52. Už se to blíží!

My, všichni kapitáni, více-kapitáni a 3. důstojníci jsme se sešli u Velícího kapitána. Může být tak 8 ráno, řekla bych. Očekáváme už jen příchod krále Soul Society. Už od toho, co jsem včera přišla z kasáren 12. divize se třesu a sama ani nevím proč. Nebo spíš. Podvědomě se snažím potlačit ten fakt, že by se něco mohlo stát. Demmo. Renji se také účastní, což je pro mě jedno velké plus. I Byakuya není ve své kůži. Stačí, když se na něj podívám, a hned je mi to jasné. Jediný Velící kapitán se culí jako měsíček na hnoji. Jeho dobrou náladu bych vážně chtěla mít! Navíc mě bolí hlava. Včera mě Matsumoto vytáhla na „1 skleničku“ saké, z které se vyklubalo sklenic nejmíň 15. A to ani nemluvím o tom, že dokonce servírka z baru musela zavolat Toushira s Byakuyou, aby nás odtáhli domů. 

Bwhh. 

Toushiro musel být pěkně vytočený...s jeho výškou tahat Matsumoto domů. Všichni jsme se z téhle zkoušky, nebo co to vlastně má být, snažili vykroutit, ale nešlo to. Vůbec. Přemýšlela jsem, že bych si od Kenpachiho nechala přelámat nohy, ale nakonec jsem to vzdala. Mlčky stojím za Byakuyou a pozoruju jeho haori. Dveře se rozrazí a všichni se ukloníme. Do dveří vejde král, obklopený svými strážemi a svým hlavním ochráncem. Vypadá tak +- stejně staře jako Yamamoto. No, i když Velící kapitán je nejspíš tak o století starší. To je drobný detail. Prochází kolem kapitánů a všechny v místnosti si bedlivě prohlíží. Cítím se vážně...nějak divně. Musím podle toho taky vypadat, protože Renji položí svoji ruku na moje rameno.

,,Daijobu....uklidni se.“ šeptne nejtišším hlasem, který dokáže, aby jej nikdo neslyšel. Byakuya trochu pootočí hlavu. Jó, ten to stopro slyšel. Prohlédne si mě a tázavě se mi zadívá do očí. Zakroutím hlavou a usměji se. Snažím se mu dodat pocit jako „Jsem naprosto v pořádku.“ A doufám, že to tak opravdu vypadalo. Nerada bych, abych vypadala jako někdo, kdo na kolenou prosí, aby mu setli hlavu.

,,Vážení kapitánové, více-kapitánové a další důstojníci. Jsem rád, že jsme se tu tak hojně sešli.“ postaví se vedle Yamamota a pousměje se. ,,Jsem si jistý, že není potřeba, abych vysvětloval, co to vlastně ta 0. divize je. Zažádal jsem o vaše svolení hlavně proto, abych vás seznámil se zkouškou, která vás čeká.“ pokyvuje hlavou. Matsumoto se na mě dívá výrazem „No doprdele. Zdrháme!“ ale po včerejším fiasku s Toushirem se nedovolí ani pohnout. Smutně na mě zamrká. Tenhle výraz alá „Help me.“ jí oplatím. Kira se netváří o nic líp. Hisagi je po Tousenově smrti ještě pořád naměkko a úplně mimo, takže těžko říct, jestli je vůbec v naší dimenzi. Ale Kensei ho snad brzo srovná. Hirako, který je nyní kapitánem 5.divize, protože Riley vzal nohy na ramena ze Soul Society a přidal se k Ayanamimu do armády (Vychcánek!), se podivně šklebí a občas po mě mrkne očkem. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo by se odsud nejraději zdejchnul. Alice pro změnu vypadá, že je ještě v polospánku, protože pomalu mrká očima a občas rychle zakýve hlavou, aby opravdu neusnula. Navíc vzduch tady by se dal opravdu krájet. Jediné štěstí je to, že tu nejsou hodiny. Kdyby byli, to tikání by mi asi vyvrtalo do hlavy díru. Doslova. Asi zase trochu začínám depkařit. No dobře, dobře, trošku víc. Ale kdo by taky nedepkařil? Nějakej stoletej týpek nám tu bude dělat zkoušky a potom některý z nás odtud prostě sebere a vezme si je někam tam, kde žije. Je to jasný. I Mayuri to říkal. Každýho, kdo do 0. divize nastoupil, už nikdo neviděl. Má sice možnost posílat dopisy, ale na rovinu...dokázala bych žít jen z toho, že bych četla Byakuyovi dopisy? Ani za milión. Odstřelila bych se hned po pár hodinách.

,,Nyní ke zkoušce.“ vyruší mě, ze zkoumání výrazů všech kolem, králův hlas. Musím se rozveselit. Mysli na něco pěkného, Ross. Zazpívej si nějakou veselou písničku a bude ti hej! Tak třeba: Skákal pes přes oves, přes zelenou louku, šel za ním...

Špatnej nápad.

