8. Přivítání v Soul Society

     Příjezd do Soul Society nebyl až tak nějak zvláštní. I když před bránou čekal Yama-jii a dokonce i...eh...Kuchiki. Ale díky bohu nečekal ten bručoun na mě, ale na Renjiho, který se prapodivně zaksichtil hned jak svého kapitána viděl.

,,Dobrý den, Kuchiki Taichou. A ahoj páprdo!" řekla jsem a skvostně jsem se zakřenila. V tu chvíli mi přiletěl pohlavek tak na tři stehy se slovy: ,,Komu tu říkáš páprdo? Dokonce i pro tebe jsem Velící kapitán" řekl a napřahoval se, že mi dá další.

,,Gomenasai! Gomenasai! Gomenasai! Gomenasai! Gomenasai! Gomenasai! Gomenasai! Gomenasai! Gomenasai! Gomenasai! " chrlila jsem ze sebe.

,,Tche!" udělal uraženě Yama-jii a dělal, že se semnou nebaví. Tche...citlivka! 

     Dozvěděla jsem se hned dvě dobré, teda přímo vynikající zprávy. 1. Za dva dny bude slavnost, při které budu povýšena na 3.důstojníka eh....6.divize. A ta druhá je, že paní Elizabeth už je zdravá a tak už je schopna vařit pro Kuchikiho. Uff! To mi to zatím dobře vychází. 

     Večer mě Rangiku dotáhla na sake do baru, kde byli Kira, Hisagi a Renji. Kira se mě vyptával, jak se mi dařilo ve Skutečném světě a pořád jsme se všichni smáli. Najednou se zamnou ozvalo: ,,Are? Rossali-chan? Co tu děláš? Nemáš být zrovna u Kuchikiho-dono a vařit mu?" řekla Elizabeth, která stála přímo zamnou. Are? Are? Are? Are? Naze? Co? Ue? Nechápala jsem a kolem hlavy jsem měla snad miliardy otazníků. Proč bych měla vařit Kuchikimu, když už je zdravá?

,,Are? Já? Když jste zdravá tak už můžete vařit vy, nemám pravdu?" řekla jsem nechápavě a zamrkala jsem jako panenka. ,,Kuchiki-dono vám to neřekl?" řekla a usmívala se na mě jako na nějakého debila, i když taky si tak v tuto chvíli připadám.

,, Eh...Co mi měl říct?" řekla jsem ještě víc nechápavěji než předtím. 

     Nani??????? Kroužilo mi hlavou zatímco jsem mířila ke Kuchikimu domů. Ten blboun paní Elizabeth řekl, že i když už je zdravá jsem jeho kuchařkou já! Já...Já...JÁ HO OPRAVDU ZABIJU! Eh...měla jsem už takovou radost, že mu nebudu muset vařit a teď jsem to dopracovala na takovou pozici, že mu budu vařit asi celý život..Tss...Jsem už skoro u jeho domu a najednou jsem uslyšela ránu, dalo by se říct, že takový malý výbuch, který šel od jeho domu. *Tikání v obočí* ,,C-C-C-Co ten krypl zase děláá??!?!?!?! Áááh, bože!" říkám si v duchu. Přišla jsem tam a čekal mě šok. Kuchiki stál u hořícího sporáku, vlasy měl sepnuté do culíku červenou stuhou, jeho haori a kenseikan leželi na pracovním stole a když se na mě podíval, tak se zatvářil výrazem ,,Já nic! To bouchlo samo!" Oja, Oja. První, co jsem musela udělat bylo zařídit to, aby ten sporák přestal hořet. To se mi povedlo, když jsem díky svým schopnostem přinutila vodu z koupelny, aby se přemístila a uhasila ten oheň. Kuchiki na mě nebezpečně hleděl, když jsem se soustředila na své schopnosti ovládat vodu. 

 ,,Krvácíte, Kuchiki Taichou!" vykřikla jsem při pohledu na jeho pravý ukazováček.

,,To nic není" řekl lhostejně a prohlídl si krev kapající po jeho prstu. Začala jsem hledat nějaký obvaz a když jsem ho našla, tak jsem ho raději informovala o tom, co jdu dělat.

,,Zavážu Vám to." řekla jsem trošku nervózně. Připomíná mi to totiž takové ty scénky v romantických filmech. Opatrně jsem mu obvázala prst a ještě opratrněji jsem zavazovala smyčku tak, aby mu to nespadlo. 

