47. Shinnyu-sha (Vetřelec)

,,Tebe to hlášení neprobudilo?" zasměje se krátce. Jak by mě to mohlo probudit? Mattaku. Vyhrabu se z postele. Vstane z křesla ve stejnou chvíli jako já z postele. Chytne mě za ruku, aby mě dostal do své náruče. Políbí mě. Nejdříve na čelo a potom na rty. Neubráním se šťastnému zavrnění.

,,Obléknu se...abych nezdržovala." sklopím hlavu a pousměji se.

,,Hai." prohráne mi vlasy a pohladí mě po vlasech. Miluji jeho dotyky. Jeho slova. Jeho hlas, úsměv, pohled. Je vůbec možné něco takového cítit? Musím se zasmát. Moje myšlenky opravdu neví, kde je hranice. Odložila jsem své shihakusho, které se odlišovalo od ostatních. Teď už chodím v takovém, jaké mají i ostatní. Musím říct, že není zase tak špatné. I když. Možná mi to v budoucnu bude překážet při boji. Ty strašidelně volné rukávy bych nejraději rozsekala na kusy. Chmf. Pokouším se obléknout co

nejrychleji. Ale moc to nejde. Zamotám si nohu do menšího šátku, který uchycuje pochvu mojí zanpakutou, ztratím rovnováhu, zachroptím jako nějaká příšera a málem se skácím na zem. Na poslední chvíli se rukou zachytím o skříňku, která se pod mým rychlím chycením celá otřese a začnou z ní padat věci. Postavím se na nohy a povzdychnu. Všechny moje rámečky s fotkami leží na zemi anebo na skřínce. Doobléknu se. Ohnu se pro fotky na zemi, abych je mohla znovu dát tam, kam patří. První fotka pro kterou sáhnu je jedna z pobytu ve Skutečném světě. Až mě to donutí k pousmání. Na fotce jsem já a držím kolem pasu Ayanamiho. Na sedačce sedí Kuroyuri, Haruse a Hyuuga. Na kolenou jim leží Konatsu s typickým úsměvem od ucha k uchu. Na konci sedačky stojí Katsuragi s jeho každodenním úšklebkem. Tohle, že je má rodina? Usměji se znovu. Daisuki da. Další fotka, která leží na zemi je odtud. Jsou tam všichni pro mě důležití ze Soul Society. Matsumoto s Toushirovou hlavou zaraženou v jeho výstřihu. Gin se zavřenými oči. Byakuya s nepřítomným výrazem. Ichigo probodávající se pohledem s Renjim. Postavím ji na skříňku. Yosh ještě jedna fotka. Fotka našeho Ženského Shinigami spolku. Napitá Rangiku a další. Daisuki. Všichni jsou nepostradatelnou součástí mého života. 

,,Ross?" nakoukne do dveří Byakuya.

,,Eh..gomen." rozesměju se. ,,Trochu jsem se zasekla." prohrábnu si vlasy.

,,A už si připravená? Velící kapitán bude nadávat, když přijdeme jako poslední." zatváří se nevinně. V tuhle chvíli je naprosto rozkošný. Úplně k sežrání.

,,Hai, už můžme vyjít." zatetelím se. Ještě mě letmo obejme, než vůbec vyskočíme z domu. Už jsem si konečně zvykla. Říkat jeho domu i můj dům. Cestou narazíme na Gina s Kirou.

,,Ohayo, Ichimaru taichou." kývám hlavou s milým úsměvem.

,,Ale, ale. Běž s tou formalitou do patřičných míst, Ross. Pro tebe jsem a vždycky budu jen Gin." pousměje se. Zatetelím se štěstím a přikývnu hlavou. Doběhneme až do kasáren 1. divize.

,,Jdeme pozdě?" rozrazí Gin dveře. Jasně, že jdeme! Všichni už tu jsou.

,,Nevadí." povzdychne si Velící kapitán. Zařadím se za Byakuyu a kývnu hlavou na pozdrav Matsumoto.

,,Tato porada bude probíhat trochu jinak. Nejdříve chci mluvit jen s kapitány a potom jen s více-kapitány. Nechápavě se na sebe s Matsumoto podíváme. ,,Takže...poprosím více-kapitány, aby na chvíli odešli z místnosti." prohlédne si nás všechny. Přikývneme a rozejdeme se ven. S Matsumoto si sedneme na zábradlí před kasárnami 1. divize.

