6. Skutečný svět

     Už je to tady! Yamamoto a ostatní kapitáni už mě čekali u brány a nějak podivně se culili. Eh, teda né všichni jelikož Kuchiki se nesměje, Zarakimu je to někde, Soi Fon taktéž a Mayuri zřejmě tajně doufá, že už se nikdy nevrátím. No jo, to je život. Ukitake a Kyouraku se na mě pořád divně culili, když mi podávali ruku a přáli mi příjemnou cestu. Yama-jii se k tomu nějak nevyjadřoval a jen řekl, že mě budou v Karakuře už skoro všichni očekávat. Upřímně jsem Kuchikiho Více-kapitána ještě neviděla a jsem zvědavá, jak taková jeho pravá ruka vypadá. V hlavě se mi začali objevovat různé typy a vzhledy mužů, kteří by tohle mohli vykonávat. Přiletěl ke mně "můj" motýlek a Yama-jii řekl něco ve smyslu ,,Neudělej nám tam ostudu," ale taky ,,Hlavně se vrať celá." No jo, člověk si prostě nevybere.

,,Áá helemese kdo už přišel" slyšela jsem velmi povědomý hlas. Byl to ten tupec Urahara, který na mě mával s vějířem a zřejmě ho vůbec nenapadlo mi pomoct ze země.

,,No jo, jsem tu" řekla jsem a oprašovala ze sebe smetí. Za sebou jsem slyšela běh a nemohoucí vzdechy a když jsem se otočila mířili ke mě 3 nějaké udýchané postavy. Přišli blíž a stála přede mnou černovlasá holčina, ježatej orandžovovlasej typan a potetovanej týpek s červeným hárem. Všichni měli černé kimono, takže mi bylo jasné, že jsou Shinigami. Zastavila jsem se s myšlenkou, kdo je Kuchikiho Více-kapitán a přemýšlela jsem, jestli je to ten orandžák nebo ten červeňák, ale děsivější mi přišel ten orandžák, takže jsem byla v domnění, že je to ten...ten....Aba...Aba...jak se jen jmenoval sakra...Abaga?...né....Aba...Aba....ehh....Aba....potom mě konečně napadlo, že když se představím tak se mi taky představí a vzpomenu si na to zapeklitý jméno.

,,Já jsem Rossalie Phantomhive. Těší mě. A vy jste?" řekla jsem a pořád na ně civěla, protože jsem z toho byla trošku v rozpacích. Yama-jii mi sice říkal jména těch, kteří tu jsou, ale kromě ABA si nic nepamatuju. Všichni mlčeli. Dívčina jim obou darovala pohlavek a mile začala jako první.

,,Já jsem Kuchiki Rukia, z 13.divize." řekla. Cítila jsem se jako by mi na hlavu spadla tunová dělová koule.

,,Ku-Ku-Ku-Kuchi-Kuchiki?" vysoukávala jsem ze sebe a začala si představovat Kuchikiho a tuhle Rukiu, jak stojí vedle sebe. Ehh, možná je tam nějaká podoba...ehh malinká. Orandžák to přešel s klidnou hlavou a nějak se zaksichtil. STRIKE! Tohle musí být on. Ten pohled je jako Kuchiki! To je on..Jachá!

,,Já jsem Kurosaki Ichigo, Zástupce Shinigami" řekl a podrbal se na hlavě. *Další dělová koule mi spadla na palici*

,,No a já jsem Abarai Renji, Více-kapitán 6.divize" řekl bez jakýhokoliv drbání, ksichtění apod. *Další dělová koule* 

