Povídky - Vícedílné

Moje dilema už konečně alespoň trochu ustává. Sice jsem ještě pořád nenašla odvahu říct to Byakuyovy, nebo si s ním o tom dokonce promluvit, ale myslím, že na to není vůbec čas. Chvíli takhle přemýšlím, ale potom už se konečně přemluvím a vstanu z postele. Ale stejně jsem toho moc nenaspala. No jo, jsem zkrátka spíše myslící než mluvící člověk. Konečně se přemluvím a neochotně se oblékám do svého shihakusha. Byakuya už je vzhůru. Slyším, jak… Celý článek ›

Otvírám pomalu oči. Je tma, takže předpokládám, že je noc. Rozhlídnu se kolem...zjišťuji, že jsem v Byakuyově domě. Zabrouzdám v mysli, co se stalo a proč vlastně ležím a mám obvázanou hlavu. Už si vzpomínám. Když jsem chtěla s Ichigem vyrazit shunpem zpět do Seireitei, tak jsem omdlela. Zřejmě proto, že jsem za ty dny, co jsem byla schovaná nic nejedla ani nepila. Aha, takže mě Kurosaki vzal sem. Podívám se vedle sebe, kde leží polštář. Položím na něj… Celý článek ›

Napjatě sedíme na posteli. Držím Rangiku za ruku a je tu ticho, které přerušuje jen tikání hodin. „Bojím se.“ šeptne. Pevně sevřu její ruku. Celá se třese. Uběhlo patnáct minut, takže teď se rozhodne. „Prosím..podívej se na to ty.“ sklopí hlavu. „Dobře.“ vstanu a vytáhnu ze sklenice test. Chvíli na něj hledím a potom s ním začnu zběsile třást. „Je to rozbitý?“ řeknu. „Co je?“ zvedne se. „Nic tam není.“ oznámím. Obě dvě koukáme… Celý článek ›

„Doufám, že tam budou nějací pěkní kluci!“ Bručí Rangiku zatímco se oblékáme, protože za chvíli vyrážíme na diskotéku. „Nemáš náhodou Gina?“ Křičím po ní. „V jejím případě bych se ani nedivila, že by jí Gin nestačil.“ Zažvatlá Nanao. „Dělala jsem si srandu!“ Obhajuje se Rangiku. „Jasný, jasný. Co budeš říkat, až budeš nějakému týpkovy žhavě sedět na klíně?“ Rýpne si do ní Sayami. „No tak, no tak. Nemá cenu kvůli tomu… Celý článek ›

Zrovna si sundávám obvazy a chystám se jít do ranní sprchy. Moje zranění jsou už skoro vyléčena. Tak se tak sprchuju a zapřemýšlím nad tím, jak byl včera Byakouš sexy když psal hlášení a přemýšlel, co tam má psát. Přiznám se, že když vařím a on pracuje tak ho nenápadně pozoruju a rozpouštím se přitom. Asi to bude tím, že když sleduju jak má pero opřené o tvář a dumá nad tím, co psát je přitom děsně roztomilý. Při těhle myšlenkách se potichu… Celý článek ›

„Do Skutečného světa?“ říkám překvapeně. „Přesně tak. Velící kapitán to udělil tobě. Jde jen o dva dny plus jeden den tam prý můžeš zůstat.“ říká Byakuya trošku sklesle. „A-A kdy mám vyrazit?“ ptám se zvědavě. „Dnes po obědě.“ říká a zase čučí do hromady papírů. „Mám ti zatím něco uvařit, aby si měl co jíst když tu nebudu?“ ptám se. „Kdyby si byla tak hodná.“ řekne a vstává směrem ke mně. Pevně mě obejme a přitiskne… Celý článek ›

,,Nemůžeme vás jen tak pustit dovnitř slečny!" ozývalo se za branou, když jsem se nenápadně plížila kolem. ,,To, že chodíte na shinigamskou akademii nějak neovlivňuje to, že vás nemůžu pustit dovnitř!" říkal hlídač nabručeně, až jsem mu skoro ani nerozuměla díky jeho přízvuku. Zřejmě nebude zdejší. ,,Tak nám alespoň zavolejte více-kapi-" vysvětlovaly dívčí hlasy, ale byly přerušeny, protože se hlídač, který byl známý pod přezdívkou Saji,… Celý článek ›

Bylo ráno. Pomalu jsem začala otvírat oči a první, co jsem viděla, byl usmívající se Byakuya. Těžko říct, jestli to byl úsměv nebo smích. ,,Čemu se směješ?" vyjekla jsem, když jsem se probrala. ,,Ničemu." řekl a usmál se. ,,A co tu vlastně děláš?" zeptala jsem se, protože opravdu nechápu, co může dělat ráno v mém pokoji, když spím. ,,Slyšel jsem, že něco mumláš tak jsem se šel podívat." řekl a smetl si vlasy z očí. ,,Říkala jsem ti přece, že si… Celý článek ›

Áu. Moje hlava bolí jako bych na ní měla 10 stehů. Musela jsem to včera opravdu přehnat. A co je na tom nejhorší? Že si nic nepamatuju! Vím jen, že mě Kuchiki chytil když jsem padala..a pak...a pak...UŽ NEVÍM! Ááá, já jsem kráva. Otevřela jsem oči a ležela jsem u sebe v pokoji. Musel mě sem zřejmě donést nebo mě při nejhorším táhl za vlasy po zemi až sem. Nemám v sebe totiž až takovou důvěru, abych dokázala říct, že by byl ochoten mě sem donést. Jen… Celý článek ›

,,Rossalie, vstávej!" mluvil na mě někdo a šouchal do mě. Pomalu jsem otvírala oči. Byl to Kuchiki. Vidět jeho obličej jako první věc po ránu, tomu říkám nádherné probuzení. ,,Co se děje, Taichou?" zeptala jsem se ospale. ,,Už je čas na oběd." řekl a upravil si svůj šátek. ,,Oběda?" vykřikla jsem když jeho slova dolehla k mým uším. ,,Hai. Nechtěl jsem tě ráno budit když si spala." řekl rádoby starostlivě. ,,Áá Taichou! Měl jste mě vzbudit dříve!"… Celý článek ›