45. Bývala nejlepší kamarádka

Paprsky slunce svítí do mé tváře. Svraštím obočí a pomalu otvírám oči. Kde to jsem? Začnu se kolem sebe rozhlížet. Vím na 100%, že nejsem ve svém pokoji. Ale tu vůni, která se line celým pokojem poznávám. Takže jsem zaručeně v jeho pokoji. Znovu se natáhnu a pevně obejmu peřinu. Celá voní po něm.

,,Už si vzhůru?" objeví se ve dveřích s milým úsměvem. Kývnu hlavou a slastně zavrním. Byakuya sklopí hlavu a vydá se ke mně. Klekne si na postel, aby se ke mně mohl natáhnout a věnovat mi něžný ranní polibek. Bezmyšlenkovitě prohrábnu jeho vlasy a stáhnu ho do postele.

,,Ty si teda." zasměje se a políbí mě na čelo. ,,Mám spoustu práce." zašeptá a odhrne mi vlasy z obličeje.

,,Ona chvilinku počká, ne?" namítnu s psími očky.

,,Když mi potom pomůžeš, tak počká, jak dlouho budeš chtít." pohladí mě po ruce.

,,Hai, samozřejmě, že ti pomůžu. Je to část mé práce." usměji se. Natáhne se ke mně a začne mě něžně líbat.

,,Naa, Byakun...jak jsme se vůbec dostali domů?" zamrkám. Nic si z té slavnosti nepamatuji. Vím, že Suzuki uzemnila Renjiho mezi sudy. No a potom jsme s Rangiku soutěžili, která z nás vypije více saké na ex. Sakra, nevím ani, která vyhrála.

,,No...kolem půlnoci už si byla unavená a nemohla si chodit, tak jsme společně šli domů." usměje se. Jak já miluji ten jeho nádherný úsměv. Jsem si jistá, že by do něj byla zamilovaná půlka Seireitei, kdyby se neusmíval jenom se mnou.

,,Tai-choou~ Uaaa!" vrazí do pokoje Renji a málem ho klepne.

,,Potřebuješ něco?" probodne ho pohledem a zdá se, že nemá v plánu ze mne vstát.

,,Khdjfhdshdjf." mumlá něco nesrozumitelně Renji a pečlivě si nás prohlíží. Opravdu má takové trauma z toho, že Byakuya leží nad více-kapitánkou své divize, která je skoro nahá v jeho pokoji? Umm...asi bych z toho taky byla v šoku. Byakuya si povzdychne. Nakonec vstane z postele a kývne na Renjiho, aby si promluvili v pracovně. Renji celý nechápavý a rudý kouká střídavě na mě a na něj, ale nakonec je nucen odejít do pracovny. Musím najít své oblečení. Kéž by to ale bylo tak lehké, každý kousek mého oblečení se nachází v jiné části pokoje. Třeba moje kraťasy jsou zrovna na okně. Ale kde je zbytek? Tak tohle fakt nechápu. Zvednu hlavu k lustru, kde visí moje podprsenka. Je to vůbec možný? Dalších 15 minut strávím tím, že hledám zbytek svého oblečení. Jedna podkolenka je u postele a druhá až u dveří. Wow tak to teda muselo být divočí než si dokážu představit. Hodím to všechno na sebe a musím ještě najít poslední a tu nejdůležitější věc, moji zanpakutou. Huh? Paráda. Moje drahá zbraň je ve váze u žlutých tulipánů. Tak tohle je opravdu zvláštní. Ještě se vzhlédnu v zrcadle, ať se ujistím, že vypadám normálně. Jo, to by šlo. Ještě si propůjčím Byakuyův hřeben, abych zkrotila svoji blond hřívu a je hotovo. Párkrát nahlas vydechnu a vyjdu ze dveří. Dojdu až do pracovny, kde Byakuya řeší něco důležitého s Renjim. Neposlouchám jejich rozhovor a raději zajedu za svůj stůl a při pohledu na horu papírů se mi udělá zle. To je toho zase tolik? Párkrát namočím štětec do inkoustu a dám se do toho. Všechno musí být na dvě hromádky. Jedna hromádka je ta, kde stačí můj podpis a druhá je ta, kde musí být podpis i Byakuyův.

Yokatta. Byakuya šel na nějaké sezení kapitánů, kde nemají více-kapitáni co dělat, takže se jdu podívat za Matsumoto, jak ona na tom je. Jediné štěstí je to, že ji nevyruším s Ginem. I když, proč by vlastně byli v kasárnách 10. divize. Detail. Opatrně klepu na dveře.

,,Haaai." ozve se její hlas. Spíš jak hlas její, to zní jako hlas nějaké zombie. Rozrazím dveře.

,,Huaa....si v pohodě?" vyjeknu při pohledu na ni. Leží rozvalená na sedačce a na hlavě si přidržuje pytlík s ledem.

