IchiRuki - Rozjasnění citů
Publikováno 02.09.2011 v 22:26 v kategorii Povídky - Jednorázovky, přečteno: 804x
,,Nesahej na mě!" křičí černovlasá drobná Rukia, zatímco zabouchává dveře.
,,No tak, otevři prosím!" opírá se o dveře Ichigo.
,,Říkám ti, aby si vypadl!" zakřičí znovu. Po pár minutách orandžovlasý mladík přecejen odejde. Ona se schoulí v posteli do klubíčka a slyší, jak déšť začíná bušit na okenice. Je jí zima. Nechce však vstávat, a tak si tiskne svá kolena k bradě. Po tváři se ji kutálí slzy a s každým bleskem, který pronikne škvírou v závěsech, se zatřpytí. ,,Nedokážeš to pochopit...nepochopíš, že už netoužím jen po přátelství?" šeptá do ticha.
,,Rukio..." ozývá se za dveřmi hlas jejího staršího bratra.
,,Chci být sama, Nii-sama!" zakřičí potichu a snaží se zakrýt ten přízvuk, který by prozradil, že pláče.
,,Kdyby si něco potřebovala...budu u sebe." odvětí. ,,Proč...proč ona...a ne já." zaúpí v slzách. Dnes totiž viděla, jak láskyplně se Ichigo vybavoval a staral o Inoue. ,,Zničil...zničil jsi i tu malou naději, kterou jsem měla....I....Ichi....go." propadá v pláč.
,,Rukio-chan? Jsi v pořádku?" ozve se Inouenin hlas zpoza dveří. Černovláska zatne ruku v pěst.
,,Chci být sama!" vyjede po ní.
,,Ha-Hai." špitne Inoue. Pomalu usíná...tiskne si kolena k tělu a poslouchá kapky bušící do parapetu. S každým zahřměním sebou trhne. A s každou myšlenkou na jeho úsměv se usměje. Však jediné, co u ní přebývá za emoci je smutek a pláč. Rozrazí se dveře a v nich se objeví červenovlasý Renji.
,,Jdi pryč, Renji." zasyčí Rukia.
,,No jasně." zavře dveře a sedne si k její posteli. Hladí ji po vlasech a přemýšlí nad slovy utěšení. Co by měl říct...aby její slzy přestali téct? Co by měl říct, aby se na její tváři objevil úsměv? Co by měl říct...aby nebyla smutná? Ať přemýšlí, jak chce, nemůže na nic přijít.
,,Já...nevím, co říct. Je to kvůli *Zakašlání*, že?" ptá se. Rukia jen kývne hlavou a posmrkne. ,,Třeba...se ještě vzpamatuje..." vysoukává ze sebe.
,,Ten? Ten se nikdy nevzpamatuje." říká Rukia ztrpčele.
,,Tak mu dám jedno dělo a už se mu rozsvítí!" zaboří pěst do dlaně. A dostane tak akorát pohlavek od Rukie.
,,On chce Inoue, rozumíš? Na tom se nedá změnit nic...jsem unavená. Mohl by si odejít, prosím?" posmrkne znovu. Renji se neochotně zvedne a popřeje jí dobrou noc. Ona však místo spánku kouká do zdi. Kamkoliv se podívá...tam vidí jeho.
*****
Leží v pokoji na posteli. Celý nesvůj...celý nervózní a nepřístupný. Jediné, co teď potřebuje je, aby někdo zaklepal. Pokud to nebude ta, kterou chce vidět, bude zřejmě vraždit. Byl opravdu tak slepý? Neviděl její opravdové city, dokud je všechny neztratil. Přehlížel její úsměvy, protože si myslel, že to jen její stránka milosti. A teď mu už zřejmě nikdy neodpustí. Má takové nutkání...nutkání za ní jít a všechno jí říct. Říct jí své touhy a taky to, že nestojí o její přátelství, že on stojí o něco víc. Naštvaně praští do polštáře.
,,Kurosaki-kun?" pootevře Inoue dveře.
,,Chci být sám!" říká orandžovlasý mladík. Inoue jen chápavě zavře dveře. Ichigo se zvedne z postele a začne nervózně chodit po pokoji. ,,Co mám dělat?" opakuje potichu pořád dokola. Nakonec sáhne po stojánku na tušky a vysklí s ním okno.
,,Co tu děláš, blbče?" vleze do dveří Renji.
,,Jsem naštvanej, jdi pryč!" vyjekne po něm trochu nechtěně.
,,Pane bože, to je situace. Rukia pláče a je smutná a ty tady-" Ichigo ho přeruší.
,,Co si říkal o Rukii?" ptá se.
,,No, že je smutná a pláče." zopakuje to nechápavě Renji. V tu chvíli Ichigo mizí ve dveřích.
,,Co to provádíš, Kurosaki?" tázá se nechápavě Ishida, zatímco Ichigo odchází z kasáren 4.divize.
,,Nejdřív rozmlátí okno a teď běží někam do pryč. Zbláznil ses?" řve po něm červenovlasý mladík.
*******
,,Rukio?" šeptá u dveří.
,,Rukio?" šeptá u dveří.
,,Jdi pryč!" vyjekne ospalá černovlasá slečna celá překvapená. Místo odchodu vleze Ichigo k ní do pokoje. Ona se neochotně zvedne z postele.
,,Říkala jsem ti, aby si vypadl!" říká, zatímco stojí v tváří v tvář. Políbí ji.
,,Co to jako má být?" vyjekne znovu. On ji shodí zpátky na postel a lehne si přímo na ni. ,,Ichigo?" šeptá tiše.
,,Jsem blbec, já to vím. Dej mi šanci to napravit." říká smutným a upřeným pohledem do jejích očí.
,,Ah." přikývne. Začnou se nejdříve jemně a opatrně líbat, po chvíli však přejdou na vášnivé a láskyplné líbání. Pomalu a s rozzářeným výrazem ji zbavuje jejího oblečení. Ona dělá to samé. Nakonec leží nad sebou, úplně nazí a hledí si upřeně do očí. Cítí to...cítí jak do ní proniká. Ten nepopsatelný pocit, který cítí. Miluje ho. Každou chvíli víc a víc. Miluje, jak se jí přitom dívá roztomile a nevinně do očí a přitom pevně drží její ruku. Přiblíží se svými rty k jejímu uchu. ,,Mi...Miluji Tě." zašeptá láskyplně.
Komentáře
Celkem 5 komentářů
Anonym 18.12.2013 v 19:08 Moc pěkná povídky :)) pokračuj v tom , docela ti to jde máš talent ;) určitě pokračuj jestli chceš protože tvoje povídky bych mohl číst furt :)
Anonymní 19.05.2015 v 15:25 krása
Anonymní 06.06.2015 v 08:12 Krása
Anonymní 01.07.2015 v 22:38 Kráda
Anonymní 01.07.2015 v 22:39 Krása