44. Slavnost

44. kapitola

Slavnost

---

,,Ta tvoje dcera...řekl bych, že je to přesně tvoje kopie." směje se Manabu, zatímco společně s Ayanamim míří do kasáren 1. divize.

,,Myslíš?" rozzáří se Ayanamimu tvář. Zřejmě rád slyšel, že jsem po něm.

,,Ne jen, že má po tobě ostré rysy v obličeji, ale dokonce je stejně tvrdohlavá a obětavá..." poklepe ho Manabu po rameni.

,,Opravdu? Jsem rád, že to tak vidíš. Přece jen je to moje krev." zasměje se Ay. Pomalými kroky došli až před dveře kanceláře Velícího kapitána. Aniž by si to Ayanami uvědomil mírně sebou škubnul už jen při pomyšlení, že zase uvidí svého otce...už to bylo tolik let, kdy se naposled díval do tváře svého otce. Manabu přešel jeho výraz mlčením a lehce klepnul na dveře.

,,Dále." ozval se jeho hlas. Manabu prudce rozrazil dveře. Yamamoto vstal ze židle a chvíli na Ayanamiho tiše zíral. Už to je tak dlouho. Kdy se díval do jeho fialových očí. Byl už dospělý.

,,Ayanami..." vykoktává ze sebe Yamamoto a udiveně se dívá do jeho tváře. Viděl v ní spoustu jeho rysů, ale také rysů jeho ženy. Už sice nebyl tak rozkošný jako když byl menší, ale stejně to byl jeho syn.

,,Otče..." špitne Ayanami. Chvíli na sebe koukají, ale nakonec se obejmou.

,,Promiň...za všechny ty ošklivé věci, které jsem ti řekl ten den, než si odešel ze Soul Society." hlesne provinile Yamamoto hlasem.

,,Už jsme o tom přece mluvili po telefonu. Není se zač omlouvat." usměje se Ayanami.

,,Já vím...ale chtěl jsem ti to říct i osobně." pokusí se také o úsměv.

,,Proč jste nás sem vlastně zavolal?" přeruší jejich dojemnou chvilku Manabu.

,,Ah, úplně jsem na to zapomněl. Než odejdete, chci, abyste tady zůstaly na menší slavnost." usedne s úsměvem Yamamoto za stůl.

,,Slavnost?" zakroutí Ayanami hlavou. Yamamoto přikývne.

,,Ta dívka, co vypadala jako Ross, Chico se chystá do kasáren 12. divize, aby získala zpět svoji podobu. A protože to všechno zase jednou dobře dopadlo a je to vyřešeno chci, aby se to řádně oslavilo. Nehledě na to, že se ještě pořádně neoslavilo obnovení sil Ross." pousměje se znovu.

,,V tom případě souhlasím. Návrat sil mojí holčičky se musí zapít." protáhne se Ayanami.

,,Ona je vážně celá po tobě..." zasměje se Yamamoto.

,,Ah?"

,,V dobrém slova smyslu, samozřejmě." dodá Yamamoto.

,,Kde vlastně Rossali je?" rozhlíží se Ay.

,,Dodělává hlášení se svým kapitánem. Už jsem se postaral o to, aby jí to bylo vyřízeno." založí Yamamoto ruce.

,,Se svým kapitánem? Byakuya, že?" zadívá se na něj tázavě a Yamamoto kývne hlavou. ,,Milý muž. Zdá se, že k sobě mají opravdu blízko." přivře Ay oči.

,,Ano, také si to myslím. Zdá se, že mu na Ross opravdu záleží."

,,Myslíš, že je to tím...co se stalo než se Rossali s Jane a Kiyoshim odstěhovali ze SS?" sjede Yamamota pohledem.

,,Myslím, že z poloviny ano...i když se všechny její vzpomínky na tu dobu ještě nevrátili..." zesmutní trochu.

,,Když se nevrátili doteď...myslíš, že si ještě někdy na všechno vzpomene?"

,,Kdo ví..."

,,Uááá!!" řve Renji hned, co vstoupí do místnosti 6. divize. ,,Co to doprdele je?" dodá se strachem ve tváři. Dívá se na bílého tygra, který mi spokojeně leží u nohy a vrní.

,,Co to je? No tygr, ne?" špitnu a stále se soustředím na vypisování hlášení, které už se tu válí nějaký ten týden a Byakuya ho ještě nestihl kvůli všemu tomu shonu dodělat.

,,A proč tu pro Krista leží tygr?" zařve znovu. To už Suzuki probudí a tak pomalu zvedne hlavu. Probodne ho pohledem a nepřestává ho sledovat.

,,Tohle, že je tvůj bankai?!" vyjekne Renji znovu.

