9. Záskok Více-kapitána.

      Je teplý podvečer a já si to mířím rovnou do kasáren 3.divize. Shunpo jsem použít nechtěla a tak jsem se pěkně prošla.

,,G...G....Ichimaru Taichou?" řekla jsem a trochu jsem se zakoktala.,,Pekelný motýl mi donesl zprávu, že Více-kapitán Kira se mnou potřebuje mluvit, tak ho tu hledám" řekla jsem, abych vysvětlila situaci a nedošlo k nedorozumění.

,,Tak to budeme mít stejnou cestu. Takže půjdeme společně?" řekl Gin. Došli jsme tam a našli jsme Kiru a ten mě zavedl do pokoje, který mají s kapitánem na půl.

,,Co si potřeboval Kiro?" řekla jsem trochu zvědavě.

,,Mám pro tebe takový malý dárek k tvému povýšení. Chtěl jsem ti ho dát už na oslavě, ale pořád ti tam někdo blahopřál a já na to potom zapomněl." řekl Kira a vypadal trošku nervózně. Gin vypadal, že trochu poslouchá, ale snažil se, aby to nebylo znát a přehraboval se hromadou papírů. 

,, Dárek? S tím sis neměl vůbec dělat škodu" řekla jsem překvapeně.

,,Zavři oči" řekl Kira. Poslechla jsem ho a zavřela jsem oči.

,,Hotovo" řekl. Podívala jsem se na svoji zanpakutou a byl tam připnutý takový řetízek, na kterém bylo R a P a ještě lístek třešňového květu.

,,Jé! To je nádherný. Děkuju moc!" řekla jsem a letmo jsem ho objala. Po chvíli jsem se omluvila, že musím za svým kapitánem vařit večeři, protože mě sám Kuchiki vyslal, abych si nejdříve vyřídila co je třeba a až potom se starala o ostatní. Tche! Doufám, že se zase nebude pokoušet vařit sám! Nejsem si jistá, že by to jeho kuchyň přežila i podruhé. 

      Vykročila jsem směrem od mého domu ke Kuchikimu ještě na mě někdo potichu zakřičel: ,,Počkej ještě, Rossalie-san." Byl to Gin. Eh...Zajímalo by mě co po mě zrovna tenhle typoň může chtít.

,,Ano?" řekla jsem trochu nejistě.

,,Chci tě poprosit o laskavost." řekl Gin a zdálo se, že možná i trochu přiotevřel oči. 

,,Dobře.." řekla jsem a trošku se mi povolili svaly v obličeji.

,,Šla by si ještě teď za Rangiku-san a dala jí tohle" řekl a vzal moji ruku a vložil mi do dlaně složený papírek.

,,H-Hai" řekla jsem.

,,Děkuji" řekl a otočil se a ve chvíli zmizel v mém domě. Už jsem měla málo času tak jsem použila shunpo abych se co nejrychleji dostala do kasáren 10.divize. Předala jsem Rangiku papírek a podotkla, že je od Gina. Rozzářili se jí oči a začervenala se a rychlostí blesku rozbalovala papír a četla.,,Arigatou" řekla a shunpem se ztratila neznámo kam. Bože, bože. Řekla jsem si pro sebe a vyrazila za Kuchikim. 

     ,,Jsem tuu." řekla jsem když sem vcházela do dvěří. Bylo tam hrobové a nezvyklé ticho. Vběhla jsem trošku se strachem do bytu, ale nečekal mě až tak velký šok. Kuchiki totiž usnul na gauči a byl nehorázně roztomilý. Rozhodla jsem se vejít do jeho pokoje pro deku, abych ho přikryla. Nevím proč, ale stála jsem u něj asi 10 minut a zírala jsem na něj. Myslela jsem, že se mi to zdá, ale vypadalo to, že se opravdu usmívá. Kéž by se takhle usmíval i když nespí. Vyrazila jsem do koupelny a snažila jsem se dělat všechno co nejpotišeji, abych ho nevzbudila a nezkončila na lůžku ve 4.divizi. Nevím, jak je to možné, ale musím podotknout, že jsem usnula v napuštěné vaně. 

        Je ráno. Voda byla ledová a já jsem myslela, že zmrznu každou chvíli. Rychle jsem se oblékla a opatrně vešla do místnosti, kde ještě pořád spal Kuchiki. Byl neznatelně schoulený do klubíčka a deka ležela u něj na zemi. Co nejpotišeji jsem ho znovu zakryla a potichu jsem připravovala k jídlu něco, s čím bych nedělala žádný rámus.

,,Už si vzhůru?" ozval se hlas za mnou. Bylo tak z nenadání, že jsem se lekla a vyklouzla mi lžička z ruky. Za mnou totiž stál právě probuzený Kuchiki, který si ospale protíral oči a já měla co dělat abych se nezačala červenat jako rajče.

