55: Final

55: Poslední kapitola

,,Kecáš!“ vezme mě Matsumoto za ruce a začne semnou skákat. Vystřídá ji Yuniko, která se mnou začne třást v rytmu tisíce otázek, které jsem ani všechny nepobrala.

,,Hai, je to pravda.“ vykoktám ještě pořád nevěříc tomu, co se včera na večeři odehrálo.

,,Kdo bude svědek?“ přidá se Nanao zvědavě. Rukia je z toho více v šoku než já a tak jen tak stojí stranou a zdá se, že se to všechno teprve snaží pobrat a pochopit.

,,A-Alice.“ usměju se a otočím se k bílovlásce, která se šibalsky zakření.

,,Já se tak těším! Budem družičky!“ zasní se Hinamori.

,,Jaké budeš mít šaty? A co vlasy? Sakra, kde ta svatba vůbec bude?“ chrlí na mě Matsumoto usměvavě.

,,J-Ještě to nemám rozmyšlené.“ zasměju se nervózně.

,,Ale to už bys přece měla vědět...svatba je přece za dva dny.“ zkárá mě Alice.

,,Vlastně nejdříve musím počkat až dorazí bábi s dědou.“ pokrčím rameny.

,,Ue? Sharon a Hetsurau taky přijdou?“ zděsí se Alice. Moc dobře ví, že je nemám moc v lásce.

,,Hai, přece jenom jsou to jediný pozůstalí, kromě mě, z rodu Phantomhive.“ pokrčím rameny.

,,Nee, to znamená, že sem dorazí i Ginrei-dono a jeho žena, že jo?“ zarazí se Soifon.

,,Jo.“ podrbu se ve vlasech.

,,Jsi nějaká nervózní. Doshta?“ zadívá se na mě Hinamori starostlivě.

,,Ie, jen s nimi dneska máme večeři a jsem z toho trošku nervózní.“ nahodím pohled zmoklého štěněte.

,,Woow. Všechno je tak rychlé.“ usmívá se Hinamori od ucha k uchu.

,,Ha-Hai.“ pousměju se. ,,Demmo, Alice. Nezapomeň, že na sobě budeš muset mít šaty!“ zkárám jí pohledem.

,,H-H-Hai.“ vykoktá nevěřícně a mírně se ušklíbne. Nemá šaty moc v oblibě, ale zdá se, že díky mě to ráda vydrží.

,,My zatím vymyslíme rozlučku!“ zamáchá Matsumoto sklenkou saké.

,,Roz-lu-čku?“ vykoktám nechápavě.

,,No jó! Dámská jízda, pití, hudba a hlavně...žádní chlapi!“ rozesměje se Nanao.

,,Zní to dobře.“ zamyslím se.

,,Nech to na nás! Bude to od nás takové překvapení.“ zachichotá se Matsumoto. Ah, naruhodo. Ona už má nějaký z těch svých ďábelských plánů stejně jako vždycky. Prostě jí to na takové věci pálí až moc rychle.

,,Saa, tak já asi vyrazím.“ prohrábnu si nervózně vlasy.

,,Mají přijet až na večeři, ne?“ zamrká Rukia.

,,To jo, ale měla bych tam trochu uklidit. Vždyť víš.“ usměju se.

,,Oukej! Ale nezapomeň, zítra večer bude rozlučka!“ mává na mě Matsumoto ze dveří. Zamávám a loudavým krokem se vydám na cestu.

,,Phantomhive Fukutaichoo!“ slyším za sebou skřehotavý známý hlas.

,,Rikichi?“ otočím se nechápavě. Přiběhne ke mně a sotva popadá dech.

,,Omedeto!“ začne si semnou potřásat rukou. V dálce vidím, jak se za domy schovává polovina 6. divize.

,,Děje se něco?“ vykoktám s obavami.

,,Slyšeli jsme, že Vy a náš kapitán se budete brát!“ rozzáří se mu oči.

,,Tohle je pro Vás.“ přinese mi dalších 5 lidí z naší divize obrovskou kytici růží.

,,A-Arigato.“ přijmu jejich dárek a šťastně se usměju.