,,Eh...Proč jste mi neřekl, že místo paní Elizabeth Vám mám vařit já?" řekla jsem trochu s obavami na odpověď.

,,Zapomněl jsem." řekl svým tónem jako vždycky. Myslím, že mi z jeho odpovědi začalo mírně tikat pravé obočí.

 ,,A-A proč já?" zeptala jsem se znovu a čekala jsem na odpověď.

,,Protože mi chutná jak vaříš" řekl s pořád stejným tónem hlasu a kamenným výrazem ve tváři. A-A-A-Are? Já a dobře vařím? Při jeho odpovědi jsem se pousmála a cítila jsem, že se i trochu červenám. Uklidni se! Uklidni se! Je to tvůj kapitán! KA-PI-TÁN!!!!!! ,,To jak si ovládala tu vodu..to je schopnost tvé zanpakutou? Je to vodní typ?" zeptal se, když jsem mu přinesla jídlo na stůl. Matně si vzpomínám, že tohle je nejdelší věta, kterou mi kdy řekl.

,,No vlastně..schopnost ovládání vody je moje schopnost." řekla jsem trošku koktavě.

,,A tvá zanpakutou? Jaký je to typ?" zeptal se mě. On...se o mě zajímá? Nenenenene je to přece jasné. Jsem 3.důstojník jeho divize takže je jasné, že chce vědět vlastnosti mojí zanpakutou.

 ,,No..moje zanpakutou dokáže ovládat všechny živly...vodu, oheň, vzduch, počasí a další různé věci...je to takový mix všech živlů" řekla jsem pomalu a sledovala jak pozoruje jídlo co jsem mu donesla. 

,,Aha." zamyslí se a pokračuje: ,,A kidou?" zeptal se na další otázku. 

,,Mmm...myslím, že ho docela ovládám" řekla jsem.

,,Aha" odpověděl a pustil se do jídla. Mezitím jsem po té delší době zase uklízela v jeho kuchyni. Přemýšlela jsem nad tím, že mě docela překvapilo, že se mě ptal na tolik otázek. Ale jak říkám...je to můj kapitán! 

      Na slavnosti mé hodnosti bylo spoustu lidí a spoustu sake. Jak bych řekla hotový ráj zejména pro Rangiku a kapitána Kyouraka. Všichni mi blahopřáli o sto šest a já jsem nechápala proč. Myslela jsem, že až takové blahopřání a velká oslava je jen, když se někdo stane Více-kapitánem popřípadě kapitánem. Nu což. Rangiku do mě lila saké jedno za druhým a já už jsem myslela, že nevstanu. Alespoň jsem dneska nemusela vařit Kuchikimu večeři, protože řekl, že když mám tu slavnost tak budu mít pro dnešek volno. Protože zítra mě bude seznamovat se vším, co bude mým úkolem jako 3.důstojníka. Nakonec jsem ale nebyla jediná, kdo tam byl nejopilejší, protože Renji to taky slušně přehnal. Dokonce se i kapitán Ukitake prokecnul, že než jsem byla zařazená do divize a než jsem přijela byla kapitánská porada. Yama-jii prý říkal, že když se Kuchikimu nelíbí jeho návrh, že budu v 6.divizi, může se přihlásit kapitán, kterému by nevadilo být v jeho divizi. On to prý ale zamítl a řekl, že souhlasí o mém zařazení do jeho divize. Fíha! Ten se teda umí rozjet! Dokonce jsem i chvíli fantazírovala, protože jsem si představovala, jak by vypadal opilý. Tato myšlenka mě donutila k záchvatu smíchu, kterým jsem nakazila všechny opilé lidi kolem. 

    Na druhý den už mi tak veselo nebylo, protože mě bolela hlava a málem jsem přišla pozdě za Kuchikim. Ten to bral s nadhledem a ani se na mě vražedně nedíval, když jsem se trošku motala po jeho kuchyni. Po jídle následovalo vysvětlení mé práce. Říkal, že když je Abarai po většinu času ve Skutečném světě tak pokud by mi to nevadilo můžu vykonávat jeho práci a na chvíli si zahraju na jeho zástupce. Tohle mi ovšem vůbec nevadilo, protože právě naopak mě to veškeré papírování a všechno kolem docela bavilo. Viděla jsem to už párkrát u mámy, protože když byla ještě naživu byla tátovou více-kapitánkou a já jí vždycky tak nějak pomáhala ve vykonávání její práce. On mi jen ještě připomněl, abych to psala opravdu pečlivě a krasopisně, protože ze špatně napsaného znaku může vyjít úplný nesmysl, nebo jiný význam a potom by z toho byly nějaké nepříjemnosti. Všechno jsem to odkývala a dala jsem se do práce. 