      Takže si to shrnu, jemná dívčina malého vzrůstu se jménem Kuchiki Rukia je sestra velkého Kuchiki Byakuyu, jehož pohled pohřbívá sám o sobě půlku Soul Society. Orandžovlasej typan se jménem Kurosaki Ichigo, který byl v mých očích adept na Kuchikiho zástupce je vlastně Zástupce Shinigami a nejspíš to bude ten komu Rukia předala své síly, jak jsem slyšela. A nakonec červenovlas, jehož vlasy připomínají na slunci spálený ananas a jehož jméno je Abarai Renji je zástupce Kuchikiho. Teď jen doufám, že jsem to správně pochopila! Yoruichi a Kisukeho už znám a teď je okruh mých přátel zase o něco větší. Když jsem si povídala s Rukiou, která semnou dnes zůstane u Kisukeho, aby mi řekla, jak to tady všechno chodí mi řekla, že Kurosaki není jediný, kdo je v Karakuře zvláštní. Dozvěděla jsem se o nějaké Inoue, Ishidovi a Sadovi, kteří prý vynikají svými schopnostmy. Dostala jsem také uniformu do Kurosakiho školy, protože mi Rukia navrhla, abych vyzkoušela všechny možné věci když už tu jsem.

,,Eh...mám takovou možná trochu divnou otázku" řekla jsem rozpačitě.

,,Jakou?" zeptala se Rukia.

,,Jak ti mám říkat? Jestli Kuchiki-dono, Rukia-dono nebo Rukia-sama nebo ještě nějak jinak?" řekla jsem s úsměvem a snažila jsem se to říct co nejmileji.

,,Říkej mi Rukia. Jen Rukia." řekla a mile se na mě usmála.

,,Opravdu?" řekla jsem. 

,,Jasně!" řekla. Celou noc jsme si povídali o všem možném a ona mi řekla, jak je to mezi ní a Kuchikim, a jak to tu všechno chodí. Ptala jsem se jí, jestli by mě zítra po škole vzala někam do města a ukázala mi zajímavé místa, ona navrhla, že bychom mohli jít úplně všichni, abychom se lépe poznali. Znělo to jako velmi dobrý nápad. 

       Já, Renji, Kurosaki a Rukia jsme šli směrem do školy, čekali opodál nějaké tři další postavy. Typoň s brýlemi, dlouhovlasá prsatá dívka a vysoký trošku zastrašující typan s vlasy do obličeje. Přišli mi trochu jako nějaký gang, ale podle mávání Rukie a Ichiga to budou asi ti, o kterých Rukia mluvila. Přišli jsme k nim a já se nadechla: ,,Ohayo. Vy musíte být Ichigovi přátelé, že? Já jsem Phantomhive Rossalie. Těší mě." řekla jsem s milým úsměvem a napřáhla ruku. 

,, Já jsem Inoue Orihime. Taky mě těší" řekla dlouhovláska a potřásla mi rukou.

,,Já jsem Ishida Uryuu, taky mě těší" řekl typan s brýlemi a taky mi potřásl rukou. Poslední týpek vypadal, že se nad něčím rozmýšlí, ale nakonec mě chytl za napřaženou ruku a začal si semnou potřásat.

,,Já jsem Sado Yasutora, těší mě" řekl a hned se zase pustil.

,,Mimochodem, já mu říkám Chad" pošeptal mi Ichigo a naklonil se ke mně. Hlavou mi proletělo jestli si je jistý, že to Sada neštve. Nechtěla bych být tím typanem nakopnutá na měsíc!

********

   Dá se říct, že jsme se všichni stali velmi dobrými přáteli. Ichigo mě naučil pít brčkem a jeho sestra Karin mě zdokonalila v pravidlech fotbalu. Nemilou náhodou si Ichigův otec myslí, že jsem Ichigova přítelkyně a Ichigovi to leze na nervy. Protože jakmile příjde vyčerpaný domů první otázka Yuzu je: ,,Ichi-nii kdepak máš svoji přítelkyni?" Já osobně si z toho nic nedělám, protože se vždycky směju z Ichigova záchvatu vzteku. Zvykla jsem si na noční zabíjení hollow, na to jak mi Kon čumí na prsa, když jsem u Ichiga a dokonce i na to, že teď dočasně bydlím u Inoue, protože ona je doma stejně sama a Kisuke už živí Renjiho. Tak jak jsem se toho bála, tak teď už vím, že do Skutečného světa se budu vracet velmi ráda. Kromě Inoue, Ishidu, Chada, Ichiga, Renjiho a Rukie jsem poznala ještě další zajímavé lidi. Nebo bych měla říct dosti zajímavou skupinu lidí. A tou byly Vizárdi. Shodou okolností jsem se dozvěděla i o Ichigově hollowizaci a všem okolo. Musím uznat, že pozorovat jak se Hiyori a Shinji v jednom kuse hádají a mlatí je opravdu lepší než nějaké kino nebo divadlo. Hlavně v případě, že z toho chytnete záchvat smíchu gigantálních rozměrů, že potom máte Hiyorinu botu obtisklou půl hodiny na tváři. Musím konstatovat, že to celou půlhodinu příšerně bolí! 