,,Ten tón si vyprošuju." namítne Suzuki mužským hlasem, který obyčejně ve své tygří podobě má.

,,Ono to aji mluví!" zařve znovu. To už Byakuya nevydrží a odkašle si, aby na sebe upoutal pozornost.

,,Nemusíš tu tak řvát, Renji." zadívá se na něj trošku vražedně.

,,Go-Gomenasai, Taichou!" skloní se mírně Renji a simuluje poklonu.

,,Potřebuješ tady něco?" namítnu a soustředím se na svůj podpis.

,,J-Jen, že Chico už míří do kasáren 12. divize. Měl jsem ti to vyřídit." zadívá se mi do očí.

,,Hm. Díky." odfrknu.

,,Renji." vloží se do toho Byakuya znovu.

,,H-Hai?"

,,Kolikrát ti mám říkat, abys uvažoval o formálnějším chování k mé více-kapitánce?" probodne ho pohledem.

,,E-Etoo..." začne Renji koktat.

,,To je v pořádku. Nevadí mi to." usměju se a zadívám se na svého kapitána. Byakuya mě probodne pohledem. Určitě chtěl říct: ,,Nenič Renjiho respekt vůči mně!" Nervózně polknu a roztomile na něj zamrkám. Byakuya uhne pohledem a zadívá se zpět do papírů.

,,A taky...v šest začíná ta slavnost...měli byste tam být chvílí před šestou." dodá Renji trochu nervózně.

,,Budeme tam." zabručí Byakuya a dál se snaží věnovat papírování. Je tak krásný, když je soustředěný na svoji práci. Podepřu si rukou hlavu a nezpustím z něj oči. Sleduju, jak mrká...jak soustředěně vypisuje hlášení...jak svrašťuje své obočí a jeho pohled je upřený do papírů. Miluju jeho šedé oči.

,,Ross...co to děláš?" přeruší mě jeho hlas ve snění. Zadívám se na papír. Shimatta! Nesoustředila jsem se na pero a propila jsem do papíru obří inkoustovou tečku.

,,Shi-Shimatta!" kleju a snažím se to nějak napravit. Najednou ucítím jeho sladký dech na své šíji a celé mé tělo je paralyzováno. ,,Bya...kuya?" vykoktávám ze sebe. Otočí mě na židli čelem k sobě a pomalu se ke mně začne přibližovat. Zavřu oči a pevně ho obejmu. Na chvíli se zastaví a pousměje se.

,,Kuchiki Tai- Uáááá!" sekne to málem s Hanatarem. Sakra. Ten malej Shinigami ví, kdy je vhodná chvíle. Probodnu ho pohledem a odtáhnu se od Byakuyu, který na něj nevěřícně zírá. Stoupne si a drobně si odkašle.

,,Co potřebuješ?" sjede ho pohledem. Hehe. Taky není odvařenej z toho, že nás Hanatarou vyrušil.

,,P-P-Potřebuji podepsat pár listů kvůli výpomoci 4. divize, když pomáhala 6. divizi." zakoktá se Hanatarou pod náporem Byakuyovi přibývající nenávistné aury.

,,Umm...zajdu si do sprchy, nevadí Taichou?" prohodím, abych je nerušila. Byakuya mě sjede pohledem a s drobným pousmáním kývne hlavou. Pomalými kroky dojdu do koupelny. Nemá cenu zamykat, protože Byakuya stejně pracuje a do koupelny by stejně nikoho nepustil. Zívnu a vlasy si svážu do drdolu. Nejdříve do kouta postavím zanpakutou, shodím ze sebe plášť, podkolenky, kraťasy a nátělník. Párkrát se prohlídnu v zrcadle. Není to tak hrozný. Až se sama sobě zasměju, že jsem na to vůbec myslela. Po chvíli rozmýšlení si vysvléknu i krajkovou podprsenku a kalhotky. Zavřu dveře od sprchy a pustím na sebe proud teplé vody. Miluju tyhle části dne. Když jen tak stojím ve sprše a nechávám vodu, aby stékala po mém těle. Zrovna se natahuji po houbičce, když se dveře od sprchy rychle otevřou a hned zavřou.

,,Bya...kuya?" vyjeknu, když mě Byakuya opře o stěnu. ,,Bu-Budeš celý mokrý!" vykřiknu, když pod sprchou stojí ve svém shihakushu dokonce i s kapitánskou haori. Beze slova přitiskne své rty na ty mé. Zavřu oči a poddám se tomu. Obejmu ho kolem pasu a víc ho k sobě přitisknu. Miluji jeho vůni. Rukou mi zajede do vlasů, aby sundal drdol a mohl prsty hladit mé vlasy. Mírně se ode mne odtáhl a usmál se. Políbil mě na čelo potom na nos, na tvář, na krk a pokračoval stále níž. Mírně jsem sebou škubla a opřela pro změnu o zeď jeho. S překvapením ve tváři se na mě podíval.