,,Žiju." zahýká. Až mě ten pohled na ni rozesměje. ,,Neměli jsme si včera dávat tolik saké." dodá.

,,Kdo vlastně vyhrál?" přisednu si k ní a začnu ji hladit po vlasech.

,,Wakaranai. Nic si nepamatuju." pousměje se.

,,Tak ty taky?" zašklebím se.

,,Probudila jsem se v tvém domě, přesně u Gina v pokoji, a vůbec nevím, jak jsem se tam ocitla." rozesměje se.

,,Tak to máme podobné." rozesměji se také.

,,Ještě, že ty dva máme. Asi bych se jinak probudila někde v sudu." namítne uštěpačně.

,,A já bych ležela přesně vedle tebe." šťouchnu do ní opatrně.

,,Věděla jsem, že tu budete." vrazí do pokoje Hinamori s Rukiou. Rukia se na mě opět podívá tím pohledem jako včera. Vytřeští oči, sklopí hlavu a začne se červenat.

,,Naa, Rukia-chan...stalo se něco?" nevydržím to už a zeptám se.

,,Eh?" vyjekne, jako by nevěděla, co tím mám na mysli.

,,Od včerejška se chováš divně...stalo se něco?" zamrkám.

,,Ummm...víš..." začne se červenat.

,,Hm? Tak už se nestyď a vyklop to." rozesměju se.

,,Ehm...no...vlastně jsme včera s Ichigem byli v bratrově domě.." začne koktat.

,,A?"

,,No a slyšeli jsme zvuk vody, takže jsme tak nějak poznali, že se bratr sprchuje...a Ichigo říkal, že si tam určitě s ním..." Huh? Začnu rudnout a už nejspíš vím, co tím má na mysli. ,,A potom jsme slyšeli vzdechy...a...." zrudne a už ze sebe nedokáže vydat ani hlásku.

,,Umm...co bych k tomu měla říct..." začnu se drbat na hlavě a nervózně se smát.

,,Sugoi...vy jste to dělali ve sprše a přes den?" vyjekne Rangiku překvapeně jako by se vůbec nechumelilo. Nevinně se na ni podívám a přikývnu. ,,A z toho si tak odvařená, Rukio?" směřuje její pohled do tváře drobounké černovlásky. ,,Na tom přece není nic špatného." praští se do čela a usměje se.

,,Demmo..." zkroutí Rukia ústa.

,,Demmo? Copak vy jste to s Ichigem ještě nedělali?" zamrká nechápavě.

,,N-Nani? E-Eto..." začne máchat rukama a začervená se ještě víc.

,,Je přece normální, že lidé, kteří se milují spolu i spí nebo ne?" zakroutí hlavou.

,,Nechcete se o tomhle bavit někde jinde?" přeruší je Toushirův hlas.

,,Uaaaaa." sekne to málem s Rukiou.

,,Co tu děláte tak brzy, taichou?" namítne Rangiku překvapeně.

,,Myslela sis snad, že tam budu týden?" odsekne Toushiro. Rangiku udělá takový rozkošný výraz, takže si to nejspíše opravdu myslela.

,,Naaa, taichou. Dneska nemůžu pracovat." lehne si zpátky a na hlavu si práskne led.

,,Matsumoto. Ty by ses pořád jenom flákala." kárá ji.

,,Demmo...ta hlava mě zabije." zahýká bolestně.

,,Nemáš chlastat." ušklíbne se.

,,Ehm...tak mi asi zmizíme..." přesuneme se společně s Rukiou a Hinamori nenápadně ke dveřím.

,,Jste zlé...nechat mě tu samotnou." zamračí Rangiku.

,,I ony mají své povinnosti, Matsumoto. Tak se přestaň válet a šup do práce." zvýší kapičku hlas a to už se radši úplně ztrácíme z dosahu kasáren 10. divize.

,,Rossali." volá na mě tátův hlas, když nenápadně mířím kolem 1. divize.

,,Ohayo, Tati." usměji se a shunpem se dostanu až k němu.

,,Co tu tak pobíháš? Neměla bys pomáhat svému kapitánovi s prací?" kárá mě.

,,Je na poradě kapitánů, tak jsem toho využila a na chvíli jsem se zdejchla." rozesměju se šibalsky.

,,To jsi celá ty. Ale porada už skončila, takže by ses měla vrátit." pohladí mě po vlasech.

,,Naa, jak dlouho tu zůstaneš?" namítnu s úsměvem.

,,Asi ještě pár dnů, možná týdnů. Yamamoto říkal, že chce, abych tu chvíli zůstal." pousměje se.

,,Tak to je dobře." pokyvuji hlavou. Rozloučím se s ním a mířím za svoji prací, které neustále přibývá. Do pár minut dorazím domů a hrnu si to rovnou do pracovny.

,,Gomene, jdu pozdě." omluvím se, když vidím prací zaměstnaného Byakuyu, který ke mně zvedne svůj pohled.