,,O co myslíš, že půjde?" zamrká Matsumoto.

,,Wakaranai. Asi něco důležitého." podrbu se na bradě.

,,Naa, jsi šťastná?" nahodí laškovný úsměv.

,,Eh..hai..." prohrábnu si vlasy a usměju se.

,,Yokatta." pousměje se.

,,Takže. Moji milý více-kapitáni." začne Velící kapitán. ,,Vaši kapitáni mají za úkol něco, co mohou udělat jen oni. Kromě kapitánky 4. divize, Unohany Retsu, a kapitána 3. divize, Ichimaru Gina, budou všichni kapitáni na pár dní mimo Seireitei. Někteří i mimo Soul Society." začne s vysvětlováním.

,,A co budeme dělat my?" svraští Nanao obočí.

,,No...budete se samozřejmě starat o všechny povinnosti jako vždycky. Nezapomeňte na vyplňování hlášení. A taky...buďte na velkém pozoru." zamyslí se a zbystří. 

,,Děje se něco, Sotaicho?" namítnu. Vypadá, jako by měl něco na srdci.

,,Nezmiňoval jsem se o tom kapitánům...ale vám o tom řeknu. ,,Včera v noci...byla prolomena bariéra Seireitei."

,,Nani?" zděsíme se všichni.

,,Někdo ji v noci prolomil, aby se sem dostal. Demmo..je to záhada. Shinigami, kteří hlídali okolí, kterým vstoupil byli jen omráčení. A navíc dotyčná osoba ještě nikoho nenapadla a neudělala žádný bordel, abychom si jí mohli všimnout. Je tedy možné, že jde po něčem konkrétním a nechce si špinit ruce útoky na okolí. Proto buďte opatrné a vždy ozbrojené. Nechoďte nikam samy a hlavně se soustřeďte. Hlavně ty, Ross." sjede pohledem na mě.

,,Ah, já?" zamrkám.

,,Nechci, aby se ti něco stalo." pokyvuje hlavou.

,,Ah, soka." zasměju se a pokyvuju hlavou na souhlas.

,,Ross?" zastaví mě Rangiku, než vyběhnu z kasáren.

,,Hm?" otočím se na ni.

,,Máš toho na práci moc?" zamrká na mě.

,,Ani ne...chceš pomoct?" usměju se. Ona přikývne. ,,Tak já se jen půjdu rozloučit s Bya- *Zakašlání* s kapitánem a potom dorazím." sklopím hlavu. Rangiku se rozesměje.,,Hlavně ať se to loučení zase nezvrtne." zamává rukou a šibalsky se zasměje. Na co zase myslí. Rozesměju se po cestě. Poslední dobou se mi od sebe rozjíždí koutky rychlostí světla. Ale jak znám život....za chvíli zasadí nějakou ránu. Oddychnu si. Skáču po střechách a nakonec skočím až ke vchodovým dveřím.

,,Čekal jsem tě." ucítím jeho ruce na mém břiše.

,,Trošku mi to trvalo." pohladím ho.

,,Asi se několik dní neuvidíme." odhrne mi vlasy z šíje a políbí mě na krk.

,,H-Hai..." Zase. Stačí jedno zašeptání. Jeden něžný dotyk a já jsem paralyzována. Chytne mě do náruče a shunpem se dostane až ke své posteli. Tak rychlí! Stojíme u okraje postele. Čekám, že mě žduchne. Ale namísto toho mě objeme. Pevně mě k sobě tiskne. Položím ruce na jeho haori a svoji hlavu uložím na jeho ramena.

,,Nejraději bych si tě vzal tajně sebou." zašeptá a prohrábne mi vlasy.

,,Byla bych radši kdybys tu byl se mnou." zašeptám. Můj hlas se celý třese jako vždy.

 ,,Alespoň se na sebe budeme těšit..." podle jeho tónu poznávám, že se pousmál.,,Hm." kývu hlavou.

***

,,Kdo si myslíš, že může mít na svědomí to vloupání?" ptá se Rangiku, zatímco mi podává kávu. Jsme v kasárnách 10. divize a já jí pomáhám s hlášením.

,,Kdo ví. Ale stejně je divné, že nedělá žádnej bordel, nerozbíjí budovy a nezabíjí bezbranné." zakroutím hlavou.

