48. Rossalie & Alice - Tváří v tvář

,,Nanda, nanda. Myslela jsem, že tu budu muset udělat bordel abys vylezla.“ seskočí Alice ze střechy. Stoupne si pár metrů ode mě. Byla jiná než jsem si ji pamatovala. Vlasy měla dlouhé, ale pořád byli sněhově bílé. Ani lesk v jejích očích se moc nezměnil. I když. Pořád je nejméně o hlavu menší nežli já. I ona si mě prohlížela. ,,Ta páska...více-kapitánka?“ povzedne obočí. Pokyvuju hlavou. Není ani divu, že si jí nikdo nevšiml, když se do Seireitei dostala. Alice je mistr v tichém plížení a její shunpo není na špatné úrovni. To vím moc dobře. Často jsme spolu trénovali.

,,Co tu děláš?“ namítnu. Proč se vlastně ptám? Je mi jasné, co je jejím cílem. To, že mě chce zabít vím už od toho, co se stala ta událost. Zjištění mé skutečné identity jí muselo ranit.

,,Co tu dělám?“ sklopí hlavu a ďábelsky se usměje. ,,Ty se mě ptáš?“ zasměje se. Svraštím obočí při pohledu do jejích zelených očí. ,,Myslím, že ti je jasné, že jsem tě přišla zabít.“ položí svoji ruku na katanu.

,,Soka.“ kývnu hlavou a udělám to samé gesto. Chvíli se na sebe díváme jako dva lvi, co se chystají roztrhat navzájem. Ve stejnou vteřinu se k sobě rozběhneme. V tomhle boji si moc nevěřím. Obyčejně jsem jedna z mála Shinigami, kteří vynikají v boji na blízko a zvládají se ubránit i bez meče. Ale Alice je v tomhle na stejné úrovni. Jak by taky ne. Trénovali jsme spolu.

,,Hmm...jsi docela rychlá.“ napřahuje se, že mě kopem do hlavy odhodí do dálky, ale naštěstí se vyhnu její noze. Shimatta. Útočí i druhou nohou. Skloním se a tím se mi podaří přežít její útoky bez zranění. Zatím spolu bojujeme nablízko. Pěsti, kopy, otočky, všechno možné. Mohla jsem čekat, že se také za tu dobu zlepší. Ani jedna z nás neváhá druhou uhodit. Shimatta. Uhýbám její noze a nevšimnu si pěsti směřující k mé tváři. Zaletím do nejbližšího domu.

,,Nanda...nejsi zase t-“ přeruším ji, když se shunpem dostanu před ni a kopem ji zaručím let do stejného domu, do kterého před chvíli odhodila ona mě. ,,Soka. Neměla bych tě přeceňovat.“ vyletí z domu a setře si krev z pusy. ,,Měli by jsme přejít na další krok.“ zasměje se a vytáhne svoji zanpakutou.

,,Hádám, že odpor mi nějak nepomůže.“ tasím i já svoji zbraň.

,,Jen doufám, že se Suzuki zlepšila, protože jinak nemá proti mému bankaii, Starrkovi, žádnou šanci.“ zasměje se znovu. Nani? Ona udělala Starrka svým bankaiem?! Masaka. ,,Uklidni se.“ snažím se udělat si v hlavě pořádek. Ještě pořád mám trumf, který Alice nezná. V této době je jedná výhoda, že nikdy neviděla můj bankai. Spíše si myslela, že bankai je jen Suzuki, ale tak to není. Můj bankai a Suzuki jsou dvě odlišné věci. Stručně řečeno. Samozřejmě oba patří pod moji nadvládu, ale Suzuki je jen součást bankaie. To hlavní je moje tělo. Neubráním se pousmání. Jsem ráda, že jsem ten bankai pilně cvičila. A taky. Že jsem si prošla tolika nesnázemi. Snad mi ty zkušenosti pomůžou.

,,Co se tak tlemíš!“ rozběhne se po mě. Uhnu a ona svojí katanou udělá díru do střechy domu. Zkřížíme spolu meče. Jen co se sebe čepele dotknou, naše reiatsu do sebe začne zběsile narážet a zvedne se jím vítr. Všechno, co není pevně uchyceno odlétá pryč a boří ostatní věci kolem.