,,Demmo nee, Rossali-san.“ zadívá se na mě Rikichi vážně.

,,N-Nani?“ pohlédnu na něj. Chce mi snad ještě něco říct?

,,Jak Vám máme potom říkat?“ přiloží si prst k ústům a dramaticky se zamyslí.

,,Není to jasný? Přece Kuchiki Fukutaicho.“ zamrmlá směrem k němu jeden z ostatních.

,,Demmo, nebude to trochu popletené?“ namítne Rikichi.

,,Proč by mělo?“ zavrčí další.

,,Protože...nás Kapitán je Kuchiki...a taky více-kapitánka 13. divize je Kuchiki...takhle nikdo nebude vědět o kom mluvíme.“ pokrčí Rikichi rameny. Na to jsem ani nemyslela....vážně to bude takové trochu zamotané.

,,P-Proberu to s Kapitánem.“ vložím se do jejich pře a zasměju se.

,,Hai!“ přikývnou nadšeně.

,,Určitě budete v těch šatech krásná.“ zasní se Rikichi a ostatním se z nosu spustí pramínek nosebleedu. Radši se dám na útěk dřív, než tento malý pramínek přeroste ve vodotrysk nosebleedu, který by mi mohl ublížit.

,,Matte ne!“ zamáchám rukou a raději se přemístím někam, kde by mohl být větší klid. Alespoň v to doufám. ,,Tadaima!“ zuju si boty a přicupitám až do kuchyně, která je spojená s obývákem. ,,K-Konichiwa.“ zakoktám jakmile vidím, že Ginrei s Sharlott už tu jsou.

,,Tady ji máme.“ usměje se na mě Ginrei. Byakuya ho mírně předběhne ve vstávání ze sedačky a dojde až ke mně. Obejme mě ve snáze přivodit na mě pocit ochrany. Díky, to se teď fakt hodí.

,,Je opravdu krásná.“ usmívá se na mě Sharlott a podává mi ruku. ,,Moc mě těší.“

,,Mě také moc těší.“ potřesu si s ní rukou a snažím se usmívat co nejmileji můžu. I když na to, abych se usmívala opravdově jsem až moc nervózní.

,,Vidíš, říkala jsem ti, že jsme měli vyjít dříve.“ slyším ze zahrady hlas Sharon, která si zřejmě ještě neodvykla věčně sekýrovat jejího muže a mého dědu.

,,Dědo, Babi.“ usměju se hned co sem vejdou. Přiznávám. Nevidím je zase tak ráda, jak se zdá, ale nemám na vybranou. Tentokrát opravdu musím být milá.

,,Je to tu tak obrovské.“ rozhlíží se Sharon.

,,Ty jsi ale vyrostla!“ přišourá se ke mně Hetsurau. Ah, tak tohle určitě říká jen proto, aby vypadal mile. Protože....přece jen to není tak dlouho, co jsme se naposledy setkali. Ale nezazlívám mu to...právě naopak. Snaha se cení. Všimnu si, jak na mě zamyšleně Sharon kouká. Začínám z toho být nesvá. Myslím...že s jejím příchodem přijde katastrofa. Doslova.

,,Myslím, že tě budeme muset s Sharlott trošku vyškolit.“ popadne mě a Sharlott za ruku a táhne mě do mého pokoje. Byakuya, Hetsurau a Ginrei nechápavě zírají na zavírající se dveře.

,,Dáme kafe?“ zakroutí Ginrei hlavou a udělá nálet na sedačku ve snaze ukořistit pro svůj zadek co nejvíce místa k sednutí.

,,Au, to bolí!“ ozývá se můj protestující hlásek z pokoje. Byakuya se s obavami podívá na dveře a potom na Senbonzakuru ležící na druhém konci chodby.

,,Jak dlouho si nebyla u kadeřnice? Takové děsné vlasy! A ty tvoje nehty! A nehrb se! Proč se vůbec nemaluješ?“ ozývá se celým domem kárání na mou osobu. Kárací osobou není nikdo jiný než Sharon, která se v tom zřejmě naprosto vyžívá a pocit, že z podle ní vandráka udělá krásnou princeznu, je pro ni zřejmě úplně důležitý.