   Kromě srandy je tu ještě něco, co musíme ve Skutečném světě dělat a to - likvidovat hollow. Poslední dobou se jich objevuje opravdu požehnaně a jelikož Ichigo zdokonaluje hollowizaci, Renji v jednom kuse uklízí, chrápe nebo cvičí s Chadem, nemluvě o Ishidovi, který se pořád někde schovává, jsme na hollow jen tři. Já, Inoue a Rukia. Vizárdi se nám prý na hollow můžou vykašlat a tak nám nezbývá nic jiného než šikanovat úchylného Kona a zabíjet hollow bez pomoci mužů. Ženy prostě musí někoho tyranizovat! 

     Skoro o půlnoci jsme s Inoue přišli vyčerpané domů a hned po koupeli jsme se vydali na kutě. I po tak náročném dni jsem, ale ani na chvíli nedokázala přimhouřit oči. Přemýšlela jsem nad jedinou věcí - láskou. Přemýšlela jsem a došla k tomu, že závidím obyčejným dívkám. Mohou se tak lehce seznámit s kluky, zamilovat se a mít vztah. Kdežto já jako shinigami se bojím, že nemám šanci poznat někoho, kdo by mě miloval a já jeho. I když nad tím přemýšlím jen malinko, vždycky se cítím osamělá a prázdná. Musí to být krásný pocit být v hřejivém objetí svého prince, svírat v dlaních tu jeho a nechávat se hýčkat jeho polibky, vůní a přítomností. Vědět, že pokaždé když se vracíš z mise, je v Seireitei někdo, kdo na tebe čeká, aby ti řekl: ,,Chyběla si mi. Miluji Tě," ale to si asi moc barvím budoucnost, co? Už chápu proč je Inoue tak smutná, protože mi řekla své malé tajemství, které mimo jiné vím jen já, Rangiku a ona. A to je to, že Inoue je zamilovaná do Ichiga. Plýtvat větami jakože je Ichigo ještě není kluk, co se zajímá o holky nebo, že je to ještě malé ale za to silné děcko, nemusíme. Inoue si je toho plně vědoma. A to je nejspíš důvod, proč je ještě smutnější. I když si nejsem jistá, jestli je Kurosaki připravený na vztah nebo ne, jedno můžu říct jistě, ať je to jak chce je to zelenáč to se musí nechat. A na takovýho kluka prostě platí jen jedno říct mu to-> N.A.R.O.V.I.N.U. Nebo mu to v jemnější verzi naznačit více než jen milými úsměvy. V tomhle všem přemýšlení jsem došla i na to, že chápu Kuchikiho hořkost. Dozvěděla jsem se, že před 50 lety měl manželku Hisanu, která mu umřela. Matně si vzpomínám, že po smrti svých rodičů jsem také byla tak zahořklá a má tvář byla kamenná. Alespoň do doby než mi můj kamarád z Akademie, Hiro otevřel oči. Řekl, že on sám nejlépe chápe ten pocit když ztratíš někoho, kdo pro tebe je vším ale, že ten, kdo umře má vždycky jedno přání. A tím je, aby ten, koho ve světě nechal to přešel a byl šťastný. Nechce ovšem, aby zapomněl na všechno co se stalo, ale aby to překousl a žil dál s úsměvem na rtech. Kdyby Kuchiki nebyl kapitán a neměla bych strach o svůj krk, určitě bych mu to všechno pověděla, že by byla Hisana nejšťastnější, kdyby si užíval život a ona by viděla, že je šťastný. Ach jo, kéž by se ten pan kamenný ksicht někdy usmál. Ehh, Matte. Nad čím to sakra zase přemýšlím! 