Moje obličové rysy musí vypadat vážně vtipně, protože král přestane na chvíli mluvit a sjede mě pohledem. Zatvářím se jako by nic a myslím si raději něco o prdeli. Neříkám kdybych si zpívala nahlas, ale tohlencto...já to věděla. Tohle bude ještě horší než moje zkoušky, které jsem skládala ze začátku. Nemáte tu někdo něco ostrého? Chtěla bych si něco provést.

,,Začne po tomhle obědě a trvá 24 hodin. Úplné podrobnosti vám vysvětlím na místě konání, ale bude dobré, aby jste si nechali obnovit reiatsu anebo vyléčit zranění, pokud je to potřeba.“ zakašle. ,,Také bych byl rád, aby jste přišli naprosto klidní a koncentrovaní. Bez jakéhokoliv stresu a bůhví čeho ještě.“ dodá.

Aha.

Takže podle něj máme využít volný čas k meditování?

Bwhh.

A já si myslela, že budu moct prožít poslední hodiny s Byakuyou! Ale vlastně...on je moje meditace, takže to není až tak velký problém.

,,A taky chci, aby tu teď zůstali jen kapitáni a ostatní se rozešli. Máte +- 2 hodiny na přípravy, tak je náležitě využijte.“ odkašle si a všichni zmizí než by řekl švec. Všichni kapitáni ztuhnou jen co se místnost vyprázdní od ostatních.

,,Rád bych vás seznámil s detaili zkoušky, které nebudu moci říct všem zúčastněným.“ zvážní. ,,Jak je vám jistě jasné, tak si nevybírám shinigami jen podle výše jejich reiatsu. Ano, dovednosti boje, reiatsu, kidou a všechno se sílou souvícející je důležité. Ale. Je tu ještě jedna důležitá věc, která se pozná jen při zkoušce.“ Všichni kapitáni upřou svůj pohled na něj.

,,Něco důležitějšího než toto všechno?“ neubrání se Hirako štiplavé poznámce.

,,Ano. Divíte se, že něco takového existuje?“ podívá se na něj s výsměšným tónem.

,,Docela ano. Vzhledem k tomu, že 0. divize bývala vždy složena z kapitánů.“ zamračí se Hirako.

,,Víte, nemůžu si dovolit se s každým svým podřízeným přátelit a snažit se mu zavděčit, nějakým způsobem se zafixovat v jeho srdci, aby měl vůli chránit mě za cenu svého života. Proto potřebuji Shinigami, kteří nepotřebují fixaci k tomu, aby někoho chránili. Potřebuju shinigami, kteří to mají prostě zapsané v sobě.“ vysvětlí.

,,Demmo...takový jsou, troufám si říct, všichni více-kapitáni.“ neubrání se ani Ukitake poznámce, což je u něj více než nezvyklé.

,,Ano já vím. A proto se zkouška neskládá jen z toho, aby zachránili někoho, koho ani neznají.“ přikyvuje hlavou.

,,Hm?“ všichni kapitáni nechápavě zbystří.

,,Další část se skládá z toho, postavit se temnotě ve svém srdci. Pomocí kidou techniky, zhmotníme jejich největší obavy, to, čeho se nejvíce strachují a co jím ruší jejich šťastný život.“ přitlaká i Velící kapitán, aby náhodou nebyl pozadu a jen tak tam nestál a neopíral se o hůl.

,,To jde?“ vyvalí Mayuri oči. No jistě, on přece ví, co všechno jde a nejde. Ale tohle zřejmě slyšel úplně poprvé a nebyl sám.

,,Překvapivě ano. Ale ani já nevím, co se může stát. To všechno zjistíme, až se tato technika použije.“ pokrčí rameny. No jasně! Pokusné králíky z nás dělá!

,,A také...jsou podmínky za kterých se do 0. divize Shinigami nedostane.“ zvážní znovu. Jeho obličej zkamení. ,,Něco takového existuje?“ proletí Hirakovi hlavou.

,,Rodiné závazky, což znamená: zasnoubení, vdaní, těhotenství, apod. Nechci trhat rodinné vazby, které shinigami mají, pokud ovšem sami nepoprosí o to, abych je i přesto vzal. Další je sebeovládání. Pokud se neumí shinigami ovládat, do mé divize se nedostane. Hodně na tomto lpím. Inteligence. Nepotřebuji v divizi poseroutku, kterému se nahrnou slzy do očí, když se těžce zraní anebo jeho zanpakutou se rozletí na kousky. Musí umět myslet dopředu, číst mezi řádky a přicházet s plány, které zachrání můj a i jeho život.“ odkašle si znovu. ,,Tohle tak perfektně sedí na Rossalii, že ty podmínky snad museli dělat podle ní.“ zakleje Toushiro, který také prokouknul frašku Velícího kapitána, který mě podle všeho, prostě beze všeho chce do 0. divize šoupnout. Byakuya vypadá, že má tendenci zabít ho Senbonzakurou. Kenseiovi je to u prdele, takže tam jen tak stojí a zaujatě pozoruje mouchu, která létá všude kolem a občas se posadí na stěnu. ,,Jak to kurva dělá, že nespadne?“ svraští obočí, když se moucha posadí na stěnu. Hirako jej pozoruje s jedním pozvednutým obočím, které naštěstí jde přes jeho šikmou ofinu vidět.