,,Daijobu, před chvíli jsem přišel." usměje se na mě. Zdá se, že je dost unavený, ale i přesto se na mě tak zářivě usmívá. Musím mu co nejvíce pomoct! Yosh, budu se snažit!

***

,,Rileeeeeey!" obejmu svého bratra hned, co se zjeví ve dveřích. Když jsem přišla o své síly utrpět Riley hodně těžká zranění v boji. Až do teď ležel v kasárnách 4. divize, kde se o něj starali a léčili ho. Vidět jeho obličej po tak dlouhé době není až tak špatné. Pevně mě k sobě obejme a já si všimnu jeho obvázané hrudi.

,,Neměl bys ještě ležet?" změřím si ho pohledem.

,,Už si nemůžu dovolit odpočívat déle. Hinamori se už tak dost dlouho starala o celou divizi sama, a tak už to na ní nemůžu nechat." hřejivě se usměje.

,,Ah, soka." přikyvuji hlavou.

,,Naa, Ross." zašeptá potichu a nakloní se ke mně.

,,Večer se stav v mé kanceláři. Musím ti říct něco důležitého." jeho pohled je tak trochu smutný.

,,Rozumím." přikyvuji hlavou. Riley odejde a já opět mířím za svůj stůl. Říct mi něco důležitého? Co to může být? A navíc o tom nechtěl mluvit před Byakuyou. No, počítám, že to bude nějaká rodinná záležitost. Asi je vykolejený z toho, že už jsem se seznámila s Ayanamim a tak má strach, abych ho nezavrhla. Fuu, pokud mu něco takového opravdu víří v hlavě, tak mu dám takovou facku, jakou ještě za svůj život nezažil. Nezáleží na tom, jestli je to můj bratranec anebo bratr. Vyrůstali jsme spolu a on mě vždycky chránil a staral se o mě. Nikdy bych nezavrhla někoho, kdo by mě nikdy nenechal ve štychu. ,,Ahh, tolik toho musím podepsat?" povzdychne si Byakuya, když mu na stůl pokládám svoji hromádku. ,,Na oplátku ty zase podepíšeš tohle." pousměje se a ukáže na hromádku, která leží na pravé straně stolu. To jsem mohla čekat. Vezmu hromádku a hodím ji na svůj stůl. Jde jen o podpis, takže by to mělo být rychlejší než shunpo. Spěchám, protože vážně chci vědět, o čem tak důležitém chce Riley mluvit.

***

,,Vlastně jde o dvě věci." odkašle si Riley.

,,Poslouchám." namítnu zvědavě. On mě vážně chce napínat, dokud ho neuškrtím.

,,Kde bych měl začít..." povzdychne si.

,,Kdekoliv..." přitlakám hned.

,,Dobře. Takže nejdříve...Mayuri možná přišel na způsob, jak obnovit tvé vzpomínky na Soul Society." zadívá se do mé tváře. Jeho hlas se mírně třepal. Je jasné, že nemá tušení, zdali tohle vůbec chci. Soka, moje vzpomínky. Nebo spíše úlomky vzpomínek. Nějak jsem zapomněla na to, že z dob, kdy jsme bydleli s rodinou v Soul Society, si nic nepamatuji. Kromě podstatnějších věcí. Ale nepamatuji si, s kým jsem trávila čas. Ani tváře a ani jména. Prostě nic. Ale...má vůbec cenu chtít to po takové době zjistit? Změnilo by to ve mě něco? Opravdu nevím, zdali chci vědět minulost. ,,Pokud nechceš, tak samozřejmě nemusí nic proběhnout." vyruší mě z mého přemýšlení.

,,Umm...chci si to nechat projít hlavou..." zabručím a sklopím hlavu. Minulost je přece minulost. Nejhlavnější je přítomnost a budoucnost. Ale proč...proč mám takový pocit, jako bych to přece jenom chtěla vědět? Povzdychnu si. Riley přikývne. ,,A ta druhá věc?" ptám se znovu.

,,No...zpozorovali jsme divné a vysoké reiatsu pohybující se snad po celém Soul Society. Bezpochybně to reiatsu patří....." zasekne se a zadívá se do mé tváře. Pozvednu obočí.

,,Komu?" zaskřehotám.

,,Alice..." šeptne Riley.

,,Alice?!?!" vyletím z křesla, jako by mě něco štíplo. ,,J-Jsi si jistý?" dodám vyjeveně. Riley přikývne.

,,Mám i jedno podezření..." zamračí se.

,,Jaké?" posadím se znovu a snažím se uklidnit.

,,Pamatuješ si na útoky na kapitány, které po několika dnech zase ustáli? Bylo to stejné reiatsu, které se včera potulovalo kolem brány Seireitei. Bezpochybně...." podepře si rukou hlavu.

,,...to má na svědomí Alice." doplním ho. Alice...doufala jsem, že se stáhneš a všechno se to uzavře. Tak proč...si se zase musela ukázat? Bývalá nejlepší kamarádko....

To be continued