Stars are Blind - Hotsuma X Shusei

Upozornění: Slabší yaoi (Boy X Boy)

Anime: Uragiri wa Boku no Namae wo Shitteiru

---

,,Sakra!" vletí do svého pokoje rozzuřený Hotsuma. Skočí šipku do postele a praští pěstí do polštáře. ,,Co si sakra myslíš, Shuuseii! Nemyslíš, že se známe dost dlouho na to, abych poznal, kdy se doopravdy usmíváš a kdy se přetvařuješ?" zamumlá potichu. Všiml si toho. Jak pokaždé Shuusei předstírá úsměv, když je Yuki nablízku. Proč se mu nemůže svěřit, když vidí, že se něco děje? Znají se už od dětství. Sice pokaždé pomáhá Shuusei jemu, ale pro jednou by mohl pro změnu pomoct on. Ležel v posteli v zamknutém pokoji a přemýšlel. Kdyby řekl Shuuseiovi pravdu...jak by odpověděl? Jak by to všechno potom bylo? Rozhodl by se Shuusei, že raději zruší jejich partnerství? ,,Proč jsem tak slabý!" zakleje Hotsuma potichu. Už odmalička neví jak se sám vypořádat s problémy. Vždycky tu pro něj byl Shuusei, který ho podržel a byl tu pro něj. Věděl to. Věděl, že je to on, kdo svému nejlepšímu příteli přidělává starosti. V tom všem přemýšlení upadne do hlubokého spánku.

,,Sen?" otevře Hotsuma oči. Bylo zrovna něco málo po půlnoci. ,,Byl to jen sen." vejde na balkón a upřeně se dívá na nebe plné hvězd. Jsou tak nádherné a zářivé. Je jich na nebi tolik. Rozzářily se mu oči a nadšeně se pokusil o úsměv. ,,Shuusei...kéž bych ti jednou mohl všechny ty hvězdy dát..." zamyslí se. ,,Chtěl bych ti slíbit, že už nedovolím, abych tě byť nevědomě zranil..." sklopí hlavu a zívne. Byl trošku ospalý, ale nechtěl jít spát. Usedl před televizi a zapnul videohru. ,,Tohle je jediná doba, kdy dokážu na chvíli vypnout a nemyslet na tebe..." povzdychne si a začne hrát.

,,Kde je Hotsuma?" ptá se zvědavě Kuroto Shuuseie u snídaně.

,,Nevím." špitne Shuusei zamyšleně a pokusí se o úsměv.

,,Jak nevíš? Vždyť je to tvůj partner." vloží se do toho Toko-chan.

,,Určitě zase hraje videohry." zabručí Shuusei se zavřenýma očima.

,,Půjdeš se za ním podívat? Snídaně už je hotová." pobídne ho Tsukuma.

,,Hm." zabručí znovu.

,,Půjdu s Tebou." nabídne se Kuroto.

,,Hai." usměje se Shuusei trošku nuceně. Zvednou se od stolu. Pomalými kroky se vydávají k Hotsumově pokoji.

,,Pohádali jste se?" ptá se Kuroto a pokouší se, aby to neznělo moc vyzvídavě.

,,Vůbec ne." usměje se.

,,Vážně?" namítne podezřívavě.

,,Honto datte." kývne hlavou, aby ho přesvědčil. 

,,Hotsumo, vcházíme." špitne Shuusei a sáhne po klice. Bylo zamčeno. 

,,Jsou zamčené." zakleje Shuusei.

,,Usnout u videoher...to je celej on." ušklíbne se Kuroto.

,,Co budeme dělat?" vyhrkne.

,,Nech to na mě." zakření se Kuroto a vykopne dveře.

,,To bych zvládnul taky." ušklíbne se Shuusei a Kuroto nevinně pokrčí rameny.

,,Oi, Hotsumo." šťouchá jemně Shuusei do poklidně spícího blonďáčka, který v ruce svírá ovladač.

,,Mmmm." otvírá pomalu Hotsuma oči. První, co po otevření očí vidí je Shuuseiova rozjasněná tvář. Drobně se začervená a vyletí z křesla. ,,Gomen, usnul jsem." podrbe se omluvně na hlavě.

,,Příště si to pohlídej..." vyhrkne Shuusei a pomalými kroky odchází z pokoje. Hotsuma sklopí hlavu. ,,Proč...proč jsem tě zase musel zklamat...." honí se mu hlavou a zatne ruku v pěst. Kuroto se na něj nechápavě podívá.

,,Nelam si s tím hlavu. Shuusei je poslední dobou nějaký divný..." poklepe ho Kuroto po rameni. ,,To já přece vím...vždyť je to můj partner..." proletí Hotsumovi hlavou. Neochotně se společně s Kurotem vydává do jídelny. Shuusei už tam nebyl. Zase odešel do školy dřív... ,,Proč to dělá?" proletí Hotsumovi hlavou. Už to byla nějaká doba, co šli do školy společně. Pokud by měl říct pravdu...Shuusei se mu poslední dobou vyhýbá. Ať už je to ve škole nebo tady...Tak moc by chtěl znát příčinu jeho chování...kdyby věděl, co to způsobuje, mohl by s tím něco dělat. ,,Lezu mu na nervy? Snažím se držet svoje nervy na uzdě, abych ho neotravoval. Udělal jsem něco špatně? Nevzpomínám si, že bychom se nějak pohádali...Anebo...je to kvůli těm jizvám?..." Je tak zmatený, že ani nemá hlad. Vezme si ze stolu suchou housku a odejde z místnosti.