,,Taky pravda. Asi má něco v plánu. Velící kapitán měl pravdu. Měli bychom být na pozoru." pronese rozhodnutě.

,,A navíc tu teď nejsou kapitáni..to je ještě více znepokojující.." svraštím obočí.

,,Um...pokud se něco semele budeme to muset zvládnout bez nich." povzdychne si.

,,Snad se nestane nic až tak závažného..." zakroutím hlavou.

,,Rangiku-san?" zaklepe Hinamori na dveře.

,,Hai?" vymaní ze sebe Rangiku.

,,Můžeme dál?" rozkopne Sayami dveře bez toho, aniž by vyčkala na odpověď.

,,Jako vždycky drzá." povzdychnu si schválně nahlas a laškovně pozvednu obočí.

,,Cos to řekla, Phantomhive?!" rozběhne se Sayami směrem ke mně.

,,Slyšelaaaas, ne?" vypláznu na ni jazyk. Vstanu od stolu a obě si začneme roztahovat tváře a u toho si nadávat. Yuniko si stoupne za nás.

,,Jste jak malý, mattaku!" dá nám oběma ránu.

,,Iteee." držíme se za hlavu a skuhráme.,,Slyšela jsem, že se někdo dostal do Seireitei." namítne Yuniko zamyšleně.

,,Jak o tom víš?" zarazí se Rangiku.

,,Řekla jsem jim o tom..." podrbe se Hinamori nervózně na hlavě.

,,Proč bychom o tom neměli vědět?!" namítne Sayami uraženě.

,,Protože to Velící kapitán říkal na poradě...hlavně ať se nedozví o tom, že to víte." povzdychnu si.

,,Zajímalo by mě, kdo to může být." zamyslí se Yuniko.

,,Určitě další dement, kterej se chce stát pánem Soul Society. Normálka." zívne Sayami a začne se protahovat.

,,Jak trefné." zasměju se.

,,No a ne? Vždycky, když se sem někdo vloupá, tak si myslí, jak všechny rozseká a potom to tady ovládne. Pak akorát dostane od všech na frak a jde s pláčem domů. Pokud je teda naživu." vysvětlí Sayami.

,,Máš pravdu...vždycky to tak bylo." podrbe se na bradě Yuniko.

,,Ať je to kdo chce, je to magor." namíne Rangiku.

,,Pravda." pokyvuje Sayami hlavou. Asi mají pravdu. I když. Něco mi tu pořád nesedí. Proč by v klidu vyčkával a nic nedělal, když by měl v plánu to tu převzít? Mohl by zablafovat. Udělat bordel někde v severní části a potom se ukázat na opačném konci. Ani shinigami, kteří hlídali bránu nezabil. Něco v tom musí být...

Je večer. Nebo tedy spíš noc. S holkama jsme pily, povídaly si a dělaly různé věci. Tedy kromě vyplňování hlášení. Chichi. To z nás budou mít kapitáni radost až přijdou. Když Byakuya není doma, tak nemá cenu nějak extra spěchat domů. Takže jdu ladným krokem. Nic mě netíží a nemám proč se nějak stresovat. Leda tak, když pomyslím, co zrovna teď Byakuya dělá. Spí? Bojuje? Hádá se s Kenpachim? Ovšem ta poslední možnost se mi zdá nejvíce reálná. Ti dva se spolu bijí v jednom kuse. Chichi.

,,Všem více-kapitánům poplach. Všem více-kapitánům poplach. V západní části Seireitei nastal výbuch. Žádáme všechny více-kapitány, aby přešli do nouzové pozice a vedli své divize. Opakuji. Všem více-kapitánům poplach. Všem více-kapitánům poplach." rozléhá se v rozhlase. Západní část? Jsem blízko. Vyšlu pekelného motýla Rangiku a své divizi, že jsem nejblíže a právě tam mířím. Dojdu na místo. Všude kouř, ale necítím žádné reiatsu. Divné. Ale určitě je to jen blaf. Tak kde jsi? Vylez ven a neschovávej se. 

,,Přišel čas odplaty, Rossalie Phantomhive." ozve se hlas za mnou. Tedy spíš než za mnou se ozvýval ze střechy. Shunpem uskočím a zadívám se nahoru. Omaiva!

,,A-Alice?!"