7. Poslední dny ve Skutečném světě

     Byla jsem v polospánku a do očí mi skrze závěsy doléhaly sluneční paprsky. Ještě chci spát. Nechce se mi otevřít oči. Ale bohužel dobře vyspaná a skvěle naladěná Inoue po mě začala skákat se slovy

,,Hai, Hai. Už vstávám." řekla jsem rozespale.

,,Jsi ospalá?" zeptala se mě s nevinným výrazem.

,,Hai.." odpověděla jsem, zatímco jsem si protírala oči.

,,Proč jsi vlastně přišla tak pozdě? Co jsi dělala s Hiyori?" zeptala se mě zvědavě a píchla mě do ramene. V tu chvíli *Záchvat smíchu gigantických rozměrů*. Inoue, i když nevěděla čemu se směju se nakazila mým záchvatem a smáli jsme se deset minut v kuse.

,,Eh..a čemu se to vlastně smějeme?" řekla Inoue, zatímco vydýchávala svůj záchvat.

,, Vzpomněla jsem si proč jsem přišla pozdě" řekla jsem a krátce jsem se zasmála.

,,Nenapínej mě a povídej!!" řekla Inoue. Naklonila jsem se k ní a něco jí pošeptala. Po tom jsme se znovu rozesmáli.

,,Jejda! Přijdeme pozdě do školy!" řekla Inoue a začala hledat můj a svůj batoh. Rychle jsem se převlékala a Inoue zatím běžela otevřít dveře, protože někdo zvonil.

,,Ross-chan? Je tu Hiyori-chan!" zakřičela na mě.

,,Hai! Už běžím!" řekla jsem a hodila si bágl přes rameno. Ještě jsem se párkrát uchechtla než jsem došla ke dveřím. Před dveřmi stála Hiyori, na které bylo poznat, že jen tak tak udržuje smích. Ale jakmile se naše pohledy střetli začali jsme se obě smát.

,,Mohli by jste se přestat smát jako krávy?" ozval se nabručený Shinji za rohem, který měl vlasy schované v čepici.

,,Ohayoo, Hiro-san!" řekla jsem usměvavě a přestala jsem se tlemit jako pako. 

,,No nazdar" řekl Shinji naštvaně.

,,Copak se stalo? Vstali jsme špatnou nohou?" řekla jsem.

,,Nedělej jako by si to nevěděla!" řekl a krátce se rozesmál.

,,Náhodou, vytvořili jsme ti s Rossali super-žůžo styl, který nikdo nemá. Buď nám vděčnej, blbče!" řekla Hiyori a praštila ho botou po hlavě. 

,,Haaa? Kdo se o to jako prosil?" zařval Shinji a sundal si čepici z hlavy. V té chvíli jsme se začali řehtat jak já, tak Hiyori a dokonce i Inoue. Důvod, proč jsem totiž přišla tak pozdě večer byl ten, že jsme dostali s Hiyori ďábelský nápad a to ten, nabarvit Shinjimu konečky vlasů na modro. Akce se nám povedla a tak měl Shinji opravdu velmi zajímavý a originální účes. Zřejmě nám to dlouho neodpustí. Bwahahaha! 

      Další kdo zahlédl Shinjiho úžasný účes byla Rukia a Ichigo. Rukia to komentovala: ,,Sluší ti to, Hirako-san!" nacož se Shinji ušklíbl. Ichigo nic neříkal, protože nemohl, jelikož z toho chytl ještě větší výtlem než když viděl Madarameho v červené paruce. No jo, smích je přece zdraví! Na duševní mobil mi volal Yama-jii, že se za tři dny mám vrátit zpátky do Soul Society. A, že si mám zatím poslední dny ve Skutečném světě pořádně užít. Neměla jsem se vrátit sama, měl se se mnou vrátit i Renji, protože prý musí. Já a Rukia jsme zrovna byly u Inoue. Ichigo ještě nacvičoval u Shinjiho. Ishida má prý něco s jeho otcem a Chad má prý něco s Renjim. No a stalo se to, že začal zvonit mě i Rukii mobil, který hlásil 5 hollowů kousek od nás. Neváhali jsme a šli tam. Inoue šla s námi, protože prý chce něco vyzkoušet. Ani jsme z toho neměli žádný divný pocit, protože to není poprvé, co jdeme jen my tři na tolik hollowů. Dokonce jich bylo i více. Zvykly jsme si. 

       Dorazily jsme na místo začali jsme ihned s prací. Já zabila 2, Inoue jednoho a Rukia také jednoho. Ale, kde je ten poslední? Snažili jsme se ho vycítit, ale nic. Na mobilu však pořád jedna tečka blikala. Byl u nás, ale my ho ani necítili a ani neviděli. Najednou jsem se nemohla pohnout. Moje ruce a nohy, vlastně moje celé tělo se nechtělo pohnout.

,,Rukia! Inoue!" zakřičela jsem.

,,Taky se nemůžeš hýbat?" zakřičeli jednohlasně. Najednou se ozval hlasitý smích.

,,Mám vás!" řekl hollow, který se objevil přímo před námi.

,,Co se to k sakru děje?" řekla jsem.