,,Jdeš do školy?" zeptá se ho Kuroto. Hotsuma odkyvuje hlavou na souhlas. 

,,Můžu jít s Tebou?" dodá.

,,Jasně..." zabručí Hotsuma zamyšleně. Vyjdou ze sídla a míří rovnou do školy, která je vzdálená bezmála 20 minut cesty pěšky.

,,Naa, Hotsumo." přeruší Kuroto zdlouhavé ticho.

,,Co je?" špitne.

,,Stalo se něco mezi tebou a Shuuseiem?"

,,Eh? Proč myslíš?" vyjekne nechápavě.

,,Jen...nějak mi připadá, že se sobě vyhýbáte..." zamumlá.

,,Zníš jako bys na to byl odborník..." ušklíbne se Hotsuma.

,,To bych neřekl...jen jsem se podobně choval k Senshirovi než se stal mým partnerem..."

,,Podobně?" zakroutí hlavou nechápavě.

,,Nech to být...když se nic nestalo, tak to nemusíme řešit." pokusí se Kuroto o úsměv a odhrábne si vlasy z očí.

***

Už to nemůže vydržet. Shuusei se na něj ani nepodívá. Už to dál prostě nevydrží. Musí zjistit, co udělal, aby to mohl napravit. Shuusei má pokoj hned vedle něj. Stačilo jen, aby se dokopal k otevření svých dveří a zaklepání na ty jeho. Párkrát si rozcuchal vlasy. ,,Seš chlap, Hotsumo! A takhle už to dál nejde..." povzbuzuje se v duchu a konečně vyjde ze dveří. Nervózně zaklepe na dveře.

,,Hai?" ozve se Shuuseiův hlas. Zněl kapku smutně.

,,Ore-da." zabručí Hotsuma a otevře dveře. Shuusei si zrovna zapínal košili a tak Hotsuma znovu viděl jeho jizvy. Zabolelo ho to u srdce a smutně sklopil hlavu.

,,Potřebuješ něco?" špitne Shuusei a rychle si košili zapne.

,,Musím něco potřebovat, abych mohl vstoupit do tvého pokoje?" vyjekne trošku podrážděně. Pravda. Je naštvaný. Sám na sebe. Ani by se nedivil, kdyby s ním Shuusei už nikdy nechtěl mít nic společného.

,,To jsem neřekl." pokusí se o úsměv.

,,Naa, Shuusei." přeruší jeho úsměv.

,,Hm?"

,,Proč...proč se mi vyhýbáš?" podívá se mu zpříma do očí a udělá pár kroků k němu. Shuusei udělá na oplátku pár kroků dozadu.

,,Nevyhýbám se ti." předstírá úsměv. ,,Už zase ten úsměv. Myslíš si, že jsem úplně blbej a nepoznám to, co?" zatne ruku v pěst.

,,Tak proč couveš?" špitne Hotsuma, zatímco se k němu stále přibližuje a on stále couvá. Zastaví se, až se zády opře o zeď.

,,Reflex." špitne.

,,Tak reflex? Co kdybys na mě přestal hrát tu zatracenou boudu?!" zakřičí Hotsuma a jeho oči se zalesknou až to Shuuseie překvapí.

,,Boudu?" pískne rádoby nechápavě.

,,Myslíš, že nepoznám, že poslední dobou ten úsměv jen předstíráš?" zasyčí. Shuusei sklopí hlavu.

 ,,Můžeš mi už konečně říct, co se stalo?" praští rukou do zdi přímo u Shuuseiovi hlavy. 

,,Chováš se tak divně už od toho, co přišel Yuki." dodá. Shuusei se zatváří ještě smutněji.

 ,,Chceš to vědět upřímně?" zašeptá.

,,Jasně, že jo!" vyjekne Hotsuma.

,,Protože...na něj žárlím."

,,Žárlíš?" vyprskne nechápavě.

,,Kdykoliv je v nebezpečí...jsi celý podrážděný a připravený ho zachránit...a potom když je v pořádku, tak si celý šťastný...kéž bych pro tebe mohl být taky něčím takhle cenným..." po jeho tváři steče drobná slza.

,,Baka." vyhrkne Hotsuma po chvíli. Shuusei nechápavě zvedne hlavu a zadívá se do jeho žlutozelených očí. Hotsuma se k němu začne pomalu naklánět až do doby než se jejich rty spojí. Shuusei na něj překvapeně zírá. 

,,Tos ještě nepřišel na to, že si pro mě daleko cennější?" pohladí ho po tváři a prohrábne mu vlasy. Shuusei se začervená a začne něco nesrozumitelně koktat.

,,Cennější?" vykoktá ze sebe první srozumitelnou větu.

,,Ah. Miluji tě...celou věčnost." zašeptá mu do ucha a Shuuseiovi se rozbuší srdce. 

,,Cítíš to?" zašeptá znovu a jemně vezme jeho ruku a přiloží si ji na svoji hruď v místech, kde se nachází srdce. Bušilo jako splašené. Přesně jako to jeho.

,,Ho-Hotsumo..." vykoktá a sebere všechnu odvahu, aby mu všechny ty polibky vrátil. Mírně mu uloží ruce na ramena a posouvá ho dozadu, dokud se nezastaví o okraj postele. Pak do něj jen lehce šťouchne, aby do postele spadl. Hotsuma ho stáhne sebou a opatrně se povznese nad něj. Zadívá se do jeho světlounce hnědých očí a usměje se. Jejich rty se spojí v procítěný polibek. Shuusei ho k sobě pevně přitiskne a dál si užívá, jak ho Hotsuma líbá po celém těle.