,,Nejdříve Vás musím zbavit vašeho oblečení, Rokubantai Taichou." zašeptám mu do ucha něžně. Pousměje se. Nevím, kde se ve mně bere ta odvaha, ale už se odmítám držet zpět. Jemně ho pohladím po tváři a mávnutím ruky strhnu jeho haori, kterou vrchem sprchy hodím někam do neznáma. Chytnu za rozvazování shihakusha a zadívám se do jeho očí. Byli tak překvapené a přesto tak šťastné. Prudce jsem škubla rukou a shihakusho rozvázala. Dál už jsem nemusela dělat nic. Byakuya to ze sebe shodil sám. Zřejmě není stavěný na polohu být-opřený-o-stěnu a tak se semnou zase vyměnil. Musela jsem se nad tím pousmát. Byl celý mokrý, ale jeho dotyky byli tak hřejivé, něžné a příjemné. Objala jsem ho kolem krku, on mě mírně chytl za zadek, aby mě mohl nadzvednout a já ho mohla obejmout nohama kolem pasu.

,,Nii-sama." prozkoumává Rukia s Ichigem Byakuyovu pracovnu. ,,Asi je v koupelně." konstatuje, když slyší vodu. Zadívá se na inkoustovou obří skvrnu na jednom z papírů a nechápavě zakroutí hlavou.

,,Naa, Rukia. Myslíš, že Byakuya a Ross jsou ve sprše spol-" Rukia Ichiga udeří loktem do břicha. Začne se červenat.

,,Snad nemyslíš, že Nii-sama a Ross-!" vyjekne a probodne ho pohledem. Ichigo se drží za břicho a skuhrá.

,,Byla to jen taková moje myšlenka." hladí se po bolavém břiše.

,,Nech si svoje úchylné myšlenky pro sebe!" probodne ho pohledem znovu.

,,Tch. Snad si nemyslíš, že Byakuyovi budou stačit jen pusinky..." ušklíbne se Ichigo a brilantně se vyhne Rukienému pravému háku. ,,Chichi." zasměje se.

,,Ty perverzáku! To by Nii-sama nikdy-!" přeruší ji vzdychání, které se ozývá od koupelny. Uslyší mezi vzdychy jméno svého bratra. A také uslyší jak Byakuyův hlas vyslovuje mé jméno. Celá zrudne. Ichigo se začne křenit.

,,No neříkal jsem to." protáhne se vítězoslavně.

,,Baka! To ještě nic neznamená!" kroutí Rukia hlavou celá rudá.

,,Ne? A co tam teda dělají, že tak vzdychají svoje jména? Hrajou piškvorky?" zachechtá se Ichigo.

,,Co ty víš!" chce ho udeřit znovu, ale Ichigo se opět vyhne.

,,Přece nejsi až tak naivní." zabrblá Ichigo a zakrývá si dlaní pusu.

,,Nejsem naivní!" zaječí černovláska.

,,Už budu..." ozve se celým domem Byakuyův hlas.

,,Nii-sa-sa-sa-ma?" vykoktává Rukia a to už Ichigo neudrží hlasitý smích.

,,To nebudou piškvorky." vzdychá Ichigo mezi smíchem.

,,Jdeme!" chytne Rukia Ichiga a mizí s ním co nejrychleji pryč.

,,Kde jen můžou být?" stepuje Ayanami nervózně na místě. Ichigo se znovu zasměje a Rukia ho probodne pohledem. ,,Hm? Vy víte, kde jsou?" namítne Ayanami, když zaregistruje jejich podezřelé chování.

,,Hai, jsou-" Rukia Ichiga znovu udeří loktem do břicha.

,,Buď zticha blbče!" zaječí mu potichu do ucha. ,,Určitě přijdou každou chvíli. Mají moc práce." předstírá Rukia smích. Ichigo smích opět zadržuje.

,,Jdeme pozdě." objeví se na místě Byakuya a já jsem hned za jeho zády. Rukia nás celá červená sjede pohledem.

,,Co se stalo, že jdete tak pozdě?" ptá se Manabu zvědavě.

,,Musela jsem svému kapitánovi *Ichigo se zarazí a Rukia zrudne. Nechápavě se na ně podívám* pomoct usušit jeho haori." zakroutím hlavou.

,,Usušit?" zamrká nechápavě Ay.

,,Byla to taková malá nehoda se sprchou." zakašle Byakuya a nenápadně mě pohladí po zadku, což způsobí, že se mírně začervenám. Tak on mě nepřestane škádlit! Ichigo už se pomalu dusí zadržováním smíchu a Rukia je tak červená, že skoro hoří.