,,Myslela jsem si, že zabít tě bude nuda. Ale zdá se že mě pobavíš.“ chytne meč do obou rukou a já po jejím seku cítím, že s obouma rukama je mnohem silnější. Oreva baka. Každý je silnější, když meč drží oběma rukama. I já chytnu svůj meč do rukou.

,,Kori no Raitooooou!“ zakřičím. Jeden z mých oblíbených útoků. Na první pohled to vypadá jako obyčejná vlna z vody. Ale chybička se vloudila. Vlna je plná ostrých střípků ledu, které se nepříteli zaryjí do těla. Je nemožné odrazit ten útok bez zranění. Může se němu částečně vyhnout. Může použít Danku či jiné kidou ochrané techniky. Ale nemůže z toho vyváznout bez zranění. Usměju se, když přede mně skočí Alice. Může stát a nějak jí zranění nebrání v pohybu. Má však rozseklé rameno a dva střípky zapíchnuté v levé noze.

,,Nestačím zírat. Kdy si tak zesílila?“ pozvedne obočí. Možná, že její slova znějí překvapeně a mile, ale její pohled je spíše výsměšný. ,,Nech mě hádat.“ zvážní svoji tvář. ,,Je to kvůli němu?“

,,Eh?“ písknu nechápavě.

,,Stala ses silnou, aby si mohla být jeho více-kapitánka?“ pozvedne obočí. Sklopím hlavu. Pevně v ruce sevřu svoji katanu. Vlastně má pravdu. Už od prvního dne, kdy jsem se k 13-ti obranným divizím přidala jsem se snažila, aby mě Byakuya uznal. Trénovala jsem, abych nemusela dělat podřadné práce. Plnila jsem zkoušky kapitánů, aby mě všichni uznali. Aby věděli, že nejsem ta, která by měla uklízet nepořádek. Byakuya. Nesnášela jsem ho. Myslela jsem, že je to arogantní vůdce Kuchiki Klanu. Chtěla jsem mu vidličkou vypíchat oči. Ale potom...tolikrát mě zachránil a nikdy neřekl ani jediné slovo, které by mě shodilo před jeho očima. Vždycky je ke mně tak milý a ohleduplný. Nechce abych se trápila a byla smutná. Chtěla bych mu poděkovat. A proto...si nemůžu dovolit tu umřít. Musím vyhrát ať se stane cokoliv. Je tu tolik věcí, které bych ještě chtěla dokázat. Vypít s Matsumoto obrovské množství saké. Trénovat s Ichigem. Pevně Byakuyu obejmout a nikdy více nepustit. Obarvit Renjimu vlasy na zeleno a Ichigovi na červeno. Zvednu hlavu, abych se podívala Alice do očí. ,,Výraz v její tváři se změnil...na co sakra myslíš, Rossalie?!“ proletí Alice hlavou.

,,Saaa, ty mi neukážeš nějaký zajímavý útok?“ pozvednu obočí. Nějak se cítím plná síly. Jako by mi někdo propůjčil svoje reiatsu. Jsem zvědavá. Jak moc ses za těch 60 let zlepšila. A věřím, že mě to určitě překvapí.

,,N-Nani?“ vyjeknu. Ani jsem si nevšimla, že její dýka se mi zabodla do nohy. ,,Jenom tohle?“ zbystřím.

,,Hikisaku, Elcraso.“ zašeptá Alice. (Hikisaku = roztrhej) Nani?! Mojí nohou projela obrovská bolest. Jako by se čepel její dýky rozlomila na kousíčky. A každý kousek se mi samostatně zarýval do masa.

,,Snažíš se přijít na zdroj té bolesti?“ rozejde se ke mně Alice pomalými kroky.

,,Když se Elcraso zabodne do člověka a já řeknu zaříkání, uvolní ze sebe diamantové střípky. Každý střípek napadá tvojí nohu zvlášť. Cítíš tu bolest, že?“ dojde až ke mně a chytne mě pod krkem. Shimatta! Nemůžu se pohnout! ,,Ale střípky nejsou všechno. Každý z nich se přilepí na buňky tvého těla a paralyzuje je. Není možné, abys tou nohou ještě v nejbližších minutách pohnula.“ zasměje se.

,,Myslíš?“ pozvednu obočí a zasměju se.