,,Byl bych rád, kdyby se o tom, co se na zkoušce bude dít žádný účastník nedozvěděl.“ Velící kapitán společně s ním někam odchází. Hned co se zaklapnou dveře si všichni povzdychnou, někteří oddychnou.

,,Zdá se mi to nebo je Rossalie zatím asi největší adeptka?“ podrbe se na hlavě Kenpachi, který se už vzbudil ze svého mikrospánku, který prováděl, když král mluvil.

,,Přemýšlel jsem nad tím samém.“ pokyvuje hlavou Toushiro. ,,Co si myslíš ty, Kuchiki?“ podívá se tázavě na Byakuyu.

,,To samé.“ kývne hlavou tak nějak...nezaujatě? A vydá se pomalými kroky někam pryč.

,,Opravdu to vypadá, jako by se snažili do té divize vzít právě Ross.“ přidá se Unohana. Hirako se zděsí, protože si vůbec nevšiml, že tam celou dobu byla.

,,I kdyby ji tam chtěl, tak ona tam nepůjde.“ zívne Soifong.

,,Hm? Jak ty to víš?“ sjede ji Hirako pohledem.

,,Všichni ji známe, ne?“ skříží si ruce na prsou. ,,Někdo jako ona by tam nikdy nešel.“ povzdychne si.

,,Asi máš pravdu, demmo...ona není ani zasnoubená, ani vdaná a dokonce ani těhotná.“ pokrčí Toushiro rameny.

,,Jak můžeš vědět, že není těhotná?“ vyleze Yachiru zpoza Kenpachiho haori.

,,P-Proč by měla být?“ zděsí se Toushiro.

,,Co já vím....Ken-chan...jak ženská otěhotní?“ přijde s opravdu kloudnou otázkou.

,,Co já vím...jsem snad ženská?!“ vykroutí se Kenpachi z ošemetné situace, kdy by si s ní musel sednout a vysvětlovat, jak to dělají motýlci. Počkat. Jak oni to vlastně dělají?

,,Nepotřebuješ ošetřit?“ zatarasí mi Byakuya cestu, když se zrovna chystám někam vypařit. Jeho výraz je takový...smutný, zamyšlený...nesvůj...Je v něm tolik emocí, že je ani všechny nedokážu správně popsat.

,,Nejsem zraněná.“ pokusím se o úsměv, i když jsem ještě rozklepanější než ráno.

,,Pokud tam nechceš jít...zůstaň tady.“ udělá krok ke mně a přitiskne mě na svoji hruď. Cítím jak rudnu a zároveň se roztřesu ještě víc.

,,Víš přece, že tam musím...“ zamumlám do jeho hrudi.

,,Já vím...“ zašeptá. Jeho hlas byl ještě smutnější než jeho výraz.

,,Děje se něco?“ trošku se od něj odtáhnu, abych viděla do jeho tváře. ,,Řekl snad něco, co tě trápí?“ svraštím obočí. Nejsem dobrá v radách, ale nechci ho vidět tak smutného. Chci udělat cokoliv, co budu moci, abych mu pomohla a zbavila ho pochmurné nálady.

,,Vůbec.“ pokusí se o úsměv. Ale mě neoklame. Vím, kdy se usmívá doopravdy a kdy se usmívá jen proto, abych si nedělala starosti.

,,Nechceš mi to říct?“ zatvářím se i já trochu smutněji.

,,Není co, Ross.“ obejme mě znovu. Jeho chování je poslední dobou nezvyklé a nepředvídatelné. Pokud někdy chytnu zlatou rybku anebo budu mít lampu s jinem, tak si určitě budu přát pochopit chlapy a vidět jim do hlavy. Nebo. Raději ne. Nechci vědět, co se jim honí hlavou.

,,Honto?“ pozvednu hlavu.

,,Hai. Nelhal bych ti.“ pousměje se už trochu opravdověji než předtím. ,,A neboj se. Budu poblíž s ostatními kapitány. Když se prostě bude dít něco divného, tak vyšli signál a já udělám cokoliv, abych se za tebou dostal.“ vezme můj obličej do dlaní a hluboce se mi zadívá do očí.

,,Hai.“ kývnu hlavou.

,,Slibuješ?“ zbystří.

,,Hai!“ přikývnu ještě více přesvědčivěji. Vyruší nás něcí odkašlání.

,,Nerad vás ruším při osobních chvilkách, ale všichni jsme na dvoře a chceme, aby jste tam byli i vy dva.“ opírá se Toushiro ležérně o rám dveří a zřejmě ho vůbec nějak nepřekvapuje a neštve, že jsme se zrovna chystali políbit. Byakuya mě ale překvapí. Přece jen se ke mně natáhne a políbí mě. Sice krátce, ale přesto láskyplně a tak nějak...nedokážu to ani správně popsat. Jediné, co vím, že už jsem se konečně přestala třást.