54: Odmítám

54: Odmítám

,,Kyouraku-san, o čem si Byakuya s Ayanamim povídají?" nakloní se k jmenovanému Ichigo zvědavě.

,,Jak dlouho ta zkouška bude ještě trvat?" povzdychne si Shinji a posadí se na zábradlí.

,,Dokud nezabijí všechny hollow." pokrčí král rameny.

,,To tu můžeme být ještě týden." zašklebí se Gin se svým typickým liščím výrazem.

,,Co je to?!" vykřikne Toushiro a celou oblastí se ozve hlasitý výbuch. Celý les, který byl ohraničen plotem vybouchnul. Byakuya s Ayanamim doběhnou k ostatním.

,,Co se stalo?" vyjekne Riley.

,,Kdo ví...je tu všude prah a nic nejde vidět." kryje si Kensei svoje oči, aby do nich nevletěl prach. Hned co se oblast zviditelní všichni zahlédnou jen zbytky trosek, které z celého lesa zbyli.

,,Co se stalo s ostatními?" zděsí se Gin.

,,Tam!" ukazuje Riley prstem někam do dálky. Ze zmiňovaného místa už se ozývají zvýšené hlasy.

,,Proč jste to zničili?!" mrskne po mě a Alice Rukia vražedný výraz.

,,Nebylo to schválně!" brání nás Alice.

,,Nevěděli jsme, že to odpálíme celé!" zamáchám rukama a nevinně se pousměju.

,,Hlavně, že jsme všichni v pořádku." konstatuje Hisagi, který zrovna z trosek zachránil Matsumoto.

,,Alespoň jsme je všechny setřásli." protáhne se Alice šibalsky.

,,To bych neřekl..." zašklebí se Renji a prstem ukazuje za její záda.

,,Zbyli ještě 2?" vyjekne Hinamori. Hollow neváhají a rozběhnou se přímo k nám. Odstrčím Alice stranou a tak mě jeden z hollowů obmotá svými chapadly, ve kterých mě pevně sevře.

,,Rossali!" zvedne se téměř okamžitě Alice z trosek, do kterých spadla.,,Zachráním ji! Ross nehýbej se!" zakřičí na mě Renji. Ty debile. Nemůžu se pohnout i kdybych chtěla. ,,Hikotsu Taihou!" přejde do bankaie a připraví se ke svému útoku. Hollowa to překvapí a tak své chapadla mírně povolí. Díky tomu mám skvělou šanci uniknout, ještě dřív než mě Hikotsu Taihou smete společně s hollowem.

,,Renji ty kreténe!" odskočím od obřího výbuchu a sestřelím Renjiho kopem do obličeje. ,,To chceš zabít i mě?" dám mu ránu a probodnu ho pohledem.

,,Já tě jen chtěl zachránit!" brání se Renji.

,,Tím, že na mě vystřelíš Hikotsu Taihou mě asi nezachráníš, vole!" praštím ho znovu.

,,Renji kono doaho!" ožene se po něm Alice mečem. ,,Co bys dělal kdyby neuhnula?!" praští ho rukojetí do hlavy a nakopne ho do zadku.

,,Fajn, Wakatta! Gomenasai!" začne máchat rukama a klanit se. Asi to má vypadat jako omluva. ,,Shima-" sýkne než si stačíme všimnou, že druhý hollow už na nás útočí zvrchu. Na útěk jsme až moc překvapení a tak jen všichni vypískneme jedno sprosté slovo a přivřeme oči.

,,Chire, Senbonzakura." udělá se nad námi jakýsi 'strop' z třešňových květů, který brání hollowovi v útoku.

,,Ikorose, Shinsou." sejme ho Gin z boku.

,,Usedni na zmrzlé nebe, Hyourinmaru!" dokončí tento pomocný útok Toushiro. Hollow se ztratí a my všichni můžeme opět znovu dýchat. Shunpem se přemístíme k ostatním kapitánům.

,,Arigato, Kuchiki-taichou." ukloním se směr Byakuya. ,,A samozřejmě i Vám Ichimaru-taichou, Hitsugaya-taichou." pokračuju v úklonu. Ostatní udělají to samé. Snažím se ignorovat pohledy Krále a Velícího kapitána, které jsou směřovány na mě. Místo toho si všimnu, že je tu táta a dokonce i Riley. ,,Bráško!" rozběhnu se k němu a skočím mu kolem krku.