,,Vypadá to, že ti ji trochu upraví, Byakuya.“ rozesměje se Hetsurau.

,,U-Upraví?“ zadívá se na něj trochu s obavami. Jeho mysl zaplňují představy s mojí úpravou. Představuje si mě s vlasy na ježka, červenými nebo zelenými vlasy, nehty jako upír a také zmalování jako...no vy víte co. Otřepe se.

,,Nemusíš se bát...nebude to žádná hrůza...snad.“ zasměje se lehce Ginrei. A pak že postarší pánové v letech na hrob nemají žádný smysl pro humor. Byakuya zakýve hlavou, ale stejně se mu nedaří z jeho hlavy vyhnat představy, jak bych vypadala jako metalista.

,,No není to lepší?“ vyšoupne mě Sharon ze dveří a já zavrávorám. To kimono, do kterého mě všemocně napresovala, je těsné a nedá se v něm chodit. Čili moje chůze vypadá jako kymácení opilého tučňáka, který se žene vpřed ve snáze chňapnout rybu, v mém případě zahučet Byakuyovi do náruče.

,,Jsi ještě krásnější než obvykle.“ vyhrkne na mě Byakuya a nenápadně se na mě laškovně pousměje.

,,Nechápu, jak se ti mohla zalíbit, Byakuya-kun. Vůbec se o sebe nestará a vypadá jak dělník.“ zavrtí Sharon hlavou. Jo. Tak ta si tohle všechno zřejmě užívá.

,,Vždyť to není jen o vzhledu, drahá.“ vloží se do toho Hetsurau a jeho tón se mě snaží v této ošemetné situaci zachránit.

,,Je důležitý. Kdybych měla ksicht jako chobotnice a vlasy jako stoletý smeták nikdy by ses na mě ani nepodíval.“ ušklíbne se. Nemůžu si pomoct a tuhle představu, mé babičky jako chobotnice se smetákem na palici, nemůžu vyhnat z hlavy další 2 minuty.

,,Je krásná tak i tak.“ přidá se k Hetsurauovi i Sharlott. Díky. V téhle chvíli mi fakt pomůže vědět, že jediný, kdo si myslí, že vypadám jako dělník je Sharon. Udělám krok vpřed a pokračuji v touze se k Byakuyovi přivinout, ale ta chobotnice mi zatarasí cestu.

,,Až do svatby s tebou mám nějaké plány. A navíc po svatbě si sebe užijete až dost.“ šlehne po mě vražedným pohledem. Nasucho polknu a mechanicky zakývám hlavou. I když v tomhle případě to vypadá jako bych dostala křeč do zátýlku. Byakuya se na mě smutně podívá a tento výraz mu oplatím. Tohle není chobotnice. Je to babizna. Naprostá ježibaba. Svěším ramena a dostanu ránu.

,,A nehrb se!“ zjebe mě. Nenápadně si povzdychnu a začnu se po ní šklebit, zatímco něco vysvětluje Hetsurauovi, který v sobě dusí úsměvy z mích ksichtů, aby si toho Lady Ježibaba náhodou nevšimla a neudělala semnou krátký proces. O 5 minut později už mě někam, zatím nemám ponětí kam, bez mého svolení táhne. Až po pár krocích mi to dojde. Táhne mě ke mně domů. Ale proč? Všechny věci mám u Byakuyu...to by jí snad mohlo dojít. Doma mám možná tak kuchyňskou zástěru a chlupaté ponožky. To kimono je vážně šílený. Neříkám, že se mi nelíbí a necítím se v něm žensky, ale mám pocit, že větší krok než pár centimetrů prostě neudělám jinak bych si odřela ksicht o chodník.

,,Rozlučku už máš domluvenou?“ zadívá se na mě koutkem oka. Docela se jejího pohledu leknu, takže sebou cuknu jako bych dostala elektrický šok. Počkat. Já ho nedostala?

