Fight of Strawberry's Heart - 1. kapitola

---

Rukia si právě dávala učebnice do tašky. Ostatní už jsou dvě hodiny doma, zatímco ona ještě trčí ve škole. Ne, že by něco provedla, ale dělá jí problém matika s biologií a tak jí a dalším žákům učitelka navrhla, aby je doučovala po škole. Na biologii dokonce Rukia chodí se svojí kamarádkou Inoue. Byla tak unavená. Její sestra ráno vstávala brzy a probudila ji a potom už neusnula. Poslední dobou je absolutně bez energie a nemá skoro na nic náladu.

,,Řekl jsem si, že když je pořád ve zprávách, že nějakej úchyl napadává středoškolačky, tak jsem si řekl, že na tebe počkám a doprovodím tě." usměje se starostlivě.

,,Tak to teda děkuju." uhne Rukia pohledem. ,,Neměl si ztrácet čas čekáním na mě." špitne při cestě.

,,Neztrácím čas. Stejně jsem měl volno." odpoví s jemným tónem hlasu.

,,Kurosaki-kun~!" ozve se za nimi.

,,Oh, Inoue.“ otočí se Ichigo a rázem i Rukia.

,,Myslela jsem, že máš hodně učení." namítne smutně. Měli spolu totiž dneska jít na kafe, ale Ichigo řekl, že má hodně učení a že to nechají na jindy. A teď ho vidí, jak se tu prochází s Rukiou.

,,Měl jsem, ale skončil jsem dřív a tak jsem šel za Rukiou, abych ji doprovodil." prohodí se zabijácky milým úsměvem.

,,Ichigo." upoutá na sebe Rukia jeho pozornost. ,,Když si to Inoue slíbil, tak běž s ní. Já už to sama dojdu." usměje se, i když by byla šťastnější, kdyby šel přece jenom s ní.

,,Co to meleš? Přišel jsem tě doprovodit, tak tě doprovodím!" rozcuchá jí vlasy a u toho se vítězoslavně culí. 

,,Inoue, uvidíme se zítra ve škole a domluvíme se na jindy. Zatím, ahoj!" otočí se a vykročí. Rukia se na něj nechápavě otočí a začne cupitat, aby dohnala jeho náskok.

,,Proč si vlastně dneska byla po škole?" zeptá se zvědavě.

,,Mám problém s matikou a biologií, tak mi učitelé navrhli doučování po škole." vysvětlí.

,,S matikou?" zarazí se a černovláska přikývne. ,,Pokud chceš, tak bych ti to mohl vysvětlit já. Matika mi narozdíl od ostatního docela jde." usměje se.

,,Nevadilo by ti kdyby jsi mě doučoval?" rozzáří se jí oči.

,,Samozřejmě, že ne! Můžeme začít třeba hned po škole."

,,Hned po škole mám tu biologii, takže asi až po ní." sklopí hlavu.

,,Dobře. Však víš, kde bydlím, tak stačí, když se stavíš a já ti všechno vysvětlím."

,,Moc ti děkuju, že jsi mě doprovodil." usměje se na něj, když už stojí před jejím domem.

,,Nemáš za co děkovat." oplatí jí úsměv.

,,Tak se uvidíme zítra. Oyasumi!" zvolá a rozběhne se ke dveřím.

,,Oyasumi." zamává ji a vydá se cestou ke svému domu.

,,Jsem doma!" zdraví Rukia a mezitím si sundává kabát a zouvá boty.

,,Kde si byla proboha tak dlouho?" vyletí na ni Hisana, která na sobě zrovna má kuchařskou zástěru a zdá se, že vaří.

,,Ráno jsem ti říkala, že budu mít každý den po škole doučování." povzdychne si a vejde do obýváku, kde se před fotbalem v televizi kroutí přítel její sestry, Byakuya.

,,Ahoj." špitne a jde se podívat, co Hisana vaří.

,,Ahoj." odpoví ji lhostejně a komentuje děj v televizi.

,,Za jak dlouho to bude?" sjede očima do trouby.

,,Za půl hodiny." usměje se na ni. ,,Mimochodem, Rukia-chan." upoutá její pozornost.

,,Hm?"

,,Kdo byl ten chlapec, co tě doprovodil před dům? Tvůj přítel?" rozzáří se jí oči.

,,Sa-Samozřejmě, že to není můj přítel! Je to můj spolužák."

,,Odkdy tě spolužáci vodí k domu?" laškovně se na ni usměje.

