvoje matka, Jane."

,,Nenávidíš...moji matku?" špitnu. Cítím, jako by se měla každou chvíli pravda dostat na povrch.

,,Soda. Všechno zničila. Zničila Ayanamiho. To kvůli ní začal Kiyoshi svého bratra nenávidět...nemůžu se na tebe dívat..." podívá se na mě znechuceně. Trošku, mě jeho pohled ničí. Cítím se, jako by někdo trhal mé srdce na malé kousíčky.

,,Neměl bys ji za to nenávidět, Manabu." ozve se mužský hlas kdesi vzadu. Oba strneme.

,,T-Tati?" ,,Ayanami?" vyjekneme jednohlasně, když se ve dveřích objeví Ayanami.

,,Gomen, Ross. Jdu pozdě." pohladí mě po vlasech a jeho hřejivý úsměv slepuje kousíčky mého srdce.

,,Ty...žiješ?" zjemní se Manabuho rysy v obličeji a zdá se, že se zlostný výraz mění na překvapivý výraz.

,,Snad sis nemyslel, že zdechnu někde u popelnice." usměje se Ayanami šibalsky. Nikdy jsem ho neviděla tak uvolněného. Že by to bylo tím, že je tu Manabu? Mají spolu nějaký vztah?

,,Neudělal jsem to před 50 lety a tak to udělám teď." zakryje si Manabu rukou tvář a usměje se. Provinile se podívá do Ayanamiho tváře a ukloní se. Všichni ztuhneme. ,,Odpusť mi. Jako tvůj nejlepší přítel jsem se za tebe měl postavit, ale neudělal jsem to. Uvěřil jsem všem těm lžím a opustil jsem tě, když jsi mě potřeboval." Jeho hlas se mírně třepotal a já konečně viděla, že i on má srdce na pravém místě. Znamená to tedy, že se znají ještě ze Seireitei? Myslela jsem, že Manabu nenávidí Ayanamiho...sakra...to je nějaké zamotané.

,,Odpustím ti, pokud už konečně přestaneš nahánět moji dceru a vinit ji za to." Zase ten hřejivý úsměv. Je snad možné tohodle chlápka nenávidět. Jsem ráda, že zrovna on je můj otec.

,,Odpusť...to ten její vzhled." zadívá se Manabu zmateně do dáli. Byakuya a ostatní nechápavě stojí vzadu a sledují tuhle podívanou. Suzuki léčí Renjiho zranění a Chico si toho všimne až teď. Zatímco Ayanami s Manabuem řeší staré věci, Chico do mě dloubne loktem.

,,Jak se jmenuje ten, kterého jsem málem zabila?" kývne hlavou směrem k Renjimu.

,,Abarai Renji." zamrkám nechápavě. Chico se rozběhne směrem k němu a poklekne vedle něj.

,,Gomenasai! Nechtěla jsem to udělat, ale muselo to být přesvědčivé!" zavře oči a snaží se, aby bylo vidět, jak moc ji to mrzí.

,,Nedělej si s tím starost." odsekne Renji.

,,Zabíjet někoho aby to bylo přesvědčivé? Co to k čertu je?" zamumlá Jahoda a schytá za to můj pravý hák.

,,Buď zticha, aho." vrhnu na něj vražedný pohled a on nasucho polkne.

,,Ayanami...prosím...nech mě být tvým begleiterem!"(pozn.: begleiter = pobočník vyšších náčelníků). Ayanami se nadechne a chvíli zapřemýšlí. U odpovědi ho však vyruší povědomí hlas, volajíc jméno jeho dcery.

,,Ross-chan~" vyletí odněkud ze stropu Hyuuga a zaboří svůj obličej do mého dekoltu. Místností se prožene nenávistná aura a Byakuya ho probodne pohledem.

,,T-T-To je tvůj kapitán?" oběhne ho nenápadně a civí na jeho haori s číslem 6. S úsměvem přikývnu. ,,Tvůj kapitán je děsivej!" huhlá Hyuuga a schovává se za mě. Čím pevněji svírá moje ramena tím větší je Byakuyova aura. ,,C-C-Co jsem udělal!" zamrmlá mi Hyuuga do ucha.

,,Tobě to ještě nedošlo? Moc se Ross-san dotýkáš.“ odkopne ho ode mně Konatsu. Při slovech "Moc se jí dotýkáš" Ayanami zbystří a i kolem něj se line nenávistná aura mířená na Hyuugu.

,,Oi, kora chibi! Jak se to chováš ke svýmu nadřízenýmu?!" pískne Hyuuga rádoby naštvaně.

,,To už je vedlejší." mávne rukou Konatsu. Začnou se hádat, až se celá budova otřásá v základech.

,,Naa, Rossali. Co jsou zač?" nakloní se ke mně Ichigo, zatímco si je bedlivě prohlíží.

,,Begleiteři mého otce. Nebo spíš...ten s těma slunečníma brýlema, Hyuuga, je begleiter tátu a ten blonďák, Konatsu, je begleiter Hyuugu. Chápeš?" nahodím tázavý výraz.

,,To mají vojáci tak složitý členění?" podrbe se Ichigo na hlavě.

,,Složité je to jen pro tupce s vtipnou barvou vlasů." zašklebím se a neodpustím si tuhle uštěpačnou poznámku. Rozrazí se dveře.

,,Ruce vzhůru, Rossali! Když se vzdáš nic ti neuděláme!" zjeví se ve dveřích Ikkaku, Hisagi a Yumichika, kteří utvořili prapodivnou pózu. Asi se snažili vypadat drsně. Místností zavládne hrobové ticho. Hisagi se rozhlíží. Vidí kapitána 6. divize s nenávistnou aurou kolem sebe, Rossalie č. 1 stojí u podivného týpka se slunečními brýlemi a hádá se s Ichigem. Rossalie č. 2 klečí u Renjiho, kterého lečí podivná sexy tygřice a zdá se, že mají vážnou debatu.

,,Nic nechápu." vymaní ze sebe Ikkaku.

,,Ani já ne." zakroutí hlavou Hisagi.

,,Jsem tu beztak nejkrásnější." pohodí Yumichika svým hárem.

,,Jak to souvisí s touhle situací sakra!" uzemní ho Hisagi společně s Ikkakem.

---

Hyuuga & Konatsu...xD