,,Hai.“ odpovím lhostejně. Jak ona na mě, tak já na ni. Když na mě nechce být milá, tak proč bych na ni měla být milá já? Jenom proto, že se za 2 dny vdávám se přece nebudu ponižovat k tomu, abych jí lezla do zadku. Posadím se na gauč hned co přijdeme. Sharon si stoupne k oknu. Takhle atmosféra mi sama o sobě říká, že semnou chce probrat něco důležitého, né-li mě rovnou zabít. Nasucho polknu a zadívám se na vázu stojící na stole. Květiny v ní byly uschlé. Ani se nedivím. Nebyla jsem tu snad století a pochybuju, že toho magora Gina by napadlo něco jako zalít květiny.

,,Jsi si tím jistá?“ vyruší mě z přemítání o Ginově inteligenci její překvapivě tichý třesoucí se hlas.

,,C-Co tím myslíte?“ vykoktám ze sebe nejistě. Pokud jde o to, o co si myslím, že jde...kdybych si tím nebyla jistá, přece mu neodpovím ano...

,,Svatba...jsi si jistá, že to není uspěchané?“ dívá se pořád z okna a stále mluví potichým hlasem stejně jako před chvílí.

,,Hai, jsem.“ pokusím se o vážný výraz.

,,Promiň za moje chování, Ross. Ale stačila mi jedna svatba, která dopadla katastrofálně...nechci, abys dopadla stejně jako...“ zaryje své nehty do parapetu.

,,Jako?“ pozvednu nechápavě obočí. Zvážním ještě víc.

,,Jako tvoje máma...jsem si jistá, že už víš jak to bylo.“ otočí se ke mně čelem. Na její tváři je smutný výraz. ,,Tolik mi Jane připomínáš. Nejen vzhledem, ale také odhodláním, které je čitelné ve tvých očích.“ usměje se na mě.

,,Nemusíš mít strach! Miluji Byakuyu stejně jako on miluje mě. Neudělám chybu, slibuju.“ zvednu se z gauče a obejmu ji.

,,Arigato.“ šeptne a objetí opětuje.

,,Doufám, že vás neruším.“ rozrazí Ayanami dveře s úsměvem na rtech.

,,Ale chování máš samozřejmě spíše po otci.“ ušklíbne se Sharon a hned na to se začne smát.

,,Tati?“ rozběhnu se k němu a obejmu ho. ,,Myslela jsme, že přijedeš až zítra.“ oddálím se od něj s překvapeným výrazem.

,,Měl jsem to v plánu kvůli práci. Ale Hyuuga a Riley mě začali dneska už v 6 hodin ráno prosit, abychom vyjeli už dnes. Spíš než je zabít jsem se rozhodl, že jim vyhovím. Nicméně jsem tě také chtěl vidět co nejdříve.“ usměje se na mě a pohladí mě po vlasech. ,,Myslel jsem, že bydlíš v Byakuyovém sídle. Proč jste tady?“ otočí se nechápavě na Sharon a svými fialovými oči sleduje všudypřítomný prah na policích, skříních a vlastně úplně všude kolem nás.

,,Myslela jsem, že bude lepší, když si ty poslední dva dny vyřídí věci, které s jejich partnerstvím nemají nic dočinění. A navíc jsou mladí...budou mít na sebe ještě tolik času.“ zatetelí se Sharon usměvavě. S obavami v očích se podívám na Ayanamiho, který na ni nechápavě zírá a pokyvuje mechanicky hlavou ve snaze ukázat, že to všechno pochopil a nic mu neuniklo. Ale protože je to můj otec tak typuji, že mu toho uniklo hodně né-li všechno.

,,Kam mě to vedeš?“ mrmlám s šátkem na očích zatímco mě Rangiku, jak jsem poznala po hlase, někam vede.

,,To je překvapení. Navíc..dneska je tvoje poslední noc jako Phantomhivová ne?“ slyším jak se k nám přidala i Alice.

,,Alice?“ vyjeknu překvapeně.

,,No jo, jsem to já.“ slyším její zařehtání. ,,Musím říct, že něco tak ujetýho jsem snad v životě nedělala.“ namítne a tím ve mně vyvolá ještě větší napětí a zvědavost.

,,Jsme tadý.“ pohladí mě někdo po vlasech. Nemůžu se dočkat až bude ten šátek dole. A přece jen nemusím čekat ani moc dlouho. Kolem mě jsou světla, zeď vytapetovaná fotkami našeho Girl Gangu. Všechno kolem je sladěno do černooranžové barvy. Trošku mi to připadá jako na Halloween, ale nevadí mi to. Je to krásný a určitě si s tím dali spoustu práce.