,,Je to kvůli tomu úchylovi, co tu řádí." namítne červená Rukia.

,,Jen doufám, že ten úchyl není on." zadrmolí Byakuya, který zřejmě odposlouchával jejich důvěrný rozhovor.


,,Kde se touláš tak dlouho?" skočí po něm Isshin hned co vejde do dveří.

,,Šel jsem doprovodit Rukiu domů ze školy." povzdychne si.

,,Je snad zraněná?"

,,To jako proč?" zavrčí.

,,Že ji musíš doprovázet ze školy."

,,Ve zprávách už je asi týden v kuse, že je tu nějaký úchyl, který obtěžuje středoškolačky, tak se chci ujistit, že se jí nic nestane."

,,Jsi do ní zamilovanej, co?" zatlemí se Isshin vítězoslavně, jako by právě našel Ameriku.

,,Co?! Známe se prostě dlouho, tak mám o ní strach, když chodí pozdě domů sama!" vyjekne a praští svého otce deštníkem, který leží nejblíž jeho ruky.

,,Copak to se dělá tatínkovi?" zabručí smutně Isshin.

,,Pokud má blbý kecy, tak jo." odpovídá, zatímco míří k sobě do pokoje.

************************************************************

Právě jí skončilo doučování biologie. Shodou náhod s ní na doučování chodí i Inoue, která se k ní poslední dobou chová odtažitě.

,,Děje se něco, Inoue?" přijde za ní starostlivě, když už všichni odejdou. Stály v prázdné třídě a karamelovláska pořád neodpovídala.

,,Líbí se ti Kurosaki-kun, nemám pravdu." přeruší karamelovláska hrobové ticho. Drobná černovláska na sucho polkne a začne to popírat. ,,Nemusíš to skrývat. Vím, že ho máš ráda." zašeptá.

,,Hai." přestane Rukia cokoliv popírat.

,,Demmo ne, i já ho mám ráda a toužím po jeho objetí." překříží ruce a zadívá se z okna.

,,Já...vím..." špitne Rukia provinile.

,,Takže...od teď jsme soupeřky." otočí se na ni s vražedným výrazem.

,,Eh? Soupeřky o Ichiga?" vyjekne černovláska.

,,Hai. Budeme spolu soupeřit o jeho srdce."


Oranžovlasý středoškolák si to neochotně kráčí do školy. V noci se vůbec nevyspal, protože jeho sousedi měli super pařbu a hudba přestala hrát až ve 4 ráno, kdy přijeli policajti a chtěli je odvést na stanici.

,,Kurosaki-kun~!" volá na něj jemný a známí hlas. Vytáhne sluchátka z uší a otočí se.

,,Ohayo, Inoue." pozdraví ji.

,,Ohayo, Kurosaki-kun!" usměje se karamelovláska od ucha k uchu. ,,Dneska ti to moc sluší!" dodá s úsměvem. Ichigo si nevěřícně prohlédne své oblečení. Měl školní uniformu jako vždy.

,,Um...jsem oblečený každý den stejně." odfrkne nechápavě, ale nakonec poděkuje. Cestou do školy Inoue pořád pohazuje vlasama. ,,To je divný...chová se divně." civí na ni nechápavě Ichigo. 

,,Ty...ty máš nový účes?" vyklopí ze sebe. ,,Určitě má. Jinak by tolik nesnažila, abych si toho všimnul." povzdychne si v duchu.

,,Ah, ty sis všiml?" začervená se Inoue.

,,Sluší ti to." pochválí jí nový účes tak trochu nuceně.

,,Sakra!" ozve se za nimi. Ichigo se otočí a spatří Rukiu, která zakopla na schodech a upustila všechny ty učebnice, které nesla. Snažila se je všechny co nejrychleji posbírat, ale byli rozházené úplně všude.

,,Omluv mě." usměje se Ichigo a jako rytíř na bílém koni jde pomoct nešikovné princezně.

,,Ohayo." pozdraví ji a pomůže ji se sbíráním.

,,O-Ohayo." odpoví Rukia.

,,Můžeš vstát?" ptá se starostlivě.

,,Jasně, že jo." zvedne se. ,,Um, co je to?" pískne černovláska.

,,Co tím myslíš?" zakroutí Ichigo hlavou. Ukáže prstem směrem k Inoue, z které se line nenávistná aura. ,,Kono! Dělat ze sebe chudinku jen proto, aby ti šel pomoct....neodpustitelné!"