       Měl na stole hromady papírů ke sepsání nebo vyplnění a tak jsme si to rozdělily napůl a pracovaly jsme společně. Vždycky jsem mu to jen hodila na podpis a jela jsem dál. Kdyby byl trošku upovídanější možná by tohle byla příležitost se s ním dobře poznat, ale to už je vedlejší záležitost. Blížil se večer a zbývala nám už jen jedna hromada a on navrhl, abych uvařila večeři a my to dodělaly zítra. Po kuchtění jeho vysněné večeře jsem mu přinesla jídlo na stůl.

,, Když jsem řekl, abys udělala večeři myslel jsem tím, aby si ji udělala i pro sebe. Musíš být hladová po tom celém dnu" řekl a podíval se na mě tak nějak vážně. Ehh to bude asi za to, že jsem to nepochopila.

,,Ummm, já nemám vůbec hlad" řekla jsem. A najednou -> *KRUČENÍ V ŽALUDKU* ,,Um..." řekla jsem a nervózně jsem se zasmála. Po "společné" večeři u jednoho stolu jsem se osprchovala a lehla si do postele. Musela jsem pořád přemýšlet nad tím, co řekl Ukitake. Vážně řekl, že mu to nevadí? Tchee tomu snad ani sám Ukitake nevěří. No jó..řekněte mi přece, kdo byl jedním z těch, kteří byly proti tomu. 

,,Tche...vážně se v něm nevyznám" řekla jsem potichu a zavřela oči. Kupodivu jsem zase po dlouhé době hned usnula a ani jsem se neprobudila uprostřed noci. Zajímavé!

********

      Hned po uvaření snídaně jsem byla zavolána do kasáren 1.divize za Velícím kapitánem. Ten my OZNÁMIL, že nějaký čas nebudu moct obývat svůj dům. 3.divize prý má problémy v celých svých kasárnách a tak jim Yama-jii řekl, ať zůstanou u mě. Tche! Ten starej páprda si o tom rozhodne a oznámý mi to jako poslednímu!

,,A..To budu jako spát kde? Na ulici?" řekla jsem trošku podrážděně. Ne, že by mi to vadilo, že můj dům bude teď někoho jiného, ale protože mě štve, že si o tom rozhodne sám a já jsem poslední kdo o tom ví.

,,Popřemýšlím o tom ještě, ano? A ty taky můžeš. Až budeš mít volno, tak jsem za mnou přiď a něco vymyslíme. A...nezlob se, Rossali-chan" řekl a bylo vidět, že ho to trošku mrzí.

,,Hai" řekla jsem a usmála jsem se. Vrátila jsem se za Kuchikim, ale nemohla jsem z obličeje vyhnat ten naštvanej pohled. Navíc jsem přemýšlela, kde bych jako měla bydlet, než si to 3.divize vyřeší.

,,Omlouvám se za zpoždění" řekla jsem a usedla k malému stolku, který 6.divize přinesla, abych mohly pracovat společně a já nemusela sedět na zemi, popřípadě Kuchikimu na klíně.

,,Co se stalo?" zeptal se Byakuya, který si zřejmě všiml, že jsem myšlenkami někde jinde.

,,Umm...nandemo." zalhala jsem.

 ,, Pokud chceš můžeš mi to říct. Klidně si tě vyslechnu" řekl a trošku se mu zjemnil výraz v obličeji.

,,No...etooo...jak to říct. Velící kapitán mi oznámil, že 3.divize bude ode dneška používat můj dům, protože mají nějaké problémy. A tak mě pověřil přemýšlením, kde budu než to všechno vyřídí. Takže...přemýšlím koho bych poprosila o azil." řekla jsem trochu odlehčeně.

,,Můžeš zůstat tady" řekl a zadíval se na papír před sebou a nakonec tam hodil svůj podpis. Areeeee??????