,,Ohayo, Kuchiki Taichou" řekla jsem.

,,Já včera usnul, že?" řekl Kuchiki a podíval se přez mé rameno co vařím. Myslela jsem, že exploze mého srdce je nevyhnutelná.

,,H-H-Hai. Nechtěla jsem vás budit tak jsem vás alespoň přikryla. " řekla jsem a snažila jsem se uklidnit, co nejvíce to šlo. Kuchiki mi po snídani oznámil, že dneska mám volný den, protože jeho čekají jen kapitánské povinnosti takže se uvidíme až večer. Popřála jsem mu pěkný den a vyrazila jsem za Rangiku a Hinamori, které se zřejmě nenápadně vytratili ze Seireitei na osamělou louku severně od Rukongaie.

     ,,Ohayo, Rangiku-san, Hinamori-san" řekla jsem a zakrývala jsem si oči, protože ranní slunce mi svítilo do obličeje.

,,Ohayoo" řekli jednohlasně. Dal by se tomu říkat den plný lásky, protože jsem celý den až do podvečera poslouchala jejich pocity apod. Ne, že by mi to vadilo. Jsem ráda, že jsou šťastné. Hinamori nejdříve vyprávěla o Toushirovy a potom Rangiku vyprávěla o včerejším večeru, který po dlouhé době strávila s Ginem. Já samozřejmě neměla k tomuto tématu co říct, leda že bych tam fantazírovala o tom jak je můj kapitán roztomilý když spí nebo, že mi málem exploduje srdce pokaždé když se ke mě dostane blíž jak 2 metry. 

        Přišla jsem do Kuchikiho domu a byla tam zrovna i Rukia, která se prý na pár dní zastavila ve Společenstvu duší. Uvařila jsem večeři pro nás všechny tři a skončilo to tak, že když šel Kuchiki spát tak jsme si ještě vylezly na verandu a tam jsme si povídaly, jak to šlape ve Skutečném světě. Rukia říkala, že my má jménem všech popřát k mému povýšení a prý, že až se dostanu zase za nimi tak to oslavíme. ,,Samozřejmě!" řekla jsem a usmála jsem se. Povídaly jsme si o tom, jak spolu Shinji a Ichigo začali dobře vycházet, a že Inoue a Ishida jsou nejspíš doopravdy pár, protože vždycky chybí oba dva a potom se najednou z ničeho nic zjeví společně. Měla jsem nutkání se Rukie zeptat na něco o Kuchikim, ale nakonec jsem neměla ani tu nejmenší odvahu to udělat. Říkala jsem si, že teď když spolu na nedohledně dlouhou dobu budeme bydlet, může mi to třeba pomoct ho alespoň trochu pochopit. 

       Ráno Rukia zase odjela do Skutečného světa, protože jsou tam prý jakési problémy a Yama-jii zrovna svolal nalehavou poradu, kde měli být jak kapitáni tak jeho zástupci. Kuchiki mě vyzval ať jdu s ním. Lehce jsem mu osvěžila, že nejsem jeho více-kapitán, ale 3.důstojník. On mi na to jen řekl, že když tu není Abarai budu prostě na jeho místě. Když tu větu dokončil podíval se na mě pohledem, který říkal, že jestli to odmítnu tak budu pověšená na stěně buď Senbonzakurou nebo nějakým z kidou. To jsem, ale opravdu nechtěla. 

      Jakmile mě viděl Yama-jii jak jdu poslušně za Kuchikim tak nic nenamítl jen se tak potutelně usmál a já jsem si začala myslet, že na mě šije zase nějakou boudu. Pche! Porada byla hlavně o tom, že se v Soul Society začalo objevovat nějak moc hollow a Menos. 6.divize měla za úkol to tam všechno zneškodnit a prý i něco ve smyslu zapečetit Gargantu nebo cosi takového jsem zaslechla. Což mi příjde jako blbost, protože jak chcete zapečetit něco, co vylézá pokaždé od někud jinud. Che! 

         Kuchiki oznámil celé divizi, aby se na chvíli ke mě chovali jako k více-kapitánovy, protože teď budu vykonávat Abaraiovu práci. Ničení menosů bylo na mě a na kapitánovy a o hollow se měli postarat ostatní, ale i tak když jsem viděla, že mají s nějakým hollow problémy tak jsem po hollow šlahla kidou, abych odlákala jeho pozornost a oni ho mohli zničit. Když byly všichni zničení použili jsme s Kuchikim své reiatsu abychom zavřeli otevřenou Gargantu, z které se valili další a další hollow. Aby jsme na to nebyly sami objevili se tam i ostatní kapitáni a podkapitáni abychom to všichni zavřeli. Lucky!