,,Nevíte? Vysvětlím vám to" vmísil se do toho hollow. ,,Moje speciální schopnost platí jen na dívky. Díky vaším odlišným buňkám od mužů, může moje schopnost zařídit vaše znehybnění a tím i to, že Vás sežeru a vy se ani nebudete moc bránit!" zařval na nás a začal se smát. Do háje! Tak tohle je těžce špatný! Všichni kluci jsou zaměstnaní a my ani nemůžeme vyslat nějaký signál, který by jim řekl že jsme v úzkých!

,,Takže...kterou z vás si dám jako první? Co třeba tu sladkou blondýnku uprostřed?" řekl a podíval se na mě.

,,Nebo lepší bude když si vás dám všechny zároveň! Aby vám to nebylo líto!" řekl a znovu se zasmál. Řekla bych, že mě ten jeho smích vytáčí na nejvyšší míru. Najednou z něj vyletěli tři chapadla a každé mířilo k jedné z nás. Naštěstí Inoue a Rukiu chapadlo jen tak obmotalo, ale mě chapadlo projelo celým břichem. Z posledních sil jsem alespoň zavřela oči. Kéž by tu bylo něco, čím bych zachránila alespoň Rukiu a Inoue! Další chapadla se k nám už přibližovala.

,,Sayonara...všichni..." řekla jsem když jsem viděla, jak je chapadlo skoro u mě. Najednou jsem slyšela zběsilý křik hollowa. Otevřela jsem oči a přede mnou pod vlivem větru vláli blond vlasy a modré konečky.

,,H-H-Hiro...-san?" řekla jsem vystrašeně a upadla do kómatu. Cítila jsem, jak mě Shinji nese v náručí stejně jako Ishida Inoue a Ichigo Rukiu. Probudila jsem se uprostřed noci, neznámo kde. Jen jsem si všimla, že jsem přikrytá Shinjiho kabátem. Na hlavě jsem měla studený obklad a točila se mi hlava. Nedokázala jsem si ani sednou, a proto jsem upadla znovu do spánku. Ráno, když jsem se probudila jsem si všimla spícího Shinjiho, který spal v křesle hned vedle mě. Pomalu jsem si sedala a rozhlížela jsem se po něčem na pití. 

,,Měla by sis lehnout. Ještě nejsi úplně v pořádku" řekl Shinji, který z nenadání otevřel oči.,,Mám ti něco přinést?" zeptal se a protíral si roztomile oči.

,,Pokud bys byl tak hodný...tak něco k pití" řekla jsem nevinně.

,,Dobře. Ale ty si ještě lehni." řekl a šel pro sklenici vody. Podepřel mi jemně hlavu a držel mi sklenici u úst. Bylo to jako scéna z nějakého romantického filmu. Trošku jsem začala litovat toho, jak jsem se mu smála a dělala si z něj legraci. 

,,Umm...Hiro-san..omlouvám se..." řekla jsem pomalu a odkašlala jsem si.

,,Za co?" řekl nechápavě.

,,Za to jak jsem se chovala....za ty vlasy...za to jak jsem se ti smála...a taky...chtěla bych ti poděkovat, že si mě zachránil." řekla jsem a trošku se mi zamotala hlava. 

,,To je v pořádku. Neomlouvej se. Vlastně jsme vás mohli zachránit díky Renjimu." řekl setřásl si vlasy z obličeje.

,,Renjimu?" řekla jsem s nechápavým výrazem.

,,Jo. Jeho duševní mobil zaznamenal těch 5 hollowů a on věděl, že se o to postaráte, ale když už byl poslední hollow na stejném místě už asi 15 minut, přišlo mu to divné a s Chadem pospíchali, aby nás na to upozornily. Renji o tom řekl mě a Ichigovi a Chad běžel pro Ishidu. Taková...umm...týmová práce" řekl a naklonil se pro sklenici vody.

***********
      Zbýval mi poslední den ve Skutečném světě. Řekli jsme si všichni, že dneska půjdem tak trochu za školu a půjdem si užít nějakou zábavu, protože podle Rukie bude trvat nějakou dobu než se sem za nimi zase dostanu. Rozplánovaly jsme si celý den tak, abychom já a Renji mohli večer vyrazit do Společenství duší nabití krásnými vzpomínkami. Jako omluvu jsem sebou vzala i Shinjiho a Hiyori, protože bez nich by jsme nebyly tak úplně všichni. Slíbila jsem Shinjimu, že mu něco koupím jako omluvu za ty vlasy. Nejdříve jsme byly na snídani v restauraci a potom jsme procházeli samá zajímavá místa a fotili spoustu fotek. Střeštěných i normálních. Chad se s námi po celý ten čas vyfotil jen dvakrát a jinak říkal, že bude náš "fotograf". Na oběd jsme si skočili na pizzu, kde jsme museli obědnat 6 pizz, abychom se najedli všichni. No z toho 3 pizzy snědly jen Shinji s Ichigem. Když jsem se ještě šla rozloučit s Yuzu a Karin přišla za Ichigem na ulici nějaká cizí dívka a vlepila mu pořádnou facku se slovy: ,,Úchyle jeden!" Ichigo se zvedl ze země s rukou přez tvář se slovy, že z Kona vyrve všechnu vatu, kterou v sobě má. Che! To je, ale dvojka!