,,Spíš to tu vypadá jako bys měla zítra pohřeb.“ uškne se Alice se smíchem. Matsumoto ji za tuto drobnou poznámku začne probodávat pohledem.

,,Mě se to líbí.“ bráním jejich práci.

,,Honto?“ rozběhne se ke mně odkudsi Hinamori s neko oušky a připnutým ocáskem. ,,Máme pro tebe dárky!“ chytne mě za ruku a udělá semnou otočku.

,,Teď těžko říct, jestli máš zítra pohřeb anebo narozky.“ zasměje se Alice znovu. Dokonce i teď má Matsumoto chuť narvat jí hlavu do květináče. Ale je to šikovná holka, neudělala to.

,,Bude mít pohřeb na svoje narozeniny?“ zařehtá se i Sayami.

,,Oou, Sayami!“ leknu se jí, když má vlasy hozené jako Samara. ,,Takže tohle je vážně Halloween party?!“ zděsím se.

,,Děláme si srandu, máme tu i barevný světla.“ poklepe mě Yuniko po rameni. ,,To víš..zítra je tvůj velký den, tak si tě musíme užít dokud o tvé svobodě ještě nerozhoduje Kuchiki.“ zasměje se.

,,Tche. On o tom bude někdy rozhodovat?“ pozvednu obočí.

,,No počkej až vám bude 60.“ rozesměje se Nanao.

,,Toho se nedožijou, tý jo.“ objeví se tam i Yoruichi.

,,Tche.“ odfrknu si se smíchem.

,,Chtěli jsme přizvat nějaký striptéry, ale potom jsme si řekli, že bude lepší, když to bude čistě ženská rozlučka.“ dloubne do mě Yoruichi lotkem.

,,Navíc Byakuya by ty striptéry nařezal na nudličky.“ rozesměje se Sayami.

,,To je taky pravda. Nii-sama by jim ukázal zač je toho loket.“ zasní se Rukia do představy Byakuyu vraždícího striptéry tancující polonaze na stole.

,,Tak si dáme sklenku, ne?“ začne Matsumoto s naléváním. Zřejmě to byla řečnická otázka anebo spíše oznámení, že pití začíná právě teď. Postavíme se kolem stolu a začneme si připíjet. Každá z nich říká nějaké dojemné věci, některé dokonce mluví naprosto z cesty.

,,Hele a víte co?“ namítne Yoruichi šibalsky.

,,Co, co, co?“ nakloním se k ní zvědavě.

,,Jak si myslíte, že bude vypadat jejich dítě?“ rozesměje se a já zrudnu.

,,No budou to dvojčata a dva kluci! Jeden bude mít beztak blond vlasy a šedý oči...navíc bude mít určitě chování po tatínkovi.“ přidá se k tomu Matsumoto.

,,A jeho brácha bude mít černý vlasy a modrý oči...bude to naprostej ignorant a magor po mamince.“ rozeměje se Sayami. Nafouknu tváře a dotčeně se na ni podívám.

,,Ross! Rossalie! Vstávej!“ budí mě někdo. Nevím kdo. Sakra. Vždyť já ani nevím kde jsem. Pamatuju si jen, že jsme se opili a potom jsme s Matsumoto tancovali na stole a dělali striptýz. Pomalu otevřu oči. Hlava mě bolí jako prase.

,,Are?“ vyjeknu, když zjistím, že spím pod stolem. Okamžitě vyletím a bouchnu se do hlavy. Až po chvíli naříkání a nadávání mě napadne po čtyřech vylést a až potom se zvednout. Přímo u mě stojí Sharon s vražedně vražedným výrazem, který jsem u ní ještě nezažila.

,,Víš ty vůbec kolik je hodin?!“ vyjekne na mě a probodne mě pohledem. Pokouší se mě jím zabít to je jasné.

,,Kolik je hodin?“ podrbu se na hlavě. Přece nemůže být tolik. Bože.