     Z bezesného snu jsem byla opět probuzena. Inoue na mě křičela, že příjdeme pozdě do školy, protože jsme obě zaspaly. Ach jo! Dorazily jsme do školy a Ichigo tam zase nebyl, Renji taky ne, Rukia vypadala unaveně a Ishida si asi vůbec nevšiml, že jsme se tam objevily až na druhou hodinu. Po škole jsem dostala náležitý úkol a to najít Ichiga a dostat z něj kdy se mezi námi zase ukáže.

,,Proč já?" zeptala jsem se ješitně. Nechápala jsem, proč tohle bylo dáno za úkol zrovna mě.

,,No já jdu pomoct Renjimu a dostat z něj, co pořád dělá, že se ještě neukázal. Ishida má něco pro Inoue. Chad jde semnou za Renjim, protože se ho chce zeptat, jestli s ním bude ještě trénovat....no a tak si skrátka jediná, kdo se toho může ujmout, Ross-chan!" řekla Rukia a usmívala se na mě. Její úsměv se rovnal zavalením dělových koulí.

 ,,Hodně štěstí!" řekli jednohlasně a v tu ránu jsem stála před školou sama. Ach jo! Jako první jsem zavítala k Ichigovi domů ve snáze vydolovat z Kona, kde Ichigo je. Když jsem zaklepala otevřela Yuzu a když mě uviděla, tak nadšeně zakřičela ,, Karin, Tati! Je tu Ichigova přítelkyně!" Nevím proč, ale najednou mě to začalo hryzat stejně jako Ichiga. Vyběhla jsem rychlostí blesku do Ichigova pokoje a zavřela jsem dveře, abych neslyšela další otázky ohledně našeho neviditelného vztahu s Ichigem.

,,Kone? Kde je Ichigo?" řvala jsem potichu na Kona, který civěl z okna a pozoroval kolemjdoucí dívky, nebo-li jeho příští oběti.

,,Já nevím. Neměl být s tebou když si jeho přítelkyně?" řekl lhostejně a nepřestal se dívat z okna. To mě tak naštvalo, že jsem se neudržela a nakopla ho do zadku, že jsem se divila, že z toho okna nevypadl. Když jsem po 10 minutách přišla na to, že tady mi doopravdy nic nepomůže tak jsem se rozhodla zkusit druhou volbu -Shinji. Hodně jsem se soustředila a cítila trochu jeho reiatsu.        Došla jsem k polorozpadlé budově, kde jsem konečně ucítila reiatsu i toho tupce. Jen, co jsem tam vešla už mě Hiyori mrskala papučí do obličeje se slovy, proč jsem tu až teď. Ichigo zrovna cvičil se Shinjim a šlo mu to. Když mě uviděli na chvíli přestali, aby si odpočinuli. Po hodinovém rozhovoru jsem se dozvěděla, že pozítří už se Ichigo uráčí přijít do školy i domů, protože se toho už prý naučil dost. Dokonce i s milým úsměvem mi poděkoval, že jsem se společně s Rukiou starala o hollow a všechno kolem. 

      Byla už tma a tak jsem se vydala domů a po cestě jsem si všimla, že už se u Inoue svítí takže už je doma. Jen co jsem se vyzula skočila mi šťastná Inoue kolem krku a chrlila na mě jednu otázku za druhou. Vypadala šťastně, dokonce jsem začala přemýšlet, jestli si něco nešlehla. U večeře jsem se dozvěděla, že Ishida jí připravil picnik a dívali se spolu na západ slunce. Prý by se to dalo brát jako takové malé rande.

,,Takže...ty a Ishida...jste měli...eh...RANDE?" řekla jsem nechápavě.

,,Hai!" vyjekla šťastně. Takže.....IshiHime pár?.....eh...to nezní zase tak špatně...eh....teda....HONTONI?!?!?!?!?!