,,Vzdej to. Pravou nohu nebudeš moct použít.“

,,Sorewa...doshta?“ zvednu hlavu a odhodlaně se jí zadívám do očí. Alice zbystří. ,,Bankai...Mewosamasu to teki wo hakai suru, Suzuki!“ zakřičím z plných plic. ( Mewosamasu to teki wo hakai suru = Probuď se a znič nepřátele) Alice rychle odskočí. Kolem mě se udělá zelená spirála mého reiatsu.

,,Nani?“ vyjekne Alice a rukou si zakrývá obličej. Odskočí ode mě co nejdál a tiše pozoruje...

,,Ross...co to sakra vyvádíš...“ skáče Matsumoto shunpem po střechách a snaží se dostat k místu, kde se zrovna nacházím. Vidí v dálce mě, obklopenou spirálou reiatsu.

,,Unar-“ chce vyvolat svoji zanpakutou.

,,Yamero, Matsumoto.“ zarazí ji hlas jejího kapitána.

,,T-Taichou?“ lekne se. ,,Proč jste mě zastavil?“ mírně svraští obočí a pohlédne na víc jak o hlavu menšího Toushira.

,,Tohle je její boj, Rangiku-san.“ vloží se do toho Riley.

,,Její...boj?“ zamyslí se.

,,Mají spolu nevyřešené záležitosti...buďto se navzájem zabijí, anebo se navzájem nechají jít. To záleží jen na nich. Ani má a ani tvá síla by se do toho neměla vměšovat.“ praví vážně. Jeho pohled je však smutnější než si dokázal připustit.,,Nee-san...buď opatrná...i když si hodně zesílila...to neznamená, že Alice je pořád stejná...“ svraští obočí a zatne ruku v pěst.

,,Jak znám Ross...tak určitě vyhraje.“ přiskáče na střechu Gin.

,,Ichimaru Taichou?“ vyjekne Matsumoto.

,,Je to chytrá holka...akorát potřebuje občas, omluvte mě za vulgárnost, přes hubu, aby se začala více snažit a dala do toho všechno.“ usměje se jeho typickým úsměvem.

,,M-Máte pravdu...“ sklopí Rangiku hlavu. Přece jen ji jeho slova donutí se pousmát. ,,Máš pravdu, Gine...Rossali to zvládne.“ utěšuje se.

,,Hlavně musíme pohlídat tady pana kapitána.“ zasměje se Gin a hlavou kýve na Byakuyu.

,,Hm?“ šlehne po něm jeden ze svých vražedných pohledů.

,,Jen...aby jste se náhodou nenechal unést a nevběhl tam.“ pozvedne laškovně obočí.

,,Za koho mě jako máš?“ odsekne chladně. ,,Vím přece, že je to její boj.“ dodá.

,,Já vím...ale vidět tak krásnou dívku trpět..“ kroutí dramaticky hlavou. Matsumoto nad jejich hašteřením obrátí oči v sloup.

,,Co to sakra vyvádí?“ vlítne na střechu Sayami. Nohou dupne trochu silněji a tak ve střeše zanechá díru.

,,Nemůžeš být trochu potižší?“ kárá ji Yuniko.

,,Co je mi po tichosti...proč sakra používá bankai? Aizen vstal z mrtvých nebo co?“ namítne podrážděně.

,,Co já vím. Klidně se jí běž zeptat sama, baaka.“ ušklíbne se Yuniko.

,,Oi, oi, přestaňte.“ uklidňuje je Riley.

,,Chm. Co se teda děje, Riley?“ šlehne po něm znuděný pohled.

,,Vím, že o ni máš strach, ale opravdu nevím. Jen jedno je jasné, že je tam Alice.“ vysvětluje Riley.

,,Kdo by o ni měl jako strach. Tss.“ uhne Sayami pohledem. Rangiku se na ni jen nechápavě dívá.

,,Sayami nemá ráda, když Ross bojuje. Vlastně ji má moc ráda, i když to nechce při-“ při našeptávání vysvětlení Rangiku dostane Yuniko od Sayami ránu. ,,Itai, kono baka!“ vyjede po ní.

,,Však to byl účel!“ stoupne si Sayami na špičky, aby ji převýššila.