,,Daijobu, Rukio?" zadívám se na ni nechápavě. Ona jen kývne hlavou.

,,Alespoň, že jste ho usušili včas." pokyvuje Ay hlavou a my s Byakuyou oba přikyvujeme. Yokatta. Ještě, že nechtěli vědět, jak se namočil. Jen, co si to vybavím znovu jsem červenější než Renjiho vlasy. Ale zajímalo by mě, jakou výmluvu by Byakuya použil. No samozřejmě, že nějakou naprosto perfektní. Na to on je kádr. V konverzaci nás vyruší Yamamoto, který lžící bouchá ladně do sklenice s vínem.

,,Jsem rád, že jsme se tu dneska všichni sešli." začne zlehka. No vskutku. Celých 13. divizí, teda kromě podřadných shinigami, jsou narvaní na tomhle místě, které je plné alkoholu a jídla. ,,Takhle slavnost je na počest Kurosaki Ichiga a Phantomhive Rossalie *Všichni nás sjedou pohledem*. Ještě jednou je srdečně přivítejme znovu tady v Soul Society. A také budeme oslavovat to, že událost s Rossalininým dvojčetem je uzavřená a vyřešená. Snad stejně jako teď budou mít i ostatní události takový happyend." pozvedne sklenku a skoro celou ji vypije. Všichni jednohlasně zařvou Okairi přičemž s Ichigem pokyvujeme hlavou a předstíráme úsměv. Z toho smíchu mě začínají bolet koutky.

Netrvá to dlouho a zábava se rozjede. Hisagimu, Kirovi a Renjimu se už podařilo maximálně opít a tak tančí nějaké podivné tance na stole a ostatní opilci jim nadšeně a s obdivem tleskají. Já se Sayami zrovna soutěžím, která z nás zvládne vypít více sake naráz. Matsumoto mě povzbuzuje a Yuniko povzbuzuje Sayami. Nevím proč, ale kdykoliv se na Rukiu podívám a něco řeknu, tak se začne červenat a nedokáže mi bez koktání odpovědět...zajímalo by mě, co se stalo.

,,Rossali-chaaaan!" obejme mě někdo zezadu, zrovna když dopíjím další sklenku sake.

,,Eh?" otočím se opile a prohlédnu si vysokou růžovovlasou dívku s tmavě modrými oči. ,,Známe se?" dodám a škytnu.

,,To jsem já, Chico, Baka!" vyjekne s úsměvem. Ahh, chápu. Takže tohle je její pravá podoba.

,,Sluší ti to!" přitlakám a obě začneme šťastně poskakovat.

,,Rossali! Chci zpátky svoje místo více-kapitána!" objeví se kousek za mnou opilý Renji.

,,Fuck!" vypláznu na něj jazyk a upiju z další sklenky.

,,Hoero, Zabi-!" někdo ho nakopne do zadku, až vletí mezi sudy s pivem. ,,Nani?!" vyjekne.

,,Ananas. Ještě jednou vztáhneš ruku na moji paní a uříznu ti ho." probodne ho Suzuki pohledem. Asi si také chtěla užít festival, protože byla plně ve své lidské podobě.

,,Renji." přibližuje se k němu nějaká nenávistná aura.

,,Ta-Taichou?!" vyjekne Renji opile a s respektem.

,,Doufám, že tě nemusím upozorňovat na to, čeho jsem schopen, pokud na Rossali šáhneš." probodne ho pohledem.

,,Go-Gomenasai!" vyjekne Renji a vezme nohy na ramena. Při běhu se dívá za sebe a tak to napálí do Sayami.

,,Kam čumíš?!" vyjekne Sayami.

,,Go-Gomen." zatváří se Renji provinile. ,,Jsi v pořádku?" udělá pár kroků směrem k ní a pohladí ji po rameni. Sayami kývne hlavou a zadívá se mu zpříma do očí. Měli spolu krátký románek dovršený jednou společnou nocí, ale v tu sekundu, kdy poznala, že Renji miluje Rukiu to Sayami vzdala. Začal ji vytáčet. Ano vytáčet. Moc dobře totiž ví, že Rukia miluje Ichiga, ale přesto za ní oddaně běhá jako pejsek. Udělal by pro ni první poslední jenom proto, aby byla šťastná. Nechtěla být jenom náhradou za Rukiu. Proto to vzdala hned na začátku a teď už se na něj nemůže ani podívat. ,,Nechceš se semnou napít?" pobídne ji Renji. Ani on nebyl tak docela blbý. Ale na to, co udělal, přišel až po tom, kdy se k němu začala Sayami chovat takhle.