,,Nejsi zraněná, nee-chan?" chytí mě za ramena a mile se na mě usměje.

,,Já? Vůbec." zakroutím hlavou a ignoruju vykloubené rameno a pár oděrků a škrábanců.

,,Měl bych tě vzít na ošetřovnu." pohladí mě Byakuya po rameni.

,,Opravdu mi nic není." otočím se na něj a usměju se.

,,Ale stejně by jsi tam měla jít." přidá se k němu Hirako. ,,Stejně jako ostatní více-kapitáni." pokyvuje hlavou.

,,A co porada?" vmísí se do toho Velící kapitán.

,,Myslím, že poradu klidně můžeme uspořádat po vyléčení." zavrtí Král hlavou. Je tedy rozhodnuto. K našemu štěstí mezi námi není nikdo, kdo by byl zraněný vážně, a proto léčení všech zúčastněných trvá necelou půlhodinu. Ještě mě ovšem čeká před oddychnem jedna věc. A tou je závěrečná porada, na kterou po boku s Alice právě míříme.

,,Jsi nervózní?" mrkne po mě starostlivě očkem.

,,Ani ne." zakroutím hlavou. Jsem nervóznější než kdy předtím. Jaké mám volit slova? Co přesně říct? Být milá...anebo drzá? opravdu nevím, co si počít. Ale plánování je mi stejně na nic. Nechám to náhodě. Pokud bude milý, budu milá. Demmo jestli bude arogantní nebudu se s ním vůbec mazlit a ukážu mu zač je toho loket. Vejdeme do místnosti, kde už všichni čekají. Byakuya po mě s obavami kouká. Usměju se a mrknu. Což ho trošku překvapí a tak se taky usměje. Tohle musím zvládnout. Zvládla už jsem tolik věcí, takže zvládnu i tohle.

,,V prvé řadě jsem rád, že jste všichni přežili a nebyly žádné oběti. Měl jsem v plánu zahrnout do zkoušky i něco jiného, ale jelikož jste zničili celý les, tak to nebylo možné. I tak jsem si ale vybral dva adepty, které bych k sobě rád přijal. Jen doufám, že nebudu muset dělat žádná opatření a půjdou semnou dobrovolně." prohlédne si nás všechny. Ah, znělo to jako kdyby měl plán, co dělat, když se setká s odmítnutím. Což znamená, že jsem nejspíš trošku v . . . Ale navíc...kdo je ten druhý? ,,Alice a Rossalie. Byl bych rád, kdyby jste přede mně předstoupili." vyzve nás obě. Postavíme se před něj. Myslela jsem si, že to bude i Alice. ,,Takže...jsem si jist, že nemáte žádné námitky k přestoupení." usměje se na nás.

,,J-Já...to odmítám." řeknu rázně. Zprvu se můj hlas mírně zatřese ale povede se mi uklidnit. V tuto chvíli musím být sebevědomá a mít v sebe důvěru.

,,V tom případě by jste měla vědět, že můžu udělat coko-" přeruším ho uprostřed slova.

,,Poslušte si." rozmáchnu se rukama a ukážu na sebe. ,,Můžete mě mučit, bít, snažit se mě zabít, poslat na mě milion hollowů...můžete dělat cokoliv. Ale můj názor se nezmění. Zůstanu tady i kdybych vás měla zabít." zadívám se na něj rázne. Trošku překvapeně se na mě podívá. ,,Lidé se mě vždycky stranili...báli se mě a opovrhovali mnou jen kvůli mému vzhledu. Ale tohle...je moje druhá rodina. To, co mě tu všichni naučili, bych se nikdy nemohla naučit za celý svůj život. Naučili mě co je to odhodlání, láska, přátelství a důvěra v sebe samotného. Utíkat umí každý, ale zůstat na místě, sebrat v sobě každý kousek síly a ochránit své přátele je něco mnohem náročnějšího a důležitějšího! Obhajovala jsem tu svoji sílu a svou čest...raději umřu a stanu se součástí Soul Society než-li se přidat do 0. divize a už nikdy nevidět své přátele. Tohle je moje odpověď." zadívám se na něj ještě vážněji. Vytřeští oči a nevěřícně se na mě zadívá. ,,A taky...nechci, aby k Vám odešla Alice." svraštím obočí.