,,Pokud toho nenecháte, tak si nás Ross všimne, ztratí soustředěnost a dostane nakládačku.“ vyruší je Byakuyovi slova. Kolem něj jsou plameny. A. Tý jo. Oni mu snad aji lezou růžky! Všichni polknou a přikývnou.

,,Co...to...sakra...je?“ vykoktá Alice. Můj bankai by se dal přirovnat k Dark Boots od Lenalee. Jen jsou trošku odlišné.

,,Co si myslíš, že to je?“ namítnu. Neusmívám se. Nevysmívám se. Jsem naprosto znechucená tím, že musím použít bankai zrovna na ni.

,,B-Bankai?“ svraští obočí. ,,Takže...když ty...tak i já.“ pousměje se. V jedné ruce drží dýku a v druhé svoji katanu. Přiloží je rukojeťmi k sobě. ,,Sanka Suru! Bankai!“ zakřičí a kolem ní se zvedne prach a její reiatsu se zvyšuje. (Sanka Suru - Spojit) I já valím oči, když si ji prohlédnu. Její shihakusho, stejně jako moje, se změnilo. Dýka se spojila s katanou. Teď je z toho zanpakutou, která má bílou stuhu na konci rukojeti. Něco jako barevný řetěz, který mám v bankaii na rukojeti já. Očima sjedu na svoji rukojeť. Na iniciály RP a malého přívěšku tygra. Pamatuji si to. Dostala jsem to od Kiru k povýšení na více-kapitána.

,,Takže můžeme začít?“ pozvednu obočí.

,,Ptáš se mě?“ zasměje se. Obě se rozběhneme. Kopy, seky, údery pěstmi, kidou, útoky. To všechno dohromady a v pár vteřinách zvládáme. Neustále musím zvyšovat svoji rychlost. Už to vidím, až deaktivuju svůj bankai. Budu muset nejméně 2 týdny chodit o berlích. To je vlastně má daň. Můj bankai mi umožňuje nadshinigamsky zvýšit rychlost mého shunpa. Zvyšuje sílu mých kopů. Na oplátku po deaktivaci přijdu na pár dní, týdnů o schopnost chodit. Kruté, ale v těchto bojích výhodné. Ještě pořád jsem si nevšimla, že všichni stojí kousek opodál a sledují nás.

,, Elcraso!“ zakřičí Alice.

,, Kori no Raitou!“ zakřičím já. Naše útoky se k sobě blíží. Najednou nastane výbuch a všude kolem je prach. Shimatta. Vůbec nic nevidím! Protírám si oči. Všechno vidím mlhavě, teda, spíš bych měla říct, že nevidím absolutně nic. Teprve až všechen prach ustane vidím. Nani? Vyvalím oči a nechápavě zírám před sebe. Přede mnou stojí Suzuki. Před Alice Starrk. Soudím, že Starrk vyrušil můj útok a Suzuki její. Baka, Suzuki! Neměla si sem vůbec chodit! Nejraději bych ji poslala do její dimenze, ale právě teď to nemůžu udělat. Protože ona tu není jako můj bankai. Právě teď tu je jako Starrkova nepřítelkyně a můj spojenec. Starrk se začne prát se Suzuki, já s Alice. Má soustředěnost a obrana jdou do kytek. Stále se musím otáčet a dívat po Suzuki, abych ji při nejhorším mohla krýt záda. Alice už to prokoukla a tak využívá této mé chvilkové slabosti.

,,Zbláznila ses, krávo!“ vyběhne na mě Suzuki a vší silou mě kopne do zad.

,,Itai!“ zvednu se po chvíli ze země a dotčeně se na ni dívám.

,,Pokud vím, tak ty máš za sebou nepřítele! Tak se sakra nedívej po mě a věnuj se jí!“ zavrčí na mě a já kývnu hlavou. Stejně...o ni mám strach, ale co mám dělat. Suzuki je prostě surová a vždycky mě bije, když ji neposlouchám. Vždycky, když nad tímhle přemýšlím naženou se mi umělé slzy do očí.

,,Hm.“ pousměje se Alice.

,,Hm.“ pousměji se i já. Ležím na zemi a ona má svoji katanu u mého krku. Ona má nohy svázané kidou a má zanpakutou je u jejího krku. Která znás první sekne katanou?