,,Inoue? Děje se něco?" vyjekne Tatsuki.

,,Vůbec!" vykřikne naštvaně.

,,Nevíš co je s Inoue?" podívá se Ichigo letmo na Rukiu, když jsou na cestě do třídy. Rukia se zamyslí.

,,Jasně, že vím! Obě dvě tě zaručeně milujeme, tak nesnesla, že jsi mi pomohl!" ,,Nemám zdání. Asi má nějaké problémy doma." špitne.

,,Ah, soka. Platí to dnešní doučování?" usměje se.

,,Pokud sis to nerozmyslel, tak určitě!" oplatí mu jeho roztomilý úsměv.

,,Dobře, budu na tebe čekat. A ještě něco..." zamumlá a prohrábne si vlasy.

,,Hm?"

,,Nevšímej si fotříka. Je to úplnej debil a určitě bude mít blbý kecy." nervózně se zasměje.

,,Jasně, v pohodě."

,,Ichigo~" ozve se povědomí hlas a běžící siluetu Ichigo nemilosrdně skolí taškou k zemi.

,,Nazdar Keigo." namítne lhostejně.

,,Pořád si tak krutý." namítne s umělými slzami.

***************************************************

Nervózně stojí před dveřmi jeho domu. ,,Proč to tak řeším? Jdu jen na doučování!" povzdychne si černovláska a konečně zazvoní na zvonek. Otevře postarší muž a při pohledu na její drobnou postavu se usměje.

,,Ahoj, ty budeš Rukia, že?"

,,Konnichiwa. H-Hai." špitne.

,,Ichigo mi o tobě už říkal. Pojď dál." Rukia vejde do domu a rozhlíží se kolem. Nikde Ichiga nevidí. ,,Dáš si něco?"

,,Mmm...třeba vodu." usměje se nevinně.

,,Naa, Rukia-chan. Ichigo mi nechce nic říct, ale ty si jeho přítelkyně, že?" zašeptá potichu a Rukia se celá začervená.

,,Neříkal jsem ti, aby si ji hned poslal nahoru a neotravoval ji svými blbými dotazy?" mrskne ho Ichigo po hlavě pánvičkou.

,,Chtěl jsem se jen ujistit...*Umělé slzy*" Ichigo si oddychne.

,,Gomen, Rukia. Pojď nahoru." kývne hlavou směrem ke dveřím a černovláska s úsměvem přikyvuje. Je to vlastně poprvé co uvidí jeho pokoj. Zvědavě vejde dovnitř a nestačí se divit. Chlapecké pokoje vážně nejsou nic extra. Čekala nehorázný bordel a poházené věci kolem, ale bylo tu pěkně uklizeno a navíc to tam vonělo po Ichigovi.

,,Vydrž ještě chvíli přinesu další židli." usměje se a na chvíli někam odběhne. Rukia si zatím nadšeně prohlíží jeho pokoj. Ichigo přiveze židli a dá ji ke stolu.

,,Začneme?" usměje se.

,,Jasně!" přikyvuje černovláska.

Ichigo se jí snaží vysvětlit učivo a v tom se otevřou dveře. V nich stojí Inoue. Překvapeně vytřeští oči.

,,Inoue?" otočí se nechápavě Ichigo na židli.

,,Um...nevěděla jsem, že nemáš čas." sklopí hlavu. Při pohledu na Rukiu zatne ruku v pěst.

,,Promiň, zrovna teď pomáhám Rukii s matikou." usměje se.

,,Aha...nevadí! *Předstírá úsměv* Já se stavím někdy jindy. Ahoj!" vyletí rychle ze dveří a Ichigo se nechápavě otočí na Rukiu.

,,Vážně nevíš, proč je tak divná?" namítne.

,,Jasně, že jo! Miluje Tě! A proto žárlí pokaždé, když si se mnou osamotě." ,,Um...vážně nevím." zakroutí černovláska hlavou.

,,Poslední dobou se spolu nějak nebavíte, stalo se něco?"

,,No jasně, že jo! Kdo kdy viděl, aby se spolu rivalky bavili!" ,,Nějak moc není čas." pokusí se o úsměv a navrhne, aby se zase vrátili k matice.
Inoue běží směrem domů. ,,Proč? Proč jsi na ni tak milý a na mě ne? Co má a já ne? Ještě počkej, Kuchiki Rukio. Postarám se o to, aby si za žádnou cenu nejela na školní výlet a já mohla být Ichigovou jedničkou! Jen počkej!“