,,Jsou tři! Tři odpoledne! Za 2 hodiny se vdáváš!“ vyjekne na mě. Drapne mě za ruku a postaví mě.

,,Co?! Za 2 hodiny?!“ Mám pocit, že mi exploduje srdce.

,,Tak dělej! Máš troje šaty na vyzkoušení, nemáš upravené vlasy, nehty, nejsi nalíčená a už vůbec nejsi připravená! Okamžitě zalezeš do sprchy, zatímco já a Matsumoto všechno nachystáme!“ zavelí a rychlím tempem naběhneme k Byakuyovi domů, do místnosti ve druhém patře, ve kterém jsou všechny mé věci.

,,Alice tě nevzbudila?!“ vletí do pokoje Matsumoto s táckem s kávou.

,,Alice spí jako dřevo v sudu! Poslala jsem Renjiho, aby ji vzbudil, protože pokud tohle stihneme, tak jsme čarodějky.“ posadí mě na stůl a začne mi česat vlasy. Yoruichi se mi stará o nehty, Matsumoto o líčení a Sharon o vlasy. Sharlott zatím připravuje ke všem šatům doplňky tak, aby k sobě pasovali. Pak už jen stačí, abych si vybrala šaty, které se mi líbí nejvíce. Vlastně to nejsou všechno ani šaty. Jedno je tradiční japonské kimono ve světle růžové barvě, druhé jsou typické svatební bílé šaty s odhalenými zády, které jen zakrývá lehká krajka, aby nevypadali úplně odvážně. Třetí je obyčejné kimono z našeho rodu, v kterém se vdávala Sharon. Je to taková rodová tradice. Mě osobně se zamlouvají klasické bílé svatební šaty. V kimonu totiž sotva umím chodit a šla bych tu cestu k oltáři asi 15 minut, než bych tam vůbec došmatlala.

,,Děje se něco?“ nakloní se ke mně Sharon, která je právě v půlce kulmování mých vlasů. Prudce jsem sebou škubla.

,,J-Jen...jde na mě nervozita.“ zatvářím se trochu rozpačitě.

,,To přejde...hlavně klídek.“ uklidňuje mě Yoruichi.

,,H-Hai.“ zalknu se mírně. Už ho chci vidět. Tak moc mi chybí a navíc...ten svíraví pocit v mé hrudi, který si myslí, že by to třeba na poslední chvíli vzdal a nepřišel. Ne! Nesmím myslet na takové věci nebo budu ještě nervóznější než jsem teď.

,,Vlasy jsou hotové. Co šaty? Jaké si chceš vzít?“ zadívá se na mě Sharon výrazem 'Mám ti je snad vybrat?'

,,Chci ty bílé.“ pousměju se a ukážu na ně prstem.

,,Myslela jsem si to.“ usměje se Sharlott a čeká až se svléknu a pokusím se do nich narvat.

,,Ty jsi nádherná.“ rozpouští se Matsumoto, když se jim ukazuju v šatech.

,,Můžu?“ klepe někdo na dveře. Podle hlasu poznávám, že je to táta.

,,Jistě, pojď.“ pobídne ho Sharon dřív než to stihnu udělat já.

,,Moje dcera je překrásná.“ prohlíží si mě s rozzářenými oči. ,,Ten Byakuya má ale štěstí.“ zakření se.

,,Nevzdal to?“ svraštím obočí. Zadívá se na mě jako na magora.

,,Baka. Čeká na tuhle chvíli snad už rok.“ usměje se na mě. ,,Jdeme?“ pobídne mě a nabídne mi rámě. Sejdeme schody a zahradou ještě projdeme pár metrů než se dostaneme na místo dění. Cestička až k oltáři byla posypána bílými růžemi. A za tou dlouhou cestou stojí muž mých snů. I na tu dálku se usměje hned, jak mě spatří. Společně s tátou vykročíme pomalými kroky. Moji mysl zaplňují vzpomínky. Na první setkání, první pohled, konverzaci, polibek, objetí...to všechno pro mě tak moc znamená. Nikdy jsem si nemyslela, že přijde den, kdy půjdu jako nevěsta vstříct muži, kterého miluji. Odteď začíná úplně nová cesta mého života....