,,R-Ross?" zadívá se na mě Alice překvapeně.

,,Hodně dlouho jsme spolu soupeřili...a teď, když už jsme zase jako sestry....nechci o ni přijít." zadívám se na ni koutkem oka a usměju se. ,,Protože je pro mě velmi důležitou přítelkyní, bez které si neumím představit svůj život. Všechny zážitky, které jsme zažili budou navždy uzamčené v mém srdci. Dakara...nechci, aby tyto společné dny skončili." zadržuji slzy, ale nakonec mi jedna přece jen unikne. Král ze sebe ještě pořád nevydal ani hlásku. Ale nakonec se nahlas pousměje.

,,Myslím, že táhnou Vás ke mně násilím mi nějak nepomůže. Zvlášť, když jste vy dvě zničili celý les. Zkrátka jsem si vybral špatné cíle." přivře oči a usměje se. Velící kapitán střídavě kouká na mě a střídavě na Krále. Nechápal, co se dělo, ale jedno věděl dobře. Tohle rozhodnutí, které učinil nebylo dobré.

,,V tom případě bys teď měla jít se mnou, Ross. Vyjmu z tebe to zařízení." vystoupí z řady kapitánů a vydá se směrem ke dveřím. Ukloním se a vydám se za ním. Společně s námi odejde i Unohana, která mě bude léčit, abych se mohla hýbat hned, co se moje celé reiatsu vrátí.

,,Večeře?" zamrkám překvapeně, když mi to Byakuya oznamuje u oběda. Kyouraku se na nás z povzdálí usměvavě kouká. Bylo jasné, že je zvědavý jako stará bába a nejraději by se k našemu rozhovoru přidal.

,,Pokud samozřejmě budeš chtít." zamrká roztomile.

,,Samozřejmě, že chci!" vyjeknu a šťastně se usměju s rumělcem na tvářích.

,,Budu tě čekat v 7 u mě doma. Dřív tam nechoď." políbí mě na čelo a usměje se.

,,H-Hai." přikývnu nechápavě hlavou. Že by měl nějaký tajný plán? Jsem docela napnutá, když je tak tajemný...navíc to ve mně vzbuzuje extra zvědavost. No zkrátka to budu muset do večera vydržet. Jen já, Byakuya a večeře...co může být lepšího? Po obědě zajdeme s Matsumoto k ní do kanceláře, kde se obě naskládáme na sedačku a u kávi si povídáme o ptákovinách. Tedy hlavně se bavíme o tom, jak jsme obě rády, že se žádný odchod do 0. divize nekonal. To by mi ještě tak chybělo. Myslím, že odchodů už jsem si užila více než dost. Teď už bych chtěla být jen a jen šťastná, i když vím, že tak sobecké přání se mi nemůže nikdy splnit.

,,Krásně to voní!" zavrním, když mě Byakuya vede do domu. Večeře při svíčkách, víno a v pozadí tichá romantická hudba. Tohle mi opravdu stačí k naprostému štěstí a blaženosti. Posadíme se ke stolu a dáme se do jídla. ,,To jsi vařil sám?" konstatuju překvapeně. Bylo to přímo vynikající.

,,Vlastně mi s tím pomáhala Elizabeth." zakření se Byakuya. ,,Kdybych to vařil sám, myslím, že by se celou Seireitei ozývali další výbuchy." rozesměje se. Tím rozesměje i mě. Jsem tak ráda, že spolu dokážeme mluvit a on se dokonce i směje a vtipkuje. Myslela jsem, že se na jeho tváři nikdy neobjeví něco jako úsměv, ale teď vím, že jsem se zpletla. Vždyť jeho úsměv je tak roztomilý. Dojíme, a tak vstanu od stolu, abych špinavé nádobí naskládala do dřezu a následně jej potom umyla.

,,Počkej, Ross." chytne mě něžně za ruku a zastaví mě dřív, než nádobí začnu sbírat.

,,Děje se něco?" vyjeknu překvapeně.

,,Ah, děje." usměje se na mě a políbí mě na čelo. Dá své ruce na záda a upřeně se na mě zadívá. Klekne si přede mně na jedno koleno a v ruce drží krabičku s nádherným prstýnkem. ,,Rossalie Phantomhive...vezmeš si mě?" zadívá se mi tázavě do očí.